Metro je bezpochyby nejefektivnější, nejvyužívanější a nejrychlejší dopravní prostředek pro občany našeho hlavního města. Pražané (ale i turisté) jím jezdí ze stanice do stanice, aniž by většinou měli tušení, jaká historie za ním stojí. Která stanice je nejhlouběji pod zemí? A kde překonávají vlaky nejdelší či naopak nejkratší vzdálenost? Kdy vůbec metro vyjelo na svoji první »pouť«? To se dozvíte již vzápětí…
Nejhlubší stanice
Nejhlouběji položenou stanicí pražského metra je Náměstí Míru na trase A na pražských Vinohradech. Nachází se celých 53 metrů pod zemí a současně tu lze nalézt vůbec nejdelší eskalátor, který měří přes 87 metrů. Autorem projektu ke stavbě je Vojenský projektový ústav, architektonické řešení pochází z dílny pánů Ladislava Dufka a Miloše Kuthana. A mimochodem – v roce 1978, kdy došlo k otevření této stanice, byla koncovou, jenže již brzy přibyly další, navazující úseky. Tím to ale nekončí: Náměstí Míru se má po vybudování plánované trasy D stát přestupní stanicí, ovšem o primát nejhlubší stanice nepřijde – stanice náležící k lince D bude blíže povrchu.
Největší vzdálenost mezi stanicemi
Největší vzdálenost mezi dvěma stanicemi je 2748 metrů a jedná se o trasu mezi někdejší koncovou stanici Nádraží Holešovice, která tuto roli plnila od otevření v roce 1984 až do června 2004, a stanicí Kobylisy, jež se právě v onom roce 2004 dočkala uvedení do provozu. Dlouhou vzdálenost urazí metro za tři minuty – a původně to tak vůbec být nemělo. Ze stanice Nádraží Holešovice mělo metro vystoupat na povrch a překonat Vltavu po mostě až do plánované nadzemní stanice Troja. Pak by se znovu ponořilo »do hlubin« a zamířit směrem ke Kobylisům. Plány však vzaly za své, i díky odporu trojských rezidentů…
Nejkratší vzdálenost mezi stanicemi
Nejdelší vzdáletost jsme již překonali a teď šup na tu nejkratší. Pražané by to odhadli bez jakýchkoli pochyb: ano, nejblíže jsou si stanice Muzeum C a Hlavní nádraží – konkrétně 425 metrů. Jsme v absolutním centru a turisté mají vše jako na dlani. Od největšího vlakového nádraží až po kulturní pamětihodnosti v čele s Národním muzeem či Sochou svatého Václava na Václavském náměstí. Stanice Muzeum byla do provozu uvedena po částech 9. května 1974 a 12. srpna 1978, u Hlavního nádraží je v dobových dokumentech uváděno jediné datum – právě 9. květen 1974. A mimochodem, obě stanice leží jen v minimální hloubce pod povrchem – 7 metrů »hlavák« a deset pak Muzeum.
Nejvytíženější stanice
Pokud byste sázeli, že Muzeum a Hlavní nádraží jsou zároveň nejvytíženějšími stanicemi, prohráli byste kalhoty. Tenhle primát drží I. P. Pavlova na lince C a Dejvická na »áčku«. Podle údajů Dopravního podniku hlavního města Prahy jimi za den projde bezmála 120 tisíc lidí. Nejvytíženějšími úseky jsou pak Vyšehrad – I. P. Pavlova a Vyšehrad – Pražského povstání, které využije okolo 290, respektive 280 tisíc přepravovaných denně. Je to dáno pracovními nabídkami, to znamená, že zaměstnanci a podnikatelé představují mnohem vyšší číslo než turisté, a to i v době předcovidové a postcovidové, můžeme-li to takto optimisticky o současných časech napsat…
Nejméně vytížené stanice
A opět jsme u toho, že jsme představili jeden pól, a teď musíme zavítat i k druhému. Schválně – které stanice jsou podle vás těmi nejméně vytíženými? Metro Praha uvádí, že primát drží stanice Kolbenova a Radlická. Koneckonců, u té druhé, na trase B, se tomu nelze divit. Její poloha je všechno jiné než strategická. Výstavba ale měla smysl, lépe řečeno vizi. Na konci osmdesátých let zde mělo vzniknout velké sídliště, ale polistopadový vývoj to zhatil. Nicméně to, že se skutečně počítalo s velkou zástavbou, potvrzuje fakt, že na stropě nástupiště byly umístěny speciální lamely, jejichž účelem je tlumit hluk, který způsobují projíždějící vlaky. A Kolbenova na trase A? Tam je pokles jejího významu nasnadě. V 90. letech byla stanice navržena, ještě s názvem ČKD, primárně právě pro zaměstnance »Kolbenky«. Tempora mutantur, časy se mění. Firma zkrachovala a stanice takřka osiřela…
Nejstarší stanice
Jako první byla v polovině roku 1974 do provozu uvedena trasa C, která měla v té době pouhých devět stanic (pro zajímavost uveďme, že Budapešť se zprovoznění svého metra dočkala již v roce 1896). O čtyři roky později byla zprovozněna trasa A. Jako poslední se svého otevření dočkala trasa B, jež se veřejnosti zpřístupnila v roce 1985. Ale zpět k onomu »céčku«: slavnostní otevření proběhlo 9. května onoho čtyřiasedmdesátého roku a slavnostní pásku přestřihl sám Gustáv Husák, tehdy ještě »jen« jako generální tajemník ÚV KSČ (prezidentem se stal rok nato). A mimochodem, z Kačerova na Sokolovskou (dnešní Florenc) jezdily soupravy pouze se třemi vagony. A jízdné stálo jednu korunu!
První dvojúrovňová stanice
Stanice Rajská zahrada na sídlišti Černý Most se pyšní jedním pozoruhodným rekordem. Tedy kromě toho, že byla v roce 1999 vyhlášena Stavbou roku 1999… Možná ještě zajímavější (ale s oním titulem pravděpodobně i související) je, že se jedná o první stanici, kde jsou nástupiště ve dvou úrovních: vlaky z centra přijíždějí do prvního nadzemního podlaží, vlaky směřující do města na druhé podlaží. Za stanicí se koleje v obou směrech opět srovnají do stejné výše, a jdou vedle sebe. Ve směru na Hloubětín pokračují dále pod zemí, ve směru na Černý Most jsou uloženy v nepřehlédnutelném povrchovém tubusu. Hlavně děti tato rarita baví, což platí i pro případ, když jedete autem hned vedle tubusu. Aspoň se při cestě nenudí…
Marcela Špičková
FOTO – ČTK/Jiří Kruliš, ČTK/Tereza Šandová, ČTK/Martin Štěrba, ČTK/Jiří Schott, ČTK/Jan Handrejch, ČTK/Jan Černý
Ještě, že se kdysi postavil…!
Ikdyž nejsem z Prahy velmi často jsem Metro používal!