Odhaduje se, že na celém světě si ročně vezme život 703 tisíc lidí, tedy jedna osoba každých 40 sekund. Na každou sebevraždu přitom podle Světové zdravotnické organizace (WHO) pravděpodobně připadá dalších 20 nedokonaných. Mnoho jiných lidí pak navíc o tomto způsobu odchodu ze života vážně uvažuje.
Konstatováním těchto údajů začíná svůj článek pod názvem »Dívejme se, naslouchejme«, zveřejněném v aktuálním čísle magazínu Statistika&My, Eva Henzlerová z Českého statistického úřadu.
Dále uvádí, že k sebevraždám dochází ve všech částech světa, WHO však odhaduje, že k 77 procentům z nich dochází v zemích s nízkými a středními příjmy, což je větší podíl, než odpovídá procentnímu zastoupení obyvatel těchto zemí na celosvětové populaci. Mezi mladými ve věku 15–29 let je sebevražda čtvrtou nejčastější příčinou úmrtí.
»Zatímco souvislost mezi sebevraždou a duševními poruchami (zejména depresí a poruchami souvisejícími s užíváním alkoholu) je dobře prokázaná, k mnoha sebevraždám dochází impulzivně ve chvílích krize. Mezi další rizikové faktory patří zkušenost se ztrátou (blízkých, domova…), osamělostí, diskriminací, rozpadem vztahu, finančními problémy, chronickou bolestí a nemocí, násilím, zneužíváním a konflikty nebo jinými humanitárními událostmi. Nejsilnějším rizikovým faktorem sebevraždy je předchozí pokus o ni,« vypočítává motivy, vedoucí k tomu, že si člověk vezmě život, Henzlerová.
Podle ní se odhaduje, že kolem 20 % celosvětových sebevražd je způsobeno otravou pesticidy, a to většinou právě ve venkovských zemědělských oblastech v zemích s nízkými a středními příjmy. Dalšími běžnými způsoby sebevraždy jsou pak oběšení a střelné zbraně.
Údaje jsou ovšem značně nepřesné
WHO označuje celosvětově dostupnost a kvalitu údajů o sebevraždách a pokusech o sebevraždu jako špatnou, konstatuje Henzlerová. Pouze asi 80 členských států má totiž kvalitní demografickou statistiku, kterou lze přímo použít k odhadu míry sebevražd.
»Stigma, zejména v souvislosti s duševními poruchami a sebevraždou, znamená, že mnoho lidí, kteří uvažují o tom, že si vezmou život nebo kteří se o sebevraždu pokusili, nevyhledá pomoc, a proto se jim nedostává podpory, kterou potřebují. Podle WHO má v současné době prevenci sebevražd jako jednu ze zdravotních priorit pouze několik zemí a jen 38 zemí uvádí, že mají národní strategii prevence sebevražd,« píše Henzlerová.
WHO podle ní důrazně doporučuje všem zemím, aby zlepšily úplnost, kvalitu a včasnost svých údajů o sebevraždách což zahrnuje nejen důležitou registraci sebevražd, nemocniční registry pokusů o sebevraždu, ale také celostátně reprezentativní průzkumy shromažďující informace o sebevražedných pokusech.
Pomoci může každý
»Všichni, ať z pozice dítěte, rodiče, přítele, kolegy či člověka, který má se sebevraždou dokonce osobní zkušenost, můžeme hrát roli v podpoře těch, kteří se myšlenkami na sebevraždu zaobírají, prožívají sebevražednou krizi, nebo dokonce jsou již rozhodnuti. Všichni můžeme oslovit či vyslechnout lidi, kteří mají problémy. Naše činy a jednání, bez ohledu na to, jak velké nebo malé jsou, mohou poskytnout naději těm, kteří se trápí. Všichni můžeme vytvářet naději a být světlem,« apeluje v závěru svého článku Henzlerová.
(ici)