Schneider: V boji s nelegální migrací jsou nám superdrahé hračičky typu F-35 platné jako mrtvému zimník

Migrační krize je v současnosti s ohledem na tu energetickou a v souvislosti s připravovanými stávkovými kroky odborářů u nás tak trochu na druhé koleji, nicméně to zdaleka neznamená, že je tento dlouhodobý problém vyřešen. Naopak. »Hráz migraci by mohl ruku v ruce se Slovenskem a Maďarskem nastavit pád české vlády,« naznačil v rozhovoru pro iportaL24.cz bezpečnostní analytik Jan Schneider. Domnívá se, že problémy je třeba řešit v místě vzniku migrace. »Je to nejen logické a prozíravé, ale jediné možné řešení,« uvedl mimo jiné Schneider.

EU se rozhodla platit Egyptu za to, že nepustí Palestince z pásma Gazy a Egypt na to očividně podle svých reakcí kývl. Nevzniká tak vlastně jakýsi koncentrační tábor, který je přitom vlastně neustále pod útokem? A jak podle vás budou reagovat Palestinci a jejich sympatizanti v Evropě? Máme se bát?

Abych řekl pravdu, tuto informaci slyším poprvé a považuji ji za podivnou, protože je v rozporu s dosavadní promigrační europolitikou. Předpokládal bych, že EU otevře svou náruč a bude zase vypouštět ty sebevědomě naduté výroky o tom, jak to zvládneme.

Je-li však pravdou, že nechce ani podpořit Egypt v tom, že by uprchlíky přijal a zabezpečil, pak to skutečně vypadá, že EU toto vzrůstající napětí v samotném pásmu Gazy vyhovuje, což by bylo dost šílené vzhledem k té vaší doušce, jak by se na to asi dívali Palestinci a jejich přívrženci v Evropě.

Nicméně po výrocích a činech evropských politiků (včetně českých politiků a výslovně i političek) nelze a priori vyloučit vůbec nic.

Proč podle vás nyní Německo začalo kontrolovat své hranice, mimo jiné i s naší zemí? Ono už neplatí slavné prohlášení Angely Merkelové, že imigranti jsou vítáni?

Protože němečtí politici, po vzoru Merkelové, několikrát denně sledují volební preference, tak po vzestupu AfD začínají vyšilovat. Každopádně to pokládám nikoliv za účinnou, ale spektakulární akci, právě kvůli té mediální odezvě a poklesu volebních preferencí. Účinná opatření proti masové migraci musí být koncepční, a musí být komponována ze tří složek.

V první řadě musí Západ dlouhodobě a systematicky zvyšovat životní úroveň ve zdrojových zemích migrace, a to nikoliv posíláním peněz, které se již cestou ztrácejí, v žádném případě pak zbraní, které naopak dané regiony destabilizují a obyvatelstvo povzbuzují k migraci. Nejlepší politikou by bylo – a známe to i z naší předlistopadové historie – pomáhat se vzděláním a posílat průmyslové celky.

Druhou složkou je stabilizace přechodových států, tedy zejména Libye, Sýrie a Tuniska – tedy přesný opak toho, co Západ dělá. A z druhé strany posílit pohraniční policii především v boji proti pašeráckým bandám, ať už se tváří sebehumanitárněji.

Třetí složkou je pak příprava – nebojím se říci nucené – asimilace těch migrantů, kteří přes ta všechna opatření přece jen přijdou. Ty počty by však měly být zlomkem té současné vlny. Ve vnitrozemí by pak bylo nezbytné je důsledně rozptýlit celoplošně, aby nevznikaly no-go zóny.

Slovensko s novou vládou chce spolu s Maďarskem nastavit hráz migraci, jakou má podle vás šanci na úspěch a jak bude reagovat EU?

Myslím, že když vznikne tato dvojice, tak ji doufám po brzkém pádu české vlády posílíme i my a soudím, že by se Rakousko mohlo přidat. Pak by to mohlo znamenat také obrat v celé EU, když to i Němcům už začíná docházet, byť pořádnou oklikou.

Zlí jazykové tvrdí, že Ukrajinci sem jezdí v drahých autech, které by si našinec vůbec nemohl dovolit, a navíc neprchají z »válečné zóny«, ale naopak ze západní části Ukrajiny, zatímco občané východní části jsou používáni jako potrava pro děla…

Nemyslím, že to jsou zlí jazykové, když popisují realitu. Po pravdě řečeno, ani se těm Ukrajincům nedivím, že se jim nechce bojovat, když vidí tu strašnou korupci a vlastně nesmyslnost celé situace, do níž byla Ukrajina vmanévrována Západem, jejímž výsledkem bude, že všechny ty náklady na válku bude muset zaplatit sama Ukrajina.

To připomíná americký postup po první světové válce (Dawesův a Youngův plán), po druhé světové válce (Marshallův plán) i po studené válce (Washingtonský konsenzus). Pokaždé na konfliktu vydělaly Spojené státy. Hospodářské dějiny dvacátého století jsou velmi málo frekventovanou mediální disciplínou, zejména s ohledem na hospodářské pozadí válek, které dávají docela jiný obraz o tom, co se vlastně dělo, kdo proti komu válčil a kdo na tom ve skutečnosti vydělal. Stačilo by jen srovnat, v jaké hospodářské kondici byl konkrétní stát před válkou a po ní. Například Britové by mohli povídat, jak je Američané během druhé světové války svlékli do naha! Pohrobek britského impéria teprve nedávno splatil Spojeným státům válečné dluhy.

Irsko, Švýcarsko a další země se snaží trochu znesnadnit přístup ukrajinským uprchlíkům k všemožným výhodám, především, aby věděli, že donekonečna zadarmo nic dostávat nebudou. Nemyslíte, že pak ale budou směřovat do vstřícnějších zemí, například k nám?

Vámi vyjádřená obava je docela logická a velmi bych si přál, aby v tomto bodě EU sjednotila parametry své pomoci. Nicméně nejlepší prevencí proti těmto problémům by byla intenzivní snaha celé EU po ukončení ukrajinsko-ruského konfliktu. EU zatím dělá pravý opak, stále konflikt přiživuje – a pak se obává důsledků svých činů, tedy vzedmuté migrační vlny.

Je podle vás normální, že imigranti prchající před válkou jezdí stále za té války normálně domů na Vánoce, a to ještě za peníze země, ve které jsou jako uprchlíci?

No, ona to válka není, protože nebyla vyhlášena – proto se nyní očekává s napětím, jak tomu bude s volbami na Ukrajině, protože by se měly konat na jaře, když nebyla vyhlášena válka. Celá ta situace je dost podivná, protože ukrajinská vláda je ve vleku naprosto hysterické ideologie, sama zaslepena svými bludy, a já jen čekám, co bude tou roznětkou společenské revolty. Mnoho příznaků nasvědčuje nespokojenosti v řadách zpravodajských i armádních. A masová emigrace Ukrajinců, byť z významné části motivovaná materiálně, to jen zvýrazňuje.

Podle zprávy BIS z předminulého týdne jsme od začátku války na Ukrajině nezaznamenali – za ty téměř dva roky – žádnou zvýšenou kriminalitu. Je to vůbec možné? Nebo platí, že ta čísla nabíhají až se zpožděním, čili po delší době?

Nezbývá než citovat klasika – Churchill řekl, že věří jenom statistikám, které si zfalšuje sám. S policejními statistikami se vždycky hrály podivné hry, ať už kvůli objasněnosti (neobjasněné případy se často evidovaly pod jedním číslem jednacím, aby statisticky klesla neobjasněnost, ale po jejich vyřešení se rozepsaly každý pod svým číslem jednacím, aby statisticky stoupla objasněnost a hned bylo na prémie! – prostě »čárkový systém« v plné parádě), anebo z politických či ideologických důvodů, což může být tento případ.

Pojďme prosím k migrantům ze zemí třetího světa? Mohou vůbec integrovat do evropské kultury? Je vůbec islám schopen aspoň částečné tolerance?

Islám je v zásadě schopen úžasné tolerance – stačí si vzpomenout na středověké Španělsko, kde svého času muslimští vládci zaměstnávali mnoho židovských vědců a do jejich knihoven jezdili studovat křesťanští učenci.

Ve svém článku »Chcimíři to mají všude těžké« jsem uvedl současné příklady velmi vstřícných mezináboženských vztahů. Hudební fanoušci si mohou vyslechnout krásnou Khaledovu píseň, kterou na youtube shlédlo přes 15 miliónů zřejmě většinou muslimů, jimž ale vůbec nevadila vánoční výzdoba na pódiu. Nelze nezmínit amerického konzervativce Daniela Pipese, který napsal článek o obrovském významu amerických muslimů pro světový jazz. Z poslední doby mohu zmínit výrok britského premiéra Sunaka, muslima, který se stydí za to, že se britští Židé musí obávat projevů antisemitismu.

Zájemcům o náhled na islám z radikálně jiné perspektivy mohu doporučit fascinující vyznání palestinského lékaře Izzeldina Abuelaishe »Nebudu nenávidět«.

Je ale mnoho případů, kdy lidé, hlásící se k islámu, žádnou toleranci nevykazují. V tom se ale neliší od jiných náboženských extremistů. Gilles Kepel ve své knize Boží pomsta dokazuje, že islámský fundamentalismus má své protějšky ve fundamentalismu katolickém, židovském a protestantském. Proto se v té kritice netolerance nesmíme nechat demagogicky zaměřit pouze na islám a přitom pominout třeba neslavné dějiny křesťanské inkvizice, šíření křesťanské víry ohněm a mečem, nemluvě už vůbec o množství evropských náboženských válek, v nichž islám nehrál vůbec žádnou roli, křesťané si vystačili sami.

Zkráceně bych řekl, že islámská kultura přispěla k rozvoji evropské kultury (v matematice, lékařství, geometrii, astronomii, chemii aj.), je do ní tedy integrována, což není příliš zmiňováno, protože mediální pošuci milují jen špatné zprávy. Zvýrazňovány jsou pak především (a někdy pouze) disonance, což svědčí o zkresleném zaměření takové diskuse, která se stává velmi nedůstojnou a naprosto nehodnou evropských tradic a hodnot.

Když to celé shrneme, jaký je z tuzemského úhlu pohledu podle vás lék na nelegální migraci? Zvláště když tu máme nedostatek policistů?

Protiopatření proti migrační vlně musí začínat ve zdrojových zemích migrace, pokračovat v přechodových zemích, kudy migranti táhnou, a pak už by ten problém v cílových zemích měl být zvládnutelný.

Je fakt, že ty součásti policie, které se zabývají cizineckou problematikou, musí být posíleny zejména o příslušníky jazykových menšin, což je zase práce na generaci. Poslanci by měli důsledně interpelovat ministra vnitra, jak policie náboruje a vzdělává experty na tuto oblast. Měly by na to být vládou přesunuty značné finanční prostředky, zejména na úkor obrany, protože v boji s nelegální migrací jsou nám superdrahé hračičky typu F-35 platné jako mrtvému zimník.

Ministr vnitra Vít Rakušan v červnu podepsal smlouvu o tzv. povinné solidaritě ohledně přijímání migrantů. Když pomineme, že to spojení je samo o sobě protimluv, zeptám se na váš názor. Slovenský europoslanec Milan Uhrík označil slovenskou vládu, která se zdržela hlasování ohledně této povinné solidarity, za vlastizrádce. Jak se potom dívat na pana Fialu či Rakušana, kteří na vládě hlasovali pro?

Dilema je pouze mezi variantami, zda se jedná o blázny, kteří nedohlédnou důsledky svých činů, a měli by být zbaveni nejen postů, ale i svéprávnosti – anebo jestli jde o cynické zločince, kteří zamýšlejí dohnat bezpečnostní situaci do takové krize, která by je opravňovala zavést tuhá bezpečnostní opatření celoplošně, vládu tvrdé ruky, možná nějakou formu výjimečného stavu, třeba s perspektivou odložení voleb, protože dobře vědí, že za normální situace nejenže nemají šanci na další zvolení, ale bude nad nimi viset strašák trestněprávního vyšetřování jejich hanebných skutků.

Levice v Poslanecké sněmovně chybí, ale v minulých dvou funkčních obdobích upozorňovala na to, že migraci je potřeba řešit v místě jejího vzniku. Vy už jste to říkal v předchozích odpovědích, nicméně je to vůbec reálné?

Ano, samozřejmě, je to nejen logické a prozíravé, ale jediné možné řešení. Ovšem jaká levice to byla? Rozhodně ne ta »liberální«, která se chová k nerozeznání od těch liberálů pravicových. Toto je postoj konzervativní levice, kterou v současném politickém spektru strašně postrádám. Levice, o níž mluví ti nejpodnětnější duchové současnosti, ať již je to Petr Drulák, Jan Keller, Ivo Budil či Josef Skála (prosím o prominutí, že jsem nejmenoval další). Konzervativní levici totiž nepostrádají pouze levičáci, ale její absenci nesou nelibě i příslušníci konzervativní pravice, Petrem Štěpánkem počínaje a zdaleka nekonče.

Poslední otázka tak trochu nesouvisí s výše uvedenými. Nedávno to bylo 10 let od čínského projektu Pásmo a stezka, který má mj. pomoci, např. vybudováním infrastruktury, zemím třetího světa. V ČR momentálně tento projekt spí. Ale – je do budoucna cestou právě pro tzv. rozvojové země, nebo jde jen o snahu Číny, jak ekonomicky – výhledově – co nejvíce zbohatnout?

To je skutečně otázka na dizertační práci! O tom, jak přemýšlí a funguje Čína, kolují většinou méně či více dobře míněné a kvalifikované odhady. Zde nás dostihují negativa europocentrického myšlení, postihujícího celý Západ. Ono je to vidět už i na přístupu k Blízkému východu, k biblické tradici, která vznikla v orientálním prostředí, Evropané ji však tvrdošíjně vykládají po svém, aniž by byli schopni reflexe, uvědomění si, jak by asi působily staré pověsti české na posluchače z tichomořských ostrovů.

Četl jsem několik knížek amerických autorů, kteří jsou označováni za sinology. Přišlo mi to komické, protože jejich přístup byl jen mechanickou aplikací toho, co si oni myslí, že si Číňané myslí o nás.

Jinými slovy, abych použil vtip z nám bližší tradice. Vypráví se, jak jakási žena zašla za rabínem, aby se za ni modlil, protože nemohla mít děti. »Matka měla stejný problém,« odpověděl jí rabín, »a také se šla poradit. Když pak šla od rabína, potkala žebráka, který se třásl zimou, a darovala mu kabát. A za rok jsem se narodil.« – »Mnohokrát vám děkuji,« řekla žena, »udělám přesně to, co vaše matka!« Rabín zavrtěl hlavou: »To nebude fungovat. Moje matka tento příběh nikdy neslyšela!«

Proto si myslím, že bez respektu a vcítění se do čínského myšlení nedospějeme k hodnotným závěrům. Budeme-li stále Čínu poměřovat jen vlastními náhledy, dočkáme se asi velkých překvapení. Soudím, že Číňané pro nás nechystají nic na způsob večírku v dívčí škole, ale na druhou stranu jejich vliv může mít celosvětově velmi uklidňující účinky, neboť se napájejí z dlouhé a moudré tradice.

Tomáš Cinka, Petr Kojzar