Sankce, sankce, sankce… V současné době je to hodně skloňované slovo, především kvůli Rusku a situaci na Ukrajině. Spojené je ale i se slovem inflace a vlastně se všemi dalšími možnými (nejen) ekonomickými dopady.
Sankce jsou podle evropských a amerických představitelů velmi důležitým nástrojem, jak »porazit« Rusko, protože vojensky to není možné. Opravdu ale fungují tak, jak by měly? Pojďme se proto podívat, jak vlastně dopadají na hlavní aktéry. Vždyť jak už uvedla agentura Bloomberg – »nyní trpí vlastními sankcemi Evropa, i když na vině je Rusko…«
- Rusko
Jakožto oficiálně primární cíl sankcí, Rusko pochopitelně nemá na růžích ustláno. Na druhou stranu se ale na tuto situaci dlouhodobě připravovalo. Tato největší země na světě má neomezené zdroje a jaderné zbraně, tudíž je vojensky nenapadnutelná, pouze tedy takto zástupně. Svou ekonomiku pak nasměrovala už před několika lety tak, aby nebyla závislá na Evropské unii a celkově na »Západním systému«. Rusko není nijak výrazně zadlužené a má největší rezervy ve zlatě. Prvotní inflace, která nastala při začátku války na Ukrajině, se již zastavila a mluví se nyní dokonce o deflaci. I rubl si prodělal zajímavý posun. Nejdříve prudký pokles, nyní ale naopak trhá rekordy.
Podle německého listu Tagesschau navíc navzdory sankcím rychle roste ruský finanční polštář. Rezervy ruského státního fondu totiž vystoupaly za měsíc na téměř 200 miliard dolarů, konkrétně 197,7 miliardy dolarů k 1. červnu. Je tak jen o málo nižší než předchozí rekordní částka 197,75 miliardy dolarů z listopadu 2021. Agentura Bloomberg Economics navíc předpokládá, že ruské příjmy z ropy a plynu budou v letošním roce činit přibližně 285 miliard dolarů, což kompenzuje zmrazení ruských devizových rezerv.
Nyní je také fakticky dokončena operace »plyn za rubly«. Do začátku června byl totiž stanoven seznam zemí a společností v Evropě, které odmítly požadavek Ruska platit za dodávky plynu v rublech. Seznam firem, které odmítají, obsahuje šest společností, jež dodávají ruský plyn do pěti zemí EU. Polský koncern PGNiG a bulharský Bulgargaz, finskou společnost Gasum a nizozemskou GasTerru, dále dánský Orsted Salg & Service a britsko-nizozemský Shell Energy Europe. Naprostá většina evropských zemí a společností zastupujících jejich zájmy ale přijala nová pravidla hry.
Jistě, Rusko má mírný technologický deficit, přičemž se mluví především o čipech, ale zde hledá další a další uplatnění Čína, která si s ideologií Západu v tomto směru opravdu hlavu neláme a technologicky nyní jen roste. Proklamované prázdné regály v supermarketech se také nekonají, a i ten McDonald’s již byl nahrazen. Zásadní informací tedy zůstává, že kvůli sankcím se Rusko může na konci roku potýkat s nedostatkem šumivého vína.
- Evropská unie
Evropská unie se ukázala tak, jak se přesně dalo očekávat. Stejně jako při migrační krizi si beztak každý hledí svých zájmů. I když jako celek se Brusel snaží vystupovat jednotně, každý národ to vnímá po svém. Ani nedávné rozhodnutí, že už jednotlivé státy nebudou mít právo veta, nejspíš nepomůže. To, že Maďarsko má levnější energie, je prostě fakt. To, že Česká republika má mnohem dražší energie, i když jich vyrábí víc než Maďarsko, je také fakt. Jde pouze o to, komu je kdo ochotný platit a kdo koho ovládá a jak se kdo postaví k tržní hodnotě na lipské burze.
Německo jakožto ekonomický lídr EU se občas snaží mlžit, ovšem i jemu klesá potenciál kvůli jasným hospodářským ztrátám. Němci by rozhodně dále raději spolupracovali a dokončili plynovod Nordstream 2, ale velký bratr holt rozhodl jinak.
Netřeba mluvit o Polsku. To své zájmy na Ukrajině má a vždy mělo. Využije jistě příležitosti.
Jinak jednota EU ale vypadá třeba tak, že Řecko, Kypr a Malta již nyní zajišťují tři čtvrtiny námořní přepravy ruské ropy tankery, zatímco my si ji pomalu nebudeme moci ani kupovat. Třeba Slovensko mimochodem přijde o jeden ze stěžejních podniků. Slovnaft totiž na základě nového balíčku sankcí nebude moci zpracovávat a ani dodávat produkty z ruské ropy, což ohrozí výrobu i v České republice. Proti komu jsou tedy sankce namířeny?
- USA
Spojené státy americké nejsou v současné době rozhodně v dobré ekonomické kondici. Už jen proto, že průměrná cena benzinu poprvé dosáhla pět dolarů (asi 118 korun) za americký galon (3,79 litru), což je v přepočtu zhruba 31,1 koruny za litr. Prezident Biden, který v poslední době sbírá pouze záporné body, tak prý zvažuje přímý nákup ruské ropy, aby se ceny benzínu snížily.
Není to tentokrát ale pouze o ropě. I americké akcie na závěr týdne prudce oslabily kvůli zprávě o výrazném růstu spotřebitelských cen. A svádět vše na předchozího prezidenta Trumpa už také lidi příliš netáhne. V USA jsou navíc mnohem živější rozhovory spíše o dění v Pacifiku než o »jakési Ukrajině«, kterou si i Biden spletl s Íránem. Každopádně to nic nemění na faktu, že tisíce Američanů denně ztrácí bydlení. O práci ani nemluvě.
Faktem však zůstává, že jenom díky dodávkám zbraní na Ukrajinu zvýšily zbrojařské firmy v USA zisk o osm miliard dolarů. Podpora tohoto průmyslu tak má očividně smysl… Radost mohou mít také v tom, že jejich zkapalněný plyn, převážně získávaný frakováním, nyní bude mít odbyt. I když při jeho těžbě občas hoří v domácnostech sídlících poblíž voda, ekologicky zaměřená Evropa si ho jistě ráda koupí. Ten z Ruska je totiž zlý.
- Velká Británie
Hrdý Albion se postavil k současné situaci opravdu čelem a snaží se ukázat, že i on může být majákem svobody pro celý svět, hlavně tedy pro Ukrajinu. Ovšem doma to lidé přeci jenom vnímají trošku jinak. Podle Daily Telegraph protiruské sankce způsobují kolaps britského potravinářského průmyslu v důsledku vyšších cen energií. »Dovoz obilí je obtížný a nedostatek dusíkatých hnojiv ovlivňuje cenu mléka, masa a chleba,« uvedl Joe Gilbertson, odborník ze Svazu zemědělského průmyslu. Vysoké ceny hnojiv neumožní vypěstovat dostatek pšenice na výrobu pečiva. V důsledku toho se cena surovin na pečení ztrojnásobila z 200 liber za tunu před pandemií na přibližně 625 liber. Trh se hroutí kvůli nedostatku dodávek z Ruska, ty dříve zaujímaly třicetiprocentní podíl.
Toliko k citaci z britského tisku. K tomu připočtěme, že údajně až 12 milionů Britů nebude mít podle tamějších médií příští měsíc na nájem a že lidé už si musí vybírat, zda budou topit nebo jíst. Ale sponzoring války na Ukrajině zůstává. Ještě, že zatím nepřišla zima.
- Turecko
Turecko je země, která sice nemůže vést vlastní velmocenskou politiku, ale rozhodně ji díky své pozici může komukoliv kazit. A tohle umí dobře. I když je v NATO, hraje si naprosto bez problémů svoji hru a vyhovuje mu to. Ekonomicky Turci rozhodně netratí, však plno obchodů se nyní odehrává přes ně, včetně právě ropy a zemního plynu, o nichž je řeč nejvíc, Turky totiž západní sankce vůbec netrápí. Oni nemají problém ani s ruskými turisty – naopak, lákají je k sobě, když už v EU nejsou vítaní. Přitom ale Turecko dodává na Ukrajinu smrtící Bayraktary. A NATO i Rusko ohledně jeho pozice mlčí. Otázka je, co za to Turkům spadne do klína, Kurdistán, sever Sýrie, nebo rovnou Řecko?
- Čína
Asijské země rozhodně současnou situací netrpí. Čína bývá sice často na mezinárodní scéně označována za »Putinova souputníka«, ale zase tolik sympatií mezi nimi rozhodně nehraje. To jen geopolitika je donutila spojit zájmy. Každopádně Čína určitě neprodělá. Rusko bude kvůli sankcím potřebovat odbytiště na své nerostné suroviny a čínská poptávka je skutečně nyní nezměrná.
Vzhledem k sankcím pak také Čína získává téměř výhradně ruský trh, co se informačních technologií týče, protože jako jediná se nyní dokáže vyrovnat západním společnostem. Čím víc bude Západ omezovat dodávky svých výrobků do Ruska, tím víc se bude zvyšovat čínská ekonomická síla. To je prostě fakt.
- Svět
Pro velkou část světa, ať se nám to líbí nebo ne, je tento konflikt často nepodstatný. Africkým státům podle současných údajů bude hrozit hladomor, kvůli nedostatku pšenice, kterou ale Ukrajina odmítá vyvézt. Koridory, které navrhuje otevřít Rusko, totiž podle ní budou sloužit k útoku z moře. Ukrajinský velvyslanec v Turecku navíc prohlásil, že pšenici pošlou až výměnou za protilodní střely ze Západu.
Kdo například určitě vydělá, je Indie. Ta těží z toho, že je najednou dostatek nerostných surovin, které EU pod sankcemi odmítá. Druhá nejlidnatější země, která rozhodně netrpí západními předsudky, tak může na základě současné krize jenom růst.
»Nezúčastněné« země, které přidávají své marginální sankce, jako je třeba Japonsko či Austrálie, pak de facto jenom plní zadání a připojují základní kameny k nové železné oponě. Pokud jim dříve šlo o globalizaci, tak s tím je pro ně nyní utrum…
Vzhůru ke dnu…
Pokud někdo tvrdí, že sankcemi pokládáme Rusko na kolena, tak je buď slepý, nebo záměrně lže. Jistě, že Rusové nyní nemají na růžích ustláno, ale sankce působí těžce především na státy Evropské unie, což byla mimochodem potenciálně stále největší ekonomika světa – to už ale nyní rozhodně platit nebude. Co se zemí na jiných kontinentech týče, mohou jen vydělat, a přitom se potutelně usmívat, jak si stará dáma Evropa, dříve královna, prosekává další a další díry do dna své loďky. Rusové možná nebudou mít šampus, ale my si na něj ani neposvítíme, přičemž ochladí se nám sám – čím topit totiž nebude…
Tomáš Cinka