Minulé dva týdny se stávalo, že někteří čtenáři nemohli otevřít mé články v rubrice Rozumné pondělí Petra Hanniga. Psalo jim to, že je stránka zablokovaná, či že existuje nebezpečí při otevření odkazu.
Tak jsem se rozhodl, že na rozdíl od předchozích politických článků, které by mohly způsobit internetovým cenzorům zvýšení krevního tlaku, pokud to nečiní nějaká umělá inteligence, která je citlivá na slova ukrajinizace, či Fico, tak napíšu zcela nepolitický článek. Ale ono je v dnešní době vlastně všechno politikum.
Jsem člověk, který leccos pamatuje. Jako jeden z mála nestraníků jsem pracoval už od roku 1974 v Československém rozhlase. V hudební redakci stanice Praha a později Vltava. Nejdříve jsem měl na starosti hudební výměnu mezi rozhlasovými stanicemi OIRT. Posléze vyvstal požadavek nové stanice vysílané na VKV, Vltava, aby byl vytvořen nějaký hudební pořad, který by k této stanici přitáhl mladé posluchače.
Vedoucí redaktor redakce pro malé hudební žánry REMAHUŽA, skladatel Dalibor Basler se rozhodl, abych se toho ujal já, člověk který absolvoval konzervatoř v oborech varhany, dirigování a skladba a který zároveň studoval na Hudební akademii múzických umění. Dalibor Basler, mimochodem jediný český skladatel pop music, jehož píseň Truly, truly, true v podání Brendy Lee se držela v americké hitparádě v roce 1965 několik týdnů.
Pamatujete. Ale ano, jistě. U nás ji v originále zpíval Jiří Vašíček, Tenkrát, tenkrát voněl čas…
Ten český originál byl natočen v roce 1964, americký překlad za rok na to v roce 1965.
Jo to byly doby, kdy se v nejsilnější baště pop music, v USA, přebíraly písně od nás. No, ono to bylo pouze jednou a autorem byl skvělý člověk a vynikající skladatel, můj mentor Dalibor Basler.
Tak tedy Borek Basler věděl o mé úspěšné hudební kariéře v Londýně a rozhodl se svěřit tento těžký úkol právě mně.
Já bývám dosti paličatý, a protože jsem věděl, že nikdo sám takový pořad nepostaví, tak jsem si podal požadavek, že chci, aby produkčním tohoto pořadu byl právě z Československého rozhlasu vyhozený externí spolupracovník Pavel Skalický, který produkoval nejoblíbenější písničkové pořady v době Pražského jara. Protože jsem byl neoblomný, tak se nakonec v nejvyšších patrech rozhlasu rozhodlo, že tedy ano. Pavel si k sobě vzal pomocnici Naďu Noskovou a vznikl tým pořadu Rytmus, pohledy do světa populární hudby. Hlavním moderátorem byl herec Michal Pavlata, pořady jsem psal já, Miloš Skalka s Jakubem Jakoubkem, Mirek Černý (Balíček karet), autoři z krajských studií, Miloš Keller nynější redaktor Country radia a další autoři.
Měli jsme jako jediní zcela poctivou hitparádu. Připravovali jsme ve svém každodenním téměř hodinovém pořadu několikadílné seriály kapel Beatles, Rolling Stones, Deep Purple, Led Zeppelin, Pink Floyd, ale i ABBA, Nazareth… Z českých pak Olympic, Petr Novák, Katapult, rockové kapely i regionální. A dokonce v roce 1979 šestidílný pořad o britské punkové scéně (Sex Pistols atd.). Představte si, v té tzv. nejtužší normalizaci.
Protože se »moudré« popřevratové vedení ČRo rozhodlo všechno smazat, tak mohu dát svědectví alespoň ze svého archivu. Takto rockově začínal Vítězslav Vávra, pozdější idol dívek a paní. Text mi poslal amatérský básník z Kolína, Karel Novotný, muziku jsem napsal já. Lovec zvuku, tak zněla tehdy má kapela, která později měla daleko učesanější zvuk se smyčci atd.
Hraje tedy kapela Maximum Petra Hanniga, na kytaru Jan Prokeš a další. Já jsem vpravo za Hammondovými varhanami a vidíte tam spíše pouze mé prsty.
Postupně se dostaneme až do dnešní doby. Toto je důkaz toho, že i před rokem 1990 se u nás dělaly dobré pořady se zevrubným mapováním těch největších, tehdy současných, velikánů rockové a popové hudby. Mimochodem podobný pořad jsem psal a natáčel pro rádio Sázava v nové době a můžete jej stále poslouchat. Ten pořad se jmenuje Hannigův hudební slovník.
V našich pořadech byla naprostá vyváženost 50 % zahraničních kapel a 50 % našich.
Pokud vás toto povídání o té »strašné době«, kdy se nic nesmělo, bude bavit, budu pokračovat dále, až do současnosti.
Možná nebude na škodu si připomenout i mou profesi. Ono totiž není moc dobré, když politiku dělají jenom ti, co v ničem jiném neuspěli.
Mgr. Petr Hannig, předseda strany Rozumní, kandidát Aliance za nezávislost ČR ve volbách do EU
PS: Výrazivo dnešního článku je spíše moderátorské než blogerské. Snad se vám to bude líbit. Trochu historie nezaškodí, když ta současnost moc nadějí pro budoucnost nedává.
Pan Fronda má pravdu!
Pane Hannigu, vy jako prominent minulého režimu, jste jistě k západní muzice přístup měl. Vaše argumentace, že jste nebyl v KSČ neobstojí. To nebyla většina tehdejších prominentních hudebníků. Bolševik moc dobře věděl, proč je tam nechce.
Podstatnější ale je, že tu řešíte záležitosti naprosto nepodstatné. Hlavně ve světle toho, co se děje ve světě v poslední době. Tady už nepůjde o to, jestli komunismus nebo kapitalismus, ale o přežití evropské civilizace jako takové. Je smutné, že spousta lidi u nás dělá vše proto, aby ta globální konfrontace dopadla pro Evropu fatálně.
Tedy Brázda, tys to ve své poslední větě pěkně natřel Fialovi a Rychetského Pětikoalici a Pavlovi. To bych od tebe Brázda opravdu nečekal. Lepšíš se Brázda.
To dnes řeším v jiném článku a jinde: [Link deleted]
Kupodivu s Vámi souhlasím, pane Brázdo, ovšem pouze v tom bodě, že dnes řeším záležitosti nepodstatné. Také jsem to uvedl v záhlaví článku. Obávám se, že jsme se ocitli v roce 1914, kdy se řetězily události jedna za druhou, nikdo nechtěl světovou válku, ale ona tak nějak plíživě začala. Nebál jsem se o vznik světové války v případě, že by záminka byla Ukrajina: Ale teď, kdy se jedná o Izrael a zástupně o arabskou a íránskou ropu v Perském zálivu, připlutí americké flotily do východního Středomoří, tam už jde o světový krk.
A ještě něco. Zaujala mne fatální nekompetentnost Mosadu ve světle toho, že příslušné inteligenční složky byly informovány egyptskými zdroji, že se něco chystá. Byla to opravdu nekompetentnost, či za tím je něco jiného?
Každý měl doma rádio, každý si mohl naladit jakoukoliv světovou stanici a tedy každý měl přístup k západní hudbě.