ROZUMNÉ PONDĚLÍ PETRA HANNIGA: Drzé skutečnosti

Můj článek bude dnes o něčem jiném, než je celou společností hýbající volba budoucího prezidenta republiky.

V jedněch z našich seriózních novin jsem se dočetl tuto krátkou zprávu. Srovnatelně stejně veliký podnik musí do pokladny EU odvádět v ČR 3 490 000 eur, ve Francii 550 000 eur a v Německu 75 000 eur. Čili 6,3x víc než ve Francii a dokonce 46,5x víc než v Německu. Ještě jednou to napíši tak, aby bylo jasně rozumět této zprávě. Náklady relativně stejného podniku na obnovitelné zdroje jsou v ČR: 3490 v tisících eur, ve Francii 550 v tisících eur a v Německu pouze 75 v tisících eur.

Dále jsem se v té zprávě dočetl, že Evropská komise zvažovala, že tyto náklady pro Německo zvýší (snad aby to nebylo vůči ČR tak křiklavé), ale to asi neprojde, protože to Německo pro své podniky zvýšit nedovolí, jelikož, jak známo, Německo je tahounem evropské ekonomiky. Tato zpráva vyšla v tiskové mutaci jednoho z významných deníků vydavatelství Mafra. Čili, není to žádné jedna paní povídala. Žádná poplašná zpráva, ale podložená informace, kterou jistě novinář seriózního listu ověřil. Tato informace je už pár let stará a zajímalo by mě, jestli se na tom něco změnilo. Jestli už je ČR v jiném postavení. Je to takový tip pro novináře, zjistit, jak tomu je nyní.

Rozum do hrsti. To se to podniká na úkor jiných. Mít takové podmínky jako NSR, byla by tahounem ekonomiky i ČR (samozřejmě v poměru k její velikosti, i když významnost ekonomická vždy převyšovala naši velikost územní – viz první republika či ekonomický význam českých zemí v Rakousko–Uherském soustátí).

Chtělo by prozkoumat, jestli i další toky peněz do EU jsou takto regulované v náš neprospěch. Pořád se mluví o tom, že z EU víc dostáváme, než do ní přispíváme. To se ale jedná o přímé platby v porovnání s čerpáním peněz na různé programy. Kolik však takových skrytých toků peněz od nás odplouvá, nehledě už na likvidaci některých tradičních odvětví naší ekonomiky (např. cukrovarnictví), to zatím nikdo kvalifikovaně nezdokumentoval, nebo to alespoň nebylo zveřejněno. Nebo se to zveřejňovat nesmí?

Nepíši přesně, v kterých to bylo novinách, ani kdy to přesně bylo, protože bych nechtěl odvážnému novináři uškodit. Navíc, on si toho vlastně ani nikdo pořádně nevšiml. To jenom můj zdravý rozum zavětřil. Pozor, tady se skrývá ta pověstná tesařova díra. Lidé se totiž vždy chytí na nějakou vějičku a ty skutečně důležité věci, které se týkají ve své podstatě jejich peněženek, jim uniknou. I když dnes je tato zpráva ve světle závratných zálohových faktur za plyn atd. pouhou prkotinou.

Jaké je z toho ponaučení? Němečtí a francouzští politici, a samozřejmě i ti polští, jsou vždy nehledě na domácí rozbroje, vždy jednotní v přístupu k EU a jejím institucím. Ne tak naši politici. Ve vládě máme nyní kompletně strany, které se chovají k EU devótně, jak už jsme byli v minulosti svědky, či velmi, až nekriticky přátelsky. Kdo ale bude hájit zájmy všech občanů ČR a ne partikulární zájmy některých velkých podniků, žijících z evropských dotací?

Není třeba z EU vystupovat, nakonec do Evropy patříme, jsme jejím srdcem, ale je potřeba nenechat si kálet na hlavu. Jednotně se jako ČR ozvat, třeba i pohrůžkou referenda o vystoupení z EU. Na začátku tohoto mého článku jsem uvedl dobrou záminku k jednání našich představitelů, které alespoň v hrubých obrysech povede k napravení této do nebe volající, k malé zemi až neskutečně drzé skutečnosti.

Petr Hannig, předseda Rozmných a bývalý prezidentský kandidát