Předseda hnutí Přísaha Robert Šlachta si užil na začátku června nespoutanou radost, když dvě jeho »ovečky« poslali voliči do Evropského parlamentu, ovšem z jednoho maratonu míří do druhého, protože se uchází o křeslo senátora na »svém« Břeclavsku. O tom však bude až druhá část rozhovoru, ta první, kterou publikujeme dnes, především využívá Šlachtu jako bývalého elitního policistu, šéfa Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) a muže, jehož proslavil zásah v »kauze Nagyová«, jež ve finále stála křeslo premiéra Petra Nečase (ODS). Je dnešní politika již bez korupce? A co jako expert na bezpečnost říká na útoky na vrcholné politiky či na prosincovou tragédii na Filozofické fakultě UK? Kde viděl nejvýznamnější chyby? A nebudou se opakovat?
Hlavním tématem posledních dní byl pokus o atentát na exprezidenta USA a republikánského kandidáta pro listopadové volby Donalda Trumpa na mítinku v Pensylvánii. Co si o tom myslíte a co to vypovídá o dnešní celosvětové společenské realitě?
Pojďme pěkně popořádku. Asi bych začal Ficem, protože Slovensko je nám nejblíž a já jsem viděl, jak se k tomu někteří politici stavěli. Teď je to trošku dál, za velkou louží, ale má to společného jmenovatele.
Politika se zpolarizovala. Mnozí občané už nejsou schopni přijímat názor toho druhého. Ani uznat výsledek demokratických voleb. Fico se stal se obětí atentátu poté, co vyhrál volby. A v USA následoval atentát na někoho, kdo má velkou naději stát se po volbách prezidentem. Ale společným jmenovatelem je, že společnost zhrubla, polarizovala se a obávám se, že si nejsme schopni naslouchat jako dříve. Vidím to i na kampani. Dříve to bylo tak, že Šlachta s Přísahou někoho oslovili, dotyčný člověk řekl, že s námi nesouhlasí, poslechl si nás a šel dál. Teď je to i o vulgaritách a sprostých nadávkách. Nejspíš bychom měli všichni ubrat, ale bojím se, že to u někoho asi nepůjde…
A co si o těch atentátech myslíte jako odborník z bezpečnostního hlediska? Vidíte i nějaká pochybení? A dá se tomu vůbec zabránit?
Když se podívám na problémy, k nimž došlo u nás v České republice, ať to byl kokain ve Sněmovně nebo člověk, který prošel do Senátu bez vstupky, ukazuje to na jednu jasnou věc – že budou muset bezpečnostní služby velmi a velmi přidat.
A atentát na Fica? Viděl jste to okolí? Jakým způsobem zareagovala ta ochranka? Nepřipravené auto. Nepřipravené dveře. Fica si vlastně nikdo nevšímal. Kopali tam do hrazení. Šli do toho útočníka. Každý, kdo se někdy zabýval ochranou osob, tam viděl velikánské nedostatky!
No a teď v Americe šlo o střelbu z dálky. To je samozřejmě hodně velký problém, protože je to o nějakém vnějším perimetru a o větším okolí, které musíte hlídat. Sledoval jsem zprávy, kde padlo, že svědci upozorňovali policii už tři minuty před tím, že je tam vidět střelec. Pak je to ovšem na reakci bezpečnostních složek.
A ty budou muset opravdu přidat, čímž mířím i směrem k nám a k Filozofické fakultě. Teď nemluvím o řadových policistech, ale o vedení. Policie musí být připravena mnohem lépe a dělat mnohem více opatření.
Je to vůbec reálné s ohledem na personální stavy a to, kolik policistů nám stále odchází?
V prvé řadě je to o informacích ze zpravodajských služeb, a samozřejmě i z kriminální služby, protože jestli je ten politik výrazně exponovanou osobností, měla by být ochrana mnohem větší.
Je pravda, co říkáte, že asi není možné každému politikovi poskytovat ochranu, to by nešlo, ale je potřeba vnímat i pozadí. Takže když vezmeme naše exponované politiky – a nechci je tady úplně jmenovat – mělo by platit, že ti, kteří se při svých kampaních setkávali s problémy a měli tam občany, kteří je vulgárně uráželi a svým způsobem do nich šli, by si zasloužili větší pozornost a to, aby policie byla připravena.
A není to jen o ochranné službě, ale je to o opatření na příslušném místě. Máte mítink, kde je místní policie a jsou tam i lidi v civilu, kteří sledují jednání občanů, a tam vidím, že budeme muset přidat. Ale není to o početních stavech! Máme dva měsíce do voleb a mítinky budou častější a je potřeba se na to zaměřit.
Zmínil jste atentát na Filozofické fakultě, k němuž právě vznikla vyšetřovací komise na parlamentní úrovni. Slibujete si od ní nějaký progres? I v souvislosti například s tím, že strážci zákona zasahující v budově na pražském Palachově náměstí nepožádali její zaměstnance o přehrání kamerového záznamu, přitom původně policie tvrdila opak. A jakou osobní odpovědnost by z toho měl vyvodit ministr vnitra Vít Rakušan?
Doporučuji, aby se vaši čtenáři podívali na mé stránky, když jsem již 21. prosince dvě hodiny po střelbě položil ministru Rakušanovi tři otázky. Už jenom z těch informací, které vycházely na povrch, tam byla spousta nesrovnalostí. Ptám se na ty dvě hodiny od nálezu těla střelcova tatínka v Houstoni ve 12:37 až po 14:55, kdy k té střelbě došlo. A ptám se na některé věci, které bych chtěl, aby je veřejnost znala, a mělo by se jí to sdělit.
Slyšel jsem, že se na té fakultě přiživuji. Já jsem udělal rozhovor s paní Šimůnkovou, maminkou zastřelené dívky, která mě sama kontaktovala, že už neví, co má dělat. Že není možné dostat informace a policie s ní nekomunikuje tak, jak by si zasloužila a jaké informace by měla mít.
Mně tam jde o jednu věc. V každém civilizovaném státě to funguje úplně jinak. Vezměte si třeba Izrael. Den po útoku Hamásu ředitel Šin Betu, což je tajná služba, přiznal, že pracovali s informacemi, ale nebyli schopni ochránit lidi. A mně v téhle souvislosti vadí komunikace od pana Rakušana. A vadí mi, že 9. ledna na tiskové konference řekli, že všechno je dobře a všechno udělali skvěle a výsledky GIBSu budeme mít za tři měsíce. Jenže uplynuly tři měsíce – a nic.
Den před evropskými volbami zveřejní GIBS třístránkovou zprávu, která vůbec neřeší otázky, na něž bychom všichni chtěli znát odpovědi. Jak jste řekl, jde o ty kamerové záznamy. Ale nejen o ně. Těch věcí je tam strašně moc a vychází najevo přes novináře. A já si myslím, že celá taktika pana Rakušana spočívá ve snaze vymlčet to. »Je to tragédie, tak o tom nemluvme.« Tahle strategie mu ale nevychází…
Tady se nebavíme o tom, že GIBS by měl zjišťovat, jestli policista střílel nebo nestřílel, čili tímto způsobem vlastně řešil trestnou činnost policistů. My bychom měli prověřit systém, a ten je postavený na panu Vondráškovi, který byl náměstkem policejního prezidenta už v dobách střílení v Uherském Brodě. Potom byla střelba v Ostravě, kdy se dělalo první opatření u policie – dlouhé zbraně, to jsou takové ty prvosledové hlídky. Tohle všechno byla reakce. Není pravda, že Filozofická fakulta je u nás prvním případem. Byla třetím a policie se z toho nějakým způsobem poučovala. A já jsem s hrůzou zjistil, že jeden ze závěrů je, že musíme zlepšit analytickou činnost a výměnu informací. A zrovna náš útvar se spojoval s útvarem ÚOKFK. Pan Vondrášek, tehdy náměstek prezidenta, tehdy tvrdil, že to dělají proto, aby zlepšili výměnu informací, že informace musí téct a podobně. Zkrátka nesmysly! Policie má problémy systémové a vadí mi tam komunikace vůči pozůstalým, protože s nimi neumějí hovořit.
A parlamentní komise? Jestli dojde k nějakým závěrům, věřil bych jí v jediném okamžiku. Kdyby si k sobě vzala nezávislé experty, což vyšetřovací komise může.
Ale jestli to budou poslanci, kteří se nikdy nevyznali v bezpečnostních složkách, nikdy nevyslýchali, nikdy nevyhodnocovali, pak je to zbytečný krok. Asi dvakrát po mně vyšetřovací komise šla nebo jsem byl z určitých důvodů vyšetřovaný, a musel jsem se smát, jakým způsobem to někteří poslanci uchopili. A jak celou věc ti, kteří to nikdy nedělali, nakonec hodnotili. Takže ze závěrů vyšetřovací komise nebude vůbec nic, to mi věřte. Jde jenom o získávání času na to, abychom tu kauzu nějakým způsobem vymlčovali, a je to pro mě nedůstojné vůči pozůstalým.
Na lednové tiskové konferenci jste spolu s bezpečnostním expertem Vladimírem Jelínkem uvedli, že policie mohla při tragédii na FF UK lépe zasáhnout, pokud by byla vybavena mobilními balistickými stěnami, na něž policejní prezidium dlouhodobě neslyší. Pohnuly se ledy nějakým způsobem?
Měli jsme slib od pana Rakušana, že začne být vnitřní bezpečnost prioritou této vlády a že dostane tři miliardy na konkrétní opatření, což byla jedna z věcí, kterou jsme s panem Jelínkem představovali. Šlo o to, že balistická ochrana v té době mohla částečně pomoci, což je vnější perimetr a přiblížení se k fakultě a bezpečnost dětí, které byly v okruhu toho střelce.
Já se teď snažím dopídit, jestli ty do policie skutečně natekly, ale zatím jsem nebyl schopen se k tomu nikde dostat. A podle mě v žádném případě, protože policisté stále odcházejí, rychle se na poslední chvíli něco honí, nakupuje se nějaká balistická ochrana, ale ten systém navenek představený vůbec nebyl.
A to je další věc. Kdybych byl ministr vnitra, tak se v prvé řadě snažím občany uklidnit. Říct jim – podívejte, poučili jsme se, udělali jsme to, to a to, a dostali jsme na to tolik a tolik peněz. A uděláme to, to, to a to, dostali jsme na to tolik a tolik peněz. My zatím máme to, že nám odchází policisti do civilu, protože nedostali ošatné nebo stravné, zkrátka padají finančně dolů a ti nejkvalitnější nám odchází.
To je to opatření, které se tu děje. Takže vám nemůžu odpovědět jinak, než že se to nehýbe nikam.
Nedávno dávali na Primě seriál Sedm schodů k moci, inspirovaný »kauzou Nagyová«. Díval jste se?
Tím, že se na scénáři podílel Pepa Klíma, jsem na to byl hodně zvědavý. A musím říci, že ze 40 procent se to shodovalo s originálem a zbylých 60 procent byla fikce, aby to bylo zajímavé pro diváky. Někdy od čtvrtého dílu už jsem začal poznávat, že se přesně dostáváme do problematiky, kterou jsme řešili my. Bylo to moc hezky natočené a zaujaly mě herecké výkony. Hlavně bych rád ocenil Evu Podzimkovou, která tu hlavní roli ztvárnila naprosto skvěle. Samozřejmě je mi ale jasné, že některým lidem se ten seriál nelíbil…
V několika rozhovorech jste uvedl, že jste v momentě, kdy jste – tak trochu pod vlivem okolností – opouštěl policii, zjistil, že najednou nemáte přátele. Že se k vám nikdo nehlásil. Jak těžké v této souvislosti bylo získávat členy do nově vzniklého hnutí?
My jsme Přísahu zakládali v době covidu. V roce 2020 jsem napsal o svém osudu knížku a poté jsem se rozhodl, že založíme hnutí. Byl leden 2021 a tehdy se k nám přidávaly stovky a stovky lidí a my jsme ani nebyli schopni se všemi komunikovat tak, abychom nějakým způsobem nastavili pravidla. Bylo to asi tím příběhem a tím jménem. A samozřejmě také tím, co jsme představovali, že je cílem nového hnutí. Domnívám se, že by ho nikdo neměl zpochybňovat, protože co chceme, je bezpečnost a spravedlnost v tom smyslu, aby platila pro všechny. A teď si vezměte, co vše se událo za tři roky od založení Přísahy. Ať jsou to migrační problémy, střelba nebo bezpečnost všeobecně. Bavím se tady o bezpečnosti, která se dotýká každého občana. Já objíždím severní Čechy, kde jsme tvořili kandidátku, a chvíli před naším rozhovorem za mnou byli lidé z Ústí a vyprávěli, jakým způsobem se na Děčínsku, ale i v dalších místech slučují oddělení. Že nejsou lidé, protože řada z nich od policie odchází, a ti, co zbyli, dostávají na starost mnohem větší území…
Ale abych se vrátil k vaší otázce k počátkům hnutí a personálním záležitostem. Lidé se zkrátka přidávali v hojném počtu a asi cítili, že to bude dobře…
Korupční kauzy z června 2013 jsme se letmo dotkli v souvislosti s televizním seriálem. Já se zeptám jinak: cítíte jako bývalý elitní policista a nynější aktivní politik, že se korupční prostředí v České republice za 11 let poté změnilo k lepšímu?
Ani v nejmenším! Hlavně jsem přesvědčen, že už nikdo nebude mít ty koule, aby hrábnul do největších výšin, jak jsme to tenkrát udělali my.
Ale mnohé se otáčí po letošních Evropských volbách, kde jsme uspěli společně s Motoristy a Filipem Turkem. Slyším teď ODS. Marek Benda na mě útočí. Dávejte si pozor, Šlachta se chce stát ministrem vnitra! On nás tady všechny pozavírá! Vyjadřuje se ke mně i premiér Fiala. Zkrátka jejich obava je teď ještě jednou taková!
Na druhou stranu tvrdím, že dělat korupční kauzy není úplně prioritou policie…
V souvislosti s kauzami z nejvyšších pater položím jednu otázku, kterou vás možná i trochu pobavím. Řešili jsme v redakci umělou inteligenci a zkusili jí shodou okolností dát napsat článek o tiskové konferenci Přísahy. To byla ta, v níž jste představovali Filipa Turka jako lídra. Zjistili jsme, že AI nemá aktuální data, což je logické. Ale považte, že vyplodila článek, v němž se píše »Přísaha představila svůj aktuální program, jehož cílem je boj proti korupci. Velké kritice podrobila především ministra spravedlnosti Pavla Blažka«. O něm samozřejmě nepadlo na předvolební tiskovce ani slovo. Ale – co říkáte na to, do jaké souvislosti vás dal automat, protože vy se vymezujete proti Pavlu Blažkovi poměrně často…?
Je to pro mě pozitivní, protože automat, tedy umělá inteligence, pracuje s nějakými daty. A tato souvislost je namístě. Kdybyste byl premiér a chtěl, aby vám ministerstvo spravedlnosti fungovalo, nikdy byste do jeho čela nemohl postavit pana Blažka. Protože ministerstvo spravedlnosti je jedno z nejsložitějších ministerstev. Nejenom z důvodu agendy, ale hlavně proto, že tam máte pod sebou silné skupiny a velké hráče, ať jsou to soudci, státní zástupci, advokáti, znalci…
A teď si vezměte, že my máme trestní zákoník pořád z nějakého roku 1961 a stojíme před tím, jak by měl vypadat nový trestní řád, jakým způsobem bude probíhat dokazování. To jsou tak strašně složitá témata, že je potřeba, aby byl ministr vnímán všemi skupinami s důvěrou a autoritou. Jenže pan Blažek je, jak to vidím já, vnímán spíše tak, že se namočil v Brně v korupční kauze bytů. Že tam má mnohem větší zájem než v otázce, aby ministerstvo nastavilo společnosti nové mantinely, které se týkají právě spravedlnosti.
Takže pro mě je naprosto nesmyslné, aby na tomto místě seděl. Máme za sebou skoro tři roky vládnutí pětikoalice a za ministerstvem spravedlnosti v základních a zásadních normách není nic. Naprosto nic! A to mě utvrzuje, že naše kritika pana Blažka je naprosto oprávněná.
To, co dělal v bytové kauze v Brně, kdy se dokonce dožadoval některých informací o státní zástupkyni, dotazoval se k některým obviněným, teď už dokonce obžalovaným, a docela nemístně do toho vstupoval, je důkazem, že si pan Blažek spíš řeší své problémy, k nimž má nějaký vztah nebo kde je dokonce smočený, než aby byla jeho zájmem skutečně spravedlnost…
Petr Kojzar
(Zítra čtěte o tom, kde vidí Přísaha řešení rusko-ukrajinského konfliktu, co si myslí Robert Šlachta o kontroverzním spojení Borise Šťastného s Motoristy, či o tom, co předsedovi Přísahy nejvíce vadí na České televizi).
S korupci je to podle mě ve všech sférách ještě horší rok od roku .
Inu, Šlachta jako ministr vnitra by mi nevadil. Naopak. Už teď se te představe a tomu, co by následovalo, směju…