Řešit daňovou reformu jen zvýšením DPH je ideová zabedněnost, říká Opálka

Nebude-li mít mladá generace děti a bude se namísto svého přirozeného poslání zabývat nesmyslnými pohlavími, pak ji nebude moci pomoct žádná důchodová reforma. Na jejich důchody nebude mít kdo vydělávat. V rozhovoru pro iportaL24.cz to řekl expert KSČM na problematiku důchodů, bývalý poslanec KSČM Miroslav Opálka.

Loňský rok byl poměrně náročný jak pro veřejnost, tak pro firmy. Trend bude zřejmě pokračovat i letos. Všichni musí čelit dopadům energetické krize, inflaci, zdražování nejen potravin, ale téměř všeho. K nejvíce ohroženým skupinám patří samozřejmě senioři, jak se tyto změny podepsaly právě na nich?

Všechny krizové jevy dnes vyvolávají závažné zdražování, a tím nezdravou inflaci. Nebojím se to nazvat skrytou měnovou reformou, kdy stát takto stahuje z oběhu inflační peníze. Proto nikam nespěchá a inflační tlaky řeší opožděně. Každý den dobrý! Nesnižuje se tedy jen reálná hodnota pravidelných příjmů, jako jsou mzdy, platy, odměny, důchody, sociální dávky, výživné apod., ale i úložky těch, kteří si vytvářejí rezervy na horší časy.

Dopady pociťujeme všichni, jen někteří už nemají kam couvat. Katastrofou pak jsou vysoké zálohy na energie a další služby. V tomto případě bych nerozděloval občany podle sociálních skupin, ale podle příjmů a úspor. Důchodci, na rozdíl od ostatních, mají zatím své jisté. Na rozdíl např. od rodin s dětmi, neboť v očekávané recesi přichází zaměstnanci nezřídka o zaměstnání a živnostníci krachují. Mezi důchodci je i řada rentiérů, restituentů, pracujících důchodců. Na druhé straně jsou zde i ti s minimálním důchodem a nemožností si přivydělat. Spravedlivé by však bylo i u těchto posoudit, proč je někdo na hranici minimálního důchodu. Nebyl-li více zapojen v šedé ekonomice, či optimalizoval svůj daňový základ, nebo pracoval na zkrácený úvazek, byl dlouho nezaměstnatelný apod. Nebyl-li prostě nezodpovědný nebo vychytralý, či ho sešrotovala nějaká zátěž.

Zákon ošetřil reálnou výši důchodů povinnou valorizací, i když tato přichází logicky se zpožděním. A zde vzniká neustálý spor! Zda valorizovat všem nominálně stejně – rovně, nebo dle zásluh – podle předchozích odvodů. Zda tedy jde o sociální dávku, aneb o pojistné plnění. Zákon zatím zní »o důchodovém pojištění«. Téměř neošetřeny jsou však úložky doplňkového penzijního spoření a jiné komerční produkty, ke kterým stát občany neustále vybízí. Velký propad na účtech jednotlivců mírní jen případná státní podpora.

Jak pomohly tři valorizace penzí?

Zajisté pomohly, ale, jak jsem již poznamenal, se zpožděním. Asi žádný zaměstnavatel v minulém roce nezvyšoval třikrát mzdy. Poslední valorizaci však snížila změna metodiky výpočtu inflace, kterou nově snížila podpora státu zaváděním cenových stropů. Tato změna mj. snížila i výnosnost státních dluhopisů, na čemž stát také ušetřil a vkladatelé ztratili. Stropy však mají dopad na státní rozpočet.

Vláda v programovém prohlášení slibuje, že do konce letoška předloží »skutečnou důchodovou reformu« k nastavení stabilní penzijní soustavy. Jakou reformu lze podle vás od současného kabinetu očekávat? Na co by se měli příští důchodci připravit?

Upřímně řečeno, nevím. Dělat zodpovědnou a sociálně únosnou finanční stabilizaci důchodového systému bez daňové reformy nelze! A řešit ji jen zvýšením DPH je – proti zvyklostem v rozvinutých zemích, kde např. progresivní zdanění je normální – ideová zabedněnost. Důchody jsou sice svým objemem nejviditelnější částí státního rozpočtu, ale co nám pomůže zásah do této struktury, když nás tlačí k řešení jiné aktuálnější segmenty. Ať už vyvolané mezinárodní situací, případně vnitřními problémy, jako je nízká porodnost, neefektivní školství v přípravě potřebných kvalifikací, malá výkonnost ekonomiky a velký odliv dividend do zahraničí, obrovský deficit a zadlužování příštích generací, problémy s vysokou úhradou dluhové služby a neschopnost splácet jistinu, zhoršování dostupnosti zdravotních služeb a malá dynamika v rozšiřování sociálních služeb, drahé bydlení, nízká soběstačnost ve výrobě strategických komodit (potraviny, léky, energie…), nákup drahých zbraňových systémů nesloužících teritoriální obraně státu atd. atd.

K čemu by byl formálně dokonalý důchodový systém, kdyby funkce státu v dalších oblastech, jemně řečeno, kulhala. A tak si myslím, že diskuse nad důchodovou reformou v současné sestavě rozhádá pětikolku, případně půjde jen o dílčí prolobované změny před dalšími volbami.

O některých změnách, které by mohla reforma obsahovat, se už mluví. Například lidé by měli mít možnost posílat svým rodičům či prarodičům procento svých důchodových odvodů. S tím byste zřejmě souhlasil.

To je přece deset let starý návrh KSČM v Odborné důchodové komisi MPSV vedené profesorem Martinem Potůčkem. Inspirovaný diskusí v zahraničí, zveřejněný na internetu a dnes připravovaný na Slovensku. Jeho cílem bylo povzbudit porodnost, odměnit vychovatele za jejich přínos i vůči důchodovému systému, posílit zdravé rodinné vazby a alespoň symbolicky přispět ke spravedlivějšímu přerozdělování v rámci důchodového účtu. Byl to protinávrh k dnes zavedenému paušálnímu výchovnému, které ukrojuje bez náhrady ze společného »koláče« a zejména toho, aby se diferencovalo dle výsledků výchovy a přínosů nové generace pro tvorbu HDP v ČR.

Stručně řečeno, náš návrh zněl tak, aby ekonomicky aktivní zodpovědný a empatický potomek mohl dobrovolně určit, že dvě procenta z jeho odvodů na důchodové pojištění dostanou přímo jeho dva či jeden vychovatelé k navýšení svého starobního důchodu. Tento výpadek měl částečně krýt zvýšený odvod pojistného u bezdětných občanů od zákonem stanovené věkové hranice. Nedovedu si však dost dobře představit, že by k již vyplácenému výchovnému přibyla nyní ještě další bonifikace.

Ministr práce Marian Jurečka už připustil zvýšení věkové hranice odchodu do důchodu. Ta by podle něj měla být pevně svázána např. se střední dobou dožití, za hranici 70 let už by se ale podle něj jít nemělo. Nemyslíte si, že pracovat do 70 let je pro řadu profesí nemožné?

Pan ministr nemusí nic připouštět. Tento režim je již dávno nastaven v zákoně. Jde jen o to, zda k tomu nastanou, dle statistických údajů, podmínky a zda střední délka dožití bude doprovázená rovněž zvyšující se hranicí dožití ve zdraví, a zda tento krok nevstoupí v platnost v době vyšší nezaměstnanosti, což by bylo kontraproduktivní. Tuto pojistku jsem do zákona prosazoval osobně já. Stále však roky čekáme na mezikrok. Zastropování statutární věkové hranice pro odchod do důchodu u těžkých povolání. Do toho se žádné vládě moc nechce. Jde totiž o přiznání, že schválení zákona 235/1992 Sb., o zrušení pracovních kategorií byla chyba.

A hovořit dnes o překročení hranice 70 let je nadbytečné. Do aktuální doby to mohou měnit a upřesňovat opakovaně nové a nové politické reprezentace dle vývoje a vlastních priorit.

Na důchodech se z veřejného systému vyplatí víc, než se na ně vybere na pojistném. Pro letošek státní rozpočet počítá zatím s deficitem 62,5 miliardy korun. Podle expertů může dosáhnout až 80 miliard. Současný stav není podle nich bez reformních změn udržitelný. Souhlasíte s tím?

Ano, to je o diskusi nad samofinancovatelností a vícezdrojovým financováním, které je v Evropě běžné. Zatím se jen příjmy ubíraly a nároky rozšiřovaly. Zavedly se stropy na odvody, spousta činností sloužících k živobytí je od důchodového pojištění osvobozena, nadstandardně – oproti zahraničí – je však dotováno komerční připojištění, OSVČ optimalizují a neodvádí z celé odměny. Můžeme hovořit nově i o využití části spotřebních daní na podporu důchodového účtu apod. Podstata však je, že dostatek peněz v systému musí především zajišťovat odvody z dobře placené práce a třeba i nově odvody za průmyslové roboty aj., ne přerozdělování stále nedostatečného zdroje.

Se zvyšující se výkonností a vyšší ziskovostí musí přijít do státního rozpočtu více peněz. Nelze tolerovat, že zisky jedněm rostou, ale mzdy a odvody v růstu zaostávají. Je-li slabý stát a odbory, roste stupeň vykořisťování, i když se to nerado slyší. Ve stávající situaci mi připadaly některé unáhlené populistické kroky jako úmysl přivést důchodový systém ke krachu a pod tíhou veřejného strachu pak prosadit redukční důchodovou reformu s přenesením zodpovědnosti ze státu více na jednotlivce, který nemá sílu se bránit. Rád bych se mýlil.

Někteří ekonomové navrhují současný systém valorizací důchodů změnit. Je podle nich otázka, zda mají mít důchodci skutečně pokrytou celou inflaci. Co o tom soudíte?

Existuje takový úzus, který vychází z některých výstupů Mezinárodní organizace práce, že by průměrný důchod neměl klesnout pod 40 procent průměrné mzdy. Je tedy otázkou, jakými parametry toto chceme v pojistném systému udržet. Na valorizační vzorec sáhl v balíčkové reformě ministr financí Miroslav Kalousek a výpočet valorizací se snížil. Pak se vzorec vrátil (pokrytí inflace ze 100 % a růstu mezd z 30 %) a později byl pro důchodce zvýhodněn (inflace ze 100 % a z růstu mezd 50 %). Za inflaci se bere ta výhodnější, neboť se počítá jak obecná inflace tak seniorská zvlášť.

Soudím tedy, že koho a s jakým programem si lidé ve volbách zvolí, takové budou na ně dopady. Žel, voliči často volí proti svým vlastním zájmům, nebo vůbec nejdou k volbám. A tak každý svého štěstí strůjcem! Lidé se musí angažovat a sdružovat sami, a ne čekat, že to za ně někdo vybojuje.

Co byste navrhoval a jak byste postupoval při přípravě důchodové reformy?

Zaznamenávám dosud práci sedmi důchodových komisí. Možná jich bylo i více. Osobně jsem se zúčastnil za KSČM aktivně na práci tří. Takže něco o tom vím a poznal jsem i řadu odborníků napříč politickým a odborným spektrem. Pojistný systém je exaktní věda a na politicích je, aby do výpočtů vložili relevantní informace. A pak jde o vyjednávání a vyvažování, ne o přetlačování, při stabilizaci a udržení důchodového systému do další etapy tak, aby dobře sloužil všem zainteresovaným skupinám. Někteří ho potřebují více, někteří by se bez něj i obešli. Jiné zájmy mají zaměstnanci, jiné zaměstnavatelé a své má i národní a nadnárodní kapitál. Stát je tu od toho, aby vyjednával, tyto zájmy slaďoval a vytýčil mantinely.

Opakovaně se vyjadřuji v tom smyslu, že důchodový systém je třeba dlouhodobě finančně zastabilizovat a státem garantovat tak, aby každý, kdo poctivě pracoval a odváděl své pojistné do státního důchodového pojištění, měl zajištěn solidní a dostatečně valorizovatelný důchod. Další pilíře je třeba brát jako dodatkové a dobrovolné. Toto stanovisko považuji za návrh obecného sociálního cíle, který se musí definovat a k jeho naplňování pak hledat a domlouvat případné změny současných parametrů a hodnotit, zda ten či onen návrh přispěje k jeho naplňování.

Má-li být důchodová reforma prioritou, pak jde o prioritu udržení důchodového systému a váhy státního pilíře v něm, nikoli o jeho redukci. Důchodový systém je však ovlivňován především vnějšími faktory a bez jejich interdisciplinárního řešení nám jen dílčí změny nepomohou.

1. července 1926 vstoupil v platnost zákon 221/1924, o sociálním pojištění. Od té doby uběhne brzy 100 let a pomocí novel a úprav parametrů se v principu sociální zákonodárství jakousi permanentní reformou udržuje do dnešních dnů. Nepotřebujeme systémové změny! Občané v České republice a Evropské unii mají v 21. století své vydobyté a garantované sociální jistoty. Udržme je tedy i pro příští generace.

Důchodový systém je založen na průběžném systému, který předpokládá dostatečnou reprodukci generací. Nebude-li mít mladá generace děti (prostá reprodukce je v průměru 2,1 dítěte na jednu ženu) a bude se namísto svého přirozeného poslání zabývat nesmyslnými pohlavími, pak ji nebude moci pomoct žádná důchodová reforma. Na jejich důchody nebude mít kdo vydělávat. A ne jen na důchody, ale i na zdravotní a sociální zabezpečení, na výrobu chleba a vůbec na vše. Tento prostor by pak osídlil někdo jiný. Buďme tedy zodpovědní k tradicím!

Jana Dubničková