První a základní zákon země. Je to již 30 let!

Ústavu ČR přijala Česká národní rada 16. prosince 1992 a následně byla vyhlášena ve Sbírce zákonů pod číslem 1/1993 Sb. Nabyla účinnosti 1. ledna 1993. Ústavou ČR byla zrušena dřívější Ústava Československé socialistické republiky, ústavní zákon o československé federaci, ústavní zákony, které je měnily a doplňovaly a ústavní zákon o státních symbolech České republiky.

V nočních hodinách 15. prosince 1992 se sešli zástupci vládních stran a uzavřeli písemnou dohodu sepsanou na papíru z poznámkového bloku. Podepsali, že neprojde žádný pozměňovací návrh předložený v diskusi, pokud by se na něm nedohodly všechny vládní strany. Šlo o reakci na situaci, kdy k přijetí pozměňovacího návrhu tehdy i dnes stačí většina přítomných, zatímco k přijetí ústavního zákona je třeba třípětinová většina. S ohledem na tuto politickou dohodu nebyly přijaty i takové pozměňovací návrhy, jež by bylo možné označit za kvalitní a dobré.

V období přípravy Ústavy samostatné České republiky vznikly čtyři kompletní návrhy: vládní, ČSSD, KSČM a LSU. Česká národní rada ovšem projednávala pouze návrh vládní. Vládní návrh ústavního zákona ČNR, Ústava ČR, s upřesňujícím dodatkem, projednala Česká národní rada na své 10. schůzi ve středu 16. prosince 1992. Návrh odůvodnil nejprve premiér ČR Václav Klaus, který v úvodu svého projevu uvedl, že pro parlament i vládu je toto jednání zkouškou dospělosti.

Z množství pozměňovacích návrhů byl úspěšný jen návrh poslance Pavla Hirše, který vrátil do Ústavy poměrný volební systém pro Poslaneckou sněmovnu a většinový pro Senát. Výsledky hlasování oznámil předseda ČNR Milan Uhde: »Ze 198 přítomných poslankyň a poslanců, kteří se účastnili hlasování, 16 hlasovalo proti, 10 poslankyň a poslanců se zdrželo hlasování a 172 kladnými hlasy byla Ústava České republiky přijata,« řekl. (Shromáždění povstává. Spontánní dlouhotrvající potlesk. Česká hymna.)Po ukončení jednání se sešlo ke krátké schůzi předsednictvo ČNR a vyhlásilo Ústavu České republiky.

Preambuli napsal Václav Havel, přispěl Milan Uhde

»Václav Havel nechtěl, aby se do Ústavy promítaly zájmy jednotlivých politických stran, ale aby odrážela především zájem občanů a státu, její jazyk byl srozumitelný, výklad jednoznačný, a  – podobně jako ústavu Spojených států – mohly se ji učit i děti ve škole. K tomu, aby měl Václav Havel na tvorbu Ústavy nějaký vliv, jsme organizovali schůzky s poslanci parlamentu, kterým Havel vysvětloval závažnost některých principů a probíral s nimi důležité články. Schůzky musely být přísně tajné, protože vlivu Václava Havla na poslance se předsedové stran obávali. Naše aktivity vyvrcholily, když se ústavní komise uchýlila na několik dnů do lánského zámku, aby nikým nerušena mohla zpracovat všechny připomínky. Jezdili jsme po večerech do zapadlých hospůdek v okolí Lán, kde jsme se setkávali s členy komise, s nimiž Václav Havel probíral poslední úpravy textu. Preambuli Ústavy napsal sám, pak ji trochu upravil předseda Poslanecké sněmovny Milan Uhde, který jako spisovatel cítil potřebu do literárního tvaru preambule vnést také svůj rukopis.« (Z knihy Ladislava Špačka Deset let s Václavem Havlem).

A jak tedy zní ona preambule?

My, občané České republiky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, v čase obnovy samostatného českého státu, věrni všem dobrým tradicím dávné státnosti zemí Koruny české i státnosti československé, odhodláni budovat, chránit a rozvíjet Českou republiku v duchu nedotknutelných hodnot lidské důstojnosti a svobody jako vlast rovnoprávných, svobodných občanů, kteří jsou si vědomi svých povinností vůči druhým a zodpovědnosti vůči celku, jako svobodný a demokratický stát, založený na úctě k lidským právům a na zásadách občanské společnosti, jako součást rodiny evropských a světových demokracií, odhodláni společně střežit a rozvíjet zděděné přírodní a kulturní, hmotné a duchovní bohatství, odhodláni řídit se všemi osvědčenými principy právního státu, prostřednictvím svých svobodně zvolených zástupců přijímáme tuto Ústavu České republiky.

Preambule Ústavy Slovenska

My národ slovenský, pamätajúc na politické a kultúrne dedičstvo svojich predkov a na stáročné skúsenosti zo zápasov o národné bytie a vlastnú štátnosť, v zmysle cyrilo-metodského duchovného dedičstva a historického odkazu Veľkej Moravy, vychádzajúc z prirodzeného práva národov na sebaurčenie, spoločne s príslušníkmi národnostných menšín a etnických skupín žijúcich na území Slovenskej republiky, v záujme trvalej mierovej spolupráce s ostatnými demokratickými štátmi, usilujúc sa o uplatňovanie demokratickej formy vlády, záruk slobodného života, rozvoja duchovnej kultúry a hospodárskej prosperity, teda my občania Slovenskej republiky uznášame sa prostredníctvom svojich zástupcov na tejto Ústave.

Co zaznělo v diskusi k vládnímu návrhu Ústavy ČR v ČNR před jejím schválením

Václav Klaus, premiér ČR

Teď začínáme stavět základy České republiky a svůj zodpovědný politický postoj musíme osvědčit na prvním konkrétním úkolu, který je před námi, a tím je projednání a přijetí české Ústavy.

Obtížnost tohoto úkolu je spojena s tím, že od nás bude, kromě zásadovosti a ostrého vidění problémů, vyžadovat i něco navíc. Bude vyžadovat naši schopnost povznést se nad nutně partikulární a parciální vidění problémů každým z nás a bude vyžadovat schopnost nalézt to společné…

I když jsem si vědom toho, že nikoho z nás, pravděpodobně ani jednoho, předložená Ústava nemůže plně a zcela uspokojit, věřím, že znamená dobré východisko.

Jaroslav Ortman, poslanec (LB)

Ústava ČR by měla být nadčasovým dokumentem, nesloužící potřebám jakékoliv politické koalice. Jsme pro právní stát, založený na demokratických principech. Jasně jsme prohlásili, že upřednostňujeme jednokomorový parlament. Když koncepce vládního návrhu vychází z dvoukomorového parlamentu, s jasným posláním druhé komory, konstatuji, že znění společné zprávy k řadě dalších připomínek poslanců Levého bloku přihlédlo. Jsme přesvědčeni, že Ústava jako rigidní právní norma by měla jasně pojmenovat princip volebního systému do parlamentu.

Pavel Seifer, poslanec (LSU)

Ne příliš často mám možnost podílet se na přípravě a schvalování Ústavy. Doufám, že to bude také naposled. Ústavu chápu jako jakousi smlouvu mezi občanem a mocí. Ne smlouvu čistou, kde vstupuje jeden subjekt k druhému subjektu a uzavírají smlouvu. Občan se do jakési situace rodí. Stává se vlastně součástí systému ještě dříve, než může rozhodnout, zdali chce nebo nechce se na tomto podílet. Prostě musí. Přes to všechno by to jisté prvky smlouvy mít mělo. Mělo by se říci, co občan postupuje moci a co za to od té moci očekává. Já si myslím, že Ústava by neměla být pouze popisem mechanismu moci. Měla by obsahovat i tu druhou stránku, a to vyváženě, to, co ta moc občanovi dává, co mu chce zajistit, co mu může zajistit a k čemu směřuje.

Gerta Mazalová, poslankyně (HSD-SMS)

Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážený českomoravský sněme – použila jsem tohoto oslovení záměrně, poněvadž jsem si všimla, že když se řekne Morava, vylidňuje se sněmovna, což mě mrzí. K návrhu Ústavy ČR mohu konstatovat, že pokud by návrh, který byl předložen, zůstal, mohl by působit jako prozatímní Ústava. Pak bych pro něj mohla zvednout ruku sice s trošku špatným svědomím, ale s vírou, že postupným dopracováním se z tohoto trošku řídkého materiálu stane Ústava pevná, dobrá a solidní. Ústava, která bude fungovat pevně dalších mnoho let a o kterou se budeme moci skutečně opřít. Takto postavená je však premiérským typem ústavy. Vláda se může chopit moci na tři měsíce neomezeně, aniž bude kontrolována, a to ani prezidentem republiky. Zůstává zde nevyváženost zákonodárné moci a moci vládní…

Chybí zde dále prvky demokracie – návrh jakoby zapomínal na základní kámen, tj. dobrovolné spojení jednotlivých zemí ve společný stát. Chybí odkaz na Velkou Moravu. Nejde zde o rozdělení České republiky, ale naopak o spojování. Vrátit zpět osvědčené způsoby, jako jsou v Rakousku, Německu a Švýcarsku.

Petra Buzková, poslankyně (ČSSD)

Tato Ústava je do jisté míry kompilací přizpůsobenou domácím poměrům a kompromisem mezi politickými stranami… Je nesporné, že sociální demokracie učinila kompromisy maximální. Předložila vlastní návrh Ústavy, systémově odlišný od vládního návrhu, ale přesto je ochotna za jistých okolností podpořit tento vládní návrh za cenu kompromisů učiněných ze strany vládní koalice. Sociální demokraté si totiž uvědomují, že nepřijetí Ústavy by nevedlo k jejímu budoucímu zkvalitnění, ale k chaosu, který by národu, který zde zastupujeme, neposloužil. Stejný přístup měli i naši předchůdci, poslanci sociální demokracie, při přijímání ústavy v roce 1920.

(ku)