Silné přátelství, které začíná v dětství a trvá celý život, je zahaleno romantickou příchutí – zpívají se o něm písně a píší se o něm knihy. Některým lidem se skutečně daří udržovat a udržovat vztahy s přáteli navzdory letům, vzdálenostem, změně bydliště nebo zaměstnání. V dospělosti však často zjišťujeme, že staré vazby se ztrácejí a nové přátele není vždy snadné navázat.
Sociální média sice zpřístupnila společenské kontakty, ale zároveň přidala důvod k obavám. Každou chvíli vidíme, jak zábavně a zajímavě se naši známí baví: grilují, cestují, setkávají se v hospodách. Takové příspěvky mohou působit na nervy, vytvářet iluzi, že všichni mají spoustu přátel, ale problémy s tím máme jen my. A i když ne vždy víme, jak blízko k sobě usměvaví lidé na fotkách mají, nebrání nám to v tom, abychom se rozčilovali a znovu se nám zastesklo.
Nedostatek přátel může způsobit rozrušení, pocity osamělosti, smutek a hlavně nepochopení, proč tomu tak je. Někteří lidé reagují rozmrzelostí a podrážděním, stěžují si na nespravedlnost uspořádání světa, jiní vidí problém v sobě. Hledat viníka však není nejlepší nápad, a je jedno, kde přesně: kolem sebe, obviňovat druhé z bezcitnosti a nepřátelství, nebo uvnitř sebe, zabývat se sebepoškozováním. Místo toho můžeme pozorovat, jak budujeme přátelství a co nám v tom brání.
Otázka »Proč chci přátelství?« se zdá být jednoduchá a odpověď na ni zřejmá. Pokud však vztah nefunguje, je stále užitečné položit si otázku, co od přátelství očekávám, proč ho potřebuji, co potřebuji a co chci.
Může nám chybět hluboká komunikace, schopnost svěřit někomu svá tajemství, diskutovat o věcech, které nás trápí. Najít blízkého přítele v dospělosti je skutečně obtížnější než v dětství: je třeba hledat člověka s podobnými hodnotami a názory na život, a to není vždy triviální úkol. Z tohoto důvodu se školní přátelství často rozpadají: odstěhujeme se do různých měst, dospějeme, a když se znovu setkáme, zjistíme, že se z nás stali úplně cizí lidé s odlišnými cíli a zájmy. S kolegy můžeme udržovat přátelský vztah, ale ne vždy přeroste v přátelství – jedna společná aktivita nemusí stačit.
Je však třeba odlišit potřebu komunikace od touhy vypovídat se. Přátelství skutečně často dává příležitost vylít si srdce, ale ne každý přítel je připraven neustále hrát tuto roli. V takovém případě se vztah stává jednostranným: jeden si neustále stěžuje, druhý naslouchá, utěšuje. Navíc tento formát je možný spíše v dlouhodobějších vztazích, kdy přátelství netrvá první rok. Hledání přítele v naději na zahojení ran na duši pravděpodobně nepřinese výsledky. Pokud bolestné zážitky nedávají klid a s nikým se nedomluvíte, je to spíše důvod ke konzultaci s odborníkem.
Hledání přátel může znamenat i jiné potřeby. Možná hledáte podobně smýšlející lidi, se kterými byste mohli trávit čas, například jízdou na koni, turistikou nebo rybařením. K tomuto účelu může být vhodný i kamarádský vztah, který pak má všechny předpoklady přerůst v přátelství.
Každý máme jiné představy o osobních hranicích, a tedy i o tom, jak blízko jsme ochotni pustit druhého člověka do svého života. To ovlivňuje i podobu přátelství: různě reagujeme na žádosti a ne vždy jsme ochotni dát druhému člověku to, o co žádá. Měli bychom například zvednout kamarádův noční telefonát nebo mu pomoci se stěhováním, pokud jsme plánovali výlet? To, co je pro jednoho člověka pohodlné a přirozené, bude pro druhého nepříjemné a zatěžující.
V přátelství si nastavujeme pravidla, která vyhovují oběma stranám. Čím blíže si jsme, tím více si dáváme a tím více dostáváme na oplátku. Proto velmi blízkých přátel pravděpodobně nebude mnoho: naše vnitřní zdroje na velký počet lidí prostě nestačí.
V každém případě bychom však do přátelství měli investovat. Každý vztah je výměnou: dáváme a přijímáme, sdílíme svůj čas, poskytujeme podporu a pomoc. Pokud je rovnováha narušena, vztah se stává zranitelnějším, nestabilním.
Nerovnováha nemusí nutně znamenat, že neinvestujeme dostatečně. Může to být i naopak: naše pozornost se stává dusivou, vtíravou, způsobující nepříjemné pocity druhé osoby.
Zajímám se o sebe?
Pokud je obtížné najít člověka s podobnými zájmy, je užitečné zamyslet se nad tím, co nás zajímá nás samotné. Může se to zdát překvapivé, ale k tomu, abychom byli zajímaví pro druhého člověka, je důležité, abychom byli zajímaví sami pro sebe.
Často hledáme přátele nebo milence proto, že utíkáme sami před sebou, před přetrvávajícím pocitem vnitřní prázdnoty. Nesnášenlivost samoty, nezájem o sebe samého může být signálem vážného psychického stavu, který se nevyléčí pouhým přátelstvím.
Pokud se sami sobě zdáme nudní, budeme se snažit najít druhého, který by žil svými zájmy. Na chvíli to může pomoci zaplnit vnitřní prázdnotu, ale naše pozice je v tomto případě poměrně zranitelná. Jednak riskujeme, že se v druhém zcela rozpustíme – ztratíme tak sami sebe, začneme žít životem druhého, přejímat jeho záliby a názory, dostaneme se do závislé pozice. A za druhé, ne každý bude s takovým vztahem s námi souhlasit. Přátelství je setkání dvou rovnocenných osobností, z nichž každá přináší do vztahu něco jiného.
Je užitečné naslouchat sám sobě: co mě zajímá, čemu rozumím nebo čemu bych chtěl rozumět? Není jiný způsob, jak zjistit, zda se mi něco líbí, nebo ne, než si to sám vyzkoušet. I když vás například tanec, běh, nordic walking nebo vyšívání neosloví, budete mít na tyto aktivity svůj vlastní názor a budete se moci o své zkušenosti podělit s ostatními. Kromě toho jsou nové koníčky také příležitostí k seznámení s novými lidmi.
Jak navázat kontakt s jinou osobou?
Každý z nás má jiné komunikační chování. Někdo rád více mluví, jiný je raději potichu. Někteří oslovují jako první, jiní čekají, až budou osloveni. I zde můžeme pozorovat a analyzovat: jaké jsou hlavní potíže; s kým je to snazší a zajímavější a s kým je to obtížné a nudné; zda nás přitahuje silnější a úspěšnější, nebo naopak láká přátelství s někým, kdo potřebuje naši pomoc.
Často nám v tom brání ostych a nejistota. Negativní zkušenosti z minulosti, strach ze zklamání, obava, že se druhým otevřeme, ale nebudeme pochopeni – různé životní události mohly ovlivnit způsob, jakým se projevujeme v komunikaci.
Zkuste popsat, jak se vidíte zvenčí: jak vypadáte; jaká je vaše osobnost; jak vás vnímají ostatní; kdo by se o vás zajímal a proč; zda se s vámi snadno mluví a o čem byste raději mluvili.
Tyto otázky a úvahy samozřejmě nevyřeší problém nedostatku přátel ze dne na den, ale mohou pomoci prozkoumat váš styl komunikace, slabé a silné stránky, přesvědčení a postoje, které vám brání v navázání kontaktu.
Z hledání přátel byste ale neměli dělat superúkol. Přikládání zvláštní důležitosti tomuto procesu spíše uškodí, než pomůže. Přátelství patří do té kategorie životních hodnot, které se nedají koupit ani dosáhnout dlouhým tréninkem. Přátelství není cílem samo o sobě, ale spíše příjemným bonusem, který získáváme budováním komunikace s lidmi, kteří jsou pro nás důležití. Nemá cenu snažit se vztah »natáhnout« podle nějakých kritérií: každé přátelství je jedinečnou formou interakce dvou osobností. Hlavní je, aby si obě strany vzájemně vyhovovaly.
(cik, TASS)