Uměly a umí si poradit se vším. Řeč je o našich maminkách a babičkách. Počínaje výchovou »uličníků«, kteří si vymýšlejí lumpárny a které rodiče jen obtížně zvládají, přes pohádky a příběhy, které tak báječně vyprávějí, až po takové »zbytečné« věci, jakými jsou úklid či praní prádla…
Úspěšné praní prádla, podle našich babiček, začínalo vždy u třídění prádla na bílé, barevné a tmavé. Což je samozřejmostí i v současné době. Babičky neměly k dispozici moderní prací prostředky, a proto používaly při praní triky, které doporučujeme nepřehlédnout.
Jemné prádlo, především to dámské, praly mýdlem, v ruce, výhradně ve vlažné vodě. Horká voda s velkou dávkou pracího prostředku jeho čistotě nepomůže, naopak. To platí i o praní v pračkách. Když už musíte jemné prádlo prát v pračce, pak je vložte raději do textilních (lněných) sáčků, perte při teplotě do 40°C například společně s bílými košilemi či jednobarevnými bílými tričky a košilkami.
Babičky věděly, že nejšpinavější jsou na pánských košilích límečky a manžety. Proto jim věnovaly zvláštní pozornost ještě před vlastním praním. Jejich očista klasickým jádrovým mýdlem byla samozřejmostí.
Pokud máte stejné problémy s hebkostí ručníků, jako jsme měli u nás doma do doby, než jsme se »opřeli« o babské rady, pak vězte, že se vyplatí froté ručníky před prvním použitím vyprat ve vodě teplé maximálně 40 °C, aby se vlákna zatáhla. Nikdy (a to ani při dalších praních) do máchací lázně nepřidávejte aviváž! Ta totiž vlákna »připlácne« k sobě a už nebudou nikdy tak měkká jako byla při zakoupení ručníků. Vyplatí se proto prát ručníky samostatně. Sušte je volně zavěšené, nikdy ne nad kamny či dokonce na radiátorech ústředního topení. Vlákna se polámou a ručník tím zničíte. Froté ručníky, ale i prostěradla či ponožky po několika vypráních zdrsní. Až je budete příště prát, zkuste je nejdříve na pár minut namočit do roztoku vlažné octové vody (100 ml octa na litr vody). Budou opět »měkoučké«.
A co lněné věci? Len můžete prát v lázni teplé až 60 °C. Na obarvený len volte raději teplotu nižší, aby nepouštěl barvu. Lněné věci naše babičky neždímaly, jen je pověsily a nechaly volně uschnout. To kvůli snazšímu žehlení. Aby bylo co nejjednodušší, lněné textilie babičky škrobily. I když se škrob stále prodává, jen nemnozí ho používají. Škrobení je prostě práce navíc…
O několik řádků výše zmiňujeme aviváž. I babičky svého času propadly kouzlu vůní, které nabízí. Ale postupně se vrátily ke klasice, slunci či sušení prádla v čerstvém povětří, třeba na lodžii či na balkoně, když už nemají zahradu. Moderní ženy (a babičky k nim patří) vědí, že provzdušnit a změkčit prádlo umí jeho sušení v sušičce.
A také obyčejný ocet! Stačí přidat do poslední máchací lázně půl hrnku octa. Nemusíte se bát jeho zápachu, ten při máchání vyprchá, prádlo je změkčené a k tomu ještě přírodně vydezinfikované, jeho barvy jsou ustálené. Navíc pomáhá odstranit vodní kámen. Pozor však na nejlevnější octy v ceně okolo deseti korun za litr. S těmi moc »parády« nenaděláte.
Babičky ocet ještě vylepšovaly. Stačí do půl litru bílého vinného octa (ano je podstatně dražší, než běžný kvasný ocet) několik větviček (pět či šest bude stačit) rozmarýnu a nechte je týden louhovat. Přeceďte. Rozmarýnová »aviváž« působí jako změkčovadlo, dezinfikuje a čistí pračku.
Dívat se na jaře, které se – ač se to na první pohled nezdá – již nezadržitelně blíží, přes špinavá okna, to není žádná sláva. Netřeba je hned generálně umýt, to nechte na některý z chladnějších letních víkendů. Okna »pomatlaná« všetečnými dětskými dlaněmi jen přetřete vlhkou utěrkou s trochou saponátu a přeleštěte. Zbavit se stop po kapkách deště na vnější straně je trochu složitější. Ale třeba vám pomůže roztok bramborové či kukuřičné moučky, nebo světlého pudinkového prášku. Jeden sáček prášku, nebo pět lžic moučky v pěti litrech vlažné vody stačí. Po zaschnutí sklo přetřete měkkou, čistou a suchou utěrkou. Ano, je to starý »babský« trik. Ale stále účinný.
(jan)