Podle Kubka je Válek jeden z nejhorších ministrů zdravotnictví, kterého jsme kdy měli

Zdravotnictví se potýká s vážnými problémy. Chybí lékaři i střední zdravotnický personál, pacienti se jen těžko dostávají k potřebným lékům. Ministerstvo zdravotnictví situaci nijak neřeší, šéf resortu Vlastimil Válek (TOP 09) vypouští jeden planý slib za druhým a spoléhá na to, že lidé mají krátkou paměť. Kritickou situaci ve zdravotnictví ministr nezvládá a měl být už dávno odvolán. V rozhovoru pro iportaL24.cz to uvedl prezident České lékařské komory Milan Kubek

Pacienti se už dlouhou dobu potýkají s nedostatkem některých léků, ať už jde o antibiotika, volně prodejné léky, ale také léky na některé závažné nemoci. Ministerstvo odpovědnost za tento stav odmítá, slyšíme pouze sliby. Jak se na situaci s nedostatkem léků díváte?

Problémy s léky jsou v celé Evropě. Základní příčinou tohoto stavu je fakt, že velké farmaceutické firmy, aby dosahovaly maximální zisk, přesunuly výrobu do zemí, jako je Čína nebo Indie, kde se nerespektuje životní prostředí, kde jsou velmi nízké mzdy a díky tomu tam je výroba co nejlevnější. Ovšem v momentě, kdy se začíná problematizovat mezinárodní obchod, a ukázal to covid, tak najednou dodávky léků váznou. Vzhledem k tomu, že jsme si svůj farmaceutický průmysl prakticky zlikvidovali, jsme totálně závislí na dovozu. Navíc máme neschopného ministra zdravotnictví, který celou záležitost vůbec neřeší. Výsledek je, že i když jsou problémy všude, tak naši pacienti léky, které jsou u nás nedostupné, shání v sousedních zemích – v Polsku, Rakousku případně v Německu, protože tam je ta situace přece jenom lepší. Je až zarážející ta neschopnost ministerstva zdravotnictví v této věci cokoliv udělat, navíc spojená s tím, že pan ministr nemluví pravdu a pořád jenom slibuje, že za měsíc bude situace lepší.

Já už tomu říkám »Válkova perioda«. To je jeden měsíc, a to je také období, kdy pan ministr spoléhá, že lidé zapomenou na předcházející slib a může slíbit znovu, že se všechno zlepší. Dá se očekávat, že nedostatek léků se bude opakovat. Především na podzim, až se rozjede sezóna respiračních onemocnění, nám budou zase chybět zejména antibiotika. I minulou zimu bylo velmi paradoxní, že nebyla antibiotika, běžná antipyretika, sirupy pro děti a podobně, protože to, že bude silná vlna respiračních infekcí, se dalo očekávat. Odborníci to předpovídali v souvislosti s tím, že se přestaly dodržovat protiepidemická opatření, a o to rychleji se začaly respirační infekce šířit. To byla loňská zima, bohužel se dá očekávat, že ani ta letošní nebude lepší, protože léky stále nemáme a pan ministr stále jenom slibuje.

Opozice kvůli situaci s léky vyzývá ministra Válka k odstoupení. Je to podle vás dostatečný důvod k jeho rezignaci? Zvládá nebo nezvládá řešit situaci s léky?.

Víte, my lékaři bychom rádi léčili pacienty správně, tak, jak umíme, a ne podle toho, co je zrovna dostupné v lékárně, takže nám to dělá obrovské problémy. Občané si platí zdravotní pojištění, mají ze zákona nárok na kvalitní zdravotní péči a logicky je nezajímá to, že ministerstvo zdravotnictví není schopno léky zajistit. Za organizaci zdravotnictví je zodpovědné ministerstvo a ministerstvo řídí ministr, takže sama si odpovíte na to, jestli situaci zvládá nebo nezvládá. Já osobně si myslím, že nezvládá a podle mě měl být odvolán už dávno.

Nedostatek léků by měla řešit novela o léčivech, kterou již projednává Sněmovna. Co o navrhovaném řešení soudíte, je to dostatečné?

Nejsem odborník na tyto otázky, ale co vím, tak novelu připravoval pan náměstek Dvořáček, který celé roky zastupoval zahraniční farmaceutické firmy a hájil jejich zájmy v České republice. Teď změnil dres a vyměnil si pozici s panem bývalým náměstkem Vrubelem. Ten teď hájí zájmy farmaceutických firem a pan magistr Dvořáček je náměstkem ministra a měl by hájit zájmy občanů proti farmaceutickým firmám. Věřme tedy, že se snaží tuto svoji novou roli plnit co nejlépe, a vzhledem k tomu, že zná ty nejrůznější finty, které farmaceutické firmy a obchodníci s léky používají, tak snad ten zákon napsal dobře. Spíše je zarážející ta neschopnost zákon prosadit. Mluví se o něm zhruba rok a všichni vidíme, že pokud vláda chce, tak například možnost, aby si nemocnice mohly brát komerční úvěry a tím se potenciálně zadlužit a skončit v privatizaci, dokáže velice rychle přidat jako přílepek ke konsolidačnímu balíčku.

Hrozí podle vás slučování fakultních nemocnic? Lékaři už prý mají informace, které nemocnice zaniknou…

Já samozřejmě nechci šířit nějaké poplašné zprávy, ale nevěřím na pohádky. Ptám se, proč by někdo dával do zákona, a ještě takhle pokoutním způsobem, něco, co by bylo úplně bezvýznamné. Je pravděpodobné, že kdyby se ty změny projednávaly klasickým způsobem, to znamená, proběhlo by klasické připomínkové řízení, klasický legislativní proces, tak by asi některé změny, které prosazují lobbisté, neprošly. Ministr Válek jim ale jde na ruku, takže ten návrh je podáván takto za zády všech jako přílepek ke konsolidačnímu balíčku, se kterým vůbec nesouvisí. Popravdě nezávidím poslancům, kteří jsou tímto stavěni do nezáviděníhodné role. V podstatě jsou vydíráni tím, že jako vládní poslanci musí být loajální a musí zvednout ruku i pro tento návrh, i když by s tím vůbec nesouhlasili. V takových situacích se prostě rozum vypne a poslanci se změní v hlasovací stroje. Právníci takovéto tvorbě zákonů, kdy se splácá spousta věcí dohromady, říkají legislativní humus.

Zdravotnictví se nadále potýká s nedostatkem lékařů, sester i nelékařských zdravotnických pracovníků. Co je podle vás hlavním důvodem jejich nedostatku?

Ta situace je opravdu velmi závažná. Každoročně ztratíme jedno procento praktických lékařů a tři procenta pediatrů, a to jsou velmi závažné skutečnosti. Nemocnice zajišťují 24hodinovou zdravotní péči jedině díky soustavnému porušování zákoníku práce. Lékaři jsou přepracovaní, unavení, častěji chybují, to samozřejmě ohrožuje pacienty, takže ta situace je velmi vážná a politici ji naprosto neřeší, ignorují ji. Důkazem je snaha legalizovat zdvojnásobení přesčasové práce pro lékaře, k čemuž tento týden v Poslanecké sněmovně došlo. Místo řešení problému ministerstvo problém zametlo pod koberec tím, že pokroutilo zákon, aby to umožňoval. Schválením zákoníku práce se problém nedostatku lékařů ještě prohloubí.

Naším problémem je to, že práce lékaře není dostatečně atraktivní, neboť vyžaduje nejdelší a velmi těžké studium. Navíc se lékaři musí dále vzdělávat, dalších pět až šest let trvá, než můžou složit atestaci a teprve pak začít samostatně pracovat. A pokud jde o finanční odměnu, ta je k tomuto neadekvátně nízká. Místo toho, abychom se snažili práci lékaře učinit atraktivnější, abychom například umožnili víc pracovat ženám lékařkám, protože 70 % absolventů lékařských fakult jsou ženy, tak lékaře tou obrovskou přesčasovou prací vyženeme z nemocnice. Když se ptáte mladých lékařů nebo mediků, co jim nejvíc vadí ve zdravotnictví, tak vám řeknou tři věci. Jsou to nízké platy, špatné, složité, náročné, nedostupné a drahé specializační vzdělávání před atestacemi, a jako třetí důvod uvádějí obrovské množství přesčasové práce, protože to se neslučuje s normálním životem.

Musíme si uvědomit, že lékaři mají dvě zaměstnání, že tu nejde o přesčasy. Přesčas je, když někdo zůstane v práci déle, než má pracovní dobu. To se ve zdravotnictví vůbec nevykazuje. Když lékař po pracovní době pokračuje v operaci, protože to jinak nejde, tak to se mu ani nezaplatí. Tady ale jde o služby. Lékařská pohotovost se řeší prostřednictvím přesčasové práce, a ty objemy předčasové práce jsou zkrátka obrovské. Zákon, který poslanci schválili, v podstatě umožňuje lékařům, aby, když se to rozpočítá, pracovali každý kalendářní den osm hodin.

Takže ta novela zákoníku práce situaci s nedostatkem lékařů v podstatě ještě více zkomplikuje…

Přesně tak. Novela ještě zhorší tuto situaci, protože další lékaře vyžene ze zdravotnictví, anebo mladé lidi odradí od toho, aby medicínu vůbec studovali.

Kdybychom měli být konkrétní, co by ministerstvo nebo zdravotní pojišťovny měly udělat?

Ten problém se zhoršuje roky. My na něj, bohužel marně, roky upozorňujeme a nyní se situace bude zhoršovat neskutečným tempem. Máme tady demografickou realitu – populace stárne, do důchodového věku se budou dostávat lidé z těch silných populačních ročníků, tzv. Husákovy děti, a starat by se o ně měli lékaři narození v devadesátých letech, kdy se ale děti skoro nerodily. Bude to obrovský demografický problém, který se ale samozřejmě netýká jenom zdravotnictví ale také důchodů a v podstatě všeho.

Pokud jde o zdravotnictví a nedostatek lékařů, tam neexistuje jedno zázračné řešení. Musí to být celý komplex změn. Je třeba zvýšit počty studentů na lékařských fakultách. Stát musí platit univerzitám víc za mediky, aby na lékařských fakultách nestudovalo tolik cizinců, kteří si studium platí. Pro školy je to samozřejmě výhodné, protože si platí víc, než kolik je příspěvek státu za naše mediky, ale tito lidé jsou pro nás ztraceni, protože do zdravotnictví u nás vůbec nenastoupí. Nikdo si přeci nebude platit statisícové školné, aby dostal český plat v české nemocnici. To je jedna věc.

Za druhé máme problém v tom, že platy lékařů na Slovensku jsou vyšší než u nás, takže Slováci, kteří nám dřív vypomáhali, anebo u nás vystudovali a zůstali tady, najednou nejsou. Za další je možné přitáhnout lékaře ze zemí mimo Evropskou unii. Dřív se mluvilo o trojici států Ukrajina, Rusko, Bělorusko, teď zůstala Ukrajina. Problém je, že se k nim nechováme férově. Zneužíváme je jako lacinou pracovní sílu v nemocnicích na různých pozicích, které jsou pod jejich kvalifikační úroveň, místo toho, abychom jim umožnili rychle se naučit česky a připravit se na aprobační zkoušky tak, aby po jejich složení mohly skutečně pracovat jako lékařky, protože jsou to hlavně ženy.

Dalším problémem je specializační vzdělávání. Pokud bude složitější a pro lékaře dražší než třeba v Německu, tak se nemůžeme divit, že jdou radši před atestací do Německa. Takže tady jsou obrovské rezervy. No a na začátku všeho jsou peníze. Zdravotnictví není perpetuum mobile a do zdravotnictví musí jít mnohem větší peníze než v současnosti. Výdaje na zdravotnictví v České republice jsou stále hluboko pod průměrem vyspělých států Evropské unie, a byť to vypadalo, že v době covidu se ta situace trochu zlepší, tak jak epidemie polevila, politici se otřepali a jednou z prvních věcí, které pan ministr Válek udělal, bylo, že připravil zdravotnictví o 14 miliard korun, které do zdravotnictví měly jít na základě rozhodnutí předcházející vlády. Zdravotnictví je nedostalo a kvůli tomu jsou úhrady v letošním roce nastaveny tak, že zdravotnická zařízení mají ekonomické problémy, protože ten nárůst úhrad vůbec nezohledňuje míru inflace atd.

Jak hodnotíte působení ministra Válka, patří zdravotnictví mezi priority současné vlády?

Verbálně ano, ve skutečnosti ne. Zdravotnictví zůstává Popelkou a pan ministr Válek není schopen nebo ochoten hájit zájmy svěřeného rezortu, takže já ho považuji za jednoho z nejhorších ministrů zdravotnictví, kterého jsme kdy měli.

Jana Dubničková