Petr Hannig: Co dělá vláda pro lidi? Snaží se, aby platili co nejvíc!

Objevil Lucii Bílou či Vítězslava Vávru. V šedesátých letech spolupracoval ve Velké Británii s Dusty Springfield, Tomem Springfieldem (New Seakers), Bobbie Gentry a skladatelem Johnem Cameronem. V poslední době se však profiluje více než jako hudební skladatel či producent, coby politik. V roce 2018 dokonce kandidoval na prezidenta. A politické plány má také letos. A i pro příští volbu hlavy státu…!

Ačkoli se to nezdá, blíží se přímá prezidentská volba. Pane Hannigu, budete v roce 2023 znovu kandidovat?

Byl bych velmi rád! Protože mi spousta lidí, kteří před čtyřmi lety volili Miloše Zemana, píše, že by teď volili mě. Ovšem teď nastala jiná situace. V parlamentu jsou úplně jiní poslanci než ti, kteří mi tehdy podepsali nominaci. To jsem měl podpisy 26 poslanců a nevím, jestli něco podobného seženu i tentokrát. Protože, jak to vypadá, tak v hnutí ANO zřejmě Andrej Babiš nepovolí těm svým, aby podepisovali někomu jinému než jemu. A Okamura, to je úplně ztracené. A nedokážu si představit, že z jiných stran, které jsou ve Sněmovně, by mi to někdo podepsal… Čili – nezáleží to na mně. Já bych rád kandidoval a myslím, že bych byl prezidentem, který vyvažuje. Protože někdy se stává, že politici rychleji mluví, nežli přemýšlejí. Dneska je doba, kdy je potřeba velmi, ale opravdu velmi pečlivě přemýšlet, než cokoli řeknete.

Jsou právě ty výroky bez rozmyslu tím, co byste za uplynulých devět let zazlíval Miloši Zemanovi nejvíce? Protože vy jste ho před čtyřmi lety ve druhém kole, jako jediný z kandidátů, oficiálně podpořil…

Pojďme to rozdělit. Za prvních pět let bych panu prezidentovi nevyčetl vůbec nic, to bylo perfektní. A za druhé funkční období bych měl spoustu výhrad. Zvláště teď, ke konci, přestal být prezidentem pro všechny a už je to také vidět na sociálních sítích, kdy se od něj odklánějí i jeho největší příznivci. Nebudu říkat proč, to je asi každému jasné.

Asi se shodneme na tom, že ideálem je prezident sjednocující všechny občany. Lze to vůbec v této době?

Lze, protože já sám často nevím, ke kterému tomu narativu se přiklonit. Protože na všem máte něco pozitivního a něco negativního. Mluvím teď o pravolevém spektru, které už teď není až tak moc v popředí. Ale během roku, maximálně dvou, bude velmi v popředí. Já sám pocházím z velice chudého prostředí. Maminka byla uklízečka, táta pomocník na stavbě. Sám jsem se vypracoval k tomu, co jsem, což mě staví na pravou stranu spektra, ale moje rodinné zázemí mě pro změnu hází doleva. Proto se rozhoduji tak, aby prosperoval stát, a aby na tom zároveň nebyli biti chudí lidé. A těch chudých lidí čím dál tím víc přibývá! Mám pořád před sebou své rodiče – a my jsme v mém dětství neměli maso ani v neděli – a vizi, že pro ně musím něco udělat. To znamená cítit s lidmi, kteří jsou chudí nebo kteří budou chudí, protože spousta lidí – současná střední třída – nyní chudých bude. Vždyť se podívejte na to nehorázné zdražování všeho, nač se podíváte. Žijeme ve strašné době.

Co se týče zdražování, mohla by hrát hlavní roli – ve prospěch občanů – současná vláda. Dělá podle vás maximum, aby na ně nedopadaly všechny ty hrůzy dnešní doby?

Dělá maximum pro to, aby lidé platili co nejvíc. Aby se měli co nejhůř! Přitom naprosto nechápu úlohu KDU-ČSL, která by v této pětikoalici měla být pro ty chudší lidi. A už vůbec nerozumím Pirátům, ti by měli být levicoví. Nechápu to. Také se jim to velmi vymstí ve volbách, pokud tedy nepůjdou do něčeho zase spolu. Kdyby šli sami, tak jim to voliči spočítají. Protože »obyčejní lidé« na tom budou strašně.

V této souvislosti si vybavím obří demonstrace v ulicích Prahy v roce 2012, které přispěly k pádu pravicové vlády a k předčasným volbám. Může se to stát i nyní?

Asi ne, protože ti lidé ve vládě mají dnes hroší kůži. Ti, kdo by slyšeli na hlas lidu, jsou dnes v absolutní menšině. Tu většinu tvrdí agresivní politici! A dokonce bych řekl, že nejvíc agresivní z nich není premiér. Nebudu říkat, koho mám teď na mysli, ono je to jasné. Já jsem totiž pacifista, já mám rád mír. V minulých dobách jsme si spíš dělali legraci z toho, že bojujeme za mír, a teď vidíme, jak hluboce pravdivé je právě to, bojovat za mír. Když někde bojujete za mír, tak jste zpátečník. A válka? Je potřeba bojovat, posílat zbraně, zbrojit… Myslím, že i pro ty řadové Ukrajince je strašně důležité, aby měli mír, aby mohli zasít, sklidit, pracovat, vychovávat děti. Mír, to je ten úplně první předpoklad k životu. Politika je až daleko potom.

V každém svém článku opakujete, že válka je to nejhorší řešení. Řekněte mi, jak do toho zapadají náměty ministryně Černochové a nápady na americkou základnu?

Všichni zapomněli na to, co chtěl prezident Havel – neutralitu. Já si myslím, že jdou proti myšlenkám Václava Havla v době minulého režimu. Ne život v blocích. Dobře, jsme v NATO. Ale proč tady mít základnu? Vždyť my jsme tak nezajímavý stát, nemáme suroviny, nemáme dnes už ani podniky, nemáme nic. Proč tedy stavě nějaké základny? Já jsem rezolutně proti tomu!

Řekl jste »nezajímavý stát«, nicméně i na stránkách Rozumných jsem četl váš kandidátský projev před čtyřmi lety – a nejen ten. Pořád skloňujete, jak jsme schopný národ a co tady máme za schopné lidi a abychom se nepodceňovali. Jak to koresponduje s vaším předchozím výrokem?

My jsme velice schopný národ, ale nezajímavý stát. Naši lidé mají obrovský rezervoár schopností, talentu, improvizace, ale jako stát děláme všechno pro to – ne my, ale oni, ti nahoře – aby to zadupali.

A vracím se tedy ke své otázce. Nepodceňujeme se někdy jako národ?

Podceňujeme se celkem hodně, ale proto jsem také říkal – národ jsme schopný, ale stát jsme špatný. To je velký rozdíl. My jsme si nedokázali za těch 32 let vytvořit špičky. Prezident Zeman tou špičkou do poslední doby byl, ale poslední rok s ním nesouhlasím. Ale chápu ho. To byla velká »persona«. Ovšem jinak jsme si nedokázali vytvořit žádnou velkou osobnost, protože lidé volí vždy podle možnosti předběžného úspěchu a ti lidé, kteří by osobností mohli být, vždycky naráželi na to, že vlastně není šance, aby byli zvoleni.

Vládne podle vás v České republice mediokracie? Protože to také hodně ovlivňuje leccos.

Samozřejmě, a to vyčítám bývalému premiéru Babišovi, že si to nezařídil jako Viktor Orbán – prostě byl slabý. Říkám vám na rovinu, že kdybych byl zvolen prezidentem, slabý bych nebyl, i když všichni říkají, že jsem takový mírný. Mírný musíte být, musíte milovat lidi… Ale proti zlu musíte být velmi, velmi přísný a neoblomný.

Nicméně když se řekne zlo, tak já si představím nějakého Voldemorta z Harryho Pottera nebo Sarumana z Pána prstenů. Tam je to hodně černobílé. Ale – co je zlo v politice?

Zlo v politice je zbabělost. Můžete říkat věci, které nejsou problematické z hlediska zákonů, ale můžete je říkat tak, aby bylo jasně vidět, že váš postoj není závislý na momentálním prospěchu. Já jsem nikdy nebyl komunista, nebyl jsem ani svazákem, dokonce ani pionýrem. A pionýrem jsem nebyl z jednoho prostého důvodu, že jsem hrozně nešikovný a neuměl jsem zavázat ten pionýrský šátek. Vymlouval jsem se na to, že chodím do kostela ministrovat, takže mě tam nevzali. A zase naopak si vážím těch, kteří po převratu neodhodili červené knížky a zůstali věrni linii. Já jsem také zůstal věrný linii – tenkrát jsem nebojoval proti tehdejšímu režimu, ani teď nebojuju proti tomuto režimu. Je potřeba najít skulinku a dělat to, co je dobré pro lidi.

Nicméně – zmínil jste levici. Několikrát se po roce 1989 stalo, že ČSSD a KSČM mohly utvořit vládu. Přesto nakonec zvítězilo jiné řešení. Co o tom soudíte?

Já jsem to v několika článcích napsal. Proboha, proč se nespojily?  Stydí se za to? Měly nejen utvořit vládu, ale teď – po covidové době – i kandidovat spolu. Tak jako to dokázala pravice.

Souhlasíte s tím, co se skloňuje napříč Evropou? Tedy – že je momentálně celosvětová krize levice?

Není. Podívejte se na Francii. Jean-Luc Mélenchon! Kdyby byl ve druhém kole, určitě vyhraje nad Macronem. Protože Le Penová je dobrá, ale také okoukaná. Teď je potřeba něco neokoukaného! Víte, co je zajímavé? V nějakém článku v deníku Metro vypočítal redaktor Hrabica, že my – Rozumní – jsme měli v krajských volbách nejvíc osmnáctiletých kandidátů. Já jsem to ani nepočítal. Vždycky jsem skoro nejstarší kandidát a vedle sebe má ty nejmladší. Ona už ta nejmladší generace nám, těm nejstarším, rozumí. Nás nechápou ty generace uprostřed, protože my nejstarší už vidíme tu věc, dalo by se říct, z takového nadhledu. Kdežto ti, kteří jsou činní, vždycky stojí v nějakém zástupu a bojují pro něco. Kdežto mladí ještě nemají utvořený názor a ti staří vědí, že jakýkoli názor, který se jeví ze začátku dobrým, nemusí být nakonec dobrým v závěru.

Mluvili jsme o prezidentských volbách, ale ty budou až v příštím roce. Teď nás, letos na podzim, čekají volby do obecních zastupitelstev. S čím půjdou mezi lidi Rozumní? A kde všude?

Já jsem se pořád snažil, abychom šli dohromady s nějakou jinou stranou, ale nikde není ochota. Postavíme velice silnou kandidátku do hlavního města Prahy. Potom budeme mít plnou kandidátku i zde, kde děláme rozhovor, tedy na Praze 11. A tady budu také kandidovat do Senátu. A myslím, že se k nám budou přidávat i jiné městské části. Nebudu zatím konkretizovat, máme velice agilního – všichni ho znají, ale nebudu to teď prozrazovat – lídra pro pražské volby a ten má svá želízka ve všech obvodech hlavního města. Budou kandidovat za sebe, ale samozřejmě i za nás, za Rozumné. Nakonec »Rozumní«, to je název, který vykrystalizoval postupně, protože nejdřív jsme se jmenovali Strana zdravého rozumu, potom Suverenita, a dokonce Suverenita – Blok Jany Bobošíkové, ačkoliv Jana nebyla nikdy naší členkou, ale to jsem vymyslel, aby každý věděl, oč jde. To jsme se málem dostali do parlamentu. A potom tedy znovu Rozumní. Je to úplně jednoduché, jedno slovo. Abych to tedy shrnul – rozumné je spojovat se, ale když se lidi nechtějí spojovat, tak rozumné je být Rozumný.

A jak myslíte, že bylo rozumné vedení pražského magistrátu za ty poslední čtyři roky?

Tady platí, že čím dál, tím hůř. Ani po Krnáčové, ani po Hřibovi není vidět žádná pozitivní práce. Poslední pozitivní práce je, když jedu tunelem Blanka – ještě po Bémovi. Nejvíc kritizovaný primátor nechal za sebou něco, co se dá používat.

Co byste především vyčetl primátoru Hřibovi a současnému vedení?

Hřibovi bych vyčetl to, že je to komunální politik, ale chová se jako ideolog. Komunální politik se má chovat jako komunální politik, to znamená bez ideologie, pro město, kde žijí lidé. Stojím si za tím, že tato rada, je nejhorší, co kdy v Praze byla.

Můžete být konkrétnější?

Když jedete u nás v Praze po Jižním Městě, všude nalajnovali cyklostezky, které dělají obrovské zácpy. Přitom jsem tam v životě, a jezdím tudy každý den, neviděl jediného cyklistu. Pokud se dostaneme do zastupitelstva, tak to všechno zrušíme. Myslím tím cyklopruhy. Protože budeme dělat cyklostezky. Cyklopruhy jsou k ničemu, ty nejsou ani pro cyklisty a brzdí dopravu. Další věcí je, zvláště v zimě, nutnost posílit metro a noční linky městskou policií, protože se tam dochází k agresi. Jeden můj známý, starý pán, byl svržen nějakým výtržníkem ze schodů a ublížil si. A to je věc komunálního politika! Ne se starat, jestli se má ulice jmenovat Národních ukrajinských hrdinů, když se jmenovala Korunovační. Kdyby měla název Stalinova, tak prosím – ale Korunovační? To je nesmysl, vyhazují se za to peníze a nic to nepřináší.

Opusťme teď Českou republiku a pojďme na Evropskou unii. Je to podle vás stále funkční projekt?

Ne! Přitom Evropská unie mohla být bezvadný projekt. Já jsem svým založením Evropan. Mluvím několika jazyky, mám přátele v mnoha zemích, ale Evropská unie je protievropská – dalo by se říct. To je projekt, který se snaží tu svobodu a různost zglajchšaltovat. Evropa je krásná ve své rozdílnosti. V tom, že Řecko je úplně jiné než třeba Dánsko nebo Švédsko. Každá ta země je odlišná, ale Evropská unie jde proti tomu, a to nedopadne dobře.

Jak z toho ven?

Vrátit se k tomu původnímu plánu, což je hospodářská spolupráce. Ať si každý dělá ideologicky, co chce – ovšem žádný Green Deal, protože to je prostě nesmysl. To je sebevražda. Když Indie, Čína, Jižní Amerika nepojedou podle not Green Dealu a my podle nich máme jet, co bude? To znamená rušit jádro, rušit spalovací motory, které jsou dnes už tak šetrné k životnímu prostředí, zastavit rozvoj, který tu byl sto let v těch spalovacích motorech a dělat elektrické motory, pro které stejně navíc musíte tu elektřinu někde vyrobit. Stejně to bude foukat odjinud, a to ničí životní prostředí. Navíc stačí výbuch několika sopek, jako teď v Indonésii Krakatoa a dojde ke zvýšení teploty Země, ať chceme, nebo ne. Stačí něco takového, co se děje na Ukrajině, nebo teď výbuchy rafinérií v Rusku – a nás to hodí zpátky zase zpátky o deset až dvacet let. Budeme tady strádat ekonomicky a všechno, co jsme vybudovali, se vyhodí.

Dovolte otázku, která je rádoby nepolitická. Naráží na vaši profesi muzikanta, skladatele a zpěváka. Jak se vám zamlouvá dnešní stav populární hudby – a vůbec této branže?

Slyšíte, co tu hrají? (Petr Hannig odkazuje na reproduktor v místě našeho rozhovoru). Jak tam zpívá? Anglicky? To mluví za vše. My jsme si úplně podřízli větev, protože i Slovensko má povinných 25 procent slovenské tvorby ve vysílání. Když chcete něco slovenského, slyšíte to No Name, Kirschner, Team, Müllera, Elán. Tady nic není. Pár zpěváků, které hraje veřejnoprávní rozhlas, chodí spíše na demonstrace Milionu chvilek – jako David Koller nebo Tomáš Klus. A vedle toho máme spoustu talentů, kteří nemají možnost se rozvíjet. Myslím si, že kdyby se dneska někde objevila třeba Lucie Bílá, tehdejší Hana Zaňáková, tak by neměla šanci. Nikdo by si jí vůbec nevšiml.

Čím to?

Není poptávka. Protože rádia vydělávají za reklamy. Reklamy jsou spojené zase s velkými firmami. Dokonce jsem se dozvěděl – ale nevím, jestli je to pravda, abych nedělal fake news – že když nehrají určitý počet tvorby zahraničních vydavatelství, tak nedostanou příslušnou reklamu. Čili je povinnost hrát hlavně ty cizí písně. Podívejte se na televizi Šlágr, do které každý kope. Ta hraje jen české, moravské, slezské a slovenské věci, a přitom nemá na růžích ustláno.

Zmínil jste Milion chvilek, co si myslíte o této aktivitě?

Oni teď snad už nic moc nedělají. Dosáhli toho, čeho dosáhli. Ale řeknu jen toto: jakákoliv demonstrace, když není řízená kruhy, které na to mají peníze, nemá úspěch. Oni měli úspěch, v podstatě iniciovali vládu, která nám dneska vládne. Čili si to srovnejte…

Petr Kojzar