Péče o trávník. Sekat kosou dnes umí málokdo, přitom je to nejzdravější!

Základní péči o trávník představuje jeho správné a pravidelné sečení, které zamezuje růstu bočních výhonků, nových listů a oddenků a přitom potlačuje růst nežádoucího plevele, který si na trávníku nepřejeme. Díky sečení dochází k žádanému houstnutí trávníku. Ideální výška posekaného trávníku by měla být 35 až 50 mm, ve stínu i více, jinak nám travnatá plocha zbytečně prořídne. Pokud panují horka, což už teď nehrozí, je třeba nechat trávu vyšší, alespoň 50 mm, a sekat ji až za chladnějšího a vlhčího počasí. Ale říkejte to »sekáčům« řádícím s motorovými a elektrickými sekačkami trávy bez ohledu na přírodu.

Nejzdravější trávník (pravda, ne tzv. anglický) udržíte díky sečení kosou. A nejen trávník bude v dobré kondici, ale díky pohybu s kosou budete v dobré kondici i  vy. A navíc, poctivé seno určené ke krmení nezískáte sekačkou, která trávu jen »rozžvýká«. Kosou trávník nezničíte. Na rozdíl od sekaček, které narušují travní stébla nízko nad zemí. Kosa trávu podetne, odtáhne ke straně a »uloží« ji. Jedině při sečení kosou dosáhnete na svém trávníku rovnováhy a udržíte v něm život. Tak jak mne již v pubertě učil děda Jan, pravda dávno již tomu.

Při pravidelné údržbě kosou roste trávník pomaleji a není jej třeba sekat tak často jako motorovou či elektrickou sekačkou. Mnohdy stačí sekat trávu jen dvakrát ročně, na začátku léta a pak nyní, v září.

Existuje spousta důvodů, proč používat k sečení zahrady či louky po staletí osvědčenou kosu. Motorové zahradní sekačky péči o trávník samozřejmě usnadní, pro leckterého zahrádkáře představují oblíbenou hračku, kterou týden co týden upravují trávník, aniž by si uvědomovali, že trávník trvale poškozují.

Sekat kosou dnes umí málokdo. A to i přesto, že na opálená těla sekáčů se ženy všeho věku dívaly a dívají se zalíbením. Kosa, tento na venkově kdysi »hýčkaný« pracovní nástroj žel pozvolna upadá v zapomnění. I proto, že nejen práce s ní, ale nabrousit či vyklepat kosu, je v pravdě umění. Kosa nevyžaduje prakticky žádné investice, potřebuje jen minimální údržbu, její pravidelné používání vrátí trávě rozmanitost a přirozený vzhled. Navíc zvířata v trávě, dokonce i hmyz; mají při sečení kosou dostatek času k úniku. A při správné péči vydrží dobře sloužit spoustu let!

Nebojte se začít! Pokud nemáte s používáním kosy žádné zkušenosti, a poblíž ani zkušeného sekáče, není úplně snadné začít. Kosa vyžaduje určitou souhru pohybů, jejímž výsledkem je hladký efektivní švih bez zbytečné námahy. Zkušený sekáč »máchá« kosou velmi zlehka, neplýtvá silami a využívá schopností nabroušeného ostří, které přetíná stébla trávy s lehkostí.

Dá se to naučit! Předpokladem je kvalitní a dostatečně ostrá kosa. Pokud máte na chalupě starou kosu, netřeba ji vyhazovat, zkuste ji probudit k životu. Zkontrolujte kvalitu kosiště, na němž je nasazena. Nesmí být rozviklané, shnilé či prasklé. Vykazuje-li jakékoli známky poškození, vyměňte ho za nové. Rozhodně na něm nešetřete. Je-li příliš zrezivělá, vylámaná a zubatá i samotná kosa, patrně se vám nepodaří vrátit ji »do života«. Pořiďte si novou.

Nejlepší způsob, jak s kosou začít, je najít zkušeného souseda, který vám kosu dokáže zkompletovat, naklepat, nabrousit a poskytne vám i základní lekci v zacházení s ní. Netřeba se stydět, i ti nejlepší sekáči se učili od zkušených. Někteří od dědy či táty, jiní právě od souseda.

Novou kosu třeba správně sestavit. Kosu připevněte na kosiště pomocí železného prstence (objímky) s utahovacím šroubem, kterým se napevno zafixuje. U starých kos se někdy můžeme setkat s nasazením do prstence pouze »na sílu« a utěsněním pomocí kusu kůže. Na výběr bývají nejrůznější typy kos v rozměrech od 50 do 90 centimetrů v cenách do či kolem tisíce korun. Na kose se rozhodně nevyplatí šetřit. Levnou plechovou kosu pořádně nenaklepete a nenabrousíte, nakonec skončí jen jako dekorace někde na zdi chaty či chalupy.

Práce s kosou spočívá v lehkém švihu; špičku udržujte mírně zvednutou vzhůru, aby se nezabodávala do země, tedy tak aby »nepadla kosa na kámen«, či se nezasekla do půdy. A je téměř jisté, že se začátečníkům stane mnohokrát. Ten těžko popsatelný souhrn pohybů, s lehkým švihem, který z vás udělá zkušeného sekáče, se budete možná učit dlouho, ale stojí to za to. Sečení trávy vás v letních měsících nemine.

Sečením zahrady kosou vrátíte zatravněným plochám vzhled, který k venkovské chalupě odjakživa patřil. A v neposlední řadě si vylepšíte fyzickou kondici pohybem, který je tělu mnohem přirozenější, než protahování a posilování na různých strojích a přístrojích v tělocvičně. Navíc na zdravém vzduchu. Naučte se kosu naklepat, vytvarovat její ostří. Kosa se obvykle naklepává jednou za rok na začátku sezóny. Při sekání přetahujte ostří pravidelně, zhruba každých pět minut. Předtím ostří svazkem trávy očistěte. Při broušení dávejte pozor na prsty. I ostří nenabroušené kosy je (kupodivu?) ostré.

Nevzdávejte to! Máte zlaté ručičky…

(jan)