Jsem životní optimista, ale cítím v kostech, že bude hůř. Vánoce a vůbec zima bude velmi těžká, nejen z hlediska toho, že domácnosti nebudou mít na topení, ale čekají nás krušné časy i z hlediska cen potravin. Samozřejmě to bude mít nějaký svůj vývoj, ale nemůžeme čekat rychlé zlepšení. V rozhovoru pro iportaL24.cz to řekl bývalý poslanec KSČM a místopředseda sněmovního zemědělského výboru Pavel Kováčik.
Jsme svědky razantního růstu cen potravin, v meziročním srovnání stouply o desítky procent. Podle ministra zemědělství Zdeňka Nekuly jsou však ceny v některých případech uměle vyšroubované obchodníky. Jak se na to díváte, kde vidíte důvod vy?
Těch důvodů je víc. Může být částečně pravdou, že obchodníci šroubují ceny, ale to by bylo příliš jednoduché. Myslím si, že je to soubor důvodů, které jsou dlouhodobějšího charakteru. Vedle aktuální situace například na trhu s obilím vzhledem ke konfliktu na Ukrajině to je i dlouhodobější sucho, ale také koncepční důvody. Tím myslím například dlouhodobé podceňování zvyšování soběstačnosti ve výrobě potravin, které jsme schopni si vyprodukovat, a teď nemluvím o obilí, protože v obilí jsme zatím byli exportéři, ale jde o ostatní druhy potravin například maso, ať už drůbeží, hovězí atd. Tam se ukazuje, že ať už předcházející vláda Andreje Babiše, tak i současná vláda Petra Fialy, měly více myslet na soběstačnost a nedat na politiku.
Situaci ještě zhoršuje současná zemědělská politika vlády, která se odklání od efektivity produkce. Politickým rozhodnutím potlačuje velkovýrobu, která je bezesporu efektivnější. Myslím, že ty ekologické důvody jsou v řadě případů pouze pomocné nebo zástupné, že hlavní důvod je skutečně politický, to je za současného trendu dotační politiky více než patrné.
Myslím si, že bychom se neměli jako stát stydět přijmout taková opatření, která jsou víceméně neobvyklá nebo nepopulární, a to je například zastropování cen základních potravin, nebo, ať už dočasné, nebo trvalejší podstatné snížení nebo vynulování daně z přidané hodnoty.
Takže pokud jde o otázku potravinové soběstačnosti, stát by podle vás měl být v tomto směru aktivnější?
Po celou dobu, co jsem byl aktivní ve vrcholné politice, jsem prosazoval zvyšování potravinové soběstačnosti. Často jsem byl vysmíván, že platí to okřídlené z počátku devadesátých let, že nebudeme-li to umět levně vyrobit, tak to levně dovezeme. Dlouho se zdálo, že v řadě případů to platí, teď se zdá, že to je spíše přítěží. Ať už z důvodů ekologických nebo z důvodů uhlíkové neutrality vozit potraviny z dálky, je čím dál tím větší nesmysl, a teď nemyslím tropické plody, ale ty potraviny, které jsme schopni si vyrobit doma. To znamená zeleninu, maso, mléko, mléčné výrobky atd.
V tomto směru si myslím, že současná vláda měla navázat na to, co začala vláda Andreje Babiše, respektive ministerstvo zemědělství pod vedením Miroslava Tomana, to znamená zvyšování podpory domácí produkce zeleniny, investice do výstavby skleníků a vůbec do zelinářské infrastruktury, protože ta je jedna z nejdražších ze všech odvětví zemědělské výroby, ale i do budování zpracovatelských center a tak podobně. Podpora výroby a zpracování zejména ovoce, zeleniny, masa by měla pokračovat a měla by být větší, protože to všechno má samozřejmě dopad i do cen potravin.
Nemyslím si, že by měla vláda doporučovat lidem, ať šetří na nějakých potravinách a podobně. Vláda by měla aktivně působit jak ve směru podpory zpracování, tak i v tom směru, že dnes to není normální doba, je to doba krizová a krizová doba žádá i krizová opatření. A jedním z těch zásadních opatření by měla být vedle podpory výrobců a zpracovatelů také intervence do cen, například prostřednictvím nulové sazby DPH.
Po celou dobu, co jsem byl ve vysoké politice, jsem se zasazoval o to, aby se vláda více starala o tyto věci, pravdou je, že se to podařilo jenom zčásti a zdá se, že současná vláda od toho ustupuje úplně.
Po snížení daně z přidané hodnoty (DPH) na potraviny volá také například Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR. Ministr s tím opět nesouhlasí, podle něj by tento krok neměl žádný efekt na koncové ceny. Míní, že by to vyšlo do ztracena jako v případě spotřební daně u pohonných hmot. Co si o tom myslíte vy?
Ministerstvo zemědělství ale i ministerstvo financí by musely být více aktivní například v kontrole marží. Nestyďme se za to slovo kontrola. Jestli vláda příjme opatření, že sníží nebo vynuluje DPH u základních potravin, tak musí být v celém tom řetězci zabezpečena také kontrola efektu tohoto opatření a tam patří i kontrola marží obchodníků.
Co hrozí, pokud vláda nějakým způsobem nezasáhne?
Už teď je řada domácností z nízkopříjmových skupin, důchodců, rodin samoživitelů atd., které si nemůžou dovolit kupovat například maso, možná jednou za týden, v neděli, jak to bývalo v minulosti, ale my se nechceme vracet do dob, kdy maso bylo vzácné až sváteční. Hrozí to, že lidé nebudou na potraviny mít. A to si myslím, že žádná vláda nesmí dopustit. Vláda má sloužit lidem i v tomto směru, neříkám, že by se mělo potravinami plýtvat, ale základní potraviny – mléko, mléčné výrobky, maso, mouka, výrobky z mouky, ovoce, zelenina, by měly být ostře sledovány.
Chráněny by měly být zejména ty skupiny obyvatelstva, které jsou nejvíce ohroženy energetickou chudobou, protože stejně tak jsou ohroženy i potravinovou chudobou. Bydlet, ohřát se, najíst a napít se je základní potřebou, kterou by měla vláda podporovat.
Hrozí skutečně to, že chleba bude stát kolem stovky možná i více, že kilo drůbežího bude ještě podstatně dražší, a to včetně toho levnějšího v supermarketech, že hovězí maso bude cenově nedostupné možná i pro střední vrstvu, a pokud jde o vepřové maso, to je kapitola sama osobě.
Je to otázka dosavadní dlouhodobé vládní politiky nepodpory domácího chovu a zpracování vepřového masa, upřednostňování dovozů až po takové ty kouzelné věci, které se dějí, že vyvezeme živá prasata do zahraniční, tam je porazí a zpracují a ty části, které nepotřebují, k nám potom levně v akci vozí, a tím pádem dále podrážejí domácí chovatele i řezníky.
Jak hodnotíte současnou situaci v resortu a jak se díváte na kroky nového ministra Zdeňka Nekuly?
Pan ministr není příliš viditelný, dá se říct, že když jde o něco, tak onemocní. Skutečným ministrem je podle mě někdo jiný. Osobně to vidím tak, že skutečným ministrem zemědělství je pan Marian Jurečka, který jím být de facto nemůže, protože by měl střet zájmů, a pan Nekula plní pouze jeho vůli.
Pokud jde o vládu jako celek, pomáhá podle vás dostatečně občanům, kteří v souvislosti se zdražováním, čelí obtížným životním situacím?
Vláda se snaží pomáhat těm, kteří politické strany tvořící vládu volili. To jsou bohatší vrstvy, podnikatelé atd. Už to nejsou živnostníci, kteří také trpí dopadem současné energeticko potravinové krize, nebo krize cenové a už vůbec to nejsou lidé, kteří se živí prací vlastních rukou. Myslím si, že vláda by měla podstatněji zabrat, ovšem nějakou vřelou aktivitu nemůžeme očekávat.
Jak se díváte na opatření vyplývající ze Zelené dohody pro Evropu, takzvaného Green Dealu, aby tři procenta orné půdy byla ponechána ladem kvůli zvýšení přírodní biodiverzity?
Je to vítězství určité lobby, která ale nemá řešení. Ano, když ponecháme půdu ladem, možná se na tom kousku ta biodiverzita zlepší, ale já si pamatuji, že v sedmdesátých a osmdesátých letech se hospodařilo ještě daleko intenzivněji na orné půdě, procento zornění bylo daleko vyšší, a přesto byla biodiverzita vyšší, byla podstatně pestřejší a bohatší. Ten krok nechávat půdu ladem, podporovat neprodukci, povede jenom k zvýšení cen potravin, snížení míry soběstačnosti a snížení schopnosti zemědělců uživit národ.
Podle mě se tím lidem do povědomí vkládá myšlenka, že je uživí malý hospodář. To platí na venkově, a i to jen částečně. Kdo ale bude plnit pulty velkých obchodů zbožím stejné kvality a v dostatečném množství? To ten malý zemědělec není schopen udělat. My podrážíme schopnost cenově daleko příznivější velkovýroby ve prospěch nevýroby nebo malovýroby. Pokud nebudeme mít náhradní možnosti, a není to maso vyrobené na 3D tiskárně, kde řízek stojí nákladově zhruba deset tisíc korun, tak tudy cesta skutečně nepovede.
Cesta povede přes rozumnou míru zemědělství jako takového, přes neblbnutí, neskákání od škarpy ke škarpě. Odjakživa říkám, není lepšího hospodáře v krajině, lepšího udržovatele kvality půdy, než je zemědělec, který je na ní závislý, kterého živí, který na ní pracuje. Ten má mít příslušné nástroje, tedy i ty dotační, aby tu půdu udržoval a zlepšoval. Řešením určitě není to, že půdu zatravním nebo ji nechám ladem a budu brát dotace na to, že ji neorám. Z dotací se ještě nikdo nenasytil.
Jak se díváte na návrh předsedkyně TOP 09 Markéty Adamové Pekarové, že by stát měl prodat pivovar Budvar?
Není to poprvé, co pravicová vláda takovou věc navrhovala. Pamatuju si, že kdysi o tom zcela vážně hovořil Miroslav Kalousek. Je to, jako když prodáte slepici, která vám snáší zlatá vejce s odůvodněním, že nemáte čas ji krmit a ošetřovat. Je to nebetyčná pitomost. To snad není ani z hlouposti, to je možná více ze zlé vůle. Navíc je to podnik, na který má být každý Čech, Moravák a Slezan hrdý.
Můžete odhadnout, jaký bude další vývoj českého zemědělství? Co mohou očekávat nejen zemědělci, ale také občané?
Jsem životní optimista, ale cítím v kostech, že bude hůř. Vánoce a vůbec zima bude velmi těžká, nejen z hlediska toho, že domácnosti nebudou mít na topení, ale čekají nás krušné časy i z hlediska cen potravin. Samozřejmě to bude mít nějaký svůj vývoj, ale nemůžeme čekat rychlé zlepšení. Dokonce některé hlasy hovoří o hluboké recesi, která nás čeká. Jestli stát něco neudělá, tak to očekávání recese se změní v realitu, a pamatujeme z historie situace, kdy hluboká recese vedla k ožebračení a zbídačení milionů lidí.
Takového scénáře se nechci dožít. Vláda by měla velmi rychle přemýšlet nad tím, jak těmto vrstvám lidí pomoci, aby neupadli do úplné bídy. Nechceme návrat žebračenek.
Jana Dubničková