Pavel hraje roli amerického pucfleka, říká známý advokát Luděk Růžička

Advokát Luděk Růžička vzbudil několikrát ohlas svými výroky. Televizi Seznam odmítl dát rozhovor, protože se »s ukrajinskými médii nebaví«. S frontmanem skupiny Kamelot Romanem Horkým natočil video, ve kterém popřáli všem křesťanům k pravoslavným Vánocům. Protože poděkoval všem, kdo bojují proti zločinným banderovským vrahům, stal se terčem útoku webu Forum24, který si to přeložil jako podporu ruské invaze na Ukrajinu. A v zahraniční politice má bývalý člen stran Volný Blok či DOMOV svébytné názory v mnoha ohledech. Nemusíte s ním na sto procent souhlasit, ale nad mnohými se stojí za to minimálně zamyslet.

Jak se podle vás změní zahraniční politika po nástupu nového českého prezidenta Petr Pavla?

Podle mě se nic zásadního nezmění. Zahraniční politiku naší země neurčuje ani prezident, ale ani ministerstvo zahraničních věcí. Tu řídí primárně zájmy Spojených států amerických a sekundárně Bruselu, čili Evropské unie.

Dobře, ale Miloš Zeman se snažil vést jednání například i s ruskou či čínskou stranou, kdežto tohle zřejmě nyní nebude reálné, jak ostatně naznačil i telefonát Petra Pavla bezprostředně po zvolení s tchajwanskou prezidentkou Cchaj Jing-wen…

Náš kurz je daný. Miloš Zeman jednal jen v určitých mantinelech. To, že je »proruský«, jak je nálepkován dnes, ve skutečnosti jen přehrával. Jednal v zájmu lobbistických skupin a politiku v rámci České republiky nedělal a naše vztahy s Čínou do jiného levelu posunout nedokázal.

A když už jste zmínil onen »náhodný« telefonát s tchajwanskou prezidentkou, tak tomu, že šlo o náhodu, mohou věřit jen přitroublí voliči pětikoalice a ti, co hltají mainstream. Žádný prezident nevezme anonymní mobil! Už ze strategických zájmů pro danou zemi.

Je evidentní, že hru s Tchaj-wanem připravovala americká administrativa, a jsem na sto procent přesvědčen, že v tom svou roli hrálo i velvyslanectví USA v České republice. Důvodem je provokace. Budoucí prezident se představil v pozici amerického pucfleka. Ale on je s ní smířený. On ji přijal! A díky tomu se prezidentem stal. Jeho role je evidentní.

Čína bere Tchaj-wan jako svou provincií a politiku jednotné Číny zastávají prakticky všechny země a otevřeně si ji nedovolí kritizovat ani USA. Koneckonců ji garantuje OSN. Ale Spojené státy považují naši republiku za banánovou, a tak jsou šťastné, když její budoucí prezident vyvolá takovou provokaci.

Jeho přítel, homosexuál Jakub Mastikláda Janda, jak si říkal, homosexuální pornoherec a zřejmě i prostitut, nyní přesídlil na Tchaj-wan. Člověk placený CIA je nyní na Tchaj-wanu… Ale určitě nechci rozebírat jakýkoli intimní vztah s panem generálem, i když to nepochybně sehrálo nějakou roli. Sexuální život pana zvoleného prezidenta mě nezajímá, zajímat by měl především budoucí první dámu. Ale to politické propojení je tam evidentní.

Čína je v první řadě velkým hegemonem v oblasti Pacifiku a jediným současným soupeřem Spojených států. Česká republika je pouhý satrapa USA. Jen plní zadání z Bílého domu, potažmo z Pentagonu. Nesmí se uvažovat, co je výhodné pro nás, my uvažujeme, co je výhodné pro USA. Typický je vztah k muslimským zemím. Írán, který je na místní poměry demokratickou zemí, garantuje, že Židé mají jedno křeslo v parlamentu. Írán ale patří do osy zla, kdežto vedle přes záliv je Saúdská Arábie, kde ubičují k smrti kohokoli, u nějž najdou bibli, a podobně jsou jen kusem papíru veškerá práva žen a zahraničních pracovníků. Saúdská Arábie vede agresivní válku proti Jemenu, kde 400 až 500 tisíc lidí umírá hlady, a my máme za třídního nepřítele jen toho, koho nám určí USA. Z toho vyplývá, že Česká republika není suverénní zemí, ale jen reaguje na rivalitu, kterou je dán vztah mezi USA a Čínou.

Jak hodnotíte v této souvislosti válku na Ukrajině? Z mainstreamu slýcháme, že jde o ruskou agresi, ale už jsem zaslechl i názor, že jde o válku, kterou vede NATO s Ruskou federací a krvácí při tom Ukrajina…

V podstatě to platí. Ukrajinská armáda dělá užitečnou roli pro USA. A jsem si jistý, že američtí satrapové z NATO budou bojovat s Ruskem až do posledního Ukrajince! Věřím dokonce, že se nebudou bát rozšířit toho Ukrajince na Čecha, Slováka, Litevce nebo Lotyše, to pro ně vždy byli podřadnější lidé. Američané už teď vědí, že boj s Ruskem bude neúspěšný, ale litovat toho nebudou. Ty podřadnější je nezajímají. Oni vědí, že zbrojní možnosti USA se snižují, a jejich situace je problémem s ohledem na konflikt s Čínou, který US NAVY ohlásilo na rok 2025. Ano, dokonce padl datum. USA se teď dostaly do poměrně nekomfortní pozice, kdy je lepší obětovat část území Ukrajiny a uspokojit Rusko nějakým mírovým řešením, protože silou to nedokážou. Nevíme, jaké záměry Rusko má, a média jako Forum24.cz, Seznam.cz nebo Česká televize kalkulují s pouhými spekulacemi, aniž by měly informace o skutečných vojenských cílech Ruské federace.

NATO by mělo jak vojensky, tak hospodářsky připravit úprk z Ukrajiny. Takový, jako mu zajistili Tálibánci od Kábulu. Zkrátka – NATO si zopakuje další výprask.

Uvedl jste datum 2025. Nezlobte se, není to dezinformace?

Datum je spekulativní, ačkoli takto ze strany USA padlo. Pokud Američané neustoupí od své politiky, kterou vedou posledních sto let, troufnu si říct – vzpomeňme na intervenci do Mexika v roce 1911 – pak je střet nevyhnutelný. Jako k tomu došlo na Ukrajině, formuje se silná politicko-vojenská koalice Rusko, Čína a Irán. A přidají se i další státy, které představují silného soupeře a na nichž si USA vylámou zuby. Podřadné státečky Evropy ničemu vojensky nepomůžou. Jejich vojenské síly jsou spíše k pobavení. Francouzská armáda, kdysi jedna z velmocí, utíká před smluvními vojáky Wagnerovy skupiny a opouští bývalé kolonie bez války. Jaké kvality může taková armáda mít? USA si zkrátka nandaly větší krajíc, než jaký jsou schopny sníst. Spolehlivost jejich satelitů je velmi nízká.

Podle toho, co říkáte, dáváte za pravdu generálu Pavlovi, který ještě před prezidentskými volbami, které vyhrál, prohlásil, že »mír je iluze«…

Mír by byla dobrá věc, všichni normální lidi chtějí žít v míru. Za současného světa a při snaze USA o unipolární svět, jak byly zvyklé i za cenu války, je mír opravdu jen pouhá iluze. Věřím, že poté, co Spojené státy dopadnou, jak dopadnou, by mír do budoucna iluzí být nemusel. Dokud ale nedojde k odstranění činitele, který tomu brání, a to jsou USA, bude mír skutečně jen iluzorní. Spojené státy musejí přestat fungovat, jak fungují. Především se vzdát své snahy o hegemonii…

Mohlo by to změnit případné zvolení Donalda Trumpa v amerických prezidentských volbách v roce 2024?

Obávám se, že Donald Trump bude agonii jen prodlužovat. A Joe Biden a jemu podobná stranická linie jen umocní současné vnímání, že nejmocnějším mužem světa by měl být americký prezident, ale on je ve skutečnosti jen největším kašpárkem. Když si Biden splete vnučku se svým zesnulým synem, nemůže být považován za nic jiného než za stafáž. V USA vládnou nadnárodní společnosti, a jakmile přicházejí o svou moc, o to více se snaží vyvolávat konflikty ve světě. A svět zničený válkami je lépe ovládatelný z Washingtonu. Jenže doba se změnila. Nejen v Číně nebo v Indii. Dokonce i Indonésie nebo Turecko chápou, že USA jsou příčinou všech problémů. Je nasnadě, že tyto země, samozřejmě v čele s Čínou a Ruskem, učiní přítrž americké hegemonii a imperiální politice, kterou se USA snaží vnucovat zbytku světa, ale úspěšně se jim to daří jen ve východní Evropě, která je po vojenské i ekonomické stránce jen marginální. Pro ně není cesta, jak ze začarovaného klubu ven. Spojené státy americké již brzy skončí na smetišti dějin, stejně jako jejich satrapové z východní Evropy.

Média mohou zastírat realitu nebo fakta po nějakou dobu, ale ve finále pravda stejně vyplyne na povrch. Ta naše nejsou schopna objektivně informovat o problémech ve světě a jsou kolikrát srovnatelná s propagandistickými plátky třicátých let v Německu a Itálii. Tohle nazývat médii ani nejde! O situaci na Ukrajině rozhodně neinformují objektivně. Mluví se o rekonstruování Luhansku, ale ten je až na pár vesnic plně pod kontrolou Ruské federace. Sto miliard, co jsme nainvestovali do předem prohrané války na Ukrajině, se nevrátí. Kyjev pod kontrolou Luhansk nikdy mít nebude a teze Bena Hodgese, že do konce roku bude obsazen Krym, a pak se to posouvá do jara nebo do léta, mi připomínají Švejka. Pan Hašek promine, ale ten byl opravdu superarbitrován za blbost. Reportáže v České televizi nebo na CNN Prima News jsou jen bludné představy odtržené od reality. Distancoval se od toho i generál Šedivý, zaměstnanec CEVRO Institutu. Představa, že za týden půjdou vítězné jednotky NATO a Ukrajiny po Rudém náměstí v Moskvě, jak se nám snaží namluvit ukrajinská média, a do značné míry i česká, jsou na hony vzdálené pravdě.

Jak účinné jsou podle vás sankce směrem k Ruské federaci?

Pokud měly plnit emancipaci ruské ekonomiky, pak jsou velmi účinné. Pokud ale bylo jejich cílem omezit Rusko na výrobě a srazit ho ekonomicky na kolena, pak určitě svoji roli neplní. Musejí být přece účinné vůči tomu, koho sankcionizujeme. Vůči tomu, na koho sankce uvalujeme. Jenže nyní tím, koho poškozují, je Evropa. A naopak prospívají Číně, Indii a hlavně Rusku. To dostalo impulz vytvářet vlastní zdroje, což koneckonců dělá od roku 2014. A státy západní Evropy se domnívají, že musejí hrát tu trapnou hru až do konce. Zatímco ruská zbrojní výroba jede na plné obrátky, západní státy mají problém vyrobit jeden tank za měsíc.

Jak se díváte na případný start ruských a běloruských sportovců na letních olympijských hrách v Paříži 2024?

Politizovat sport jde proti myšlence olympijských her jako takových. A netýká se to jen jich, ale i dalších soutěží. Pokud má platit, že stát, který se podílí na jakékoli vojenské agresi, nemůže vyslat do bojů o medaile své sportovce, pak by se Spojené státy nemohly zúčastnit žádné olympiády ve své historii! Je to uplatňování dvojího metru, který považuji za cestu do pekla. Typickým příkladem, který se vrací jako bumerang, je rok 1999 v Kosovu. Útokem na Jugoslávii a osamostatněním Kosova jsme se dostali do situace, kterou zaplatíme my všichni v Evropě, včetně České republiky. Ta se velkou měrou na této nespravedlnosti podílela. Počínaje budoucím prezidentem Milošem Zemanem a konče například pozdějším ministrem zahraničních věcí Karlem Schwarzenbergem.

Petr Kojzar