Pacient je rukojmím v chaosu této vlády, tvrdí Luboš Olejár

»Z hlediska českých pacientů je práce současné vlády naprostá tragédie,« tvrdí prezident Svazu pacientů ČR Luboš Olejár. Kritizuje chybnou lékovou politiku, ale i uvažované kroky, jako je zpoplatnění výjezdu záchranné služby, zavedení nadstandardů napříč zdravotnictvím či zvýšení poplatku za pohotovost. Sám upozorňuje, že nejprve je potřeba řešit jiné problémy, a to především takové, na něž doplácejí právě čeští pacienti…

Mnohé odborové organizace a svazy v poslední době vystupují proti politice pětikoaliční vlády – od zemědělců, přes učitele, až po těžký průmysl. Jak hodnotíte kabinet Petra Fialy (ODS) vy, jako Svaz pacientů ČR?

Na tom musíme odpovědět tak, že pro pacienty vlastně zatím neudělali nic jiného, než co zbylo z předchozích vlád.

V tuhle chvíli samozřejmě uvažují na ministerstvu zdravotnictví o novince pro pacienty, kteří by mohli v rámci léčby, ale spíš u prostředků zdravotnické techniky, doplácet jenom rozdíl v ceně – úhrady ze zdravotního pojištění, kterou stanovuje Státní ústav pro kontrolu léčiv, a v ceně, která je veřejná, stanovená dodavatelem. My tam chceme, aby to bylo stanovené, a aby ten rozdíl byl hlídaný.

To znamená, že dneska si občan může pořídit například standardní endoprotézu a hradí mu to pojišťovna celé, a když chce něco nadstandardního – aby mohl nejenom chodit, ale i sportovat – je potřeba připlatit. Ovšem dneska musím zaplatit celou tu cenu a takhle by to byl jenom ten rozdíl v ní. To je jediná věc, kterou my vidíme, tedy u tohoto ministerstva zdravotnictví, že se tím zabývá, a byl to i náš podnět, tak uvidíme, jak to skončí.

Ale jinak z hlediska českých pacientů je práce současné vlády naprostá tragédie, protože první průšvih byly léky, konkrétně antibiotika, a to nás vyděsilo až téměř k smrti – ani jsme nepotřebovali být nemocní. Máme za sebou celý rok 2023 s nedostatkem různých léků a pokračujeme rokem 2024 s nedostatkem dalších léků. V lékárnách slyšíme »nemáme, dojděte si k lékaři, ať vám napíše něco jiného«. Lékař často neví, co je a není v lékárnách, takže pacient je jakýmsi rukojmím v chaosu této vlády a ministerstva vedeného Vlastimilem Válkem.

Léková krize, která vygradovala loňským problémem s antibiotiky, stále není zažehnána. Je evidentní, že ministerstvo zdravotnictví si mělo po jejím vzniku poradit lépe, ale já se vrátím v čase. Kdo je původním viníkem této krize?

Když se podíváme do systému, jak to funguje v České republice, tak ministerstvo zdravotnictví velice pozdě reagovalo na potřeby po covidovém období, na potřeby nemocných ohledně množství léků, které je třeba objednat a zamluvit u výrobců. A to z toho důvodu, že standardně pro české občany a při vývoji nemoci bylo nějaké množství, pak sem ale najednou přišlo půl milionu Ukrajinců a vyčerpali nám kvótu. Čili stojí za tím ukrajinská obyvatelská potřeba, která tady byla, a my chápeme, že nemohli zůstat na Ukrajině, když tam létají rakety. Ale ministerstvo zdravotnictví na to ve svých úvahách a plánech vůbec nereagovalo. Podle neveřejných informací měla česká vláda poslat na Ukrajinu dodávky léků, a tím nastal absolutní nedostatek. A tak se stalo, že lékaři předepisovali i ukrajinským občanům, a za tři měsíce najednou vyskočilo, že nemáme některé léky. Začalo to antibiotiky a dneska jsme v situaci, kdy tady máme černý kašel a chaos na ministerstvu zdravotnictví pokračuje.

Protože místo toho, aby se dodržovala vyhláška – a teď odbočuju – tak dítě, které má černý kašel a je neočkované, může jít do školy. Čili tady připouštějí šíření infekční nákazy černého kašle. To je průšvih. Hlavní hygienička Pavla Svrčinová asi neví vůbec nic o šíření infekční choroby. Najednou tedy máme 3700 nemocných na černý kašel, a to jsme neměli téměř žádného nakaženého. Takže opět selhání na ministerstvu zdravotnictví a jenom pod takovou vějičkou, abychom náhodou neublížili rodičům, kteří nemají kam dát děti. To dítě má zůstat doma a rodič dostat ošetřovačku. A ne že budou žáci chodit do třídy a ve skupině šířit nákazu. To je naprostá nezodpovědnost ze strany ministerstva zdravotnictví v čele s ministrem Válkem a trpí tím pacienti a občané.

Dnes už i odborníci, jako je doktor Prymula, Chlíbek a další, ostře kritizují rozhodnutí jak hygieničky, tak ministerstva ve věci černého kašle, protože vědí, že se bude tímto rozhodnutím šířit dál.

Dalším tématem je nedostatek lékařů. Vím, že zastupujete pacienty, ale já to vnímám jako spojené nádoby. Když nebude mít pacienta kdo ošetřit, projeví se to negativně na jeho zdraví…

To je další přehmat vlády, i když nedostatek lékařů pozorujeme nejen za jejího mandátu, ale tak nějak plynule. My na to dlouhodobě upozorňujeme, protože jiná pozice nám ani není umožněna. Upozorňujeme na to, že je třeba více otevřít vzdělávací režimy ve školách, dát na to více peněz, uvolnit i prostředky na reklamu. »Pojďte studovat, lékaři, sestry. Dostanete příspěvek.« I takový motivační faktor by byl přínosem, ale na ministerstvu se nic neděje, nikoho to nezajímá. Tam se jenom politikaří, ministr se pořád věnuje politickým prohlášením a věčným sporům ve Sněmovně. Možná, že by ministři vůbec neměli být poslanci, protože pak se věnují politickým zápasům, kdežto odborné záležitosti jdou stranou. To se samozřejmě dělo i za předchozí vlády Andreje Babiše, kdy tam seděl dvojnásobný ministr Adam Vojtěch a více se politikařilo, než věnovalo odborným věcem. Na ministerstvu by měly být týmy, které například modelují situace, jak nám stárne populace, jak se rodí děti, jak je potřeba u konkrétního typu lékařů zvýšit počet studentů atd. To ale nevidíme, neslyšíme.

Aby se tím pak zabývali i ve výborech Poslanecké sněmovny, to vnímám jako klíčové. Jenže se tak neděje. O problémech je slyšet, až když hoří. Na ministerstvu se nepracuje vizionářsky, a protože scházejí vize, vnímáme negativní dopady na tuhle oblast. Chybějí pediatři, začíná nám docházet kapacita praktických lékařů, ale i stomatologů. Těch opravdu není dostatek a nemůžeme koukat jen na Prahu, že je tam dost ordinací. Je potřeba hledět na celou republiku.

A pokus ministerstva zdravotnictví, aby byly pojišťovny zodpovědné za ordinace? Ony ale jsou dneska už odpovědné! Já nevím, co se na tom změní. Pojišťovny sjednávají a vyhlašují »výběrka« a problém je v podstatě stále stejný. Že není dost doktorů. To znamená, když není dost doktorů, tak není dost ordinací.

To se týká i pohotovosti. Ano, pojišťovna může mít odpovědnost za to, že bude organizovat pohotovosti místo krajů. Ale na druhé straně – když nemá kde vzít ty lékaře, tak zkrátka půjde na ministerstvo. A to ministerstvo nemá připravené na studiích dost lékařů ani sester. Chybí tomu i mediální propagování klíčové myšlenky – že je to víc poslání než nějaký výdělek. Jistě, někteří se již dostali do fáze, že jsou to podnikatelé, kteří neznají skoro nic než jen peníze, peníze a zase peníze. Ale myslíme si, že humanitní rozměr je třeba respektovat a ocenit lékaře i sestry vyššími mzdami tak, aby měli zájem v těchto oborech pracovat.

Nyní se například od zdravotních pojišťoven občan nedozví, kolik za co platí třeba zubařům. Měly by dělat kampaň na ochranu svých klientů, jak nám říkají, abychom neplatili třeba za bílou plombu 3000 Kč, ale jen 1500 Kč, které hradí. A dávat »pokuty« za vyšší ceny nebo platby. Zdravotní pojišťovny nás nechrání…

Padla řeč na pohotovost. Jak se dívá Svaz pacientů na úvahy o zvýšení poplatku za návštěvu na pohotovosti, případně na zavedení plateb za výjezd zdravotní služby?

Platit za výjezd dopravní zdravotní služby nebo zachránce je absolutní nesmysl. To je dokonce protimluv. Pohotovost je součást veřejného zdravotního pojištění, které má zajišťovat občanovi potřebnou zdravotní péči. A jakékoliv poplatky jsou s tím v rozporu. To za prvé.

A poplatky v ordinacích na pohotovostech? My jsme bojovali proti tomu, aby v systému zůstaly. Dokonce u Ústavního soudu. Jenže ten je bohužel zachoval – jako jediný poplatkový režim. A zvyšovat poplatek, jak se o tom tady začalo hovořit, je nesmysl, protože pohotovostní režim v českém zdravotnictví začíná v 16 hodin odpoledne. Kam mají ti lidé jít, když pracují do 17. nebo do 18. hodiny a nařízení Vlády ČR říká, že po pracovní době bychom měli, ve svém volnu, jít k lékaři. Asi je tu někde protimluv. Na jedné straně máme pohotovost od 16. hodiny, protože končí běžné ordinace a běžný provoz v nemocnicích. A na druhé straně funguje nařízení vlády, které nutí lidi jít ve svém volnu. Tak prostě vyrazí v sedm nebo v osm večer, jak mají čas. A pak se na ně někdo i zlobí, že přišli na pohotovost! Vždyť tak to říká nařízení vlády! Toto je matoucí pro občany a zaměstnavatele.

A za druhé, pohotovost musí být dostupná občanům jako každá jiná péče v ordinaci praktika, specialisty nebo u dětského lékaře. Není možné zabránit občanovi v dostupnosti péče, když je to stejný stát, stejná Ústava, stejné zákony. A pohotovostní péče zajišťuje to, co nemohou ordinace, protože neběží. Pak by musel stát, a to je trošku podivný stav, zajistit, že budou v ordinacích lékařů běžet tři směny. A chci vidět praktika, jak v jeho ordinaci běží tři směny, aby tam byl i v noci. Domnívám se, že nic takového tady nebude. Čili podle dohody jeden nebo dva lékaři, když ukončí běžnou pracovní ordinační dobu, musí nastupovat pohotovost.

A za třetí – pohotovostní režim musí být u všech nemocnic ve všech městech. To musí být zákonem upraveno, aby se neříkalo, že pohotovost je jenom v jedné konkrétní nemocnici a budeš jezdit 60 nebo 100 kilometrů v noci za lékařem. Třeba okres Louny je v tomhle ohledu významný pro tuto dostupnost. Pak jsou ještě jiné okresy, kde je to vzdálenostně daleko, i když nám zákon 372 z roku 2011 garantuje dojezdnost časovou i kilometrovou do 60 kilometrů, tak někde to tak nevychází.

A to se týká i pohotovosti na zuby, ta musí být zajištěná! Minimálně v každém krajském městě by měla být. A jestli to teď budou pojišťovny organizovat, tak by zkrátka měly minimálně v krajských městech tyto pohotovosti umožnit. Ale třeba taková Praha má dvě pohotovosti na zuby a pořád je tam plno. Čekání vás vyjde na čtyři až pět hodin, to vše při obrovské bolesti v zubu. Takže já, když mě bolí zub, na to použiju špiritus. To pomáhá jen na chvíli, ale pomáhá.

Když už jste zmínil zuby, nemohu se nezeptat na horké téma dnešní doby, tzn. plánovaný zákaz amalgámových plomb. Co to bude znamenat? A nebude hrozit, že většina národa bude již v blízké budoucnosti chodit s pusou plnou děr?

Tohle nás zaskočilo, protože jsme se domnívali, že dozovaný amalgam tmavý by mohl být funkční pro dospělé osoby, které si to zvolí. Ale nečekali jsme, že nám sem z Evropské unie přijde nějaké nařízení, které nám zakáže používat pro sebe soukromě něco, o čem si oni zkrátka myslí, že je špatné.

Přitom i lékaři-stomatologové říkají – a tady musím zmínit i postoj prezidenta stomatologické komory – že obsah rtuti v plombách je pro poškození zdraví člověka zcela bezvýznamný. Ale ten levný materiál nedostaneme jenom proto, že si v Unii řekli, že v Evropě udělají zelenou louku a kytičky a my všichni ostatní už nebudeme ani fungovat, ani žít, protože když se nenajíme, tak zemřeme.

Tak to prostě je, protože na vytrhané zuby musíte mít potom nějaké náhrady nebo můstky a nedáte za ně statisíce. Nedávno jsem viděl reportáž v jedné z televizí, kdy pán říkal, že za tu cenu má auto. »To já přece nedám. To si radši budu krájet a žužlat.« Tam až jsme se dostali ve třetím tisíciletí!

Do příštího roku máme jakousi výjimku, kdy nám pojišťovny musejí proplácet něco na styl plomby, což ale na zadní zuby není dobré, protože tam nedrží a občas se drolí. Při skousnutí jídla je totiž silný zátěžový faktor, takže jde o riskantní oblast.

Proto voláme po tom, aby pojišťovny schvalovaly bílou plombu, kterou budou mít ordinace zubních lékařů. Otázkou je, jestli to bude nakupováno hromadně přes pojišťovny, což by bylo nejlevnější, anebo si to každá ordinace bude kupovat sama. V druhém případě musí mít stanovený cenový strop, protože jinak se pacient v ordinaci může dostat do situace, že u jednoho zubaře má plombu za tři tisíce a u jiného za 10 tisíc, protože se řekne, že je to švýcarská plomba. Já jsem ale nestál o švýcarskou! Takže je to provázané a propojené tak, že v rámci veřejného zdraví je potřeba hlídat i materiály, které se používají v rámci plomby.

Čili v tomto směru bude Svaz pacientů tlačit na pojišťovny?

V tomto směru budeme psát dopis ministerstvu, aby při stanovování úhrady z veřejného pojištění byla bílá plomba plně hrazená, protože spousta lidí má genetické problémy, a proto má kazy v zubech. Zdaleka to není jen proto, že si nečistí zuby. To jsou takové falešné řeči. Ano, čištění zubů pomáhá tomu, že je mám hezké, bělejší, možná mi nevzniká paradentóza, ale rozhodně to není tak, že se mi pak nechytí v zubu kaz.

Ministerstvo sice uvažuje o 40 procentech úhrady, ale my to považujeme za nedostatečné. Vůči tomu, že lidé mají být v práci výkonní a mají odvádět daně do státního rozpočtu, by stát měl udělat maximum pro to, aby byli schopni chodit do té práce a netvrdli u lékaře, anebo i v invalidním důchodu kvůli problémům s chrupem. To se klidně může stát! My samozřejmě podporujeme hygienu, ale dnes vám už ani lékař nečistí zubní kámen v puse mechanicky – tedy to, co je hrazené z pojišťovny. O ultrazvuku nemluvím, protože ten nehradí pojišťovna, což nechápeme proč. Lékař vás pošle k někomu, kdo si říká dentální hygienista a tento výkon, který má hradit pojišťovna, myslím ten mechanický způsob, je pak v soukromé ordinaci nahrazen ultrazvukem. Za dentální hygienu si tak zaplatíte a stojí to 2000 korun. Takže proč chodit někam a dávat peníze? Lidé to nebudou dělat, protože ty peníze nemají. Ano, jsou tací, kteří vlastní miliony a mohou si to dovolit zaplatit, ale z těch takřka 11 milionů českých obyvatel je jich možná 1,5 milionu. Víc ne. Ostatní na tom tak dobře nejsou. Střední třída už dnes zvažuje. Sám se do ní počítám a vím, že si člověk raději koupí nějaké sonické elektrické čisticí kartáčky, škrabačky a nevím co, aby si chrup ošetřil doma sám, než aby dal každý půlrok 2000 Kč za dentální hygienu, jak je nám doporučováno.

Takže takhle to vnímáme jako Svaz pacientů a stojíme za tím, že pokud skončí tmavý amalgam, musejí být bílé plomby hrazené z veřejného zdravotního pojištění.

Co soudíte i v souvislosti s vašimi slovy o střední třídě a jejím chudnutím o myšlence nadstandardů?

Víte, jedna část jakýchsi nadstandardů byla za ministra Hegera z TOP 09 do zákona dána tím, že si můžete vybrat lékaře na operaci v nemocnici. Nesmysl, naprostý nesmysl! Protože pokud se dostanete do nemocnice na akutní zákrok, tak vás musí operovat službu konající operatér. Žádný vybraný lékař. A výkony, které jsou neakutního stavu? Že si budete vybírat někoho, koho ani neznáte? To je možná pro nějaké protekční pacienty, kteří mají s někým ze zdravotníků určité vztahy, a tak si domluví kosmetickou úpravu. Ale to se přece z pojištění stejně nehradí, takže to zaplatit můžou tak jako tak. Navíc různí profesoři často nebývají na operačním sále, protože jsou po konferencích – a to je informace z praxe – takže když jdete na endoprotézu do jisté nemocnice v Praze, máte doporučeno, ať raději chcete doktora, co tam je na sále a má rutinu, než nějakého profesora, který vám to může zkazit. A to se týká i různých operací očí. Takže nevím, kde se dá jít a zaplatit si doktora… Možná je tady nějakých deset lidí v republice – no a kvůli nim se to objevuje v zákoně?

Tudíž si myslíme, že není možné zdravotní péči stavět na připojištění. Protože se nabízí otázka – co bude v tom připojištění nastaveno? A my budeme platit veřejné zdravotní pojištění, takzvanou daň, a pak ještě něco vedle toho? Kolik to bude? Dneska při padesátitisícovém příjmu zaplatíte víc než 3000 korun zdravotní daň, a teď tu bude připojištění, kde se musíme ptát: Na jaký výkon to bude? Na zdravotní péči? Na operaci slepého střeva? Nebo na operaci po autonehodě? Mozku? Nebo čeho? To je taková myšlenka, která de facto nemá uchopení. Takže o tom mluví tahle pravicová vláda, pravicový ministr, ale fakticky tady není na připojištění prostor ani z ústavního hlediska. Jestli to má být na neakutní péči, pak je to zbytečné, protože dneska už v zákoně 48/1997 Sb. je, že neakutní vyšetření si má občan hradit sám. Na co tedy něco zavádět, když už to v zákoně je!?

Když potřebuji nějaké vyšetření nebo očkování jenom proto, že jdu do zahraničí na dovolenou nebo na pracovní cestu, nejde to z veřejného zdravotního pojištění. To si člověk platí sám nebo zaměstnavatel! A u akutní péče platí, co řekl Ústavní soud, že musí být hrazena pojišťovnami.

Z toho vyplývá, že takové připojištění je jenom vějička pro nějakou skupinu voličů pravicových stran, zejména asi »Topky«, která nemá uplatnění v praxi a nevyužije se, stejně jako se nevyužívá to, o čem jsem mluvil na úvod odpovědi na tuto vaši otázku, tedy objednávání svého profesora na operační sál.

Na stránkách pacienti.cz máte zveřejněné tzv. Pacientské desatero. A v něm mě zaujal bod, kdy radíte lékařům, aby nevěšeli na dveře nápisy typu »pořadí určuje lékař«. Já to ale vidím skoro všude…

»Pořadí určuje lékař« je taková informace na půl, s kterou se trošku ztotožňujeme a trošku ne. Protože na jedné straně by měl pořadí určovat příchod do čekárny, ale lékař by to měl ovlivňovat i z jiných důvodů. Vidím to například u očních vyšetření. Jste na rozkapání, čekáte tam půl hodinu, a mezitím jdou do ordinace pacienti, kteří jsou v pořadí. Jenže pak lékař řekne »tak už pojďte« a ostatní by měli vědět, že může nastat situace, kdy někdo půjde z logických důvodů před nimi.

Nebo se stane, že lékaři přivezou pacienta z ulice, který krvácí, a měl by tedy mít přednost před vámi, když vás jenom bolí noha, což chvilku počká. Takže v tomhle směru je upřednostnění pacienta, jehož například přivezla sanitka a který je v horším stavu, před někým, kdo dorazil sám nebo ho přivedl někdo z rodiny, správné. Přece nechceme, aby nám pacienti umírali v čekárně. To se stalo v jedné pražské nemocnici, kde jsem byl členem etické komise, a to jsem byl strašně rozzuřený, jak se něco takového mohlo přihodit.

Když přiveze záchranka pacienta, dají jim na příjmu příslušné dokumenty a oni tam jedou podle nějakého pořadí, kdy zlomeniny a pomačkané prsty mají přednost před člověkem, který jim tam kolabuje, protože byl sražený z kola. To je samozřejmě velký problém.

Proto musí existovat i možnost dát lékařům volbu pořadí. Jen se to nesmí zneužívat. Když se to zneužije, pak je třeba na tenhle fakt upozorňovat a volat po morálce lékařů. A my na to občas upozorňujeme i ředitele nemocnic, že by měli sáhnout po změně. Což se stalo i v té zmiňované nemocnici, kdy se v rámci usnesení etické komise uvedlo, že to takhle nejde dál a přímo na té chirurgii se už nestane, že by si nevšímali vážně zraněného člověka v čekárně.

Já vám děkuji. Chtěl byste něco říci závěrem?

Na závěr bych dodal, že dnešní doba je hodně hektická a také díky válce na Ukrajině trochu nevyzpytatelná i ve zdravotnictví. Proto si přejme být zdraví a doporučuji neriskovat v životě, abychom nemuseli chodit k lékaři nebo do nemocnice. Přejí všem čtenářům pevné zdraví.

Petr Kojzar

FOTO – autor a archiv Luboše Olejára