Bez funkčního zákona o podpoře bydlení se při řešení jednoho z nejpalčivějších problémů, které Česká republika dnes má, a to vyloučení ze standardního bydlení, neobejdeme. Tvrdí to Iniciativa Za bydlení, která se snaží svými aktivitami přimět vládní koalici k přijetí zmíněného zákona. Ten je již několik měsíců zaparkovaný ve Sněmovně.
»Známe fungující nástroje a recept na ukončování bytové nouze, přesto ji dostatečně neřešíme. Jako společnost tak ubližujeme sami sobě. Z bytové nouze, chybějící prevence a stávajícího legislativního vakua totiž profitují především obchodníci s chudobou. My ostatní doplácíme na neřešení bytové nouze a její negativní dopady na vzdělávání a ohrožení dětí, domácí násilí, kriminalitu, bezpečí, participaci na trhu práce, závislosti, stigmatizaci, sociální kohezi a celkově kvalitu života v naší zemi,« uvedl v tiskovém prohlášení iniciativy její mluvčí Mikoláš Opletal.
Iniciativa Za bydlení společně s Armádou spásy a Platformou pro sociální bydlení uspořádaly na podporu zákona o podpoře bydlení veřejnou akci »Zasaďme se za bydlení!«. Zúčastnilo se jí zhruba 80 lidí, kteří i tímto způsobem nabádají poslance, aby se schvalováním zákona neotáleli. »Bez funkčního zákona se při řešení jednoho z nejpalčivějších problémů, které Česká republika dnes má, a to vyloučení ze standardního bydlení, neobejdeme,« stojí v prohlášení.
Podle poslední Zprávy o vyloučení z bydlení 2024 se mimo standardní bydlení nachází 161 000 lidí, včetně 62 000 dětí, připomněla ředitelka Platformy pro sociální bydlení Barbora Bírová. »Bez funkčního zákona o podpoře bydlení se situace nezlepší. Naopak do bytové nouze se budou propadat další z 1,6 milionu obyvatel, kteří již dnes mají problémy s bydlením a hrozí jim jeho ztráta. Česká republika totiž za stávajících podmínek nejenom že neumí nabídnout systémovou pomoc domácnostem v bytové nouzi, ale neumí řešit ani její prevenci,« shrnula současný stav.
Mnoho peněz na smrt, ale na život málo
Akce se zúčastnil také ministr pro místní rozvoj Petr Kulhánek (za STAN). »Na zákoně intenzivně pracujeme, a doufám, že i pro mnohé z vás by mohl být od příštího roku způsobem, jak bydlení nejen získat, ale také si ho udržet. Zákon totiž míří na trvalé řešení bytové nouze skrz poskytnutí bydlení a zajištění asistence v bydlení,« uvedl. Je otázka, zda mu lidé, kteří jsou momentálně bez domova a kteří byli také na této akci přítomni, uvěřili. Podle následné, místy dost emotivní diskuse, nikoli. »Vysvětlete mi, jak si mám najít bydlení, kdy mám z hmotné nouze 162 korun na den,« ptala se jedna z účastnic. »To je mnoho peněz na smrt, ale na život málo,« doplnil další z účastníků.
Součástí akce bylo také psaní pohledů poslancům a poslankyním. »Pane vážený poslanče. Jménem komunity bezdomovců vás velice prosím. Zaměřte se na naší problematiku nedostatečné pomoci. Včera vedle mě umřel kamarád na následky špatného zdravotního stavu na ulici. Děkuji. Bezdomovec Jarda,« stojí v psaní adresovaném jednomu z poslanců.
(jad)
Myslím, že problém je hlavně v tom, že lidé nemají peníze na bydlení. Je to tím, že jsou u nás nízké mzdy. Proč jsou nízké mzdy? Protože žijeme v dotačním kapitalismu, budovaném na astronomický dluh. Jak tento dluh vzniká? Právě dotacemi. V dotačním kapitalismu je totiž jen malá část ochotna za nízké mzdy lidí pracovat, ostatní je třeba živit, jak jinak, než dotacemi. To jsou z velké části lidé, dostávající dotace za prázdné žvanění, zbytečné funkce, apod. Ano, jsou to i ředitelé či ředitelky (často prezidenti) různých „platforem“, kteří by rádi hubou zajišťovali nejen bydlení, ale i asistenci v bydlení (zřejmě jejich příbuzní, kteří by k bydlení potřebným lidem občas pronesli nějakou řeč a občas i něco nesplnitelného slíbili, či slib naznačili – v románech Ch. Dickense je takových tlučhubů obrovské množství a jsou do detailu vykresleni).
1) bydlení dnes stojí hodně peněz, každý kdo bydlí o tom dobře ví své a není ochoten ho platit druhým, a už vůbec ne platit tučné dotace tlučhubům, kteří na bydlení chtivých lidech parazitují. Bydlící musí platit stále rostoucí počet podobných lidí, kteří parazitují na nich, vlastnících bytu v Společenství vlastníků či družstech, někdy i rodinných domů, řešit majetkoví záležitosti, které stále více komplikují nové zákony vymožené lobisty obchodníků s nemovitostmi a hlavně s podíly na nich (pro obchodníky velmi výnosné, plodí ale bezdomovce – to je zase velmi výnosné pro ředitelky platforem).
2) nové byty a domy nelze stavět do nekonečna (nakonec početně u nás lidí spíš ubývá), i když je to pro developery zlatý důl, je třeba využít stávajícího bytového fondu (když oni ale chtějí bydlet jako ti v desítkách reklamních televizních blbin o bydlení). S novým bydlením (dohušťováním sídlišť, okolí měst, vesnic) je spojen zvýšený obtěžující transport, ucpávání komunikací v dopravních špičkách, občas i po celý den, zábory zemědělské půdy, ale i plácků, kde by mohly děti svobodně prožívat svá dětská dobrodružství , achcitektonická devastace původní kulturní krajiny atd.