Nový dárek pro Ukrajinu – české zbrojovky

Ani věřit se mi nechtělo, když ke mně doputovala informace o tom, že do českých zbrojovek míří ukrajinští experti. Dokonce hned několik tisíc. Sdělil nám to zkraje týdne v rozhovoru pro Radiožurnál náměstek ministryně obrany Tomáš Kopečný. Prý budou s českými zbrojaři pracovat na společných projektech.

Bývávalo tradicí, a jinde ve světě je zřejmě dodnes, že domácí zbrojovky do vlastního zákulisí nikoho nepřipustí. Taky je pro mě záhadou, kde se na Ukrajině najednou vzaly ty tisíce expertů na výrobu zbraní, když většinu z nich dostávají od členských států NATO? Z toho plyne logická otázka – kdo vlastně oni UK experti jsou a co je hlavním cílem této jejich na první pohled podezřelé mise. Byl-li bych poslancem, právě tak bych interpeloval šéfku resortu obrany.

Že by české zbrojovky se svým značným renomé ve světě nutně potřebovaly ke zviditelnění experty z Ukrajiny, tomu žádný soudně uvažující člověk, aniž by se podrobněji tímto byznysem zabýval, nemůže věřit.

Podle náměstka jde o výsledek říjnového jednání mezi premiérem Petrem Fialou a ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským v Kyjevě. »Příchod ukrajinských techniků a inženýrů posílí bezpečnost Ukrajiny, Česka i NATO, pomůže také českému průmyslu a navýší příjmy do státního rozpočtu,« citují Kopečného novinky.cz.

V diskuzi na »novinkách« mě zaujal jistý Petr Švec, jenž by z fleku mohl dělat poradce ministryni Černochové: »Cokoli, co zvýší produkci a přizpůsobí sortiment vyráběných zbraní a střeliva, jež obojí je určeno k hubení Rusáků, je přínosem a je žádoucí.«

Nebudu pána poučovat, ono by to k ničemu nevedlo. Řeknu to jinak. Nedávno jsem si pouštěl televizní seriál Vyprávěj. Jeden díl je věnovaný privatizaci, resp. kupónovým knížkám. Ta víra lidí, že tímto bezpracným způsobem, jen s nějakou pitomou knížkou, konečně zbohatnou, že jim fabriky budou patřit doopravdy, ne jako za komunistů, že jo…, kdy tak zvaně všechno bylo všech a nikdo nic neměl (taky slušný demokratický blábol) – ano, ta tehdejší hloupá víra lidí, díky které mohla odstartovat nejrozsáhlejší krádež v dějinách českého státu, kráčí ruku v ruce s citovaným příspěvkem pana Švece.

Ani polistopadoví DIKové (tak vznosně se jim říkalo – Držitelé Investičních Kupónů), ani onen Petr Švec, byvše a jsa plnoletí, nevidí si přesto na špičku nosu. Zabijeme co nejvíce Rusáků, nejlépe všechny, a svět bude zalitý sluncem.

Bože můj, lidi, vzpamatujte se. Všichni vy DIKové, kteří jste pro svoji chamtivost dovolili rozkrást tuto zemi, a všichni vy, Švecové, s krvavýma očima… Chamtivost a nenávist je kombinace lidských vlastností, která děsí. Mě ne, já mám jasno a sám sebe se nebojím. A propo – DIKové a Šveci, nestává se vám tu a tam, že se bojíte sebe samotných? Že občas sami sebe vylekáte, jaké životy to žijete?

DIKy bych možná ještě pochopil. Prostě chtěli být bohatí a sedli na lep Koženým, Ježkům a Klausům, ovšem Švece nepochopím nikdy – Švec totiž vyzývá k hubení (= k zabíjení). Šveci, Šveci, a co svědomí? Nebo jinak – proč už dávno Rusáky nehubíte sám? Na frontě, v barvách ukrajinské armády? Pusu máte plnou hubení, ale v reálu budete asi pěknej posera…

PS: Ještě stručně k těm dvěma nezodpovězeným dotazům z úvodu, jimiž bych interpeloval Švecovu hubící družku Černochovou… Odpovědi shrnu v jednu – mám nezvladatelný pocit, že český stát se z příkazu Pentagonu dobrovolně vzdává jednoho ze svých posledních rodinných stříber – našich zbrojovek. Ony nezaniknou, ale už nebudou české. A tímhle náletem rádoby UK expertů to celé startuje. Rád bych se mýlil, ale obávám se, že tohle přání mně nesplní ani Ježíšek. Byť jsem byl celý rok hodný.

Martin Kalous