Nikde na světě není Město rekordů, jen u nás, chlubí se Miroslav Marek

Miroslav Marek, prezident Agentury Dobrý den Pelhřimov, stojí za něčím, čím je Česká republika naprosto unikátní po celém světě. Máme nejen šikovné sportovce, svého Švejka či Cimrmana, nejlepší pivo či nejkrásnější ženy, jak se často říkává. Nikde ve světě není »Město rekordů«. Jen u nás, na Vysočině. Konkrétně v Pelhřimově. To je vesměs známo – ale: jak to celé vzniklo a jak složité je tuto raritu udržovat při životě a činit stále atraktivnější pro širokou veřejnost? To, a mnohem více, jsou otázky právě pro pana prezidenta, tentokrát nikoli toho republikového, nýbrž »dobrodenního«…

Jak vás vlastně napadlo vytvořit agenturu Dobrý den a schraňovat české rekordy?

To musíme až do 80. let minulého století. V roce 1986 jsem založil klub středoškoláků Dobrý den, který dělal zprvu zábavu sám pro sebe, později začal připravovat své členy na práci vedoucích letních táborů, zájmových kroužků či jako organizátory čehokoliv. Převládala legrace, recese, ale i snaha zažít dobrodružství a dokázat sami sobě, že člověk vydrží třikrát víc, než si myslí, a sedmkrát víc, než si myslí jeho maminka.

Někteří členové klubu jsou dodnes našimi spolupracovníky. Souběžně jsme s pár nadšenci včetně Luboše Rafaje – dnes obchodního ředitele agentury – připravovali každý měsíc oblíbené klubové večery pod názvem Houpačka. Už tam se leccos začalo splétat do sebe. No a v září 1990 jsme v Pelhřimově vytvořili první světový rekord: 12 členů klubu Dobrý den za pomoci rozsáhlého doprovodného štábu klubu zdolal cestou necestou dvanáctikilometrovou vzdálenost z Křemešníka do Pelhřimova kotrmelcovým způsobem pohybu. Říkáme tomu »ruské kolo«. Řetězec lidí se během 8 hodin ani jednou nerozpojil, bylo vykonáno 10 684 kotrmelců a 12 zúčastněných přišlo v průběhu pokusu průměrně o 5 kg své váhy.

Na základě tohoto výkonu byl klub Dobrý den pozván na festival rekordů do belgického Pepinsteru (1991). A pak se to rozjelo: v témže roce probíhá v Pelhřimově první – zprvu velmi komorní – festival Pelhřimov-město rekordů, v roce 1994 otevírá klub Dobrý den v Pelhřimově po dvouletém úsilí o získání prostorů Muzeum rekordů a v roce 1995 začíná nekonečná práce na České databance rekordů. Zkrátka jsme začali »sbírat rekordy«. Teď jich máme zaevidováno v řádu desetitisíců, což dalo vzniknout již osmi publikacím pod názvem Česká kniha rekordů. To vše je i zásluhou vstřícného přístupu pelhřimovské radnice, která naše aktivity pravidelně podporuje.

My jsme kdysi nezaložili firmu na rekordy, nýbrž jsme z ryzího nadšení dělali rekordy, a časem jsme zjistili, že musíme založit firmu. Založili jsme tedy Agenturu Dobrý den Pelhřimov. To už je dávno, nicméně z nuly jsme vybudovali instituci! Navíc ale v oboru, v němž tady nikdy nikdo nepodnikal.

Vím, že i vy sám jste rekordmanem. Pochlubte se, prosím…

Je to úsměvné. Jsem držitelem letitého českého rekordu v hodu kartou do dálky – 31,11 m. Byl to červený spodek! Případným zájemcům o tuto disciplínu doporučuji tuto kartu (smích).

Některé rekordy znějí poněkud bizarně. Který vám přijde jako nejkurióznější?

Těžko soudit. Nedávno jsme zařadili do expozice pelhřimovského Muzea rekordů pozoruhodnou 242 cm dlouhou loď slepenou z 85 302 mincí (neplatných). Marek Šátka lepil válečný křižník Bismarck doma v obýváku – chemoprenem, který není zrovna dvakrát voňavý – celých 15 měsíců!

A který z rekordů vám přijde nejvíce hodný obdivu, či nepochopitelný ve smyslu, jak je něco takového vůbec možné?

Z poslední doby neuvěřitelný počin Simony Stašové. Tohle mi hlava nebere! Ten zápis, který poputuje do České knihy rekordů, zní takto: Divadelní herečka s největším počtem hlavních rolí.

Už jen to, že jeden jediný člověk dokáže sám odehrát celé divadelní představení sám, je pro mě nepředstavitelné. Zapamatovat si celý ten text! Třeba 100 stran. A nezamotat se do toho… Třeba jako paní Stašová ve hře Shirley Valentine. Ale budiž, to je jedna hra. Jenže: Komisaři pelhřimovské Agentury Dobrý den ji před pár týdny zapsali do České databanky rekordů díky tomu, že ona je první herečkou, která v průběhu jediného roku (2022) odehrála na různých scénách HLAVNÍ role v deseti různých divadelních představeních. A to považte, že paní herečce je 67 let, což je věk, ve kterém si mnozí, ale i mnozí mladší, stěžují, že si už nedokážou nic nového zapamatovat… natož 10 hlavních rolí!

Anebo: motorka ze dřeva! Světový unikát. Mistr truhlář Pavel Svoboda z Horní Cerekve je autorem dřevěného modelu motocyklu Jawa 50/550 (Pionýr). Model byl zhotoven v měřítku 1:1, ručně bez použití CNC strojů. Jediným použitým materiálem je dřevo, žádný jiný materiál nebyl použit ani ve spojích. Rekordman při výrobě, která mu zabrala 2637 hodin čistého času práce, použil 21 druhů dřeva: smrk, borovici, tis červený, ořech, eben, hrušku, švestku, javor, buk, dub, třešeň, škumpu, rakytník, thuji, břízu, modřín, olši, akát, lípu, jasan a ovangkol. Zajímavostí je, že dřevo tisu pochází z památného stromu ve Vilémovicích u Ledče nad Sázavou, který bývá označován jako nejstarší tis střední Evropy a jako nejstarší strom České republiky.

A na jaké exponáty byste především nalákal do Muzea kuriozit v Pelhřimově?

Zrovna na motocykl ručně vyřezaný ze dřeva, ale i na funkční hudební nástroje slepené ze sirek nebo třeba na obří lžíci či největší kartáček na zuby.V Pelhřimově ale vystavujeme také obraz z těstovin, největší vyšívanou mapu Evropy, obrazy namalované loutkou nebo vrcholné dílo malířské miniaturizace – 222krát zmenšenou Slovanskou epopej Alfonse Muchy, sošky vyřezané ze špejlí nebo krásné výjevy s desítkami postaviček vytvořených z pivních uzávěrů – čemuž ovšem nikdo nechce moc věřit. Zatočit si u nás můžete i dvoumetrovým krasohledem, což je součást prohlídky zahrady s obřími exponáty (největší ježek v kleci, obří mamut z proutí, největší nerezový příbor…).

Ale pozor! Mám-li lákat do Pelhřimova, pak vězte, že u nás je i filmová Síň Lipských, Malé muzeum Bible s největší sbírkou biblí v České republice, Národní basketbalové muzeum a také Muzeum strašidel.

Sledujete pravidelně i nová a nová vydání Guinnessovy knihy? Jsou pro vás určitou inspirací?

Sleduji, samozřejmě. Inspirací byla možná dříve, teď bývám spíš zvědavý, je-li tam někdo z Čechů. V posledním vydání je hned na začátku výkon, který padl na našem červnovém festivalu Pelhřimov – město rekordů a při němž dokázal mistr bublinář Matěj Kodeš během pouhopouhých 30 vteřin uzavřít do velikánské mýdlové bubliny postupně 14 lidí. Překonal tím jistého amerického kolegu bublináře.

Co vás čeká v tomto roce? Na jaké akce a kdy se můžeme těšit?

Pozvánka číslo jedna je trvalého rázu. Muzeum rekordů v Pelhřimově je jako jedno z mála zařízení svého druhu otevřeno každý den. Teď se ale navíc blíží jarní prázdniny a naše expozice nabízejí dárek pro školáky i rodiče – slevu 20 procent na všechny druhy vstupného. Na rodinné vstupence tedy ušetříte 104 Kč! Na děti se těší třeba i obrovský čtyřmetrový plyšový medvěd nebo naopak medvídek měřící 15 mm. A máme připravený i bonus – ke každé zakoupené vstupence dostanete pro vaši příští návštěvu nebo pro vaše přátele vstupenku 1+1 (jeden platí, druhý jde zdarma).

Pětadvacátého května pořádáme v rámci festivalu rekordů slavnostní předávání výročních rekordmanských cen. Akce Rekordman roku proběhne v Praze ve Valdštejnské zahradě.

A vrcholem roku je pro nás ovšem sobota 10. června, kdy na pelhřimovském náměstí proběhne tradiční festival Pelhřimov – město rekordů. Už 33. ročník. Vstup je zdarma a od oběda až do pozdního večera se dají očekávat desítky rekordních pokusů. Diváci uvidí nejrychlejšího karikaturistu, nejmenší ženu, rozpohybovanou sochu Moai z Velikonočního ostrova a pro přátelé dobré muziky máme »pecku« v podobě kapely Mňága a Žďorp. Ale vidět můžete i jinou pecku: tu třešňovou, kterou pan Josef Liška dokázal »okovat« a opatřit ji panty a zavíráním na petlici…

Nebojíte se, že znovu do vaší práce zasáhne nějaký vir? A jak jste vlastně ve vaší profesi prožívali dva roky s covidem?

Jsem optimista. Myslím, že už to je za námi. Náš obor to zasáhlo asi nejvíce. My jsme ani okénko nemohli mít otevřené a vzhledem k tomu, že nás živí především návštěvnost v Muzeu rekordů (ale 255 dní jsme museli mít zavřeno) a akce spojené s registrací rekordů (ale žádné akce se nesměly konat), nebylo to vůbec jednoduché období. Nějak jsme však přežili.

Co má udělat člověk, který by se rád zapsal do České knihy rekordů? Kdy je jeho rekord rekordem, a kdy ho naopak odmítnete, protože vám jeho »schopnost« přijde jako nezajímavá, nebo dokonce hloupá?

Jedná-li se o naši akci, vybíráme si z uvažovaných rekordních pokusů velmi pečlivě. Jinak ovšem fungujeme vlastně jako služba. To znamená, že pokud váš zamýšlený pokus o zápis do České knihy rekordů nekoliduje se zákonem či dobrými mravy, jsme připraveni ho posoudit a zaevidovat. Stačí se ozvat na e-mail agentura@dobryden.cz nebo vyplnit nezávazný formulář https://www.dobryden.cz/registrace-rekordu/ … my v naší databázi vyhledáme, zda váš rekord už existuje, jaké má parametry, pravidla a pak se už vše rozběhne směrem k účasti našeho komisaře u vás. Prvotní je ovšem mít nápad, něco umět, dokázat, mít unikátní sbírku atd.

Jak se shánějí peníze pro takový široký projekt plný rekordů, od muzeí, přes festival, až po pravidelné knižní vydání?

Mizerně. Naštěstí máme pár stálých partnerů. Ale i tak bychom se rádi dali dohromady s někým, kdo by rád podpořil naši – chvílemi svým způsobem veřejnoprávní –  činnost. Onou veřejnoprávností mám na mysli soustavnou práci na rozšiřování České databanky rekordů, vyhledávání českých NEJ…, ale i onu publikační činnost.

Jak široký je váš tým spolupracovníků?

Je nás jenom šest plus tým externích komisařů a průvodců v Muzeu rekordů.

Spolupracujete i se zahraničními »lovci rekordů« či agenturami? A máte zprávy o tom, kde se organizuje něco podobného jako u nás v Pelhřimově?

Nikde na světě »Město rekordů« není.V tom, že se na jednom místě koná festival rekordů, vydává kniha rekordů a existuje Muzeum rekordů, jsme zcela ojedinělí.

Jinak jsme občas zváni na zahraniční festivaly rekordů. A zrovna teď na konci února máme setkání s německým »lovcem rekordů«.

Proč jsou vlastně podle vás rekordy pro široké publikum tak atraktivní?

Snaha po tom »být NEJ« je přece lidskou přirozeností. Už malé děti cupitají směrem k domovní brance s cílem »být tam dříve než ti druzí«… Už egyptští faraoni chtěli mít svou pyramidu vyšší než jejich předchůdci. Celý svět sleduje, kdo postaví nejvyšší budovu světa (pro zajímavost: v té aktuálně nejvyšší dokonce při stavbě figuroval ČESKÝ! výtah jezdící do největší výšky – taky rekord!), nebo kdo nakonec dá rekordní počet gólů (zda Ronaldo, nebo Messi). Zkrátka lidský pokrok není ničím jiným než souhrnem činů, které byly první a které byly lepší než ty předchozí. Proto lidi oblast rekordů tolik fascinuje. A my jsme rádi, že u nás je právě Pelhřimov hlavním městem rekordů.

A může i průměrný člověk, který ničím nevyniká, být něčím zajímavý a obdivovaný?

Kdokoliv může být rekordmanem. Právě i rekordmanství je cestou z bezejmennosti a průměru. Je třeba se umět na některou z činností soustředit, věnovat se jí a mít vůli a vytrvalost. A především ten nápad, pochopitelně.

A na závěr si dovolím poněkud kurióznější otázku: existuje všeobecně nějaký rozdíl mezi rekordmany-muži a rekordmankami? Ať už v čemkoli?

Mužů-rekordmanů je mnohem víc než žen-rekordmanek. Jinak ovšem žádný extra rozdíl nevidím. Všichni jsou úžasní a hodni obdivu.

Petr Kojzar

FOTO – dobryden.cz a archiv Miroslava Marka