Nemovitosti, koně a známky, soukromý majetek Karla III. se odhaduje na 53 miliard

Král Karel III. zdědil majetek, který podle rozsáhlého průzkumu a analýzy deníku Guardian vyšponoval jeho bohatství na téměř dvě miliardy liber (zhruba 53 miliard Kč).

Panovníkův osobní majetek je z velké části skrytý před veřejností a není možné zjistit kompletní hodnotu jeho majetku. Deník Guardian však provedl komplexní audit králova majetku, od venkovských statků a diamanty vykládaných šperků až po obrazy od Moneta a Dalího, Rolls-Royce, dostihové koně a vzácné poštovní známky.

Výzkum ukazuje nejcennější finanční aktivum Windsorů: úplnou imunitu vůči dědické dani. Charlesovi to pravděpodobně umožnilo získat matčino bohatství bez jakéhokoli příspěvku do státní pokladny.

Buckinghamský palác odmítl nabídnout údaje o financích komentovat; jeho politika spočívá v tom, že odmítá komentovat osobní finance královské rodiny a trvá na tom, že by měly »zůstat soukromé, stejně jako u jakéhokoli jiného jednotlivce«. Zhodnocení králova majetku však podle Guardianu odhaluje, jak moc se liší od majetku jakéhokoli jiného jednotlivce.

Od oficiálních státních darů, které byly subsumovány do soukromého majetku, až po rozsáhlé dědičné majetky, které každoročně dávají rentu desítky milionů, velká část králova soukromého bohatství pochází z jeho veřejné role a role jeho rodiny jako úřadujícího královského rodu.

Celkově se Karlovo soukromé jmění odhaduje na 1,815 miliardy liber. Tato částka je třikrát vyšší než nedávný výpočet Sunday Times, který nezahrnoval několik jeho nejcennějších aktiv.

Na katalogizaci králova majetku spolupracoval tým reportérů Guardianu s 12 odborníky, kteří mají zkušenosti s oceňováním pozemků, nemovitostí, vozidel, uměleckých děl a šperků. U neprůhlednějšího majetku, jako jsou královy investice do akcií a podílů, vycházeli z nejlepších dostupných poznatků.

Obtížnost oddělení veřejného a soukromého bohatství ilustruje vozový park Windsorových, který tvoří Rolls-Royce, Bentley a Jaguary. Deník Guardian identifikoval 23 vozů v královské rezidenci v Buckinghamském paláci a v Sandringhamu, králově soukromém sídle v Norfolku.

Některé královské vozy jsou v soukromém vlastnictví nebo je Windsorovým zapůjčují výrobci. Jiná jsou v držení panovníka »z titulu práva koruny«, což znamená, že nejsou soukromým majetkem, ale jsou v držení panovníka jménem národa.

Situaci ještě více zamotává fakt, že vozidla označená jako »státní vozy« jsou někdy používána soukromě, jako například když princezna Eugenie, která nikdy nepracovala v královské rodině, přijela na svou svatbu ve »státním« Rolls-Royce Phantom VI z roku 1977 v hodnotě 1,3 milionu liber.

Palác odmítl opakované výzvy, aby vysvětlil, které vozy Charles drží »z vůle« národa a které jsou v soukromém vlastnictví. Podle konzervativního výpočtu založeného na odhadech expertů mají ty vozy, u nichž lze bezpečně předpokládat, že jsou soukromé, hodnotu 6,3 milionu liber.

Král Karel nemá nouzi o paláce, hrady a rezidence, které může užívat, ale většina z nich není technicky vzato jeho. Například Buckinghamský palác a Kensingtonský palác vlastní panovník z titulu práva koruny.

Nicméně Karel zdědil po své matce dva venkovské statky, které patří k jeho nejcennějšímu majetku. Prvním z nich je Balmoral, který v roce 1852 koupil manžel královny Viktorie Albert jako útočiště na skotské vysočině.

Jako útočiště rodiny Windsorů slouží již více než 150 let; rodina zde byla po náhlé smrti Diany, princezny z Walesu, v roce 1997 a také zde po krátké nemoci zemřela loni v září královna.

Panství zahrnuje nejen zámek Balmoral, ale také 21 725 hektarů (53 684 akrů) půdy, včetně nedalekého tetřevího vřesoviště. S ohledem na jeho potenciál pro lesnictví, zemědělství, odstřel tetřevů, lov jelenů a výrobu obnovitelné energie bylo panství s pomocí znalce oceněno na 80 milionů liber.

Ještě cennější je rozlehlé panství Sandringham v Norfolku, které Viktorie koupila v roce 1862 pro svého syna. Rodina od té doby věnuje velké úsilí zpeněžení panství; kromě samotného sídla, které mohou turisté navštívit za 23 liber, má Sandringham stovky pronajímaných nemovitostí, 6400 hektarů zemědělské půdy a komerční pronájmy.

S pomocí odborníků jsme Sandringham konzervativně ocenili na 250 milionů liber, čímž celková hodnota skotských a anglických pozemků a nemovitostí dosáhla 330 milionů liber.

Charles nebude za Balmoral ani Sandringham platit žádnou dědickou daň, protože jeho matka uzavřela v roce 1993 s konzervativní vládou tehdejšího premiéra Johna Majora velmi výhodnou dohodu. V rámci dohody královna souhlasila s tím, že bude »dobrovolně« platit daň ze svých soukromých příjmů. Major však umožnil dědictví mezi panovníky osvobození od dědické daně, což Windsory motivovalo k tomu, aby veškerý svůj majetek převedli přes linii následnictví.

To krále značně obohatilo, i když ke značné škodě jeho sourozenců, princezny Anny, prince Edwarda a prince Andrewa, který je údajně »zoufalý«, že nedostal to, co mu podle jeho názoru náleží.

Mezi mnoha předměty, které zesnulá královna odkázala svému nejstaršímu synovi, pravděpodobně proto, aby se vyhnula placení daně z odkazu ostatním dětem, byli i její koně.

Královna, nadšená majitelka a chovatelka dostihových koní, investovala nevýslovné množství času, úsilí a osobního bohatství do prosazování toho, co jednou popsala jako »jednoduchou filozofii«, totiž chovat »koně rychlejšího než ostatní«.

Dědictvím této celoživotní snahy je asi 70 plnokrevníků v různých fázích dostihové a chovatelské kariéry, z nichž někteří jsou chováni v královském hřebčíně v Sandringhamu. Jejich celková hodnota se odhaduje na nejméně 27 milionů liber.

Karel se začal zbavovat svých aktiv v koních; od smrti své matky vydělal 2,3 milionu liber prodejem koní v aukcích, včetně těch, které královně darovali dubajský emír a Aga Chán. Palác uvedl, že je považuje spíše za »osobní« než za oficiální dary. Stejné tvrzení neuvedl o dvou oficiálních darech, z Kanady a Laosu, které byly začleněny do soukromé sbírky známek královské rodiny.

Královská filatelistická sbírka je považována za největší sbírku známek na světě a obsahuje statisíce známek, z nichž některé do ní zařadil Karlův pradědeček Jiří V. z britské pošty a kolonií.

Velice omezený přístup veřejnosti ke sbírce přispívá ke složitosti snahy o její ocenění. Čtyři odborníci, s nimiž se Guardian radil, se však shodli na tom, že má hodnotu nejméně 100 milionů liber.

Politika paláce v oblasti darů rozlišuje mezi »oficiálními dary«, což jsou obecně dary přijaté v rámci plnění formálních povinností a funkcí, a »osobními dary« od osob, které královská rodina osobně zná. Dynastie Windsorů nesmí s oficiálními dary nakládat jako se svým soukromým majetkem.

Kromě koní a známek k nim patří i četná drahá umělecká díla, která rodina získala na zahraničních cestách a která se později objevila v jejich soukromých sbírkách. Patří mezi ně díla Marca Chagalla a Salvadora Dalího, která dostal princ Philip.

Pokud jde o soukromou sbírku drahých kamenů a šperků Windsorů, královna Marie, babička Alžběty II., byla šperky okouzlena a získala většinu toho, co nyní tvoří soukromou sbírku královské rodiny. Několik nejznámějších předmětů ocenil v roce 1989 odborník na šperky Laurence Krashes pro knihu novináře Andrewa Mortona. Deník Guardian získal ocenění několika dalších kusů od soukromé obchodnice se šperky Sary Abeyové.

Žádné z těchto ocenění však nezohledňuje přirážky, které by šperky, jež Windsorové dříve vlastnili nebo nosili, nevyhnutelně přitahovaly. Morton spekuloval, že tato přirážka by jejich přirozenou hodnotu zdesetinásobila. O sedmnáct let později se objevil skutečný precedens, který naznačoval, že to byl podhodnocený odhad.

V roce 2006 se na aukci šperků princezny Margaret vydražily předměty v průměru osmnáctkrát dražší, než byl jejich horní odhad. Část výtěžku musela být převedena na charitu poté, co vyšlo najevo, že některé předměty byly oficiálními dary.

Aukce odhalila, kolik jsou někteří kupci ochotni zaplatit za náhrdelníky a brože, které Windsorové kdysi nosili nebo vlastnili. Experti Guardianu se rozhodli pro konzervativnější Mortonovu přirážku ve výši desetinásobku skutečné hodnoty. I tak to dává 54 šperků v soukromém vlastnictví hodnotu 533 milionů liber.

Žádný aspekt bohatství rodiny Windsorů není tak tajný jako její akcie a investice, což znemožňuje ocenit majetek s jistotou. Královské investice byly po desetiletí skrývány fiktivní společností, která byla podle archivů založena proto, aby ukryla královnino »trapné« soukromé bohatství před veřejností. Existují však určité indicie o velikosti jejich podílů.

V roce 1993 novináři z Timesů prošli akciové rejstříky společností FTSE 100, aby zjistili jejich podíly, a uvedli, že se předpokládá, že panovnice vlastní přibližně 43 milionů liber. Pokud by tyto prostředky zůstaly investovány ve společnostech FTSE 100, měly by dnes stejné investice hodnotu 118 milionů liber.

Panovník a následník trůnu také ročně získávají desítky milionů liber »soukromých příjmů« z dědičných majetků. Kdyby spořili stejným tempem jako průměrná britská domácnost a investovali peníze do firem z FTSE 100, král a jeho matka by si mezi sebou připsali dalších 58 milionů liber.

Po odečtení 17 milionů liber za údajnou rozvodovou splátku, kterou Karel zaplatil Dianě v roce 1996, odhadujeme celkový podíl na majetku rodiny na 142 milionů liber.

I to je pravděpodobně značně podhodnocený odhad, protože vychází z toho, kolik průměrná britská domácnost ušetřila ze svých příjmů – v posledních desetiletích přibližně 9 %. Bohatí lidé, jako je královská rodina, mají podstatně více disponibilní hotovosti, a proto mají tendenci mnohem více investovat.

Jeden z poradců, který se specializuje na finanční záležitosti superbohatých, uvedl, že by očekával, že rodina s financemi Windsorů bude investovat 50 % svých příjmů.

To, že má král tak spolehlivý zdroj doplňkových »soukromých« příjmů, lze vysvětlit tím, že jeho portfolio je skutečnou dojnou krávou. Lancasterské vévodství, pozemkový a nemovitostní majetek, který je veden jako výnosný podnik, poskytuje tomu, kdo usedne na trůn, lukrativní roční platby ve výši přibližně 20 milionů liber ročně.

Zahrnutí tohoto majetku do souhrnu králova soukromého jmění bude mezi republikány, kteří již dlouho tvrdí, že by měl být veřejným majetkem, sporné.

Statek, který byl vytvořen královskou listinou před stovkami let, byl po staletí předmětem vášnivých debat o tom, zda by jeho zisky měly být odváděny do státní pokladny. Místo toho se majetek dědí z generace na generaci a panovníci jej nesmějí rozprodávat za hotové peníze.

Palác označuje vévodství za »soukromý majetek držený ve svěřeneckém fondu panovníka«, ačkoli se jedná o subjekt jako žádný jiný.

Tento tajuplný model je do jisté míry obdobou offshore trustů, které vytvářejí zdání odstupu mezi majetkem a jeho skutečným vlastníkem. Finanční složitosti vévodství však nemohou zakrýt skutečnost, že má pouze jednoho skutečného vlastníka.

Stačí vyhledat podnikovém rejstříku dceřiné společnosti Lancasterského vévodství a jako osoba s významnou kontrolou je uvedeno »jeho veličenstvo král«. Ve všech ohledech funguje vévodství jako soukromý majetek panovnice: v pěti letech před její smrtí vyplatilo zesnulé královně 109 milionů liber. V jeho účetnictví je vykázán majetek ve výši 653 milionů liber, čímž se Karlův majetek vyšplhal na nejméně 1,8 miliardy liber.

(cik)