Nejen PRO. Jak si vedly tzv. nové strany a hnutí v minulosti?

Hodně se v současné době hovoří o nové straně PRO předsedy Jindřicha Rajchla. Podle některých průzkumů dokonce překračuje pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentu. Je spojována s úspěšnými demonstracemi po celé republice, jejichž účastníci bývají pejorativně označováni za »nácky« nebo »proruské šváby«. Jaké jsou šance, že tu vzniká nový subjekt, který zamává tradiční politickou scénou podobně jako třeba hnutí ANO od roku 2013? Nehodláme věštit z křišťálové koule ani si hrát na zaručeně informované politology, jen si neodpustíme malý návrat v čase. Jak si vedly takzvaně nové strany, které raketově vylétly nebo měly jen raketové ambice? Jak s nimi zamával běh času?

Unie svobody

Tohle začalo tzv. Sarajevským atentátem. Po rozkolu v ODS z podzimu roku 1997, kdy se část strany v čele s Janem Rumlem a Ivanem Pilipem pokusila neúspěšně svrhnout jejího předsedu Václava Klause, nezbylo »atentátníkům« nic jiného než si založit vlastní politický subjekt. Unie svobody byla zaregistrována 22. ledna 1998, a protože měla obrovskou podporu médií, předpokládalo se, že výhledově převálcuje hegemona na české pravici – občanské demokraty. Ani poté, co se v prosinci 2001 spojila s Demokratickou unií, čímž vznikla US-DEU, tomu tak ovšem nebylo. A nepomohl ani vznik tzv. Čtyřkoalice (s KDU-ČSL a DEU). V parlamentních volbách 2002 ji čekalo Waterloo, protože sama koalice (nyní již bez ODA) dostala jen 14,21 procenta a prohrála i s KSČM, přičemž většina unionistů byla vykroužkována lidoveckými kandidáty. To jen započalo krizi ve straně, která zaznamenala pád, zcela nevídaný v dějinách české politiky – v dalších sněmovních volbách v roce 2006 získala jen 0,3 % hlasů a za čtyři roky už sama ani nekandidovala. O rok později oficiálně zanikla.

SPOZ

Miloš Zeman z politiky několikrát odcházel a zase se vracel. Nejúspěšnějším návratem po roce 2002, kdy rádoby odešel do důchodu, byla samozřejmě prezidentská volba v roce 2013, ale ještě předtím zažil rovněž neúspěchy, a to i ve volbách do Poslanecké sněmovny. V roce 2009 stál spolu s dalšími členy občanského sdružení Přátelé Miloše Zemana u vytvoření nového, levicového subjektu, kde se sdružili hlavně sociální demokraté, nespokojení s kurzem, jakým nejstarší tuzemskou politickou stranu vedou Jiří Paroubek či Vladimír Špidla. Pro volby v roce 2010 měla strana nazvaná Strana práv občanů Zemanovci (SPOZ) mimořádné ambice, ale ve skutečnosti jen prospěla pravici. Sama se totiž do Poslanecké sněmovny nedostala, nicméně její zisk 226 527 hlasů (4,33 %) nebyl zanedbatelný. Právě o tyto hlasy totiž přišla parlamentní levice a Petr Nečas mohl bez problémů utvořit pravicový kabinet. Sám Miloš Zeman bezprostředně po vyhlášení výsledků voleb rezignoval, ovšem strana pokračovala dále – a bylo jen s podivem, že nedokázala následný úspěch svého zakladatele v prezidentských voolbách přetavit v zisk sněmovních křesel v roce 2013. Získala pouze 1,51 % a prezident Zeman posléze vyslovil přání vypustit z názvu strany slovo Zemanovci, v čemž mu strana vyhověla a nadále se jmenovala jen Strana práv občanů. Na rozdíl od mnoha subjektů nezanikla, existuje nadále, ovšem její vliv je jen marginální. A mimochodem, ani Jiří Paroubek po opuštění řad ČSSD se svými projekty neuspěl…

Věci veřejné

Víte, co je to business-firm party? Ano, je to terminus technicus, samozřejmě v angličtině, ale rozšířil se do řady dalších jazyků. A jakkoli pro nás zní nečesky, lepší charakteristiku pro někdejší stranu Věci veřejné nenajdete. Zkrátka politický subjekt, jehož středobodem je podnikatel, který tímto způsobem prosazuje své obchodní zájmy. V případě Věcí veřejných to byl bývalý ministr dopravy Vít Bárta, ovšem ten stál dlouho v pozadí a zjevil se širší veřejnosti vlastně až v momentě, kdy už měla strana jasno, že se stane součástí vlády. Bylo to v roce 2010 a kabinet utvořila i s Občanskou demokratickou stranou premiéra Petra Nečase, kterou přitom ve své kampani hlasitě kritizovala. Ona kampaň byla založená na popularitě investigativního novináře Radka Johna, budoucího ministra vnitra, a plakátech s odhalenými mladými členkami strany (Volte naše holky) Kristýnou Kočí, Kateřinou Klasnovou, Karolínou Peake a Lenkou Andrýsovou. Nakonec se ale ukázaly Věci veřejné stranou na jedno použiití. Následovala jedna kauza za druhou a i ti voliči, co původně hlasitě přesvědčovali druhé o jejiné správné cestě »veverek«, velmi rychle vystřízlivěli. Po vnitrostranických sporech založila část vedení a členů novou stranu LIDEM, která zůstala součástí vlády – kabinet však sám dojel na kauzu Nagyová. V roce 2013 se v parmanentínch volbách někteří členové VV objevili na kandidátce nového hnutí Úsvit přímé demokracie Tomia Okamury, sama strana však bezvýhradně směřovala k zániku a v polovině července 2015 se transformovala ve spolek.

Úsvit přímé demokracie

Úsvit přímé demokracie, v němž našli útočiště i někteří členové Věcí veřejných, vznikl z iniciativy senátora Tomia Okamury, kterému v roce 2013 nebylo umožněno kandidovat na prezidenta republiky kvůli nedostatku petičních podpisů. Hnutí, prosazující především přímou demokracii, přesvědčilo převážně levicové voliče, ačkoli jeho program osciloval až ke krajní pravici, což je vidět na následnickém, a dnes parlamentním, subjektu SPD. Vraťme se však zpět do onoho roku 2013, kdy se předčasné volby staly velkou porážkou vlády v čele s ODS. Úsvit se dostal do parlamentu se ziskem 342 339 hlasů (6,88 %), což v praxi znamenalo 14 mandátů. V roce 2015 ale došlo k neshodám v hnutí i skandálům ohledně nejasného financování a vše vyvrcholilo tím, že si Okamura s Radimem Fialou, označovaným za faktického vůdce, založil hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD). Osud VV, resp. LIDEM ale v tomto případě čekal jen jeden subjekt. Tzv. Úsvit – Národní koalice zanikl přeměnou na spolek, ale SPD je dnes druhou nejsilnější opoziční stranou v Poslanecké sněmovně a spolu s hnutím ANO Andreje Babiše úspěšně vysála levicové voliče sociálním demokratům a KSČM, ač je sama paradoxně pravicová, až krajně pravicová.

ANO

Iniciativa ANO vznikla na podzim roku 2011 poté, co podnikatel Andrej Babiš ostře kritizoval korupční prostředí v ČR a pak představil sdružení ANO 2011 – Akci nespokojených občanů. Jako vlastník Agrofertu patřil Babiš k nejbohatším a nejvlivnějším podnikatelům v zemi, ovšem původně deklaroval, že nechce být lídrem hnutí. Nakonec nicméně změnil názor. ANO se po úspěchu ve volbách 2013 stalo v lednu 2014 vládní stranou a Babiš ministrem financí a vicepremiérem pro ekonomiku. Vládu opustil v květnu 2017 poté, co se premiér Bohuslav Sobotka (ČSSD) rozhodl pro jeho odvolání kvůli nejasnostem kolem podnikání a majetkových poměrů. Hned v říjnu stejného roku nicméně Babišem vedené hnutí jasně vyhrálo volby do Sněmovny a politikovi se otevřela cesta do křesla premiéra. Prezident Zeman jej jmenoval, následně vznikl menšinový kabinet tvořený zástupci ANO, který ale nezískal důvěru Sněmovny a musel podat demisi. Zeman poté Babiše znovu jmenoval premiérem, ten vyjednal menšinovou koaliční vládu s ČSSD, kterou podpořili komunisté. Babišova vláda podala demisi po loňských volbách do Sněmovny, ve kterých hnutí ANO skončilo těsně druhé za koalicí SPOLU a nyní je nejsilnější opoziční frakcí, a pokud bychom brali mandáty čistě po jednotlivých stranách a hnutích, má suverénně nejpočetnější klub. Sám Babiš by měl v horizontu 14 dnů oznámit, zda se bude ucházet o prezidentský úřad, spíše se ale očekává, že nikoli.

Volný blok

»Já jako volený zástupce lidu mám právo se vyjádřit. Jestli tady půjdeš, dostaneš flákanec! Jasné?« Slavný výrok, kterým proslul v jedné z nekonečných sněmovních debat o prodloužení nouzového stavu v době covidové Lubomír Volný, udělal z poslance zvoleného za SPD, známou osobnost i mezi těmi, pro něž je politika španělskou vesnicí. Většina obyvatelstva jeho jednání odsoudila, u některých si však získal sympatie, a to především svým vystupováním proti restrikcím souvisejícím s pandemií. Těm, kterým přišlo neustálé omezování již příliš dlouhé a nikam nevedoucí, mohl být on a jeho strana, která dostala název Volný blok, sympatická. Vznikla v květnu 2022 jako nový subjekt, ačkoli našla půdorys v České suverenitě, spojené se jmény Jany Bobošíkové a Jany Volfové, a měla velké ambice pro říjnové volby do Poslanecké sněmovny. Nakonec však neuspěla – zisk 71 587 hlasů (1,33 %) byl velkým zklamáním a po dramatickém rozchodu Volného s Volfovou se transformovala zpět v Českou suverenitu, resp. novou stranu DOMOV, jejímž předsedou je David Tygr Ploc. Volný se stáhl z politiky jen zdánlivě, například na demonstraci na Václavském náměstí 3. září byl jedním z řečníků.

Trikolora

Trikoloru založil jako hnutí Václav Klaus mladší v červnu 2019 poté, co byl vyloučen z ODS. S občanskými demokraty ji pojí pravicová politika, ale odlišuje se důrazem na nacionální témata. Odmítá diktát Evropské unie, je zásadně proti přijetí euro a staví se kriticky k otázce lidského vlivu na změny klimatu. V tom souzní i s názory exprezidenta Václava Klause staršího. Jeho syn však vedl hnutí, transformované později ve stranu, jen do března 2021, kdy se z osobních důvodů rozhodl skončit v politice. Do čela Trikolory byla následně zvolena Zuzana Majerová Zahradníková, ovšem v parlamentních volbách v roce 2021 nedokázala překročit požadovanou pětiprocentní hranici (2,76 %). Majerová Zahradníková však v čele strany zůstává a rovněž ona se aktivně angažuje na protivládních demonstracích s názvem Česká republika na 1. místě.

PRO

»Jsme tu, protože nás spojila potřeba postavit se proti zvůli a aroganci, neschopnosti a neodbornosti minulé i současné politické reprezentace, kterou ukázala v celé její nahotě koronavirová krize. Jsme lidé mnoha profesí od vědců, lékařů, právníků, manažerů, ekonomů až po hasiče, zdravotní sestry a pedagogy. Každý z nás ve svém oboru něco dokázal, vytvořil a získal si respekt svého okolí. Jsme tu proto, že každý z nás má znalosti, schopnosti, zájem a vůli přispět v rámci své odbornosti a svých zkušeností k řešení problémů, které nás všechny trápí,« píše na svých internetových stránkách strana PRO. Zkratka znamená Právo – Respekt – Odbornost. Kromě zmíněných odborníků v ní našli uplatnění i někteří bývalí členové Trikolory, ostatně sám předseda Jindřich Rajchl (na snímku s mikrofonem) v lednu 2022 kandidoval na předsedu tohoto hnutí, na poslední chvíli však kandidaturu stáhl a vytvořil nový politický subjekt. Mainstreamová média jej obviňují z proruské orientace, což sám Rajchl rezolutně odmítá.

Petr Kojzar

FOTO – ČTK/Michal Doležal, ČTK/Jana Zaorálková, ČTK/Mirek Chaloupka, ČTK/Michal Doležal, ČTK/Michal Krumphanzl, Profimedia, stranapro.cz