Přestup slávistického odchovance Jakuba Jankta, který přitom ještě nedávno na sociální síti psal, že klubové barvy nemění, do konkurenční Sparty patří mezi největší pikanterie tohoto týdne. A ještě předtím, než si reprezentační záložník odbude premiéru v dresu Sparty, nabízíme pohled do historie. Ano, Jankto není jediným, kdo v minulosti putoval z jednoho znepřáteleného tábora do druhého. Těchto deset přestupů lze považovat za ty nejpikantnější.
Vladimír Labant (Slavia – Sparta, 1999)
Se Slavií vyhrál levonohý technik v roce 1999 domácí pohár. V témže roce se stal nejlepším slovenským fotbalistou, ale zároveň překvapivě přestoupil do konkurenční Sparty. Tam se stal jednou z hlavních hvězd. Ovšem hned na úvod nového angažmá jeho kariéru – právě v derby se Slavií – přerušila zlomenina nohy po srážce se spoluhráčem Petrem Gabrielem. I v televizi bylo jasně vidět, jak se kost vychýlila ze směru, a trenér Sparty Ivan Hašek později prohlásil, že pod dojmem tohoto zážitku ani nekoučoval, protože mu na výsledku nezáleželo. Také to byla jeho jediná prohra se Slavií v součtu hráčské i trenérské kariéry. Ale zpět k Labantovi – když se vrátil po roce na trávníky, leccos mu do bývalé formy scházelo. I tak stihl se Spartou čtyři tituly a hlavně byl součástí dodnes vzpomínané ideální jedenáctky kouče Jaroslava Hřebíka v týmu, který v roce 2001 zářil v Lize mistrů.
Karel Poborský (do Sparty přišel po šesti letech v zahraničí 2002)
Jeden z nejlepších tuzemských fotbalistů poslední doby vyhrál se Slavií v roce 1996 tolik očekávaný titul. A protože zazářil na stříbrném Euru v Anglii, dostal se do hledáčků věhlasných zahraničních klubů. Postupně si zahrál za Manchester United, Benfiku Lisabon a Lazio Řím. A v roce 2002 se z rodinných důvodů vrátil domů, ale překvapivě ne do Slavie, nýbrž do Sparty, v jejímž dresu se stal nejlépe placeným hráčem ligy a také kapitánem. Převyšoval konkurenci a po zásluze si dvakrát potěžkal i mistrovský pohár. Po příchodu kouče Hřebíka v roce 2004 však mezi ním a trenérem panovaly napjaté vztahy a vše vyvrcholilo v ostudný konec legendy na Letné: na podzim 2005 ho majitel Křetínský vyhodil ze Sparty – esemeskou…
Matúš Kozáčik (Slavia – Sparta, 2007)
Oblíbený brankář pro slávistické fandy nejprve kryl záda Radku Černému, aby se po jeho odchodu v roce 2005 stal v Edenu jedničkou mezi tyčemi. V létě 2007 přestoupil za pět milionů korun do Sparty, aby zde vytvořil rovnocenný tandem s Tomášem Poštulkou. Nakonec z něj však byla jen dvojka, jelikož se mu příliš nedařilo a v rudém dresu odchytal jen šestnáct zápasů. I tak je ale vlastníkem jednoho titulu za letenský klub. Nicméně, po přestupu do Plzně vychytal hned tři, a to jako jednička! Trápil tak mezi tyčemi jak sparťanské, tak slávistické střelce…
Simon Deli (Sparta – Slavia, 2015)
Talentovaný hráč z Pobřeží slonoviny podepsal Spartě v roce 2012, kdy mu bylo dvacet let. Měl být posilou do středu zálohy, ale celou dobu hrál jen za rezervu. Naopak – na hostováních v Českých Budějovicích a Příbrami začal ukazovat své kvality, a protože se k němu Sparta zachovala (co do herní vytíženosti) macešsky, přestoupil v roce 2015 do Slavie. Asi to ale tehdy nikomu z fandů »rudých« nepřišlo líto – až do té doby, než naplno rozvinul své kvality. Světe, div se, na stoperu. A vypracoval se pravděpodobně v nejlepšího obránce ligy. Se Slavií získal tři tituly a třikrát si potěžkal i domácí pohár.
Josef Hušbauer (Sparta – Slavia, 2015)
Zvláštní příběh sparťanského odchovance, který v roce 2013/14 slavil dosud poslední titul Letenských. A tato sezona byla jeho životní! Stal se dokonce králem střelců a vycházelo mu, nač sáhnul. Zabrzdilo jej však zranění a neprosadil se ani v Itálii, kam v lednu 2015 zamířil. Při návratu do Sparty hodně vysedával na lavičce, až se v prosinci 2015 rozhodl jít do Slavie, kde měl místo jisté. Jako by věděl, že se zde vytváří mistrovská generace. První derby proti »své« Spartě ještě prohrál, ale pak už byl vždy v kádru toho lepšího »S«. Se Slavií oslavil dokonce tři tituly a dvakrát i domácí pohár.
David Hovorka (2019, do Slavie de dostal přes krátké angažmá v Jablonci)
Sparťanský odchovanec působil v žákovských a dorosteneckých kategoriích na Letné a byl za hvězdu. Mezi dospělými se ale paradoxně v klubu, který jej vychoval, nikdy neprosadil. A to ani, když se vrátil v roce 2017 zpět – už jako liberecká hvězda. I jemu ublížilo angažování trenéra Stramaccioniho, který více sázel na neperspektivní a drahé cizince. A tak Hovorka odešel na hostování do Jablonce, který využil opci a v roce 2019 si jej ponechal, zatímco do Sparty putovali David Lischka a Matěj Hanousek. Ti se také na Letné příliš nezapsali, zato Hovorka brzy zamířil do Slavie, kde se stal oporou a která mu byla bránou do reprezentace. Brzdí jej však četná zranění.
Nicolae Stanciu (2019, do Slavie přišel po krátkém působení v Al Ahlí)
Poté, co v lednu 2018 rumunský tvůrce hry přestoupil do Sparty z belgického Anderlechtu za rekordních 96 milionů korun, zdálo se, že konečně tým z Letné po houfném nakupování zbytečných cizinců našel jednoho, který za to opravdu stojí. Pod koučem Pavlem Hapalem sehrál mj. skvělý jarní duel na Letné proti Slavii, kde bylo poprvé v akci video a kde k remíze 3:3 přispěl dvěma góly, další mu navíc VAR neuznal a po jeho rohu si dal hostující Souček vlastní gól. Titulu se ale ve Spartě nedočkal, ačkoli se holedbal, že z klubu neodejde, dokud s ním nezíská nějaký ten pohár. To mu fanoušci Letenských nezapomněli, zvláště když po krátké zahraniční štaci posílil konkurenční Slavii. S tou získal dva tituly, ovšem od příznivců rudých barev dostal přezdívku »krysa«.
Srdjan Plavšič (Sparta – Slavia, 2021)
Další problémový přestup, tentokrát ze Sparty do Slavie napřímo. Srbský záložník Srdjan Plavšič bývá považován za nejlepší nákup z doby omylů italského kouče Stramaccioniho. Rychlý křídelník se však po celou dobu letenského angažmá trápil s produktivitou. A když už se zdálo, že ho v roce 2021 nastartuje kouč Pavel Vrba, rozhodl se Srb neprodloužit smlouvu a odejít do Slavie. Ačkoli na konci předminulé sezony ujišťoval fandy, že nic nepodepsal. V červenobílých barvách se mu ale nedaří zdaleka tak jako Stanciuovi. I proto, že klub v předešlém ročníku zůstal bez trofeje…
Jan Kuchta (odchovanec Slavie, ve Spartě na hostování z Lokomotivu Moskva, 2022)
Kuchta už ve Spartě působil v mládežnických týmech. Poté nastupoval za Bohemians 1905, Žižkov, Slovácko, Teplice a Liberec, odkud v létě 2020 zamířil do Slavie. V jejím dresu vstřelil za rok a půl v 65 zápasech 32 soutěžních branek. V sezoně 2020/21 získal v Edenu mistrovský titul a přispěl i k triumfu v poháru. S 15 góly se stal nejlepším střelcem ligy společně s Adamem Hložkem, kterého má nyní – po pikantním letním přestupu do Sparty – v rudém dresu nahradit. Zatím se však v soutěžním duelu neprosadil a nyní si odpykává pětizápasový trest za vyloučení z úvodního duelu proti Liberci (1:2).
Jakub Jankto (2022)
Jankta čeká premiéra v české nejvyšší soutěži. Ze Slavie odešel do Itálie už v 18 letech, aniž by si připsal start v A-týmu, a přes Udine a Sampdorii Janov se dostal před minulou sezonou až do La Ligy. Ve španělském Getafe, odkud v tomto týdnu zamířil do Sparty, se ale i vinou zranění neprosadil a nastoupil jen ke 14 ligovým duelům. V reprezentaci má Jankto na kontě 45 zápasů a čtyři branky. Nechyběl ani u čtvrtfinálové účasti na loňském Euru. Jak se mu bude dařit na Letné? To již brzy poznáme. Každopádně při derby v Edenu si asi pěkně »užije«.
Petr Kojzar