Významnou, ale hrubě podceňovanou škodlivinou energetické povahy byl a stále zůstává nadměrný hluk. Za kapitalismu byl u nás spojován zejména s průmyslovou výrobou, za socialismu klesal význam hluku v průmyslu a narůstal význam hluku z dopravy, zvláště pak ze silniční. Vcelku ale hluková zátěž zůstávala a zůstává nepřijatelná.
Již v 80. letech československý výzkum v oblasti nadměrného dopravního hluku dokázal určit vztah »nadměrný dopravní hluk – zvýšená nemocnost obyvatel« a následně vyčíslit i negativní ekonomické dopady této zvýšené nemocnosti – asi tři miliardy tehdejších korun, vyčíslené jako ztráty z nucené pracovní nečinnosti osob v produktivním věku a náklady na léčení vlivem nadměrného dopravního hluku častěji nemocných občanů. V roce 2010 při stejné metodice šlo asi o 15,3 mld. Kč v tehdejších cenách, z toho na silniční hluk připadalo asi 12,7 mld. Kč, na železniční asi 0,78 mld. Kč, na letecký hluk asi 0,01 mld. Kč, na tramvajový hluk asi 0,84 mld. Kč a na autobusy městské hromadné dopravy asi 0,9 mld. Kč. Jinak řečeno, částka sice vyrostla na násobky, ale v zásadě to odráží jen růst cen. Fyzická zátěž z dopravního hluku se prakticky v průměru nezměnila.
Tento výpočet byl po roce 1989 kromě mé maličkosti důsledně ignorován, leč s novým přesnějším výpočtem nikdo nepřišel. Ne že by nebylo co zpřesňovat. Např. MUDr. Miroslav Šuta upozorňuje, že nadměrný hluk zvyšuje úmrtnost obyvatel (16 000 zemřelých v Evropě za rok), je jednou z příčin zvýšeného výskytu nemocí oběhového ústrojí (hypertenze, riziko infarktu lidí dlouhodobě vystavených nadměrnému hluku ad.), přispívá k obávané cukrovce, Alzheimerově nemoci ad. Existují přitom zdravotně citlivější skupiny obyvatel – staří, jinak nemocní, děti… Jen v okolí letišť v EU nadměrným leteckým hlukem trpí na 13 000 školáků. Nadměrný hluk obtěžuje v Evropě asi 30 miliónů občanů. Závažné je i rušení spánku lidí.
MUDr. Šuta není zdaleka jediný, kdo obvinil hygienickou službu, že proti nadměrnému hluku mnoho nedělá a ráda hledá výmluvy, proč nemůže být proti hluku aktivnější.
Role hygienické služby
Je pravda, že hygienik je někdy v důsledku různého veřejného hněvu fackovacím panákem. Za mnohé ale může sám, za vydatného přispění svého nadřízeného orgánu – ministerstva zdravotnictví. Časy, kdy si statečný hygienik v Berouně počátkem 70. let dovolil zastavit provoz silně znečišťující cementárny a byl za to odvolán z funkce, jsou nenávratně pryč.
Marně jsem po roce 1989 žádal, aby se podle vzoru řady západních států stalo hlavním gestorem boje proti hlukové zátěži ministerstvo životního prostředí s tím, že v oblasti veřejného zdraví by gestorem zůstalo ministerstvo zdravotnictví, resp. hygienik. Následně bylo hygienické službě opakovaně silně pouštěno žilou s tím, že její činnost prakticky není potřeba. Typicky kapitalistické? Toť otázka. Ve Švédsku by za takovou (ne)činnost byl hygienik hodně rychle vyměněn. Pokud pozici hygienika zlepšila až pandemie koronaviru a vláda Andreje Babiše se kromě výměny neschopné hlavní hygieničky rozhodla její činnost v hodině dvanácté podstatně personálně i finančně posílit, vláda Petra Fialy jí následně opět pořádně pouští žilou. Výsledkem je i katastrofální nezájem o studium na hygienika.
Ano, měli jsme v panelové diskusi Společnosti pro udržitelný život (STUŽ) snad v roce 2011 nového hlavního hygienika, který nám vysvětlil, že musí hlukové normy změkčit, aby se mohly povolit stavby, které by povoleny být nikdy neměly. Přesně řečeno, v navrhované podobě by povoleny být nikdy neměly. Plnil úkol svého ministra Hegera z TOP-09 uvolňovat bariéry podnikání na úkor zdraví občanů. Smutný to úděl hygienika, který do nedávna patřil mezi slušné. Krátce poté v roce 2011 byly skutečně změkčeny normy přípustného hluku. Oficiálně zůstaly stejné, ale nejistoty se začaly odečítat, takže rázem možnost nadměrného hluku poskočila asi o 5 decibelů nahoru a veřejné zdraví i životní prostředí zaplakalo.
Přitom se ani takto změkčené normy často nedodržují. Silniční tunel Dobrovského v Brně zůstává již více než 10 let ve zkušebním provozu na základě opakovaně prodlužovaných výjimek, protože nesplňuje hlukové normy. Řešení vláda pětikoalice Petra Fialy vidí ve všeobecném pardonu, stavby nesplňující hlukové normy se rozhodnutím vlády povolí do řádného provozu. Občané čumte, své zdraví si máte chránit sami! My tu nejsme pro vás!
Dne 7. února 2023 na panelové diskusi STUŽ se opět řeší problém nadměrného hluku. Situace je neutěšená stejně jako v roce 2011. V Česku stejně jako v EU platí pro tzv. nové zdroje hluková norma 60 dB ve dne a 50 dB v noci. U starých zdrojů (zkolaudovaným před rokem 2011) platí norma 68 dB ve dne a 58 dB v noci. Světová zdravotnická organizace ale doporučuje horní limit nadměrného hluku 53 dB ve dne a 47 dB v noci.
Hlučné koncerty ve venkovním prostoru
Ožehavým problémem jsou hlučné venkovní koncerty. Nechávám stranou, zda hudbu se sto i více decibely lze považovat za hudbu, zda nejde jen o velmi nepříjemný hluk. Ať jsou, kde jsou, neúnosně ruší, někdy především přírodu, jindy především lidi.
Velmi hlučné koncerty a podobné zábavy jsou zejména v létě problémem i dnes. Nejde jen o nechvalně známý řev z »Ledárny« v Praze Bráníku. Podobné věci se dějí v lázeňské čtvrti Karlových Varů, v centru Plzně atd. Během diskuse na STUŽ se ozvaly desítky postižených občanů z řady českých a moravských měst.
Do roku 2015 takové koncerty povolovala hygienická služba, poté Svaz obcí a měst vyloboval přesun práva povolovat takovéto neúnosné koncerty na vedení obcí a měst. Ta je vesměs povolují. Jednak bývá rizikové je nepovolit, jednak z toho obci plynou určité příjmy za pronájem ploch. Hraběcí rada je takové zastupitele, resp. radní nevolit.
Prý si za to může občan
Občan se prý bránit může. Může si například stěžovat na radnici, zpravidla bezvýsledně. Tedy, pokud není před volbami. To většina vedení radnic slíbí prakticky cokoliv. U nadměrně hlučných silnic si může nechat na vlastní náklady vypracovat hlukovou studii s perspektivou, že ji hygienik s podporou resortu zdravotnictví nejspíš doloží do šuplíku. Není prý nad pokrytectví.
Pravda, nikdo si nemusí poškozovat sluch chozením na hlučné koncerty a podobné akce, nikdo nemusí vyhledávat nadměrně hlučné prostředí, nikdo si nemusí sám pouštět hudbu příliš hlučně, jen málo občanů je nuceno používat sluchátek, wolkmenů pro poslech hudby, zpráv apod. To je ale asi tak všechno. Jinak jsou původci nadměrného hluku vesměs pod ochranou státu a jak je známo, od 1. ledna 1992 tzv. objektivní škody, tj. škody způsobené řádně povolenými a řádně provozovanými technologiemi, nese poškozený, nikoliv původce. Málokomu toto skandální ustanovení občanského zákoníku vadí…
Jan Zeman
ILUSTRAČNÍ FOTO – pixabay