Naše potravinová soběstačnost neustále klesá a přicházíme o přidanou hodnotu

Nynější protestní akce zemědělců znovu vrací na pořad dne i otázku potravinové soběstačnosti či spíše nesoběstačnosti naší země. Zajímavým příspěvkem k tomuto tématu je článek »Dokážeme vyrobit to, co sníme?«, zveřejněný v březnovém vydání časopisu Statistika&My. Jeho autorka, Renata Vodičková, vedoucí Oddělení statistiky zemědělství a lesnictví Českého statistického úřadu, úvodem konstatuje: »Potravinově soběstačná je naše republika ve struktuře spotřeby roku 2022 v základních komoditách ze 77 procent, nicméně patříme mezi státy, které vzhledem k zeměpisné poloze i zemědělské tradici mají potenciál své obyvatele uživit.« Jinými slovy, potenciál býti soběstačnými máme, jen chtít…

Vodičková připomíná, že před rokem 1989 byla naše zemědělská a potravinářská výroba směřována k zabezpečení soběstačnosti a v základních komoditách rostlinného i živočišného původu, pro jejichž výrobu jsou v naší republice vhodné klimatické a pedologické podmínky, jsme soběstačnosti buď dosáhli, anebo jsme se jí blížili. V roce 1989 jsme byli soběstační (ve struktuře spotřeby roku 1989) v produkci mléka, vajec, hovězího, vepřového i drůbežího masa, obilovin, brambor, ovoce mírného pásma, cukru a piva.

Privatizace a otevření trhu nastartovaly trvale klesající trend

»Od roku 1989 má naše potravinová soběstačnost ve většině položek trend trvale klesající, nejprve v důsledku propadu zemědělské produkce během restrukturalizace zemědělství v 90. letech, následně po vstupu do Evropské unie, kdy jsme se stali součástí konkurenčního prostoru s volným pohybem zboží,« uvádí Vodičková.

Největší propad soběstačnosti od vstupu do EU v roce 2004 do roku 2022 z potravin živočišného původu zaznamenali statistici u másla, a to ze 130,7 % na 73,5 %, u vepřového masa (z 90 % na 41,1 %), u drůbežího masa (z 88,3 % na 63,7 %) a u vajec (ze 105,2 % na 88,4 %).

Soběstačnost ve výrobě potravin živočišného původu (v %)

Z potravin rostlinného původu se jednalo především o ovoce a zeleninu, a to i u druhů s dlouhou pěstitelskou tradicí v ČR. Soběstačnost klesla po vstupu na unijní trh ze 113,7 % na 84,1 % u jablek, ze 112 % na 87,3 % u třešní, ze 75,5 % na 33,6 % u meruněk, z 65,7 % na 43,9 % u cibule, z 89,8 % na 52,6 % u kapusty, z 43 % na 17,1 % u květáku, z 82,9 % na 76,1 % u petržele, ze 73,5 % na 61,7 % u celeru a z 62 % na 50,8 % v případě mrkve.

Soběstačnost v ovoci a zelenině mírného pásma (v %)

V některých komoditách a výrobcích se podle Vodičkové naopak mezi lety 2004 až 2022 podařilo soběstačnost navýšit – například u mléka a mléčných výrobků celkem, a to ze 114,2 % na 126,1 %, z toho v komoditě sýry a tvaroh z 95,2 % na 101,7 %, u hovězího masa ze 105,2 % na 108 %, u těstovin z 80,4 % na 112,4 %, u cukru ze 128,1 % na 157 % a u piva ze 113,5 % na 123,2 %.

Jak přicházíme o přidanou hodnotu a zvětšujeme uhlíkovou stopu

Vodičková také na příkladu hovězího masa, »v jehož výrobě jsme soběstační (hypoteticky tedy z našich chovů skotu vyrobíme tolik masa, kolik spotřebujeme)«, demonstruje, jak v současném tržním prostředí přicházíme o přidanou hodnotu. »V roce 2023 bylo v přepočtu na jatečnou hmotnost vyvezeno do zahraničí 26,9 tisíc tun živých zvířat k porážce a k tomu 16,1 tis. tun masa, celkem 43 tis. tun. Naopak přivezeno bylo 42,9 tis. tun masa a 0,3 tis. tun živých zvířat k porážce v přepočtu na jatečnou hmotnost, celkem 43,2 tis. tun masa. Stejný objem v mase tedy republiku opustil, aby se stejný objem v mase zase dovezl. Z celkového vývozu v přepočtu na jatečnou hmotnost bylo 63 % zvířat živých a 37 % masa. Na dovozu se maso podílelo 99 %,« rekapituluje statistička a dodává: »Do zahraničí prvovýrobce prodá skot k porážce často za příznivější cenu než na domácím trhu, čímž přicházíme o přidanou hodnotu tvořenou při porážkách a zpracování masa na jatkách a zvyšujeme dopravní uhlíkovou stopu.«

(ici)