Jakým způsobem plánuje strana PRO jít do podzimních sněmovních voleb? Máme ještě svobodu slova s ohledem na trestní stíhání předsedy SPD Tomia Okamury či přílepku zavádějícímu nový trestný čin neoprávněné činnosti pro cizí moc? Ohrožuje premiér Robert Fico Slovensko svým jednáním s Vladimirem Putinem? A je staronový prezident Donald Trump hrozbou pro evropskou ekonomiku? To jsou jen některé otázky pro 1. místopředsedu PRO Petra Vacka, právníka a dlouholetého diplomata…
Když jsme nedávno natáčeli rozhovor s místopředsedou vašeho koaličního partnera z krajských voleb, Josefem Slámou z Trikolory, uvedl, že by pro nadcházející volby do Sněmovny neměl problém s tím, aby jeho strana kandidovala pod hlavičkou SPD. Mělo by s tím problém PRO?
Určitě ne. Koneckonců v krajských volbách jsme kandidovali společně a byly to z našeho pohledu velmi úspěšné volby.
Ovšem tady vám do toho skočím. V krajských volbách jste kandidovali jako koalice SPD, Trikolora a PRO, případně Svobodní. Nyní byste vytvořením tří či vícečlenné koalice museli přeskočit hranici 11 procent hlasů…
Konkrétní forma je zatím ještě velmi otevřená. Asi nebude žádné tajemství, že probíhají velmi intenzivní rozhovory se všemi demokratickými stranami opozičního bloku vůči Fialově vládě. V tuhle chvíli je velmi předčasné hovořit o tom, jakou finální podobu ta spolupráce bude mít, ale platí zcela jistě, že se nevyhýbáme spolupráci s kýmkoliv, s výjimkou hnutí STAČILO!. Jednáme s každým, kdo sdílí podobné hodnoty a kdo má podobné cíle.
Dobrá, ale mně jde o to, zda by PRO nemělo problém kandidovat jako SPD, když to zjednoduším?
V tuhle chvíli je to pouhá spekulace, jaký ponese kandidátka název, ale nevadí nám zcela jistě spolupráce s SPD.
Když je řeč o spolupráci s SPD, pak v současnosti velmi rezonuje téma plakátu, který vaše koalice využila v krajských volbách a na němž je muž tmavé pleti se zkrvaveným nožem a v zakrvácené košili. Kriminalisté z odboru extremismu a terorismu pražské policie kvůli tomu požádali Sněmovnu o vydání předsedy SPD Tomia Okamury za účelem trestního stíhání. Co na to říkáte vy, jako právník?
Jestli se dobře pamatuji, trestní oznámení podával pan Pospíšil, což mě z hlediska jeho profilu vůbec nepřekvapuje. Koneckonců trestní oznámení může v České republice podat kdokoliv na kohokoliv.
Pokud v tuto chvíli zahájila Policie České republiky a orgány činné v trestním řízení úkony trestného řízení, pak bych jen suše konstatoval, že je to jejich práce. Já osobně se ovšem domnívám, že svoboda slova, názoru a vyjadřování je ten nejvyšší statek, který by neměl být, s výjimkou opravdových excesů, kriminalizovaný.
Tento plakát poukázal na velmi, ale skutečně velmi závažný společenský, bezpečnostní a ekonomický problém. Do značné míry vyvolal i celospolečenskou diskuzi, protože se skutečně jedná o vysoce palčivý a naléhavý problém. Imigrační politika Evropské unie, a do značné míry i České republiky, není koncepční. Je nesmyslná, prvoplánová a ideologicky podmíněná. A to ještě Česká republika byla až do nástupu pětikoalice a zejména ministra Rakušana v této záležitosti velmi opatrná. Byli jsme vždy velmi obezřetní, cizinecká policie dělala dobře svoji práci, a tento trend se bohužel nástupem současného eurohujerismu a defétismu rapidně změnil. Rakušanem podepsaný migrační pakt je toho důkazem. Pokud se podíváte třeba na sousední Německo, jakou zažívá vážnou, s migrací související vnitropolitickou sociální a bezpečnostní krizi, tak tento migrační pakt vytváří rámec pro to, abychom si ji v dohledné době zažili i my, pokud proti tomuto zásadním způsobem nevystoupíme.
A k plakátu samotnému – dnešní doba politického boje a politického marketingu je založená na rychlém sdělení. Já sám nejsem příznivcem rychlého sdělení, protože některé problémy vyžadují širší odůvodnění, podrobnější analýzu a vysvětlení, nicméně doba je taková a myslím si, že tento plakát vyvolal diskuzi o palčivém problému, a to je dobře. Svoboda slova a projevu nyní projde testem nezávislého soudu a já si jen přeji, aby soud tato klíčová práva a svobody svým rozhodnutím potvrdil. A nepředpokládám, že by to skončilo na některých soudech prvního či druhého stupně. Počítám, že se kauza dostane až k Ústavnímu soudu.
Tam by mohl výhledově zamířit i přílepek k zákonu Lex Ukrajina 7, kde je uzákoněn nový trestný čin neoprávněné činnosti pro cizí moc. Opět se na vás obracím jako na právníka, a tentokrát i jako na zkušeného diplomata…
Tenhle přílepek je neskutečný právní paskvil, který může být zneužit na tu či onu stranu podle toho, jaká bude okamžitá politická vůle. Já jsem ten přílepek četl několikrát a vůbec jsem nepochopil, jakým způsobem má být vykládán, co to je cizí moc a jaká činnost práce je neoprávněná. Znamená to nezákonná? A ptám se: Člověk tedy může postupovat, aniž by se dostal do rozporu se zákonem, ale protože to nebude činnost dovolená, pak bude trestně stíhán? A koneckonců nejsme sami, kdo má na daný přílepek stejný názor. Zaznamenal jsem i názor Nejvyššího soudu České republiky, který tvrdí v podstatě totéž, ale uvědomte si, že právě on bude tím soudem, který bude povolán do značné míry k výkladu tohoto zákona.
Je to zkrátka právní norma, která pochází z toho nejhloupějšího ideologického politického spektra a s právem nemá nic společného.
Cizí mocnosti, konkrétně Rusko, údajně promlouvaly do rumunských voleb, a protože tam v prvním kole vyhrál takzvaně proruský kandidát na prezidenta Calin Georgescu, ústavní soud volby zrušil. Není to precedens do budoucna ve smyslu, že když v Německu vyhraje AfD, volby budou neplatné? Nebo když u nás uspěje stávající opozice, půjdeme stejnou cestou?
Já doufám, že to precedens nebude, a věřím i v zájmu rumunských přátel, že to nebude ani precedens pro další fungování rumunské demokracie. Podívejte, jestliže na základě nějakých interních dojmů a nepřezkoumatelných tvrzení tajné služby dojde ve výsledku ke zrušení prezidentské volby, tak je to vzkaz ze zcela jiného světa a tento svět určitě není demokratický. Aniž bych zasahoval do rumunských vnitřních záležitostí, nedovedu si ani na vteřinu představit, že by tenhle postup mohl být aplikován v některém státě střední Evropy nebo v Německu. Samozřejmě pokusy být mohou, ale pokud by se tak stalo, pak by to bylo k vážnému zamyšlení, jestli žijeme v demokratických státech. A odpověď by pochopitelně zněla, že nikoliv.
A jak sledujete vývoj v Rakousku, kde byl pověřen sestavováním nové vlády předseda Svobodné strany Herbert Kickl? To může být další spojenec pro případnou novou českou vládu, která by nejednala liberálně…
Určitě je to dobrá zpráva, protože sestavením vlády byl pověřen vítěz voleb. To znamená ten, kdo byl první na pásce, a tím je respektována vůle voličů. A řekněme si upřímně, že prezident Van der Bellen po sérii velmi neumělých pokusů o sestavení jiné vlády v tuhle chvíli neměl jinou možnost, než pověřit pana Kickla.
Musím v této souvislosti říct, že naše politická strana a FPÖ mají velmi dobré a hluboké přátelské kontakty. Já toto pověření vítám a přeju panu Kicklovi mnoho úspěchů. Aby došlo k sestavení vlády a aby byl prosazen program FPÖ na rakouské politické scéně.
PRO má dobré vztahy i se slovenským premiérem Robertem Ficem. Koneckonců vy jste se s ním spolu s předsedou Jindřichem Rajchlem setkali hned po jeho zvolení. Jak hodnotíte Ficovu prosincovou schůzku v Moskvě s prezidentem Ruské federace Vladimirem Putinem? Ohrozil tak prozápadní směřování Slovenska, jak říká tamní opozice?
Ohrožení prozápadního směřování jsou velmi silná slova, která opozice vždycky velmi ráda vykřikne do éteru, když se jí nějaký krok nelíbí. A opozice je bohužel v dnešní době chápána jako někdo, kdo musí setrvale kritizovat kroky vlády, byť by byly rozumné.
Podívejte, úkolem politika je setkávat se s každým, s nímž to má význam pro stát a pro jeho ekonomickou a politickou bezpečnost. My si nemůžeme na mezinárodní scéně vybírat, s kým budeme jednat a s kým ne. To není vnitřní politika, to není situace, že bychom potom seděli všichni v jednom parlamentu. Zahraniční vztahy jsou vždycky velmi specifické a stejně jako musíte jednat se spojenci a demokratickými politiky, je potřeba na druhé straně vést jednání i s diktátory a nedemokratickými představiteli. Ale říci, že se s někým nesetkáte a že s ním v žádném případě nebudete mluvit, to je mezinárodně-politická hloupost.
Vy musíte mluvit s každým státníkem, jednat v zájmu toho, aby to bylo přínosné pro vás, to znamená – v daném případě – pro Slovenskou republiku. Samotná skutečnost, že se Robert Fico setkal s Putinem, přeci není nic, co by bylo možné mu vyčítat, protože jednání s Putinem koneckonců absolvovalo více státníků a troufnu si říct, že se velmi rychle dočkáme jednání mezi americkým prezidentem Trumpem a ruským prezidentem Putinem.
Domníváte se, že Donald Trump je klíčem k mírovému ujednání mezi Ruskem a Ukrajinou, jak se o tom často mluví i píše? A jak by takové ujednání mělo vypadat? Ptám se třeba i proto, že náměstek ruského tajemníka Rady bezpečnosti Dmitrij Medveděv se nedávno nechal slyšet, že odmítá »německý scénář«, to znamená dělbu země po vzoru NDR a NSR, kdy Rusko nemůže souhlasit, aby v západní části pokračoval banderovský režim…
Já začnu Trumpem a vlivem velmocí. Velmi dobře si pamatuji, a bylo to týden po ruské invazi na Ukrajinu, jak jsem v rozhovoru pro týdeník Reflex řekl, že válka musí skončit mírovým jednáním na půdorysu plné suverenity Ukrajiny. Zmínil jsem naprosto klíčovou a nezastupitelnou roli velmocí, v daném případě USA, při urovnání konfliktu. A to jsem zmínil ještě v době, kdy ostatní politici – dneska velmi »stateční«, bojovní a válkychtiví – zarytě strachem mlčeli a možná doma přemýšleli, jakou vlaječku si do svého okna vyvěsí. Naopak já jsem velmi otevřeně deklaroval toto a za svými slovy si dodneška stojím. Ano, prezident Trump má nepochybně takovou sílu, aby se mu podařilo přimět Ruskou federaci k akceptaci podmínek, které naplní to, co jsem říkal, to znamená mír a plnou suverenitu Ukrajiny. V jakém teritoriálním rozsahu bude tato suverenita, byť by dočasně omezena, bude záviset výlučně na vůli a možnostech Ukrajiny a světového společenství.
Co se týče prohlášení jednotlivých stran, řekl bych, že pan Medveděv je známý tím, že do veřejného prostoru vypouští velmi silné a martiální myšlenky a názory.
Počkejme si. V tuhle chvíli se evidentně blížíme k nějakému okamžiku, kdy budou zahájeny rozhovory a každá strana se pochopitelně snaží, aby její pozice byla co nejsilnější, a výroky tohoto typu do dané mozaiky pochopitelně patří.
Ale jak podle vás pomůže nástup Donalda Trumpa Evropě? Narážím tím na výroky o tom, že jestli nebudeme brát více amerického plynu a ropy, tak budou zavedena cla, nebo na požadavek, aby země NATO dávaly 5 procent HDP na obranu…
Já bych řekl, že to Evropě pomůže opravdu velmi. Bude to léčba šokem. Evropa, to bylo v posledních desetiletích místo sebeuspokojení, zahnívání, stagnace a úpadku. A jestliže pan Trump jako velká politická štika přichází s velmi tvrdými požadavky, pak je třeba si uvědomit, že Evropa na ně musí umět odpovědět. A my na ně v tuto chvíli odpovědět neumíme. Je to pro nás velmi důrazný budíček, abychom si skutečně definovali vlastní pozici vůči, z amerického hlediska velmi oprávněným, požadavkům Donalda Trumpa.
Já vám dám jeden příklad. Prezident Trump ukázal prstem na Grónsko a jediný, kdo se zmohl na nějakou validní reakci, byla dánská premiérka, která říkala, že Grónsko není na prodej. Ale z hlediska Evropské komise a její předsedkyně tam bylo jenom velmi hlasité mlčení. Řekl bych, že strach jim zavřel ústa.
Správná reakce z mého pohledu by měla být »ano, Grónsko je strategické území, které musíme posílit v rámci evropsko-americké euroatlantické spolupráce«. A to nikdo neřekl! Evropa se doslova babrá v naprostých podružnostech a rudo-zelených ideologických nesmyslech, na podstatné otázky světového uspořádání však jasnou a pevnou pozici nemá.
My nemáme odpovědi na to, co prezident Trump požaduje. My jsme vždycky druzí na tahu a nevíme ani, jak ten tah bude vypadat. Pan Trump je něco, co potřebujeme, abychom si uvědomili, v jakém marasmu se dnešní Evropa nachází.
Petr Kojzar