Ať se člověk tomu brání sebevíc, klepy kdo, kde a s kým byl, jsou a vždy budou nejprobíranějším tématem. Vždyť i sama historie je vlastně takových drbů, jichž by se dnes jistě chytil senzacechtivý bulvár, plná. Téma lásky a milostných avantýr se táhne dějinami lidstva jako červená nit. A kdo že si uměl v historii užívat a o kom se tedy v době minulé povídalo nejvíce? Možná se budete divit…
Jednou z největších postav historie před rokem nula je Šalomoun (asi 960-935 př. n. l.), syn Davida a Bathseby, třetí král Izraele. O jeho moudrém vládnutí, kdy Izrael po celých čtyřicet let vzkvétal, se ví. O tom, že se během svého vladaření utěšoval s mnoha svými manželkami a s ještě větším počtem milenek, se ví méně. Přitom k jeho láskám náležely Izraelky i cizinky, které patřily mezi nejkrásnější ženy starověku – jejich služby král nabízel i svým politickým spojencům. I když monogamie nebyla manželskou normou té doby, rabíni později prohlásili, že Šalomounův jediný syn je důkazem božího trestu za Šalomounovo porušení monogamie.
Milující ženy
Láska a milostné vztahy výrazně poznamenaly i život Kleopatry VII. (69-30 př. n. l.), poslední egyptské královny. Zajímavé je, že se okolo ní muži točili i přes to, že nebyla příliš velká kráska. Možná mužům imponovala svým postavením, možná byla žádaná proto, že byla velmi vynalézavá v umění lásky. Prý již ve svých dvanácti letech měla prvního milence. Říká se, že dala postavit malý chrám, kde držela dvacet mladých milenců, kteří požívali drogy, aby se zvýšila jejich žádostivost. S nimi se pak oddávala erotickým důvěrnostem, kterým se naučila od kurtizán v alexandrijském nevěstinci. Údajně mohla mít až sto mužů během jediné noci. Každopádně je doložené že své vnady používala nejen k potěše, ale i k vládnutí. A na to také doplatila…
Ovšem Kleopatra nebyla jediná vlivná žena historie, o které by se dalo říct, že byla prakticky nymfomankou. V dobách Říma se »těšila« stejnému titulu i římská císařovna Valeria Messalina, třetí manželka císaře Claudia. O jejím prostopášném životě existuje řada písemných důkazů. Například Theofrastos ve svých spisech uvádí, že se denně milovala s dvaceti pěti muži, které vyhledávala v přestrojení za nevěstku. Významný římský satirik Iuvenalis D. I. o ní zase tvrdí, že když opustila náručí pětadvaceti a mnohdy i více mužů, byla ještě žhoucí (ještě měla chuť). I ona na svou lásku k mužům doplatila, když chtěla se svým milencem, kterého neprávem pojala za manžela, svrhnout svého chotě císaře Claudia. Nakonec byla donucena k sebevraždě. Její jméno ale nezaniklo. Na podkladě jejího údajného nevázaného života o mnoho století později vznikl soudobý odborný sexuologický pojem mesaliance (nevhodné spojení).
Neúnavní Číňané
Nejen Evropa ovšem žila nespoutaným životem. Ještě větší borci své doby žili daleko na Východě. A na čínském císařském dvoře bylo běžné, že vladař měl mnoho milenek. Ne každý je ale dokázal všechny obšťastnit jako císař Yang Ti (581-617 n. l.). Tento nejslavnější sex-atlet minulých časů měl harém s třemi sty ženami. Pokud byl na cestách, vozil si sebou své ženy na deseti speciálních vozech.
Nebyl však jediným. Konkurenci měl ve svém pozdějším následníkovi, císaři Chou-shin z dynastie Tchang. Vypráví se o něm, že byl schopen zabít holýma rukama leoparda. A stejně houževnatý a neúnavný byl i v posteli. Než se unavil, věnoval se nejméně deseti ženám. Mezi jeho oblíbené zábavy patřilo prohánění nahých žen kolem trůnu. Co se dělo poté, když některou chytil, netřeba vysvětlovat.
Pokušení po rusku
Velmi prostopášný život se svého času vedl i na ruském carském sídle. Je známo, že carevna Alžběta I., dcera Petra I. (vládla v letech 1741-61) byla velmi náruživá. Oddávala se nejen mužům, ale i ženám. A i ona lásku spojovala s vládnutím. Obyčejného pastevce Rozumovského povýšila na polního maršála poté, co se s ním dala tajně oddat.
Život nástupnice Alžběty I. na carském trůně Kateřiny II. (vládla v letech 1762-96) by byl na samostatnou kapitolu. V její ložnici se vystřídalo mnoho mužů i žen. Carevniným favoritům byla udělována funkce generálního adjutanta s platem 10 tisíc rublů měsíčně. V této funkci se vystřídalo celkem 21 mužů, většinou mladých důstojníků průměrných kvalit. Ovšem ani to Kateřině II. nestačilo. Na carský dvůr povolala vyhlášenou odbornici Irmu Riedlovou, velice temperamentní Maďarku, a ta zařídila v petrohradské ulici Alkonská první nevěstinec v Rusku, přičemž sama Kateřina II. byla častou návštěvnicí. Podnik totiž sloužil jak ženám, tak i mužům (byli zde i prostituti) a jeho provoz vynášel tolik, že si madam Riedlová mohla zanedlouho zařídit v Petrohradě ještě jeden, dokonce luxusnější.
Zde se Kateřina II. pravděpodobně seznámila i s jedním ze svých budoucích adjutantů – polním maršálem Grigorijim Alexandrovičem Potěmkinem. Ten ve vykřičeném domě během jediného večera dokázal obšťastnit až dvacet přítomných žen. Ovšem jen do té doby, dokud »nestrčil ruku do carevnina rukávu« a autoritativnost panovnice ho začala »chránit« před jakýmkoli jiným pokušením.
Casanova a ti druzí…
Také muži mají v historii hrdiny, kteří dali jejich záletnému počínání jméno. Snad nejslavnějším lovcem žen byl sevillský občan jménem Don Juan Tenorio. O něm se říká, že měl během svého života 2065 žen, které sváděl, kdykoli mohl. I dnes se řada mužů chová jako Don Juan a paradoxně jsou veřejností vnímáni jako »borci«, kdežto ženy s tímto apetýtem bývají označovány hanlivými výrazy a odsuzovány.
Pravdou však je, že dosud šlo v našem exkurzu povětšinou o spekulace a jen stěží doložitelná fakta. Jediným a také nejslavnějším milovníkem je proto italský dobrodruh a literát Giovanni Giacomo Casanova (1725-98). Ten totiž na svůj velmi hýřivý život zanechal písemný důkaz. Ve svých dvanáctidílných pamětech nazvaných Z mého života popisuje své milování s mnoha ženami od sotva dorostlých děvčátek až po přezrálé dámy, od žen povětrných až po ctihodné sestry (jeptišky). A v několika případech neváhal pojmout i několik žen najednou. Přesto proslul tímto výrokem: »Sexuální zážitek je jenom v představách vrcholný. V praxi je poloviční.«
Casanova ale nebyl jediným plodným literátem. Velkou výdrž a žádostivost k ženám měl i Guy de Maupassant (1850-93), který se chlubil tím, že během půl hodiny dokáže obšťastnit pět až šest žen. V jednom pařížském nevěstinci předvedl důkaz své mimořádné potence pod kontrolou spisovatele Gustava Flauberta. Během pokusu pojal za čtyřiapadesát minut sedm žen.
V našich luzích a hájích zanechal podobný důkaz svého vztahu k erotice jako Casanova Karel Hynek Mácha. Ne každý ví, že tento romantický autor s bolestínskou duší, jak nám ho vykreslují učebnice, byl ve skutečnosti člověkem z masa a kostí. Především pak žárlivcem a milovníkem sexu, a to mnohdy ve velmi naturální a živočišné podobě.
O svých kouscích zanechal šifrovaný deník, který se stal předmětem logické cenzury, aby nevyprchal všeobecný dojem Máchy jako romantické duše. Nicméně poté, co bylo odtajněno vše, co nemělo být zveřejněno, pojala řada literátů a Máchových obdivovatelů očividné rozpaky. Aby ne, když v deníčku (pozor, mládeži nepřístupno!) nechybí zmínky o tom, že »dnes pical Lori třikrát« nebo že »hned po ránu ztopil onanii dvakrát«. O tom, jaké praktiky musela nebohá Eleonora Šomková po dlouhém přesvědčování výbušného básníka podstoupit, raději pomlčíme, abychom se nečervenali za klávesnicí a monitorem…
Ctnost a zdrženlivost
Mezi slavnými spisovateli bylo více těch, kteří se věnovali raději peru pisatelskému. Například německý filosof Immanuel Kant (1724-1804) za osmdesát let svého život neměl dokonce ženu žádnou. Do historie vstoupil jeho výrok: »Dokud jsem ženu potřeboval, nemohl jsem ji uživit. Když jsem ji mohl uživit, už jsem ji nepotřeboval.«
A se svou ctností se mohl chlubit i dánský spisovatel, pohádkář Hans Christian Andersen (1805-75). Měl pouze platonické styky s třemi ženami, k nimž se choval jako bratr k sestrám. To ale neznamená, že by ho ženy nepřitahovaly. Rád se na hezké ženy díval. Při svých četných zahraničních cestách navštívil i Prahu a ve svém deníku se vyznává ze svého okouzlení půvabnými Pražankami.
(mac)
FOTO – pixabay a wikipedia.org/CC BY-SA 4.0/SimcaCZE