Migrace jako byznys a organizovaný zločin, odhaluje kandidátka do EP Nikola Bartůšek

Nikola Bartůšek, specialistka Přísahy na problémy migrace, absolvovala nedávno spolu s dalšími členy hnutí pracovní cestu do Itálie, jedné z nejvíce zasažených zemí migrační krizí. Tým monitoroval situaci i to, jak k tomu dochází a jaké slabiny má EU v boji proti nelegální migraci. Cesta vyjde jednoho člověka na 6000 eur (150 000 korun) až 10 000 eur (250 000 korun), přičemž pašeráci vytvořili síť přirovnatelnou k mafii. I o tom je následující rozhovor pro iportaL24.cz…

Váš předseda Robert Šlachta v médiích naznačil, že máte být vedoucí kandidátkou pro nadcházející volby do Evropského parlamentu. Potvrdíte mi to, nebo vyvrátíte?

Mám nominaci na to být lídryně hnutí Přísaha, za což jsem strašně moc ráda. Momentálně u nás probíhají primární volby, takže jezdíme po krajích a sbíráme nominace z jednotlivých krajů. Ty samy můžou dát dvě až tři nominace na své kandidáty také. Uvidíme tedy, jak primárky dopadnou.

Neúspěšná prezidentská kandidátka Danuše Nerudová, která bude kandidovat do Evropského parlamentu za subjekt nazvaný Starostové a osobnosti, minulý týden v rozhovoru pro Forum24.cz uvedla, že ústředním tématem voleb bude migrace. Souhlasíte s ní vy, jakožto expertka právě na tuto oblast?

Ať chceme nebo ne, tak vidíme, že migrační vlna do Evropy se opět zvedá. De facto se blížíme číslům z roku 2015, kdy proběhla jedna z nejsilnějších migračních vln. Takže téma to určitě bude, což se týká nejen České republiky, ale i okolních států. Stačí se rozhlédnout, jaká je tam společenská nálada. Dodávám, že to určitě nebude jediné téma, ovšem pro nás jako pro hnutí Přísaha je otázka bezpečnosti velice důležitá.

Může migrace hrát ve volbách až tak zásadní roli jako například v roce 2018, kdy pomohla ke znovuzvolení prezidentem Miloši Zemanovi?

To bych spekulovala. Řeknu jen, že určitě bude jedním z klíčových témat.

Spolu s vaším předsedou jste se nedávno vrátili z pracovní cesty po Itálii, kde jste se vydali po stopách nelegální migrace. Vy jste pak ve svém komentáři na stránkách hnutí Přísaha uvedla, že nejhlavnějším problémem jsou pašeráci a jejich sítě. Mohla byste to rozvést?

Stal se z toho v průběhu let obrovský byznys. Je to síť de facto organizovaného zločinu, která nám jde přes celou trasu až do cílových míst ve státech Evropské unie.

Bavili jsme se v Itálii s lidmi, kteří si tím sami prošli, což byl jeden z cílů naší pracovní cesty. Chtěli jsme mluvit právě s těmi, kdo mají osobní zkušenost. Byli k nám velice otevření. Líčili nám svůj příběh a pašeráckou síť popisovali jako mafii. Když jsme se zeptali na otázku, jestli se sami setkali s pašeráky, tak nám řekli, že vůbec ne, že přímo s nimi se do kontaktu nikdy nedostanete. Vy dostáváte indicie po cestě. Někdo ze skupiny dostane mobil, kde jsou veškeré indicie, po jakých trasách se má jít. Pašeráci jsou hodně dobře organizovaní a trasy samozřejmě mění podle potřeby. Jeden člověk, s nímž jsme se bavili, nám popisoval, že šli ve skupině sta lidí, což není úplně malá skupinka, která by se leckde schovala.

Překvapením pro nás bylo i to, jak se cestuje z některých zemí třetího světa. Například ten dotyčný popisoval cestu z Dubaje, odkud můžou migranti přiletět na turistické vízum například do Albánie. Tu musejí do deseti až patnácti dnů poté opustit, ale oni ji samozřejmě neopustí a hned tam na letišti se setkávají s někým z pašerácké skupiny. Dostanou se jim indicie, kam mají pokračovat, a potom už jdou společně se skupinou. Dozvěděli jsme se, že ani není možné zjistit, kdo ve skupině je přímo tím pašerákem.

Dotyčný nám popisoval situaci, kdy se na hranicích objevil někdo, kdo byl zahalený tak, že mu nebyl vidět ani obličej. Líčil nám, že viděl, jak onen muž podplatil stráž, aby je pustila a mohli překročit hranici. Skupiny jdou většinou přes hory, skrz lesy, kde mají schované pytle třeba s novým oblečením a jídlem. Je potřeba, aby měly v momentě, kdy se ocitnou ve městě, čisté oblečení. Nesmějí budit pozornost. Veškeré staré oblečení potom zanechávají v tom lese. Když jsme se ptali starosty Terstu, kdo to pak uklízí, jestli právě konkrétní skupina, říkal, že ne. Oni vědí, že tam ty trasy jsou a musejí se odklízet de facto na náklady města.

Ve zmíněném článku na stránkách Přísahy popisujete šílené částky, které migranti platí. Pětimístné a v eurech. Říkám si, kde na to ti lidé z chudých částí Afriky či Asie mohou vzít…

Opravdu jde o obrovské částky, ale zároveň tam jsou velké rozdíly. Pohybuje se to mezi šesti až deseti tisíci eury. Záleží na tom, jakou trasu si dotyčný vybere. Samozřejmě podle toho, jakými prostředky disponuje. Když absolvuje větší část trasy pěšky, pak je to pochopitelně levnější. Pokud zvolí, že přiletí letadlem a potom například ještě přejíždí po Evropě dodávkou nebo auty, tak to vyjde mnohem dráž.

A pak je celková suma také závislá na přechodech hranic. Jak jsem říkala, migranti jsou, podle našeho svědectví, závislí na tom, že je do země pustí podplacená stráž. Někdy se ji třeba nepovede podplatit, a tak zkoušejí přecházet nelegálně hranice vícekrát a opakovaně. Čímž si pašeráci logicky seberou zase víc peněz. A každý přechod hranic vyjde na 300 euro na osobu!

Přísaha má v aktuálním programu posílení hraničních agentur EU a to, že by členské státy v závislosti na své velikosti poskytovaly zkušený personál na ochranu vnějších hranic v rotační fázi. Jak toho lze dosáhnout?

Ochrana vnějších hranic je skutečně klíčová věc. My v tom programu popisujeme takzvaný rotační systém, kde by členské státy poskytovaly odborný personál, který by dotovaly v závislosti na své velikosti, a chránily tím vnější hranice…

Omlouvám se za to, že vám skáču do řeči, ale například pobřeží Itálie, které tvoří skoro 7500 kilometrů, je téměř neuchranitelné…

A k tomu dodejte, že tam je na 450 ostrovů a ostrůvků, takže máte pravdu, že to je až téměř nemožné ochránit. Takzvaná mokrá hranice je asi z tohoto hlediska úplně nejproblematičtější.

Když se vrátím k vaší původní otázce a k boji proti pašerákům, je potřeba, abychom rozlišovali evropské a národní řešení. V tom evropském je strašně důležité, abychom sjednotili migrační legislativu v jednotlivých státech. Tím, že je rozdílná a že posuzujeme azylové řízení odlišně, nahráváme právě pašerákům, kteří si v tom nacházejí své cestičky a mohou potom lépe lidi do Evropy přivádět.

Co se týká národního řešení, my přímo navrhujeme drastické zpřísnění kontrol na hranicích a trestů pro převaděče. A nejenom pro ty koncové, ale třeba i pro řidiče. Protože pašerák, který někde v teple sedí, má největší příjem financí, zatímco řidiči, kteří ty lidi převážejí, dostávají za jeden převoz okolo tisíce eur. Pokud by jim ale hrozily vysoké tresty, bylo by to pro ně tak nebezpečné, že by to nepodstoupili. Je zkrátka potřeba tímhle způsobem přerušit celou síť organizovaného zločinu.

V momentě, kdy se Evropa před nějakými osmi lety začala potýkat s obří migrační vlnou, hovořila opozice v parlamentu, že je potřeba řešit problém v místě vzniku. Souhlasíte? A jde to vůbec?

Je potřeba rozlišit, z jakých důvodů sem ti lidé jdou. Jestli jsou příčiny migrace ekonomické, což je chudoba a snaha o zlepšení životní úrovně a za tím účelem se snaží lidé dostat do Evropy a začít tady pracovat, a nebo jestli prchají před válkou, protože v jejich vlastní zemi jim hrozí reálné nebezpečí. To je něco, co Evropa pořád rozlišovat neumí.

Je pro nás do budoucna klíčové umět vyhodnotit, jestli tady máme ekonomické migranty, a nebo jestli to jsou uprchlíci, kteří utíkají před reálným nebezpečím. A tohle vědomí souvisí i s tím, že začneme problém řešit ve třetích zemích. Ono to pravdu funguje. Abychom zabránili migraci celkově, je potřeba vyřešit její vznik. Zkrátka aby ti lidé neměli důvod opouštět svou zemi.

Vezměte si, že k nám budou migrovat lidé z afrických států, kde je sice nižší životní úroveň a vládne tam chudoba, ale nehrozí tam akutní nebezpečí války. Ti lidé sem migrují a jsou většinou ve středním, a tím produktivním, pracovním věku. To znamená, že my je sem přijmeme, čímž ovšem africkým státům nepomůžeme. My jim vlastně bereme lidi v produktivním věku, kteří by naopak měli být tam a začít tu zemi zase stavět. Když tohle začneme rozlišovat, můžeme pomoci s pracovními místy a podobně.

A pokud jde o válečné uprchlíky, tady to musíme brát úplně jinak. Tam to nelze řešit v místě vzniku. Existují Ženevské konvence, podle nichž je třeba uprchlíky přijmout, protože jim hrozí reálné nebezpečí.

Víte, ono to není tak, že by migrace začala ve zmiňovaném roce 2015 a předtím nic nebylo. Migrační vlny se opakují. K jedné došlo v roce 2011, i když nebyla tak vysoká jako čtyři roky nato. Ta vlna odstartovala syrským konfliktem, kdy do Evropy přicházelo hodně lidí právě ze Sýrie. V té době jsem pracovala jako migrační sociolog v Rakousku a na konci roku 2015 tam bylo opravdu nejvíc žadatelů o azyl právě ze Sýrie.

Následujícího roku už to pomalu sláblo a začali chodit i lidé z jiných zemí. Afghánistán, Pákistán, Írán… Začalo se to obměňovat, ale de facto to odstartoval konflikt v Sýrii a evropská otevřená migrační politika.

Jak se na migraci projeví aktuální konflikt Hamás versus Izrael?

Úplně si nemyslím, že by se to projevilo přímo v České republice, ale celoevropsky se to stát samozřejmě může. Záleží na mnoha faktorech. Hlavně na tom, jak se ten konflikt bude vyvíjet dál. Pokud by eskaloval ještě mnohem více, může k určité vlně migrace skutečně dojít.

Jestli to bude ovlivňovat Evropu až tak hodně, jako například konflikt v Sýrii, to zatím není úplně jasné a je to nyní těžké odhadnout.

Ještě mám na jazyku jeden konflikt, a to ten rusko-ukrajinský. Nyní tady máme skoro milion uprchlíků z Ukrajiny a Přísaha dlouhodobě upozorňuje na bezpečnostní riziko v souvislosti s tím, že nemáme zmapované, kdo a kde se nám tu pohybuje. Předseda Šlachta za to podrobil kritikou ministra Víta Rakušana. Ale – jak to konvenuje s aktuální zprávou Bezpečnostní informační služby, podle níž jsme za uplynulé, skoro dva roky, od počátku války nezaznamenali žádnou zvýšenou kriminalitu?

Když na to kouknu z pohledu sociologa, tak tady jsou dvě naprosto různé migrace – z Blízkého východu a z Ukrajiny. To je něco úplně jiného a musíme to brát v potaz.

Například z Ukrajiny migrovaly především ženy s dětmi, zatímco hodně mužů zůstávalo ve své vlasti. To může být i jedním z důvodů té skutečnosti, kterou jste zmínil. Nicméně musíme vždycky počítat s tím, že pokud žadatelé o azyl dostanou pozitivní vyřízení, zůstanou v oněch zemích. A ať už se jedná o jakoukoli zemi Evropské unie, mohou si přivést i svoji blízkou rodinu. To znamená, že když se nyní bavíme o kriminalitě, musíme říci, že je příliš brzo na to, abychom to mohli vyhodnocovat. Teď na to byla ještě velmi krátká doba. Viděla jsem to i v těch letech 2015 a 2016 v Rakousku. Tam se to také projevovalo ve společnosti až se zpožděním.

Přísaha je hodně kritická speciálně vůči jednomu ministrovi, s nímž náš dnešní rozhovor souvisí nejvíce. Co nejvíce vyčítáte šéfovi resortu vnitra Vítu Rakušanovi?

Nezodpovědná řešení a neschopnost předjímání problémů, které by mohly nastat. A hlavně to, že si plně nestojí za tím, že by pro nás bezpečnost měla být nejdůležitější. Rakušan dělá až to, co vidí okolo. Až když Německo nějak rozhodne, tak se i my přidáme k nim. A to je špatně!

A pak ta povinná solidarita! Tam kritizuji hlavně komunikaci navenek, která téměř neprobíhala. Ano, jedna věc je zrychlení azylových řízení, což je samozřejmě dobrá věc, ale – platit za to, že někoho nepřijmeme!? To je úplně špatně a tam jsme si měli dupnout a říci jednoznačné NE.

Jako migrační socioložky se vás zeptám na něco, co mi vrtá hlavou. Mohou se vůbec lidé z třetího světa integrovat do evropské kultury?

Jako migrační sociolog jsem dělala na té integraci už v roce 2016 a musím zmínit, že po dobu azylového řízení migranti nesmí pracovat a nemají přístup na pracovní trh. To znamená, že ta doba se využívá de facto k tomu, aby se integrovali do společnosti, ačkoli v tu dobu oni ještě ani nevědí, jestli ten azyl dostanou, nebo budou deportováni. Probíhají tam nejen jazykové kurzy, ale i jakási snaha o integraci, ačkoli víme, že ty kultury jsou odlišné. V některých případech integrace zafungovala, v jiných, které jsem z vlastní zkušenosti viděla, nám selhala. Je to hodně individuální věc.

Když Čech přijde do Rakouska, integrace pro něj bude mnohem rychlejší. A tak to platí v rámci celé Evropské unie. Kdežto lidé, co k nám proudí z Blízkého východu, ale i z Ukrajiny, jsou odlišní kulturně i stylem svého života. Ten náš jim přijde opravdu hektický. Neumí si představit, že každý den stráví osm až deset hodin v práci. To je na ně opravdu moc a i v tomhle vidím obrovské rozdíly.

A ještě jinak: může migrant vyznávající netolerantní náboženství typu islámu pochopit a uznat křesťanské hodnoty? Mnozí sociologové tvrdí, že islám a demokracie je něco, co nejde dohromady…

Ano, náboženská propustnost tam úplně nebývá, to máte pravdu. Existuje tam jeden směr, a tím to končí. Takže když se bavíme o islámu v Evropě, tak musíme být opravdu obrovsky obezřetní s ohledem na jeho radikalizaci. Tady si prostě musíme dávat velký pozor.

Přísaha je dlouhodobě vůči EU kritická. Ale ne tolik jako tzv. vlastenecké síly, které volají po vystoupení z Unie či po referendu o tomtéž – protože opustila dědictví otců zakladatelů. Je podle vás namístě reformovat Evropskou unii či dokonce třeba i vystoupit?

Vystoupení z EU určitě pro Přísahu není téma. Jsme si vědomi toho, že setrvání v evropských strukturách je pro nás důležité. Stačí, když se podíváme na naši ekonomiku z hlediska proexportního, je jednoznačně důležité, abychom setrvali v evropských strukturách. Nicméně platí, co jste řekl – jsme kritičtí vůči Evropské unii, a to právě díky tomu, že EU vznikala na třech základních pilířích a k těm by se měla vrátit. My bychom se měli starat právě o ten hospodářský růst a de facto se vrátit zpátky ke kořenům, na kterých byla Evropská unie postavená.

Tohle je určitě důležité. A je potřeba víc řešit například hospodářský růst jednotlivých států a kupříkladu i životní úroveň v nich. Když se podíváme na mnohé úmluvy a opatření, které se odsouhlasí v EU od stolu, zjišťujeme, že v běžném životě jsou naprosto nepoužitelné.

My si pod sebou, a hlavně pod našimi firmami, podřezáváme větev. Tohle je věc, kterou nejvíce kritizujeme. Že se často dělají ukvapená rozhodnutí, která naše firmy a naše lidi házejí do nejistoty ohledně budoucnosti. A poslední dobou logicky vnímáme, že občané nejsou Evropské unii nakloněni. Je to dáno právě těmi rozhodnutími. Zákaz spalovacích motorů od roku 2035 a rozšíření emisních povolenek na domácnosti, to jsou určitě věci, které lidi od Unie oddalují. Jsou to nařízení takzvaně od stolu a nikoli z terénu.

Když už jsme na počátku našeho rozhovoru zmínili Danuši Nerudovou, ve zmiňovaném rozhovoru pro Forum24.cz řekla, že pokud chceme Ukrajinu v EU, musíme se vzdát práva veta. Nechci hodnotit její slova, jen se zeptat, jaký je váš postoj k případnému přijetí Ukrajiny do Unie?

To je prosté. Máme tady určitá kritéria, která musejí kandidátské země splňovat. A to všechny! Tady za tím si opravdu pevně stojím. Každý stát, který kandiduje nebo je kandidátskou zemí, musí splnit veškerá kritéria, a to naprosto bez výjimek. Vím, že hnutí STAN uvedlo v jedné ze svých debat, že kritéria nejsou vytesaná do kamene. My ale pevně stojíme za tím, že tady je potřeba splnit veškerý potenciál bez výjimky.

Dovolte otázku na závěr, a to směrem k eurovolbám. Tři pětiny vládní koalice do nich jdou v koalici Spolu, opoziční SPD se spojuje s Trikolorou, komunisté zase plánují širokou levicovou koalici a odpůrci EU pospojovali dokonce osm stran a hnutí. Co Přísaha? Neplánovala jít také s někým po boku?

Přísaha chtěla jít od počátku do evropských voleb sama a postaví plnou kandidátku. Jsem si jistá, že máme hodně kvalitní lidi a že budeme mít silnou kandidátku.

Petr Kojzar

FOTO – archiv Nikoly Bartůšek