Saúdská Arábie není známá svým vesmírným programem. Její vesmírná agentura je stará sotva čtyři roky. Nikdy nevypustila raketu a má jediného astronauta: Sultana bin Salmana Al Sauda, člena saúdské královské rodiny, který v roce 1985 letěl v raketoplánu. Království se však přihlásilo k měsíčnímu programu NASA, ke snaze prozkoumat povrch Měsíce a také k masivnímu diplomatickému úsilí vedenému Spojenými státy o vytvoření široké mezinárodní koalice v oblasti vesmíru, uvedl ve svém článku americký deník The Washington Post.
Takzvané Artemidské dohody, právní rámec, který stanoví pravidla pro mírové využívání vesmíru a upravuje chování na povrchu Měsíce, podepsalo více než 20 zemí. Tyto dohody jsou pravděpodobně nejambicióznějším mezinárodním počinem v oblasti vesmírné politiky od uzavření Smlouvy o kosmickém prostoru v roce 1967. Vyžadují, aby země dodržovaly soubor pravidel, jako je veřejné sdílení vědeckých objevů a vytvoření »bezpečnostních zón«, kde by státy mohly nerušeně pracovat na povrchu Měsíce.
Cílem dohod je však dosáhnout mnohem více. Mají podpořit spojenectví ve vesmíru, které by Spojeným státům umožnilo konečně se vrátit na Měsíc a vytvořit tam trvalou přítomnost – klíčový krok v tom, co někteří považují za vesmírné závody s Čínou.
Ve spolupráci s ministerstvem zahraničí se NASA snaží v rámci dohod vytvořit širokou koalici s tradičními spojenci, jako jsou Kanada a Francie, a také se zeměmi, které usilují o vybudování svých kosmických programů, jako jsou Spojené arabské emiráty, Nigérie a Rwanda.
»Reakce mezinárodního společenství byla hmatatelná – nadšení, naděje na opětovné zapojení USA do vedení,« řekl pro Washington Post Mike Gold, který byl jedním z klíčových tvůrců dohod v NASA. »Naši partneři z velké části nechtějí spolupracovat s Číňany, ale pokud se Americe nepodaří vést, nebudou mít jinou možnost,« dodal.
V posledních několika letech rozvíjí vesmírné programy stále více zemí, které se vydávají hlouběji do vesmíru. Izrael a Indie se v roce 2019 pokusily přistát s kosmickou lodí na Měsíci. Loni v srpnu vyslala Jižní Korea kosmickou loď, která v prosinci dosáhla oběžné dráhy Měsíce. A koncem loňského roku japonská společnost ispace vypustila k Měsíci lunární modul na raketě Falcon 9 společnosti SpaceX.
Ale zemí, která Spojené státy nejvíce znepokojuje, je Čína, která začala snižovat technologický náskok, který si Američané udržovali po celá desetiletí. V roce 2019 Čína přistála s kosmickou lodí na odvrácené straně Měsíce, což bylo historicky první. V roce 2021 přistála s vozítkem na Marsu a stala se tak kromě Spojených států jedinou zemí, která na rudou planetu úspěšně vyslala své vozidlo. Sestavila také vlastní vesmírnou stanici na oběžné dráze Země v době, kdy Mezinárodní vesmírná stanice stárne a vztahy mezi Spojenými státy a Ruskem, dvěma hlavními partnery na ISS, se v důsledku situace na Ukrajině vyostřily.
NASA jde i »přes mrtvoly«
Jestliže vesmírné závody za studené války v 60. letech 20. století vyžadovaly podobné vojenské úsilí, aby bylo možné shromáždit prostředky a porazit Sovětský svaz, dnešní závody jsou spíše snahou o získání měkké síly, jejímž cílem je shromáždit spojence a vytvořit pravidla pro mírové využívání vesmír, uvádí The Washington Post s tím, že skutečnost, že NASA bude spolupracovat se Saúdskou Arábií, kterou americká vláda obvinila ze zabití přispěvatele právě tohoto deníku v roce 2018, je podle představitelů NASA důkazem toho, jak rozsáhlou koalici chce Washington vytvořit.
Dnešní vesmírný závod je také mnohem dynamičtější než ten, který se odehrával před 50 lety. Namísto pouhého dosažení Měsíce jej Spojené státy a Čína chtějí vytěžit a vznášejí nárok na vodu, která se tam nachází ve formě ledu, a další cenné zdroje, jako jsou kovy a dokonce i kyslík uložené v měsíčním regolitu.
Během Trumpovy administrativy byly čínské vesmírné ambice mobilizačním výkřikem, který přiměl NASA – a Kongres – k naléhavějšímu postupu. Viceprezident Mike Pence ve svém projevu v roce 2019 vyzval NASA, aby výrazně urychlila návrat na Měsíc, a prohlásil, že Spojené státy s Čínou závodí, a označil to za reprízu vesmírného závodu se Sovětským svazem. Řekl, že cílem Číny je »zmocnit se lunárního strategického výsostného postavení a stát se přední světovou kosmickou zemí«.
S Čínou spolupracovat zakázáno
Poté, co byl prezident Donald Trump poražen Joem Bidenem, panovaly v kosmické komunitě všeobecné obavy, že nová administrativa program Artemis zničí. Namísto toho jej Bidenův Bílý dům přijal. Převzata byla v tomto ohledu i jestřábí rétorika Trumpovy administrativy vůči Číně. Bill Nelson, kterého prezident Biden jmenoval správcem NASA, označil Čínu za »velmi agresivního konkurenta« a nedávno vydal varování: »Dávejte si pozor na Číňany«. NASA má fakticky zakázáno spolupracovat s Čínou ve vesmíru na základě zákona z roku 2011, který byl přijat kvůli obavám, že by mohla ukrást americké technologie.
Pam Melroyová, zástupkyně správce NASA a bývalá astronautka, v jednom rozhovoru uvedla, že má obavy z toho, jak by se Čína a další země mohly na Měsíci chovat, zejména při těžbě zdrojů, jako je například vodní led. »Znervózňuje mě to?« řekla. »Ano, zejména pokud jde o Čínu.« To je podle ní »jeden z důvodů, proč jsou dohody z Artemidy tak důležité. Právě partnerství, abychom byli transparentní a jasní a všichni rozuměli tomu, čeho se snažíme dosáhnout«.
Signatáři dohod se například dohodli, že pomohou poskytnout pomoc v případě zranění astronauta. Rovněž by se dohodly na ochraně historických míst, jako je například přistávací plocha Apolla 11. Zavázaly by se také k transparentnosti svých plánů v oblasti vesmíru a ke sdílení vědeckých údajů.
Dohody by umožnily zemím nebo společnostem vytvořit »bezpečnostní zóny«, aby mohly nerušeně pracovat na těžbě zdrojů, což bude mít zásadní význam v případě, že se o stejné zdroje uchází více zemí na stejném místě – například na jižním pólu Měsíce, kam má zájem jít NASA i Čína.
Mezinárodní koalice by také pomohla snahám o vytvoření pravidel silničního provozu v nyní převážně bezprávném prostoru vesmíru, který je stále více znečištěn odpadem, jenž ohrožuje citlivé družice a dokonce i ISS.
Dohody mají navíc i za cíl ztížit budoucím prezidentským administrativám likvidaci programu Artemis, což je trend, který trápí snahy NASA o průzkum hlubokého vesmíru již několik desetiletí. To si mysleli i architekti dohod a ukázalo se to jako pravdivé poté, co Bidenova administrativa navázala tam, kde Trumpova skončila, program zachovala a pokračovala v náboru dalších zemí, které by se k němu připojily. Nyní jich podepsalo více než 20, včetně Bahrajnu, Brazílie, Kolumbie, Izraele a Singapuru, čímž vznikla široká koalice, kterou přijali republikáni i demokraté.
»Když se podíváte na minulé snahy NASA, neúspěch při vytváření mise pro výzkum člověka mimo nízkou oběžnou dráhu Země nebyl jen možností, ale jistotou. To je v ostrém kontrastu s Mezinárodní vesmírnou stanicí, která je již po desetiletí korunním klenotem globálních lidských kosmických letů. Mělo to dva důvody. Za prvé, protože byla mezinárodní, těšila se celosvětové podpoře a spolupráci. Druhým důvodem byla bipartita v Kongresu,« dodal Gold.
Jestliže partnerství na vesmírné stanici ukazuje, jak spolupráce mezi národy může podpořit výzkum a diplomatické vazby, ukazuje také, jak křehká taková partnerství mohou být. Rusko sice nepodniklo žádné konkrétní kroky, aby odstoupilo od dohod, přesto NASA plánuje, jak by postupovala samostatně, a hledá možnosti, jak by se soukromý sektor podílel na výstavbě komerčních stanic, které by nahradily ISS.
Čína mezitím buduje vlastní stanici a připravuje se vyslat lidi i na Měsíc. Její pokrok v posledních letech z ní učinil skutečného soupeře Spojených států ve vesmíru, a přesto nepřistoupila na žádnou z norem stanovených v dohodách.
To by mohlo vést k nepříjemnému – a napjatému – scénáři, pokud se Spojené státy a Čína ocitnou jako sousedé na jižním pólu Měsíce. Již nyní je to pusté a nepřístupné místo, ale mrazivé vztahy by ho mohly ještě více ochladit, uzavírá The Washington Post.
(cik)
Soupeřit ano, ale ne zbraněmi….