Kup mi vrták a budu spokojen. Jak vznikla originální sbírka vývrtek Miroslava Brejši

Sběratelství je koníček starý možná jako lidstvo samo. Lidé sbírají známky, polodrahokamy, kaktusy, mince či motýly. Mnozí sběratelé jsou ale originální a dali dohromady desítky či stovky předmětů, které by většinu z nás sbírat ani nenapadlo. Příkladem je Miroslav Brejša, který takto shromažďuje vývrtky z celého světa a má je vystavené ve své vinotéce Separé v pražských Kobylisích. Více se o jeho koníčku i jeho podniku můžete dočíst zde, anebo samozřejmě v našem víkendovém rozhovoru…

Kdy jste začal sbírat vývrtky?

Tenhle sběratelský koníček začal velmi nevinně. V té době, kdy jsem si otevřel v Kobylisích vinárnu – to bylo před sedmnácti lety v roce 2006 – mnoho lidí nechodilo. A najednou se tady objevil jeden člověk, který by rád ochutnal víno, ale neměl peníze, a tak mě podaroval vývrtkou. Tehdy mě to zarazilo, přiznávám, ale byl to impulz k tomu, co tady vidíte dnes. Řekl jsem si, že mám také pár vývrtek doma, tak je pověsím a uvidíme, jak to dopadne. Lidem se to začalo líbit a moji zákazníci, hlavně štamgasti, je začali vozit z cest, které podnikli. Objevila se tu i spousta rarit, ale hlavně to bylo ideální řešení pro svátky, narozeniny i Vánoce. Spousta lidí řeší, že neví, co tomu druhému koupit, zato mě je jednoduché obdarovat. Pokaždé říkám: »Kup mi vrták a budu spokojen!«

Jsou mezi vývrtkami i nějaké pěkné sběratelské kousky či rarity?

Já jsem získával nové kousky například po tržištích u nás i v cizině, zdánlivě na hrabárně, a pak jsem podle různých katalogů zjišťoval, že to nejsou bezcenné kousky. Navštívil jsem například Musée du Tire-Bouchon, muzeum vývrtek v Provence a zjistil, že některé vývrtky, co jsou tam shromážděné, taky vlastním a že mají svoji cenu a hodnotu. Nebo ke mně přišel jeden zákazník a říkal, že má krásnou vývrtku, ale nedá mi ji, protože je po jeho tatínkovi. Nakonec ji stejně přinesl a mám ji tady i vystavenou s průvodním dopisem. Považte, že on s ní otvíral prezidentu Benešovi víno! Taky mám vývrtku s podpisem Petry Kvitové. Chodí mi sem její kouč, a tak jsem ho o ni požádal a dostal jsem kousek, který koupili přímo v Austrálii. Já jsem si také přivezl několik zajímavých vývrtek ze svých cest. Dcera bydlela v Brazílii, tak jsme projeli kus světa. Byli jsme na Machu Picchu a odtud mám krásnou vývrtku, dokonce se šálou, kterou upletla místní Indiánka. A pak mi do vinárny chodí jedna paní, co bydlí v Západní Virginii a jezdívá do České republiky. Od ní mám také vystavenou vývrtku, ozdobenou korálky od Indiánů.

Nesmím zapomenout ani na to, že jsem k Velikonocům dostal vývrtku ve tvaru vajíčka z kamene z pohoří Uralu. A zvláštní je kousek z Japonska, který neotvírá víno jako pravá vývrtka, ale jde to mezi špunt a láhev a tahá se to víceméně šroubovitým způsobem.

Máte vypočítáno, která vývrtka pochází z největší vzdálenosti od České republiky?

Asi ta australská nebo peruánská. Ta vzdálenost se těžko měří. Pro nás už jsou to konce světa, že…?

A kterou nejvzdálenější jste si dovezl přímo sám?

Tu z toho Peru. A pak mě taky napadají vodopády Iguaçu, které leží na řece Iguaçu na hranicích mezi Argentinou a Brazílií. Původně jsem viděl na brazilské straně vývrtku s tukanem, a řekl jsem si, že ji koupím právě tam, protože jsem měl brazilské peníze. Jenže přímo na místě jsem zjistil, že ji nemají, a tak jsem se přes vodopády vrátil zpátky do Argentiny, kde jsem ji teprve koupil.

Kdybyste měl některé z vývrtek dát zlatou medaili ve smyslu, že je pro vás číslem jedna, ať už z jakýchkoli důvodů, která by to byla?

Mám tu jednu, kterou jsem dostal v patnácti letech, když jsem šel do učení. Dal mi ji tenkrát táta a pro mě je nejcennější a nejzajímavější. Mám ji tu dodneška. A přinesla mi štěstí. Stal jsem se číšníkem a de facto mi to vydrželo dodnes. Dvaačtyřicet let!

A jak vás napadlo si otevřít vlastní vinárnu?

Před lety jsem se seznámil na Moravě s člověkem, který vyráběl víno. Rozhodli jsme se dostat do Prahy pár lahviček a začali s prodejem. V devadesátých letech byl boom sudových vín a dobře nám to fungovalo. Pak jsem to celé přerušil, ale následně se k tomu zase vrátil. Oficiálně od roku 2006.

Máte spočítáno, kolik sběratelských kousků už dohromady máte?

Celkově se mi jich podařilo nashromáždit 740 – ty visí naaranžované v rámech. Dalších zhruba třicet nebo čtyřicet se mi hromadí, ale je to dané tím, že sestavit kolekci není jednoduché. Nelze pověsit obrázek a píchat vývrtky, jak to přijde. Musí se to naaranžovat, aby to vypadalo. Dnes už vím přesně, do jak velkého prostoru se vejdou. Obrazy jsou po padesáti vývrtkách, a když už je mám, pak musím vymyslet místo. Moje stěny už jsou obsazené, až na jednu poslední, ale to už dělat nebudu.

Proč?

Odcházím do důchodu. Jednatřicátého prosince uděláme závěrečný silvestrovský večírek. Maximálně mě tu ještě uvidí prvního ledna, ale pak přenechám vinárnu tomu, kdo bude mít zájem. Rád ale pár dní v týdnu vypomůžu. Ze štamgastů, co sem chodí, se postupem času stali moji známí i kamarádi. Rád poradím komukoli se vším, protože vím, jak je těžké začínat s podnikáním. Mně to trvalo rok, než se mi začaly vracet vynaložené náklady. Myslím, že je docela dobré mít zavedený podnik, kde stačí otočit klíčem a pokračovat v tom, co už běží, než ho budovat od nuly. Než získáte zákazníky, to vždycky chvíli trvá.

Nechtěl jste pokračovat i v důchodovém věku?

Jsem tu každý den od pondělí do pátku od 12 do 22 hodin. Už si potřebuji také udělat občas volno. Od covidu je totiž problém najít brigádníka nebo náhradníka, který vás v případě potřeby zastoupí.

Dobře, ale co teď bude s vaší sbírkou, když si budete užívat zaslouženého důchodu?

Nejraději bych vývrtky viděl v prostředí, kde budou sloužit lidem. Několikrát mi bylo navrhnuto nějakým zbohatlíkem, že je koupí. Jenže on by je pak pověsil někam, kde se na ně bude prášit a nikdo nebude vědět, že existují. Rád bych je viděl mezi lidmi. Aby to pro ně bylo zajímavé, a ne aby je někdo schovával kdesi na půdě.

Už jste naznačil, že žádnému zbohatlíkovi sbírku prodávat nechcete. Přesto se vás zeptám, jakou finanční hodnotu má podle vašich odhadů ona sbírka?

Takové ocenění neexistuje. Když někdo přinese vývrtku, nic za to nechce. Pro mě to znamená dvě nebo tři dvojky vína, takže přibližně sto korun. Tak si spočítejte 740krát sto. Ale jsou tady kousky, které mají cenu 100 eur, to je pravda. Jedno ovšem musím zdůraznit: nechci sbírku rozprodávat po kusech. Pro mě to byla velká práce a nechci degradovat jednu vývrtku na úkor jiné. Ke všem mám stejný vztah. Buď jsem si je sehnal sám, nebo dostal od lidí. Aby mi tady zbylo několik z nich, které údajně nemají hodnotu, to by mě mrzelo, protože pro mě mají hodnotu všechny!

Petr Kojzar

FOTO – iportaL24.cz/Marcela Špičková a archiv Miroslava Brejši