»Pád současného vedení Ruské federace je nejenom nežádoucí, ale byla by to tragédie pro celý svět. Militantní skupiny Ruska, které navíc mají nevyrovnané vztahy mezi sebou, by se okamžitě chopily moci a to včetně přístupu k jaderným zbraním a svět by pak stál téměř nad propastí jaderné katastrofy. Myslím, že odpovědní a výkonní generálové v USA toto dobře vědí a de facto k udržení stability ve světě činní takové kroky, aby sice RF byla oslabena, ale nikoliv systémem totálního zhroucení bez reálné a odpovědné kontroly nad mocí v této zemi s ohledem na fakt, že se jedná po USA o jadernou velmoc,« uvedl v rozhovoru pro iportaL24 zkušený diplomat Ladislav Kubizňák. Popsal také, co znamenala takzvaná »vzpoura Wagnerovců« a jaké bude mít důsledky, a pohovořil o strategických cílech Ruska či Spojených států, ale i o roli OSN a tureckého prezidenta Erdogana.
Vidíte, jako zkušený diplomat, v nejbližší době reálnou možnost na urovnání globálních vztahů, především mezi Spojenými státy a Ruskem, ve světle konfliktu na Ukrajině?
Nejdříve zajímavost, v kuloárech OSN v New Yorku jsem si často všiml, že kmenoví diplomaté mají zapnutý vrchní knoflík košile a dotáhnutou kravatu a ostatní diplomatičtí pracovníci mají knoflík rozepnutý a kravatu povolenou. Patřím do druhé skupiny.
Naše společnost, která je pod anglosaským vlivem, zažívá stejný proces připomínající československou normalizaci osmdesátých let. Po vymanění se ze sovětské sféry vlivu jsme se dostali do anglosaské sféry, se stejnými mocenskými ambicemi jako byly sovětské.
Po rozpadu Sovětského svazu, což byl majstrštych Anglosasů, je nyní na řadě podmanění Ruské federace. S tím započal již Gorbačov, který se svým strategicky nedomyšleným jednáními ve snaze uchovat celosvětový mír dopustil narušení vyvážené bilance sil mezi supervelmocemi, což bylo nejhorší, co mohl pro svoji zemi, spojence a v podstatě pro celý svět udělat. Tím se ztratila stabilizační schopnost a svět se dostal na její hranici.
Mocenské státní elity supervelmoci, které zvítězily ve studené válce, pochopily zánik bipolarity jako uvolněný prostor pro vlastní politickou, ekonomickou a vojenskou expanzi. Hrubým ekonomickým, politickým, a když se to tržně vyplatí i vojenským násilím je mezinárodnímu společenství vnucován takzvaný euroatlantický systém jediných správných hodnot a pravidel.
V praxi se nám ale velmi osvědčilo přísloví: »Ruský mužik se nepokřižuje pokud nezahřmí«.
Jakou roli zde podle vás sehrává Evropská unie, potažmo Česká republika?
Oba zmíněné subjekty, neboli seskupení států části Evropy a jedna členská země, v kontextu těch ostatních jen poslušně plní generální vůli Deep State Spojených států a jen v nedůležitých drobnostech pak vytváří vlastní politiku. Ostatně od koloniálního uspořádání a zejména vazalské země jako je Česká republika nelze očekávat vlastní iniciativu. Po roce 1990 u nás docházelo k tvrdé deindustrializaci. Přicházeli jsme o obory, ale někdy také o celá odvětví. De facto si nás podřídili, západ po nás chtěl jenom odbyt, aby se k nám prodávalo, ale naše výrobní kapacity jim vadily. 33 roků postupné deindustrializace a ničení struktury průmyslu, tak jaký jsme dnes stát? Dnes jsme dodavatelé surovin a polotovarů, takže veškerá přidaná hodnota se tvoří mimo naše území. Proto se nemůžeme divit, že Němci mají přebytky ve státním rozpočtu, protože u nich se předně tvoří přidaná hodnota. A nám ze země uniká ročně kolem 500 mld. Kč.
Navíc v době, kdy v ČR je u moci skupina lidí oddaných této koloniální nadvládě jednak ústředně z Washingtonu a regionálně pak z Berlína, tak nelze očekávat samostatné kroky k této věci a vláda ČR dnes vzorně plní svoji protektorátní úlohu. Co se týče vedení EU a zejména pak představitelů Evropské komise ve vazbě na USA, tak jsou na tom shodně jako Fialova vláda v ČR, jen s větším územním přesahem a objemnějším finančním rozpočtem, avšak ústřední cíle výhradně řídí a sleduje administrativa ve Washingtonu. I když to bude bráno jako společné rozhodnutiEU, první housle bude vždy hrát Amerika.
Před nedávnem proběhla takzvaná vzpoura Wagnerovců. Mnozí v našich končinách se již radovali, že v Rusku vypukla tolik očekávaná občanská válka, nakonec ale vše jakoby vyšumělo a Wagnerovci se najednou ocitli pár hodin cesty od Kyjeva i od Vilniusu, kde se bude za chvíli konat summit NATO. Jednalo se skutečně o vzpouru? A bylo by skutečně pro EU výhodné, aby současné ruské vedení padlo?
Za zmínku stojí, že Wagner PMC založil v roce 2014 bývalý důstojník GRU ukrajinského původu Dmitrij Utkin spolu s Prigožinem. Utkin měl údajně nacistické sklony. Skupina žoldáků PMC byla pojmenována Utkinem na počest německého skladatele Richarda Wagnera a byla financována ze státního rozpočtu Ruské federace. Prigožin je oligarcha. Jeho čisté jmění přesahuje jednu miliardu dolarů (podle Forbesu). Je otázkou, zda byl kooptován a podplacen, aby vyvolal údajný »převrat« proti prezidentu Putinovi.
Na tuto otázku je však lépe odpovědět od jejího konce. Pád současného vedení Ruské federace, chcete-li Ruska, je nejenom nežádoucí, ale byla by to tragédie pro celý svět. Militantní skupiny Ruska, které navíc mají nevyrovnané vztahy mezi sebou, by se okamžitě chopily moci a to včetně přístupu k jaderným zbraním a svět by pak stál téměř nad propastí jaderné katastrofy celé planety Země. Myslím, že odpovědní a výkonní generálové v USA toto dobře vědí a de facto k udržení stability ve světě činní takové kroky, aby sice RF byla oslabena, ale nikoliv systémem totálního zhroucení bez reálné a odpovědné kontroly nad mocí v této zemi s ohledem na fakt, že se jedná po USA o jadernou velmoc. No a co se týče Wagnerovců, jak správně řekl prezident USA Joe Biden, jde o vnitřní spory a ryze vnitrostátní záležitost RF bez kontextu účasti kohokoliv z vnějšku. Podle mého názoru prezident RF Vladimir Putin byl o této situace informován předem a na základě toho je reálně možné, že s vůdcem Wagnerovců sehrál jen celému světu divadlo s cílem vyměnit vedení armády a ostatní čelné posty ve státní správě Ruska.
Připomíná to situaci, tuším, že z 28. 5. 1987. V ten den Rusko slavilo »Den pohraničním vojsk«. Za vlády tvůrce tehdejší přestavby socialismu Michaila Gorbačova, který skrytě de facto svými lidmi umožnil osmnáctiletému mladíkovi Mathiasovi Rustovi s civilní jednomotorovou Cesnou přistát přímo na Rudém náměstí v Moskvě. Tento mladík byl zadržen, souzen a odsouzen na nucené práce do pracovního tábora, kam ovšem nikdy nenastoupil a byl po osobních rozhovorech Gorbačova s Reagenem u příležitosti podpisu smluv o odzbrojení vydán do Německa.
Hlavním důsledkem tohoto aktu pak byly rozsáhlé personální čistky. Gorbačov přinutil k rezignaci ministra obrany, velitele vzdušné obrany a přibližně dva tisíce dalších důstojníků, kteří moc sympatií pro nového vůdce SSSR neměli. Údajně prý sovětské MIGy doprovázeli a tzv. klestily koridor této Cesně až na Rudé náměstí. No a dle mého názoru s Wagnerovci je to obdobně a nyní jsou jen pár desítek kilometrů od Vilniusu, místa prezidentského summitu NATO. Náhoda či záměr? Nevím, neb pro toto nemám žádné poznatky ani přímé informace. Z nepřímých informací jako konspirace se mohu jen domnívat, že k nějaké provokaci může dojít, ale nepodstatného charakteru. Co se týče občanské války v Rusku, tak ta je jako spontánní reakce obyvatelstva prakticky nemožná a to nejen z důvodu rozsáhlého bezpečnostního aparátu země včetně tajné policie apod., ale zejména s ohledem na mentalitu obyvatelstva, neb tento silný a houževnatý národ slyší jen tzv. na rozkaz, nejdříve od carů pak komunistů a nyní státních kapitalistů, avšak bez vlastního angažmá. Ptáte se proč? Je to jednoduché, neb již od Petra Velikého platí v těchto končinách jedno heslo: »Než přesvědčovat ovce, raději přivoláme chtivé vlky«.
Existuje i jiná varianta. Vojenský záměr se vznikem bezpečnostní slabiny. Tažení na Moskvu byla naplánovaná a domluvená vojenská akce s cílem vytáhnout Ukrajince do vzniklého prostoru jakoby bez Wagnerovců. Tam na ně čekala ruská armáda. Jenže Ukrajinská armáda tuto lest neakceptovala (nebo to zjistila přes rozvědku) a nehnula se z místa k stále ohlašovanému kontraúderu. Navíc podle ruského ministerstva obrany ztratily ozbrojené síly Ukrajiny za měsíc červen 18 letadel a vrtulníků, 920 obrněných vozidel, včetně nejméně 17 Bradleyů a 16 tanků Leopard. Takže z vojenské operace sešlo. A teď, co s tím? Prigožin je dobrý přítel Putina i Lukašenka. Takže Kreml vymyslel tu vzpouru i příčiny i následky i řešení… a velmi rychle je všechny odsoudil. A za pár hodin všechny omilostnil. Jasné je, že se plánovala současně čistka v armádě a Wagnerovci v tom hrají hlavní roli. Původní vojenský záměr sice nevyšel, ale ty ostatní politické čistky v armádě a vládě mají dobře našlápnuto, ale o nich se nedovíme.
Jak se podle vás rýsuje situace v Podněstří či vlastně přímo v Moldavské republice? Na jedné straně je zde jeden z největších muničních skladů ze sovětské éry, který střeží kontingent ruských vojáků, na druhé mnoho politických představitelů Moldavska otevřeně hovoří o sjednocení s Rumunskem či minimálně o vstupu do EU…
Situace v Podněstří a předně v Moldavsku může mít stejný scénář jako Ukrajina s tím rozdílem, že válka by zde trvala několik málo dní, ba možná jen pár hodin pro efekt a díky silným vazbám ruských oligarchů v napojení na ty moldavské, by se země prakticky stala autonomií RF během velmi krátké doby. Ovšem je otázkou, zda toto skutečně je cílem stávajícího vedení Kremlu, nebo to slouží jen jako záminka pro jinou, daleko strategičtější operaci, jakou může být rozšíření území směrem k Rumunsku a v rámci mírových jednání RF a USA může zaznít požadavek o zrušení vojenských základen USA v Rumunsku nebo alespoň části z nich. Nevím přesně, ale myslím, že USA mají v Rumunsku dvě základny ve vnitrozemí a jednu námořní. Sjednocení s Rumunskem mi osobně nedává žádný smysl, neb by to byl silně násilný akt proti vůli místních obyvatel a dříve či později by to vedlo k etnickým a národnostním sporům.
Ekonomika Moldavska je relativně v dobré kondici, prodávají třeba železo, ocel, ocelové konstrukce… podstatně levněji než ostatní, fabriky ignorují ekologii, levných energií oproti nám mají dost. V Moldávii je přes 130 vinařství, největší z nich je Cricova, které má v Čechách spolehlivého dodavatele Mold Vin CZ a naše oblíbená značka je Asconi Sol Negru Cabernet Sauvignon. A abychom nezapomněli, jedním ze strategických cílů Ruska je také spojení jihu RF až do Pridněstrovija. A tak ze zbytku Ukrajiny udělat vnitrozemský stát.
Myslíte, že by za současné situace mohlo dojít k nějakému konfliktu v Srbsku, které je přeci jenom nadále více než zdrženlivé k sankcím proti Rusku?
Nepředpokládám, že v Srbsku by mělo dojít k zásadní změně moci a změně systému řízení této země a zejména de facto protiruské orientaci. Srbsko totiž má stejnou trpkou zkušenost se Západem jako ČR nebo spíše ČSR. V České republice již žije velmi málo pamětníků zrady Západu v podobě Mnichovské dohody, ale v Srbsku má stále většina obyvatel před sebou a v paměti hrůzné »humanitární« bombardování Bělehradu. S tím spojené zkušenosti jim zákonitě velí být i střízliví k sankcím vůči Rusku.
Může podle vás v současné situaci nějak zasáhnout OSN? Je vlastně vůbec ještě akceschopná?
OSN je mimo hru, v posledních letech se stala spíše kulturní než světově akční organizací. Myslíme však, že její formální úloha ve vztahu k Ukrajině teprve přijde. Tato doba nastane, až se válka, neboli speciální vojenská operace, stane silně opotřebovanou, a to zejména na straně Ukrajiny, co se týče lidského faktoru spolu s ekonomickou prodělečností zemí Západu a zejména USA. Tento spor zemím nepřináší žádný ekonomický profit, ale výrazně na této válce bohatnou privátní skupiny na všech stranách, ať už samotní Rusové, Evropané či Američané, ale zejména samotní Ukrajinci. Pochopitelně mám na mysli úzkou skupinku ukrajinských oligarchů, možná včetně i prezidenta Ukrajiny. Právě tyto faktory, skutečnosti a personální vazby brání OSN podnikat konkrétní kroky do doby, což je hodně cynické, než se počet vojáků, a to zejména na straně Ukrajiny, sníží na technické minimum a hrozil by kolaps celé situace. Následně celý souhrn okolností dle mého odhadu bude řešen demilitarizačními zónami vojsky UNPROFORM, obdobně jako tomu bylo v devadesátých letech v bývalé Jugoslávii.
Jak vnímáte iniciativy k urovnání situace ze strany Číny či Africké unie?
Iniciativy ze strany Činy a dalších víceméně bezvýznamných státu a stran jsou spíše úsměvné, včetně aktivit Vatikánu.
Stále se diskutuje takzvaná obilná dohoda, na které má velký podíl Turecko, nemůže být nakonec tím mírotvorcem právě Erdogan?
Osoba prezidenta Turecka pana Recepa Tayyipa Erdogana, který byl nedávno opět zvolen, je složitější, než by na první pohled mohlo vypadat, tak jako účast Turecka v této věci s ohledem na nedávnou historii vztahů právě pana Erdogana a šéfa Kremlu prezidenta Putina.
V polovině července roku 2017 došlo v Turecku o pokus změny státního režimu a v Turecku tehdy probíhal pokus o vojenský puč, který měl za cíl svrhnout pana Erdogana a nastolit vojenský řád v zemi. Za tímto účelem vzbouřenci dokonce poslali dvě stíhačky a speciální výsadkovou jednotku o počtu 25 mužů do přímořského letoviska u Murmanského moře, kde prezident Erdogan trávil dovolenou a měl být zde zajat. Zhruba 10 minut před přistáním vrtulníku na střeše hotelu a příletem vojáků se podařilo panu Erdoganovi uniknout do bezpečí. Zmizel díky včasnému varování ruských zpravodajských služeb a byl o tom informován z přímého rozkazu prezidenta RF. Obrázek o jejich vztahu na základě této historky, kterou uveřejnila v té době snad všechna média, má pro nás jednoznačně vypovídající charakter. Kde může, tak pomůže, ale přes čáru jít již nemůže. Tudíž Turecko v této fázi sehrává podle mě skutečnou úlohu neutrálního vyjednavače, kdy osoba prezidenta netrpí negativním předsudkem vůči stávajícímu šéfovi Kremlu.
Navíc úloha Turecka je i strategická z pohledu stávající migrační krize, kdy na území Turecka se dnes nachází několik milionů utečenců z Blízkého východu původně mířící do evropských zemí. Ano, EU za to režimu pana Erdogana platí miliardy eur ročně, nicméně tato dohoda je účinný špunt migrantů do Evropy. Jakákoli změna v této věci by mohla, vyjma války na Ukrajině, výrazně zvýšit bezpečností riziko a přerůst v evropskou občanskou válku. Pokud někdo nezvolením pana Erdogana tento záměr měl, pak by společenská objednávka zněla na občanskou válku v Evropě po vzoru současné Francie. Ovšem jsem přesvědčen, že toto není forma studené války ze strany Ruska vůči EU, spíše snaha USA přimět evropské země k poddané poslušnosti.
New York Times píše o tom, že se vedoucí představitelé NATO sejdou v litevském Vilniusu. Ale švédský premiér Ulf Kristersson mezi nimi nadále nebude vzhledem k pokračujícímu odporu tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana vůči švédskému členství.
Erdogan nabídku zablokoval s tím, že Švédsko poskytuje útočiště kurdským exulantům a uprchlíkům přidruženým ke Straně kurdských pracujících, kterou Turecko považuje za teroristickou skupinu.
Tato otázka je kritická pro NATO, které na výročním summitu aliance nerado vykazuje známky vnitřního rozdělení, zvláště když boje na Ukrajině pokračují.
Ovlivňují podle vás situaci na frontě i blížící se volby ve Spojených státech?
Volby jsou ještě moc daleko, než aby měly nějaký podstatný vliv na rozhodování US prezidenta, navíc mají spoustu faktorů a ovlivňují je předně světová a domácí média v USA. Podle mě vítěz je již dopředu určen v Kruhu mocných a tentokrát jím bude nejspíš Republikán, a to jako příklad buď znovu Donald Trump či mladý Demokrat Kennedy. Ostatní příběhy jako mor, cholera a třeba i válka na Ukrajině jsou jen kulisy tohoto či jakéhokoli jiného aktu, jak získat moc prostřednictvím spřízněné osoby se zdáním veřejnosti, že právě tohoto si zvolila většina. Nová moderní společnost prakticky nereaguje na žádné nové a přesvědčivé myšlenky. Potřebuje hlavně krásný obal, třeba čtyřhvězdičkový.
Jasné je, že za pomoci médií a dostatečného balíku peněz je možno dostat do jakékoli funkce, spojené s volbami, prakticky kohokoliv.
Ovšem bez veřejného faktoru a quazi demokracie by Západ fungovat nemohl. V novodobé společnosti totiž i američtí občané mají svá práva a jedním z nich je i to volební.
Mohl byste si zkusit »zavěštit«, jak to vlastně celé dopadne? Případně co nás nejspíš v nejbližší budoucnosti čeká a nemine?
Základní změna odehrávající se před očima, a často se ji snažíme zdařile ignorovat, je v tom, že století Ameriky i Evropy pomalu končí. Jsme v okamžiku, kdy se většina finančních a ekonomických zdrojů již přesunula z atlanticko-evropského do prostoru asijského.
Úporná snaha Spojených států o hegemonii vede k nárůstu chaosu, právního nihilismu, neuspořádanosti světa, rozpadu států a mezinárodních organizací, masové migraci a bujení terorismu.
Co lidstvo čeká? Válka nebo dlouhé hledání obtížných kompromisů s cílem vytvoření nového světového řádu založeného na vzájemném respektu a rovnováze zájmů všech zemí.
V seskupení států BRICS je zárodek nového, co dosavadní anglosaskou dominanci v daleké budoucnosti nahradí. Dřív či později tam vstoupíme možná i my.
Ani lístek se nepohne bez větru, pokud se nemýlím, tak zhruba 70 % celosvětových peněžních toků stále probíhá v USD a jeho objem je signifikantní a celosvětově určující. America First, slogan vzniklý v roce 1850 je stále naplňován.
Tomáš Cinka