Kriminalita v Evropě roste, ale jako tranzitní země jsme na tom zatím dobře, říká odborník na bezpečnost Šelenberk

Oldřich Šelenberk se zabývá se svojí firmou SCSA Security bezpečnostními a detektivním službami, výcvikem příslušníků ozbrojených a bezpečnostních složek nebo IZS už skoro 35 let. K tomu je hlavním instruktorem bojového systému MUSADO a pořádá proto doplňující kurzy i pro veřejnost v oblasti situační střelby, přežití a bezpečného chování. Proto jsme mu v původním rozhovoru pro iportaL24.cz položili několik otázek na stále aktuálnější téma bezpečnosti a nejrůznějších konfliktů.

V oblasti bezpečnosti se pohybujete přes 34 let. Jak se za tu dobu změnila tato oblast pro běžného občana? Můžeme se cítit bezpečněji?

Na tuto otázku jsem odpovídal různým redaktorům a tiskovinám už mnohokrát. Hrozně bych si to přál, ale bohužel to není v současné turbulentní době – nyní už často používaný výraz – pravda a ani to není možné. Všeobecně řečeno, díky migračním vlnám, válečným konfliktům ve světě a děravému schengenskému prostoru došlo určitě k navýšení všeobecné kriminality. A to nejen u nás, ale po celé Evropě. Viz například nepokoje v Itálii, Francii, Řecku, Španělsku a samozřejmě v Německu. Jako tranzitní země je na tom Česko ale stále ještě relativně dobře.

Jak si poradit s nelegální migrací? Například hnutí Přísaha zmapovalo pašerácké cesty a to, jak velký byznys to je. Co si o tom myslíte?

Co si o tom myslím osobně? Pro širší obzor si přečtěte znění Schengenského protokolu a všechny související dokumenty. K tomuto protokolu se zavázaly státy, které se k němu připojily. Jen velmi stručně: Každý, kdo nemá platné doklady, nebo může být vážně nemocný, hledaný kriminálník nebo podezřelý se spojením na teroristické organizace by neměl do schengenského prostoru vůbec vstoupit. Jsou samozřejmě určité výjimky, ať už sociální, rodinné nebo váleční uprchlíci, na které se ale nyní slušně hřeší a na nichž se nyní hlavně hodně vydělává.

Podmínky členství: Země, které se chtějí připojit k schengenskému prostoru, musí splňovat určité podmínky a musí být schopné:

– kontrolovat svoje vnější hranice a vydávat jednotná schengenská víza,

– spolupracovat s dalšími vnitrostátními orgány na zajištění vysoké úrovně bezpečnosti,

– uplatňovat společný soubor schengenských pravidel (známých jako schengenské acquis), která se týkají například provádění kontrol na pozemních, námořních a vzdušných hranicích, vydávání víz, podpory policejní spolupráce a ochrany osobních údajů,

– používat Schengenský informační systém.

Osobně jsem zatím za poslední roky nabyl dojmu, že všechny výše uvedené závadové osoby můžou přijít do schengenského prostoru v podstatě kdykoliv, a to buď přes tzv. zelenou hranici, nebo připlavat přes moře na nějakém člunu. Případně je přiveze nějaká dodávka nebo jsou schopné cestovat na černo v kamionu i zavěšené pod kamionem. K tomu bych měl ještě poznámku, že převaděčství je v této době stále velký byznys a je řízen na úrovni organizovaného zločinu. Převaděč vybere »cestovné«, pak všechny naloží např. na nějaký člun, s nějakou neziskovou organizací si domluví místo ztroskotání (jejich loď je poblíž čistě náhodou), a tam je tato »neziskovka« všechny statečně zachrání. Zachráněné pak odveze k pobřeží některého z nejbližších států a předá je jako trosečníky. Dále následuje ze strany konkrétního státu humanitární zajištění ubytování, stravování a sociálních dávek pro tyto »trosečníky«, a to z peněz místních daňových poplatníků, tedy Evropské unie. O zisk z proběhlé akce se všichni organizátoři následně podělí. Není bez zajímavosti, že EU budget platí stejně boj proti migraci jako neziskové organizace, které migranty do EU vozí.

Vzrostla v souvislosti s počtem migrantů z Ukrajiny kriminalita, nebo je to jen mýtus?

Tuto otázku bych ROZHODNĚ nerad nějakým způsobem paušalizoval. Jsou Ukrajinci a Ukrajinci. Podle mé osobní zkušenosti bych to proto raději rozdělil alespoň do tří základních částí.

Zaprvé by to byl dlouhodobý pobyt Ukrajinců. Číňany, Vietnamce a Ukrajince tu máme řádově už několik desítek let. Pracují, odvádějí daně, slušně bydlí, jejich děti jsou očkované a chodí řádně do školy. Nikdy si nikdo nestěžoval a ani mně nikdy nevadili. Když nám něco doma dojde, tak si rád skočím do večerky, protože vím, že Vietnamci mají otevřeno i ve 22 hodin. Ukrajinci zase vyplnili mezeru ve stavebnictví, kde je stálý nedostatek pracovních sil. Mnoho z nich posílá vydělané peníze svojí rodině na Ukrajinu, aby ji uživili. O chudobě na Ukrajině se všeobecně ví, a já to viděl na vlastní oči s naším týmem, když jsme tam hledali skoro rok unesené děti z Kanady a projezdili půlku této země. Děti jsme nakonec našli a vrátili zpět. Po současném válečném konfliktu s Ruskem to bude určitě ale ještě daleko větší peklo.

Druhým bodem jsou váleční uprchlíci z Ukrajiny. To je velmi smutná kapitola lidského života. Opustit svoje domovy, bát se o život, utíkat z napadených zón jen s baťohem na zádech a za ruce držet svoje děti si většina z nás asi nedokáže představit. Snad k tomu u nás nikdy nedojde.

A do třetice je potřeba zmínit ekonomické turisty z Ukrajiny. Toto je téma, které mi hodně hýbe žlučí. Mnoho z nich přijelo z oblastí, kde žádná válka zatím v podstatě není (porovnejte rozdíl východ-západ Ukrajiny). Pobírají u nás sociální dávky a například zdravotnictví mají zadarmo. Nemusí dokonce ani na technickou kontrolu se svým vozidlem, na rozdíl od občanů ČR. Pokud se projdete po Praze nebo i jinde, tak zjistíte, že hodně zaparkovaných Mercedesů, BMW a Audi má na zadní značce vlaječku Ukrajina. Chudáci, utekli před válkou ve svých skromných autech. My jich v naší obci máme plné ulice a nemáme kde parkovat. Díky této konkrétní skupině je většina občanů České republiky na Ukrajince všeobecně naštvaná. Já taky. Ale jak jsem řekl na začátku, je Ukrajinec a Ukrajinec…

Pokud se však podíváme na policejní statistiky, čísla za rok 2023 mluví jasně. I když veřejností pochopitelně hýbou medializované případy, trestné činy Ukrajinců zůstávají proporcionálně malé a primárně v komunitě. V počtu trestných činů na počet členů komunity suverénně vedou Gruzínci následováni Slováky.

Z vládního tábora zaznívá, že se máme připravit na válečný konflikt s Ruskem, z opozičního pak mj., že nikdy nebyla třetí světová válka tak blízko, ovšem z odlišných důvodů. Vy se mj. dlouhodobě věnujete tomu, jak se mají lidé připravit na přežití (válku). Kdybyste to měl stručně shrnout – jak se dá na něco takového připravit?

Konkrétně, na jakou válku? Atomovou nebo s použitím konvenčních zbraní? Jen nějakou lokální či globální konflikt? Náš současný život je stále více a více riskantní. Proto se každý z nás může kdykoliv stát objektem násilí, organizovaného zločinu, dopravní nehody nebo mimořádné situace (požár, výbuch, povodeň, extrémní sucho, únik chemických látek, válečný konflikt, covid, infekční nemoci, blackout, únos na dovolené, zemětřesení, ale i fyzické napadení bez zjevného důvodu). Stoprocentní bezpečnost osob nebo majetku nelze nikdy – ničím a nikým – zajistit! Opět tedy platí pravidlo, že kdo je připraven, není překvapen. A také, že co je doma (nebo u sebe), to se počítá. Všeobecně platí, že základem je dostatek pitné vody pro celou rodinu, konzervované jídlo, zdroje tepla a světla, prostředky první pomoci, základní hygiena a samozřejmě nezbytné oblečení. A vždy připravené evakuační zavazadlo s výbavou.

Byl byste pro znovuzavedení branné výchovy na školách?

Já? Já už tady nejméně minimálně 25 let verbálně, písemně i tréninkově upozorňuji na selhání tohoto státu po roce 1990 v přípravě obyvatelstva pro různé konflikty a krizové situace – viz povodně, tornáda, požáry, terorismus, ochranu měkkých cílů, šikanu na různých školách atd. Kde je branná výchova na školách (třeba i pod jiným jménem), kde je příprava obyvatelstva v rámci civilní ochrany (děkuji, že to převzali HZS a ostatní složky IZS) a kde je vojenská základní služba, alespoň na šest měsíců? Osobně přiznávám, že dva roky vojenské základní služby byly i pro mě taky fakt dlouhé. Naučit ale současnou mladou generaci nějakým bojovým návykům, jako je střelba, kopání zákopů, protichemická příprava, první pomoc, by určitě stálo za to. Leštěním displeje na tabletu nebo mobilu se to nikdy určitě prakticky nenaučí. Nemáme dostatek krytů pro obyvatele, protiletecká obrana na vysoko letící cíle prakticky neexistuje a místo armády schopné bránit celistvost a pozemní integritu státu máme expediční sbor s méně vojáky, než kolik je zaměstnanců pošty nebo Českých drah.

Extrémně zvýšenou kriminalitu hlásí Německo. Migranti tam prý napadli přes sedm tisíc žen. Kdo za to může a jak z toho ven?

Dovolím si uvést několik výňatků z různých článků na internetu a z osobní zkušenosti: Nůž je často nebezpečnější než střelná zbraň. Německo např. zveřejnilo oficiální statistická čísla o kriminalitě migrantů. Bez nože se zde neobejdou cizinci ve věku od 11 do 50 let, svobodní, bez vzdělání, bez práce a sexuálně frustrovaní. Podíl útočníků, kteří nemají německé občanství, je extrémně vysoký. Například v Berlíně je cizinec zodpovědný za každý druhý útok nožem. Doporučení místního tisku: Nezavírejme před tím oči a omezme účinně migraci. Zde bych si dovolil citovat jedno známé rčení Angely Merkelové: »To zvládneme.« Asi se to tak úplně nepovedlo.

Jako člověk pohybující se v problematice bezpečnosti – co říkáte na atentát na Roberta Fica a následně na Donalda Trumpa? Nebylo to selhání ochranky?

Když jsem se já učil provádění osobní ochrany v Německu nebo různě po světě, a samozřejmě i tady v ČR, tak existovalo několik základních bezpečnostních opatření. Tedy například preventivní pyrotechnická prohlídka zájmového prostoru a jeho následné zajištění (privat security, policie v uniformě atd.). K tomu patří například i různé vstupní detektory nebo rušičky signálů. Dále se pohybují v davu, který může být přátelský nebo nepřátelský, policisté v civilu. Ti tipují podezřelé osoby (podnapilé, zfetované, s podezřelým zavazadlem v ruce apod.). A snad nejhorší práce zbývá na osobních ochráncích chráněné osoby.

Atentáty a vraždy významných politiků (vládců, císařů) jsou zaznamenány v historii lidstva už mnoho desítek let. Připomeňme si jen stručně některé z nich:

V roce 44 př. n. l. byl zavražděn tehdejší vládce Říma Gaius Julius Caesar. Jeho kolegové spáchali tento čin, aby zachránili podle nich rozpadající se republiku. Tento záměr však nevyšel podle jejich představ, spíše naopak.

Atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho, 35. prezidenta Spojených států amerických, byl spáchán v pátek 22. listopadu 1963 v texaském městě Dallas.

Kuličkový útok na prezidenta Václava Klause v Chrastavě v okrese Liberec se odehrál 28. září 2012 při otevření nového mostu. 26letý pachatel tam z těsné blízkosti několikrát z airsoftové pistole vystřelil na prezidenta Václava Klause, který měl po incidentu oděrky na lokti. Případ byl klasifikován jako naprosté selhání tělesné stráže prezidenta.

Atentát na Roberta Fica, slovenského premiéra, proběhl 15. května 2024 kolem 14.35 hodin místního času ve středoslovenském městě Handlová. Z pokusu o úkladnou vraždu policie obvinila 71letého spisovatele Juraje Cintulu z Levic, který střílel z pistole CZ 75. Jeho motivací k činu byl nesouhlas s politikou vlády. Obvinění z vraždy bylo 4. 7. změněno na obvinění z obzvlášť závažného zločinu teroristického útoku.

Atentát na Donalda Trumpa, bývalého amerického prezidenta a republikánského kandidáta v prezidentských volbách 2024, proběhl 13. července 2024 v 18.11 hodin místního času u města Butler v americkém státě Pensylvánie. Po asi šesti minutách projevu na něj vypálil útočník několik střel. Policisté a svědci uvedli, že střelec pálil asi z poloautomatické pušky na principu zbraně AR-15 ze střechy vzdálené asi 120-135 metrů od Trumpova stanoviště při projevu, než byl zabit členy ochranné tajné služby. Kde se tam na tuto vzdálenost ve střeženém prostoru s puškou vzal? Po několika sekundách od prvního výstřelu zakryli Trumpa členové ochranky svými těly a přibližně po třech minutách byl politik s poraněným uchem a krví v obličeji odveden z pódia. Mluvčí tajné služby po incidentu uvedl, že se Trump podrobil lékařské prohlídce a je v pořádku. Pachatel byl krátce po útoku zastřelen odstřelovačem. Různé dohady o tom, že se jednalo o akci na objednávku, aby se zvýšily volební preference Donalda Trumpa, nechci komentovat.

V lednu Sněmovnou prošel nový zbraňový zákon, a to i v souvislosti s tragickými událostmi na FF UK. Souhlasíte s jeho zpřísněním?

Hasíme požár po požáru? Na jedné straně chce stát opět zpřísňovat zákon a na druhé straně počítá s aktivními zálohami pro obranu státu a s tím, že si občan bude bránit svoji rodinu a majetek případně sám. Tento zákon o zbraních a střelivu se už několik desítek let stále vyvíjí. Někdy k dobrému, někdy k horšímu. Asi nejhorší novelu navrhla EU, že budou např. povolené pouze zásobníky s kapacitou max. 10 nábojů apod. A co kriminálníci a teroristé na našem území, kteří si propašují zbraně z válečných oblastí nebo si je tady bez zbrojáku koupí na černém trhu?

Naštěstí tady v ČR mělo hodně lidí a také politiků dostatek rozumu, takže většina tohoto návrhu neprošla. Platí tedy dosavadní ustanovení, které zachovává právo občana pořizovat, vlastnit a nosit zbraně za zákonných podmínek. Jako dlouhodobý problém osobně vidím stálou nepropojenost jednotlivých registrů (evidence zbraní, lékaři, psychologové, trestní rejstřík, CEE). Snad se to co nejdříve změní. K dalším změnám zákona se nechci zatím vyjadřovat. Opět jen přidám jedno z mých oblíbených hesel, že »ozbrojeného pachatele zastaví pouze ozbrojený občan«.

Ohledně prosincové střelby na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, kde její student zabil čtrnáct lidí a dalších pětadvacet zranil: jednalo se asi o nejhorší tragédii v dějinách ČR za poslední desetiletí. Všem pozůstalým vyjadřuji dodatečně upřímnou soustrast. Podle vyjádření Policie ČR měl střelec registrovaných minimálně osm střelných zbraní – krátkých i dlouhých – a to na zbrojní průkaz s kategoriemi B a E (sportovní střelba a ochrana zdraví, života, majetku). Lékařský posudek pro získání zbrojního průkazu získal pachatel v březnu 2023 a zkoušky složil 10. května 2023. Znalecké posudky z oblasti forenzní psychologie a psychiatrie došly následně k závěru, že útočník netrpěl žádnou duševní poruchou, která by narušovala vnímání reality, ale měl schizoidní povahu s narcistními a disociálními rysy. Na studenta Filozofické fakulty UK docela dobrý, ne? Paradoxem je, že jsme »za zatáčkou« na Právnické fakultě UK dělali asi pět let intenzivní kurzy sebeobrany a bezpečného chování. FF UK naši nabídku neakceptovala. Nevím, jestli by to situaci nějak zásadně změnilo, ale možná to mohlo snížit alespoň nějaká smrtelná rizika.

Petr Kojzar

FOTO – archiv Oldřicha Šelenberka