Menší, tedy spíše malé opravy omítek patří k jaru stejně či podobně jako alergická rýma. Velmi poškozené vnější omítky na domech bude pravděpodobně nutné zcela odstranit, a to i v případě, že se rozhodnete pro zateplení domu, chalupy či chaty. Práci vlastními silami zvládnou opravdu jen zruční a zkušení kutilové. Navíc se bez lešení, třeba jen malého, ale především bezpečného, těžko obejdete.
I rozsáhlé opravy omítek v interiéru je dobré, byť dražší, dát do rukou odborníků, pokud je seženete. Ty menší, obvykle před malováním, určitě zvládnete vlastnoručně či s »dopomocí« kamarádů.
Pokud bydlíte ve starším domě, vždy před malováním zkontrolujte stav omítky. Pro malířský nátěr musí být omítka pevná, nedrolivá, dostatečně drsná, suchá a vyzrálá. Nedržící a zvětralé části zjistíte poklepáváním, dutý zvuk je špatnou zprávou. Tato místa je nutno odstranit až na zeď. Je-li celkově omítka ve špatném stavu, otlučte ji a nahoďte novou.
V paneláku (a o něm bude dnes především řeč, byť leccos z toho se dá uplatnit i ve starších domech) je to jednodušší. Až na výjimky je na panelech natažená tzv. stěrka, nebo jen tenká vrstva štuku; obvykle stačí poškozená místa zběžně opravit. Pokud je omítka příliš hrubá nebo plná plošných nerovností, vyrovnejte ji stěrkou. Na trhu je řada různých materiálů za relativně dostupné ceny. A také speciální hotové štuky. S jejich pomocí dokážete vytvořit až patnáctimilimetrovou vrstvu, kterou i větší nerovnosti můžete spolehlivě vyrovnat. Tyto materiály dobře drží a nepraskají. Při jejich použití doporučuji respektovat návody výrobce. To platí i u stěrky.
A nezapomeňte (!), že k dokonalé přilnavosti stěrkové hmoty je nutné plochu předem penetrovat, včetně vnitřní plochy prasklin. Nejčastější vadou stěn jsou totiž právě praskliny a trhliny. Pro jejich opravu použijte tmel, který je mnohem lepším řešením než sádra. Můžete ho namíchat větší množství, tvrdne pozvolna. A opět: na trhu je velmi pestrá nabídka tmelů různých vlastností. Tmelení se po navlhčení a vyčištění spár dělá kovovou stěrkou (špachtlí). Pro zakrytí trhlin kolem stropu s výhodou můžete použít spárovacích pásků.
Ortodoxním příznivcům sádry doporučuji připravit ji například smíchání s malířskou barvou, případně přidáním menšího množství octa do vody. Tvrdnutí se zpomalí. Ano, sádru vždy sypeme za stálého míchání do vody, jen tak spolehlivě zabráníme vzniku hrudek! Ale oni to znají, pokud k nim patříte, netřeba vám radit.
Větší a hlubší trhliny a díry vyplňujte postupně. Další výplň vtlačte až po zaschnutí předchozí. Naštěstí tmel dobře předává vlhkost okolí, takže nebudete čekat dlouho. I stěrku k vyrovnání drobných nerovností natahujte v několika vrstvách. Další vrstvy nanášejte až po proschnutí vrstvy předchozí. Pro dobré vyrovnání povrchových nerovností volte tloušťku do 5 mm, více tenkých vrstev totiž vyrovná povrch lépe. Po dokonalém proschnutí můžete povrch upravený stěrkou nebo tmelem zabrousit do roviny s okolím. Dobrým řešením je brusný papír zrnitosti 120.
Drobné opravy omítek si raději udělejte vlastnoručně. Mám na mysli menší opravy uražených rohů, okolí zásuvek, po výměně starých parapetů za nové a »tak vůbec«… Shánět řemeslníka na tuto práci je drahý luxus, který si jen nemnozí mohou dovolit, pokud takového řemeslníka vůbec seženou.
O existenci hotových štukových omítek již víme, prodávají se i v menších baleních, tuším, že nejmenší má hmotnost osm kilogramů. Příznivci klasiky mohou koupit suchou maltovou směs, opět i v menším balení. Natažení štuku na panel vyžaduje určitou, raději větší, zkušenost a praxi. Ale určitě to při přiměřené dávce trpělivosti zvládnete. Až na stropy… To je opravdu obtížná práce.
Rohy (hrany), pokud jsou poškozeny, vyžadují při opravě také značnou zručnost a přesnost. Každá nerovnost na hraně je totiž dobře vidět. Proto k jejich opravě maltou či stěrkou používejte latí. Dobrým řešením bránícím pozdějšímu poškození je mírné zaoblení hrany. Možná se vám vyplatí rohy zakrýt kovovými úhelníky, obvykle do výšky 1500 mm od podlahy, které se přichycují vruty do hmoždinek. To když vám rohy systematicky »otloukají« příliš divoká dítka. Relativně dobrým řešením jsou samolepící hliníkové pásky zpevňující vnější hrany na chodbách i jinde. Jejich cena je dostupná, ale krásy interiéru nepřidá… To ostatně platí i o kovových úhelnících.
(jan)
ILUSTRČNÍ FOTO – pixabay