V sobotu, v předvečer zasedání neúplného světového Ekonomického fóra, nám premiér Fiala sdělil informaci, která vlastně »odkryla příčinu« našich problémů. Za zdražování, tedy inflaci, může prý Putin.
Fiala byl na návštěvě u prezidenta v Lánech a televize obě témata spojila. Mně osobně se ovšem nechce věřit, že by i Miloš Zeman byl stejného názoru. Zdá se mně všechno postavené na hlavu. Posuďte se mnou.
Vraťme se alespoň malou vzpomínkou do podzimu minulého roku. Tehdy, pamatujete, zdražilo máslo skoro na padesátikorunu, služby v hospodách byly dražší z důvodu »vypořádání se s důsledky koronaviru« – jinak řečeno, i hospodští potřebovali nějak dostat své peníze, také ostatní obchodníci, kteří museli mít v době přísných opatření zavřeno, přihodili nějakou tu korunu ke svému zboží. A majitelé, akcionáři lecčehos, jejichž fabriky v období zdravotních opatření stály a státní kompenzace nestačily pokrýt elektřinu, vodu, někdy i nájem a další poplatky, přičemž některé platy nebylo možno anulovat, také. Atd., atd.
To byla jedna cestička vedoucí k inflaci. Ta druhá byla už »vyasfaltovanou silnicí«. Jmenuje se sankce. Podle ní to či ono nesmíme z Ruska dovážet a ani tam vyvážet. Hroutí se přísun paliv, jenž obratem dále a nebezpečně roztáčí cenovou spirálu. Protektorské příkazy z »dalekého západu« musíme plnit a jak se ukazuje, povinně nahrazovat ruské suroviny, především plyn a ropu, o mnoho dražšími z Ameriky nebo odjinud. Sami na sebe jsme vymysleli bič, který nestojí v koutě, ale kterým se už práská.
Navíc vojensko-strategický komplex zjistil, že i na současné krizi se nechá vydělat, a vytváří systém strachu, jenž nutí nakupovat další a další zbraně a zbraňové systémy u těch, co je vyrábějí, tedy především amerických výrobců nebo výrobců s americkými majiteli. A každá zbraň, která se nakoupí, je dražší, než tomu bylo před rokem. Prostředky na ni, které je nutné vydat, je třeba někde vzít, něco si odepřít, aby výrobci dál mohli navyšovat své zisky. A ti, kteří jsou daleko potřebnější, na jejichž úkor to jde, pak dál klesají do bídy a chudoby. Tak je to v celé Evropě.
Chováme se my v České republice jinak? Nikoli. Jsme naopak v čele těch, kteří uplatňují sankce, navrhujeme dokonce nové, převracíme historii, stupňujeme urážky, které nás posunují k nenávisti a doprovázíme je dodávkami zbraní eskalujícími válečné dění. A důsledek? Jsme jedněmi z těch, kteří rozpoutávají zdražování a na rozdíl od mnoha dalších zemí Evropy neděláme proti němu nic, nebo málo. Svádět pak na jiné svou vlastní ubohost, se mně zdá poněkud licoměrné.
Jiří Vábr