Posezení s přáteli u dobré kávy nemá chybu. Ovšem její příprava je vskutku umění, pokud neholdujete obyčejnému přelití lžičky či dvou mleté kávy vroucí vodou a neříkáte tomu »turek«. Příprava pravé turecké kávy, toť kouzlení s vodou, radost na jazyku a v ústech, s chuťovým »dozvukem«, který láká k dalšímu šálku. Připravuje se v džezvě, v originálu na ohništi, ale klidně dejte přednost domácím podmínkám, tedy mírnému plameni na sporáku, pozvolnému zahřívání studené vody s dostatečným množstvím kávy (»turek« má mít sílu!) za stálého míchání, až do pěny. Přidejte kapku (doslova) studené vody, pěna po třech minutách spadne, nechte chvilku odpočinout (sedlina spadne na dno) a podávejte v malých šálcích.
Turecká káva je obvykle slazená, ale pochutnáte si na ní i v případě, že máte rádi, tak jako já, kávu hořkou. Až na výjimku – na dnu džezvy nechte chvilku zkaramelizovat lžičku cukru, zalijte ji studenou vodou, promíchejte, přidejte kávu, nejlépe čerstvě mletou, nechte zpěnit a stáhněte z ohně. Vynikající je i přídavek medu, nebo celý či mletý kardamon (velmi dobré a posilující, zvláště muži kardamon v kávě ocení).
Turecká, či též arabská, příprava kávy je údajně nejstarší způsob přípravy, odborníci si jí však necení. Údajně se tím ničí aroma kávy. Nejvíce jim však vadí čas, který je k přípravě třeba. Trpělivosti třeba, ano to jim vadí nejvíce.
- Jak patrno, neexistuje pouze jeden způsob přípravy kávy. Ovšem zásady její přípravy ano, a každý milovník kávy by je měl respektovat. Aby se maximálně uvolnilo aroma, správná kávová konvice musí být z porcelánu, pálené hlíny, nebo ze skla, popřípadě i z nerezavějící oceli.
- Používejte, jak jen to je možné, kávu čerstvou a čerstvě mletou. Po každém použití mlýnek vyčistěte.
Silnější káva má lepší chuť a vaší oblíbené směsi umožňuje zvýraznit všechny své kvality. Voda, obsahující velké množství vápníku a přidání mléka a cukru kávě odebírá část jejího aroma.
Pokud trváte na tom, že kávu je třeba zalít vodou, pak ji zalijte vodou, která se »sotva« začne vařit, tedy o teplotě mírně nižší než 100 °C. Pak nechte bez míchání spadnout sedlinu a užívejte si.
- Francouzská konvice (též pístový kávovar/French press) má také svůj půvab. Lze v ní připravit větší množství kávy. Na její dno vsypte odpovídající množství, nejlépe hrubě umleté kávy; zalijte ji vroucí vodou (těsně pod 100 °C), po zhruba třech minutách vtlačte »píst«, přesněji snad filtr; získáte tak skvělou kávu, kterou můžete popíjet i několik hodin. Na českém trhu se cena konvice pohybuje nad 200 Kč. Kávovarem je skleněný válec, sevřený podstavcem, který je železný nebo z tvrdé umělé hmoty. Filtrem je vyklepaná železná síť nacházející se na tyčce, která prochází víčkem. To sundáme a do nádoby nasypeme hrubě namletou kávu, na kterou nalijte vařící vodu. Jak již řečeno, několik minut nechejte kávu spařit, pak do něho vložte filtr.
- Neapolský kávovar (Moka konvice )každý zná, každý znalec dobré kávy ho má! A pokud ne, tak si ho dříve či později jistě pořídí. Na dva větší šálky přijde těsně pod 1000 Kč, na dva menší šálky pak za čtyři či pět stovek. Pozor na levné hliníkové výrobky, které chuť kávy ničí! Do spodní části vlijte studenou vodu, na ni usaďte filtr, naplňte ho kávou a uzavřete přišroubováním horní části do které bude čistá káva (odvar z ní) pod tlakem »protlačena«. A můžete si užívat! Bezpečnostní pojistka těsně nad hladinou vody zabraňuje možným škodám z přetlaku. Dejte přednost dražší oceli před levnějším hliníkem. Ocelový kávovar vám vydrží deset, dvacet a více let (tak jako u nás doma), jen těsnění třeba čas od času vyměnit. Znalci, jak jinak, o kvalitě takto připravené kávy pochybují. Ale lidu »obecnému« takto připravená káva chutná bez ohledu na názor znalců.
- Jiné způsoby přípravy kávy, například káva »prohnaná« přes papírový nebo textilní filtr, také leckoho potěší, zvláště pokud je zvyklý popíjet kávičku jen tak, mnohdy i několik hodin. Dokonalosti chutě však lze dosáhnout jedině metodou vakua (též »cona«). Vypadá sice jako alchymistická pomůcka, ovšem káva je opravdu dokonalá.
Vakuová příprava kávy v přístroji zvaném cona byla údajně poprvé použita již v polovině devatenáctého století. Věřím tomu, pokud by kávu znali alchymisté z časů Rudolfa II., s nápadem by přišli právě oni. Ale nestalo se.
Takže cona je celoskleněný kávovar, který možná v některých rodinách používáte, proto jeho vlastnosti umíte ocenit. Ostatně – lze si ho koupit i dnes v některých specializovaných prodejnách, v nichž prodávají kávu, běžněji pak v cizině. Vypadá možná jako alchymistická pomůcka. Skládá se ze dvou skleněných koulí. Horní vyúsťuje v trubičku. Obě do sebe zapadají, mezi nimi je těsnění. Vodu (nejlépe horkou, aby se čas přípravy zkrátil) nalijte do spodní skleněné koule a potřebné množství čerstvě mleté kávy nasypte do koule vrchní. Lihový kahan ohřívá vodu, ta postupně stoupá trubicí do vrchní nádoby, kde se smíchává s kávou. Stačí vypnout zdroj tepla, a čistý výtažek z kávy je odsáván do dolní koule. Horní část sundejte, ze spodní části je hned hezká konvice. Existují modely, které se mohou použít k vaření na přímém plynovém ohni či na elektrickém vařiči, ale znalci upřednostňují lihový kahan. Kávovar si pak totiž můžete postavit na stůl, můžete sledovat přípravu kávy a těšit se na ni.
- Jen málokdo si nedal v kavárně, cukrárně či restauraci espreso. I z levných, nepříliš kvalitních druhů káv v těchto přístrojích umí připravit dobrou kávu. Pára a vroucí voda pod tlakem procházejí malým množstvím stlačené kávy. Stoupá z ní aroma, kterému těžko odolat. Podmínkou kvality je ovšem pečlivá údržba. V přístroji nesmí být žádné vápenné usazeniny. Tlak vody a vzduchu musí být dobře seřízen. Velké profesionální přístroje doma těžko uplatníte, ale na trhu jsou i menší stroje na espreso; ty opravdu kvalitní jsou vesměs velmi drahé. Navíc se v nich káva musí »točit«; jeden dva šálky denně se v nich nevyplatí vařit. Espreso (totiž stroj na jeho přípravu) je náročné na běžnou údržbu i při domácím používání.
- U elektrického kávovaru stačí pouze naplnit nádobu na vodu, nasypat do filtru požadované množství kávy a přístroj zapnout. Jako filtr se používá papír, některé druhy mají filtr pokryt slabou vrstvou ze vzácných kovů. Ten stačí jen důkladně omýt. Je důležité udržovat přístroj v čistotě, především bez vodního kamene. Ten odstraníte pravidelnou údržbou, alespoň dvakrát týdně.
- Snad nejhorší kávu připravíte v kávovaru, v němž se vaří chuťově děsivá, řekněme – kancelářská káva. Na plotýnce je konvice s menším množstvím vody, která je postupně uváděna do varu, na ní pak nasazen kuželovitý filtr (obvykle je to sítko do nějž je vložen papírový filtr) s kávou. Na něj teče vroucí voda ohřívaná v jiné části kávovaru. Káva steče, jako odvar, do vroucí vody na vařiči, který ji udržuje teplou. Existují však ještě horší kávovary, říká se jim též »americké«, v nichž je filtrovaná káva opakovaně »proháněna« trubkou vedoucí ze spodní nádoby stojící na plotýnce do filtru s již použitou kávou, a to tak dlouho, dokud »vařitel« nerozhodne, že je káva dostatečně silná. Tento šílený nápad vaření kávy vznikl sice ve Francii, ale tam neuspěl. Za to v USA je pýchou domácností, ale i kaváren. Však to znáte z amerických filmů: vnadná dívka poletuje hospodou a nabízí z konvice hotovou kávu.
- Stařečkem mezi kávovary je »ponožka«. Nevím jak se jmenuje, ale přesto se dosud používá. Ponožkou je plátěný sáček, který je naplněn mletou kávou, zavěšen do kávovaru. Poté následuje zalití vroucí vodou. My už víme, že voda by měla mít mírně nižší teplotu než 100°C. Pokud »ponožku« dosud používáte, pak vězte, že po každém použití je dobré sáček důkladně vyvařit a poté vymáchat. Jinak budete chutí kávy zklamáni.
Důležitá je i voda, která má na přípravu kávy vliv. Pramenitá voda není dobrým řešením, stejně tak »dešťovka«, byť převařená, aby neobsahovala baktérie. Nejlepší je voda natočená z kohoutku, pokud neobsahuje příliš chlóru. Tvrdá voda ze studní chuti kávy ubližuje. Pak je dobré ji nejdříve převařit, aby se vápník vysrážel, nechat ji částečně vychladnout, a poté ji k přípravě kávy použít.
A ještě jedna dobrá rada závěrem. Kávu podávejte v předem vyhřátých šálcích, aby se její vůně a chuť dostatečně rozvinula…
Jiří Janouškovec
ILUSTRAČNÍ FOTO – pixabay