Fotbalová legenda Antonín Panenka si nenechá ujít jediný duel svých zelenobílých barev. To platilo vždy a platí to i v současné sezoně, kdy »Klokani« ve FORTUNA:LIZE překvapivě bojují o evropské poháry. Jak jejich letošní vzepjetí populární »Tonda« hodnotí? Jaké dává šance »svým« barvám v dnešním derby na Slavii? A kdo nakonec získá mistrovský titul? Uvidíme, zda je autor nejslavnější branky československé historie z Bělehradu 1976, zároveň i dobrým sportovním prognostikem…
Celý týden fotbalovou veřejností rezonovalo 305. derby pražských »S«, které mělo divoký průběh a skončilo 3:3. Jak se duel Sparta – Slavia zamlouval vám?
Na naši ligu to bylo velice atraktivní utkání, všem se muselo líbit. Však se také přirovnávalo k anglické lize! I když tady bych si neodpustil drobnou poznámku, totiž že i v Anglii jsou špatné zápasy. Ale derby se mi opravdu líbilo moc! Když to vezmu souhrnně, remíza je zasloužená. Chvilku tahala pilku Slavia, chvilku zase Sparta. Tak nějak se to přelévalo, ale vždycky vedla Slavia. Domácí nakonec vyrovnali velmi šťastně v nastaveném čase.
Sázkové kanceláře favorizují na titul Spartu. Jak to ale koresponduje s tím, že letenský tým jen horko těžko zachránil alespoň remízu v duelu se Slavií, jíž chybělo osm hráčů ze základní sestavy nebo na jejím pomezí…?
Sice Slavii chyběli hráči, ale ti, co nastoupili, by v jakémkoli jiném klubu hráli v základní sestavě. Osm absencí je docela dost, ale Slavia má dobrý a široký kádr, u kterého je jedno, jestli nastoupí Petr nebo Pavel.
Co se týče titulu, Sparta to má momentálně nejlépe našlápnuté, protože udržela dvoubodový náskok v čele tabulky. Kdybych si měl osobně vsadit, tipnul bych, že si to Sparta nenechá ujít. Zdá se mi, že po tom titulu lační víc – už z toho důvodu, že na něj takovou dobu čeká.
Ano, letos je to již devět let a pomoci uzmout body Slavii může v tomto kole vaše Bohemka. Je reálné, aby »Klokani« získali nějaký ten bod? V poháru sice dovedli zápas do prodloužení, když červenobílí vyrovnávali až v poslední minutě nastaveného času, ale jinak byli pod soustavným tlakem. Souhlasíte s tímto hodnocením pohárového semifinále?
Kluci v poháru odvedli statečný výkon, na který se dalo koukat. Jasně, Slavia měla velkou převahu a některé situace nevyřešila dobře. Její hráči se snažili řešit šance fotbalově, místo aby nekompromisně zakončovali. Myslím, že tu převahu domácích uvidíme v Edenu znova, ale každé utkání začíná za stavu 0:0 a Bohemka je po výhře 4:0 nad Mladou Boleslaví v dobré náladě. Může to favoritovi znepříjemnit.
Čekal jste, že se Bohemka po loňské sezoně, kdy musela zachraňovat ligu v baráži, vyšvihne do míst, kde je nyní? To znamená na čtvrté místo, které jí aktuálně zajišťuje účast v nadstavbové Skupině o titul.
Musím se přiznat, že je to pro mě velké překvapení. Koukám ne jako Alenka v říši divů, ale jako Panenka v říši divů. Loni se Bohemka tak tak zachránila, a teď hraje o poháry. Mužstvo má dobré jádro a výborného trenéra. Kluci hrajou poctivý fotbal, bojují, jeden táhne za druhého – ten kamarádšoft je tam znát. A na rozdíl od jiných sezon máme výběr do útočných řad.
Týmu Bohemians se sice zpočátku ligy dařilo více venku než doma, ale teď je v pozici, že se do Ďolíčku nikomu nechce. Dokonce už jsem zaslechl, že Sparta i Slavia budou Bohemce fandit, aby neskončila pátá ani šestá, ale čtvrtá, a tím pádem by ji obě »S« v nadstavbě přivítala doma…
To je tlučení slámy. Sparta i Slavia mají tak kvalitní manšafty, že je velký rozdíl mezi nimi a zbytkem ligy. Těm může být jedno, jestli hrajou doma nebo venku. Myslím, že se nebudou ohlížet na to, kolikátá skončí Bohemka.
Věříte, že by to mohlo s evropskými poháry vyjít?
Myslím, není dobře něco přeceňovat, žít ve snech a létat v oblacích. Pokud k tomu budou kluci přistupovat stejně poctivě jako doteď a neztratí tu správnou motivaci, reálné to je. Ale rozhodně není důvod, aby se nad vidinou evropských pohárů nějak stresovali. Už teď klobouk dolů před tím, co v téhle sezoně dokázali!
Sám jste zmínil, že má Bohemians 1905 vynikajícího trenéra. Věřil jste Jaroslavu Veselému už na počátku jeho angažmá?
Přiznám se, že jsem předtím jeho jméno moc neslyšel. Vím, že v zahraničí dělal asistenta Ivanu Haškovi, což byla asi dobrá škola. Ale v Chrudimi se mu moc nedařilo, odvolali ho a pak přišel jako asistent do Bohemky, kam si ho vybral Luděk Klusáček. Jenže ten skončil, a tak dostal důvěru právě Jaroslav Veselý. A chytil šanci za pačesy! Potvrdil, proč do té Bohemky šel. Je to dobrý trenér, líbí se mi na něm, jak vypadá skromně. Nepředvádí žádná teatrální gesta, nevykřikuje velká slova. Je loajální a zvládá disciplínu mužstva. Umí povolit, když je třeba, a pak zase přitvrdit. Hlavně má výsledky a i na tu hru se dá koukat!
Byl jste fanouškem Bohemky už v době, kdy jste jako dítě začínal s fotbalem, nebo až když jste skončil v jejích řadách?
Já jsem se do Bohemky dostal poměrně náhodou. Zajímavé je už jen to, že jsem do žádného oddílu ani nechtěl. Bavilo mě hrát s klukama, které jsem znal, a nechtělo se mi do cizího prostředí, kde budu poznávat nové lidi. Byl jsem takový stydlivější, ale táta říkal, že něco umím a byla by škoda toho nevyužít. Tehdy jsme hodně chodili na Slavii, a tak mě tam vzal jako první. Trenér mě vyzkoušel, nechal mě kopnout levou i pravou nohou, a řekl, že jsem sice šikovnej, ale slabej. Ať prý přijdeme za rok, až zesílím. Byl jsem rád, že nikam nemusím, ale táta mě odvezl na Duklu. A tam se situace opakovala! Zase jsem byl rád, jenže táta se mnou pokračoval na Bohemku. Tu jsme měli nejblíž – asi 400 metrů od baráku. Na zkoušku si mě vzal trenér Holeček, tatínek našeho slavného hokejového brankáře, který se tam věnoval mládeži. Řekl, že jsem šikovnej a okamžitě mě bere. Zítra ať přineseme vysvědčení a fotografii. To byla středa, ve čtvrtek už jsem byl zaregistrovanej a v sobotu hrál první zápas za žáky.
Pamatuji si to jako dnes. Bylo to na Tesle Žižkov a já jsem tehdy dal i nedal gól…
Hmm, to vás na závěr poprosím vylíčit…
Tehdy se děti nedělily na starší a mladší žáky, bylo to promíchané. A tak se mnou hráli kluci, co byli o dvě hlavy větší. A já jsem se tak nějak motal u brány, když ke mně přiletěl míč a stačilo ho kopnout do prázdné branky. Jenže jeden holomek, co byl větší a silnější než já, okamžitě přiběhl a kopnul do mé nohy. Gól tak byl jeho, ale moje noha ho dala fyzicky.
Petr Kojzar
FOTO – autor a Herminapress
Panenkův „gol“ – to bylo dost riskantní, ale pak „vítězství“…..