Lidé by se měli před vstupem do volebních místností zamyslet nad rozporem ve slibech a jejich realizací u předchozích vládnoucích politických garnitur, plných lumpů a podvodníků, kdy dnes jedna kriminální kauza přebíjí druhou. Jediné správné rozhodnutí tak nemůže směřovat jinam, než »do leva«. V rozhovoru pro iportaL24.cz to uvedl bývalý poslanec KSČM a kandidát do Senátu Jiří Valenta.
V době vašeho působení v Poslanecké sněmovně jste se podrobně zabýval mediální problematikou, patřil jste k výrazným kritikům veřejnoprávní České televize. Co vám na její činnosti nejvíce vadilo?
Ano, Česká televize, její hospodaření a činnost zejména v oblasti publicistiky a zpravodajství mne skutečně dlouhodobě nenechává chladným. Na plénu Sněmovny jsem každoročně vystupoval, a to při schvalování zpráv ČT, s obsáhlou a samozřejmě i fakticky podloženou kritikou, která se často obsahově generovala přímo od některých zaměstnanců ČT, nebo od lidí, kteří měli velice detailní vhled do chodu tohoto největšího veřejnoprávního média u nás. Tím chci naznačit, že to nikdy nebyly pouze plané stesky od komunisty, kterému někdo šlápl na kuří oko, jak někteří zcela nekritičtí obránci ČT často při politických duelech se mnou naznačovali.
Hospodaření ČT, a to s několikamiliardovým rozpočtem, bylo a je dle mého názoru neefektivní, penězovody dlouhodobě směřují k rozličným způsobem spřízněným osobám, což se stává a je možné vždy tam, kde chybí plnohodnotná objektivní kontrola.
Ještě horší stav byl ale již ve zmíněném zpravodajství a publicistice. Kdo je jen trochu soudný, musí sám uznat, že manipulace veřejným míněním ze strany mnohých redaktorů a moderátorů ČT je všudypřítomná a často nabírá až obludných rozměrů. Zpravodajské pořady shledávám jako mnohdy neobjektivní, ploché a nevyvážené. Prakticky jakoukoliv závažnější situaci na politické scéně, ať již doma nebo v zahraničí, komentují vždy pouze a jen pečlivě vybraní lidé, názoroví oponenti jsou umlčováni, před diváky ztrapňováni, nebo nejsou zváni vůbec.
Bohužel Česká televize, namísto poctivé služby všem občanům bez rozdílu se dnes nachází v režimu propojení s některými elitami, ať již politickými nebo ekonomickými, a na Kavčích horách si tak platíme jakýsi »stát ve státě«. Zde »panuje« generální ředitel s platem a roční odměnou v sumě vyšší, než kterou disponuje prezident republiky, a to, opakuji, že stav a kvalitu hospodaření nelze prakticky efektivně ověřit, neboť sem má obrazně řečeno »zakázán« přístup i Nejvyšší kontrolní úřad.
A tak se tedy směrem k nám často linou z obrazovek zavádějící informace, sloužící k prospěchu pouze některým, přičemž ale koncesi musíme, dle příslušného zákona, odvádět všichni. A všechno toto uvedené jsem ve Sněmovně vytrvale kritizoval!
Jak hodnotíte veřejnoprávní televizi nyní, a to především v souvislosti s informacemi, které přináší ohledně konfliktu mezi Ruskem a Ukrajinou. Dá se říct, že dostatečně plní úlohu veřejnoprávního média a informuje o konfliktu objektivně?
Moje odpověď bude v jistém smyslu navazovat na tu předchozí. Černobílé a nevyvážené komentáře s aplikací vlastních morálních soudů, namísto ověřitelných faktů, od takových »kapacit«, jako je například moderátor Železný a některých dalších, se skutečně nedají po delší dobu, bez újmy na duševním zdraví, poslouchat. Vždy mne rozesměje, že po několikaminutovém »máchání Ruska ve špinavé vodě« si musím v závěru vyslechnout obligátní krátkou formulku redaktora, že některé, posluchačům servírované údaje nelze seriózně ověřit. To je skutečně vrchol všeho, divákům se »cpe« to, co nelze ověřit!
Aniž bych sám na tomto místě vyslovoval vlastní hodnocení vzniku a průběhu konfliktu na Ukrajině, jsem si prakticky jist, že zpravodajství ČT a jeho moderátoři porušují nejen platný zákon o ČT, ale i morální kodex ČT. Stačí si jen připomenout článek 6.5 tohoto kodexu: »Moderátoři diskusních pořadů České televize jsou povinni zachovávat nestrannost. Divák by neměl z jejich vystupování v pořadu poznat, jaký k diskutovanému problému nebo diskutujícím zaujímají postoj. Moderátoři vždy iniciují otevřenou výměnu názorů mezi pozvanými diskutujícími, současně však dbají na dodržování pravidel čestně vedené diskuse.«
Vládní koalice se ve Sněmovně snaží prosadit novelu zákona o ČT a ČRo. Pro iportaL24.cz jste nedávno uvedl, že předloha se snaží odklonit ČT od její reálné odpovědnosti vůči společnosti a tuto odpovědnost dále rozmělňovat. Můžete připomenout, o co v novele jde a proč s ní nesouhlasíte?
Vládě nejspíše vadí, že členy Rady ČT volí pouze Poslanecká sněmovna PČR, která je složena z rozličných politických subjektů, z nichž některé mají velice kritický názor k samotné činnosti, ale i hospodaření ČT. V případě navrhované volby členů rady též prakticky jednobarevným Senátem by částečně vymizela pluralita tohoto výběru. Navrhovaný vyšší počet členů rady by zase měl, dle mého názoru, přispět k obtížnějšímu odvolávání generálního ředitele ČT a tím pádem i k dalšímu zakonzervování nelichotivého stavu.
Vládní teze o tom, že když se do volby členů rady více zapojí společenské organizace, tak se veřejnoprávní médium odpolitizuje, také »kulhá na obě nohy«. Přece, i když nějaká, samozřejmě pečlivě prokádrovaná, organizace někoho navrhne, tak v konečném důsledku tohoto jejího nominanta zvolí či nezvolí zase jen Sněmovna, nebo k tomu zamýšlený Senát, ale vždy to bude zase a jen politická volba. A jestli někomu není politická volba demokraticky zvolenými poslanci po chuti, ať navrhne a prosadí změnu Ústavy, abychom přestali být parlamentní demokracií.
Je ale »moc hezké«, i když velice průhledné, jak tyto plánované změny překryla vládní koalice tím, že prý zatím koncesionářské poplatky za sledování ČT zvyšovat nebude. Samozřejmě, je před volbami, »šrouby se utáhnou až po nich«!
Jak vůbec hodnotíte mediální politiku současné koalice? Víme, že po začátku konfliktu na Ukrajině došlo k vypnutí několika informačních serverů, setkali jsme se dokonce s výzvami k udávání lidí, kteří si dovolili říkat o této válce jiné názory, než jsou ty oficiální, které nám přináší právě i ČT…
Vypnutí některých údajně dezinformačních webů či serverů byl největší cenzurní zásah od systémové změny před více než třiceti lety. Toto »gumování nepohodlných názorů« se dokonce dotklo i webů, které nebyly dezinformační ani náhodou. Jedním z nich byly například První zprávy, kde jsem velmi často také sám publikoval. Naše »vrchnost« ale velice rychle zjistila, že přijatelnou odezvu v tomto svém konání nenalezne ani u svých evropských spojenců, ale ani v evropském či mezinárodním právu, a tak již potichu z dalších plánovaných zákazů vycouvává!
Jenže nemylme se, paralelně se připravuje zákon, kde budou některé cenzurní alternativy pevně zakotveny, a další zásahy »ve jménu spravedlnosti« budou již »lege artis«, tedy dle zákona, což dnes ještě rozhodně nejsou.
Je normální, že se v dnešní době lidé bojí vyslovit nahlas, co si myslí, protože by mohli být za své názory stíháni?
Normální to rozhodně není! Platný právní řád jasně pojmenovává některé základní věci, jako je urážka na cti, pomluva apod., a tak není třeba vymýšlet již další nové zákazy a sankce, a to dokonce postihy za názory politické. Jestli naši občané během tzv. sametové revoluce po něčem úpěnlivě volali, tak to byla svoboda politického projevu a dnes se již rozhodně nechtějí vracet zpátky. Občané musí mít dokonce právo se i ve svých prezentovaných, a to nejen politických názorech a explicitních projevech mýlit, i když by ale neměli současně nikoho urážet či veřejně pomlouvat.
Doba je v tomto ohledu finančně, ale i mezilidsky nemilosrdná, žijeme v kapitalismu a kvalitního právníka si nemůže rozhodně dovolit každý, a tak soudit se o právo na prezentaci a obsah vlastního politického názoru mohou jen Babišové nebo Rakušanové, přičemž hrozba trestního stíhání ale zároveň visí nad každým běžným člověkem. Nad každým, kdo se nebojí prezentovat něco proti aktuálně prosazované »ideologii jediné pravdy«.
KSČM se po posledních volbách do Sněmovny nedostala. Nepředpokládám, že byste dění v dolní komoře nějak podrobně sledoval, ale určitě jste si alespoň ze zpravodajství udělal obrázek o tom, jak jednání probíhají. Zákony se projednávají ve stavu legislativní nouze, k běžným předlohám se svolávají mimořádné schůze, a to nejen ze strany opozičních, ale i koaličních stran…
Naopak, jednání Sněmovny sleduji velice bedlivě, a většinou ještě v přímém přenosu. Musím v tomto ohledu podotknout, že se mi hrubě nelíbí, že se jednání ve Sněmovně nedají sledovat ze záznamu a vždy, maximálně dvě hodiny po ukončení schůze, příslušný záznam z webových stránek Poslanecké sněmovny zmizí. Nevím, kdo a čeho se obává, ale toto není rozhodně ani transparentní a již vůbec ne demokratický přístup k občanům naší země.
Co se týká mimořádných schůzí, tak ty byly vždy a neshledávám na tom nic špatného. Někdy je naopak velice vhodné svoláním takovéto schůze tzv. na podpisy ten koaliční programový diktát jednání Sněmovny erodovat. Navíc mimořádná schůze, jako taková, nenarušuje chod Sněmovny, odehrává se mimo řádné jednání, jen poslanci jsou více časově vytíženi. A od toho tam také ale jsou! A když vidím účast některých, jsem na velkých rozpacích a jejich chování považuji skoro až za podvod na voliče.
Osobně jsem se během výkonu svých dvou mandátů choval zcela opačně, moje docházka činila 99,3 % a byl jsem v tomto ohledu nejlepším, když se ale dnes podívám např. na účast hlavního představitele opozice Andreje Babiše, která činí něco přes 20 %, nepřipadá mi to vůbec v pořádku.
Na podzim se budete ucházet o hlasy voličů ve volbách do Senátu. Co vás k tomu vede?
Domnívám se, že každá politická strana či jiný politický subjekt jsou na politické scéně primárně od toho, aby prezentovaly své postoje a vytvářely hodnotové priority, které by následně nabízely voličům. A kde jinde toto dělat, než ve volbách?! Schůzování, či jakýkoliv jiný kontakt s občany, jsou sice také potřebné, ale v právním státě, natož potom v parlamentní demokracii, nejvýznamnější roli hrají právě volby. Jakékoliv, tedy i ty senátní! A mne v tomto ohledu velice mrzí, že KSČM nabízí letos své kandidáty jen v devíti z dvaceti sedmi volebních obvodů.
Chápu sice, že aktuální politická situace naší straně zrovna nenahrává, a že je třeba se zamýšlet nad každým výdajem, ale neúčast ve volbách je strategickou chybou. Vždyť i v případě volebního neúspěchu může jakýkoliv náš kandidát veřejně a také, na rozdíl od průběhu volebního období, médii neopomenutelně šířit naše myšlenky směrem k občanům a vytvářet si tak nezbytný základ do další politické činnosti.
Osobně kandiduji již ve třetím volebním obvodě a při mé zatím poslední kandidatuře v roce 2012 na Plzni-severu mi nakonec chybělo pouhých několik procent k celkovému úspěchu. Svoji roli také sehrál fakt, že právě z obvodu, kde budu kandidovat nyní, pochází i náš rod, který zde sídlí již několik staletí, a proto se domnívám, že mám i nějakou morální povinnost toto učinit a v případě zvolení této části Plzeňského kraje pomoci. Je ale zábavné slyšet, že například můj protikandidát, žokej Váňa, má také vztah k tomuto regionu, neboť v našem kraji, byť v úplně jiné části, byl před padesáti lety na vojně.
Komunističtí kandidáti vždy preferovali kontaktní kampaň. Lidé se vás budou určitě ptát na vaše recepty, jak překonat současnou krizi a obrovské zvyšování cen, a to už v podstatě všeho. Co od vás uslyší?
Já si stále myslím, že volební kampaň začíná vždy prvním dnem po volbách, ať již vítězných či prohraných, a řídím se tímto pravidlem stále! Je to nejen o poctivé každodenní politické práci, ale samozřejmě i o její prezentaci navenek. A přiznávám, že právě v »prodávání« našich nesporných zásluh na nárůstu kvality života i těch tzv. nižších sociálních vrstev, jsme se, jako strana, vůbec nevyznamenali. A neomlouvá nás ani nepřízeň, či dokonce bojkot, ze strany médií. To musíme do budoucna výrazně zlepšit! Několikadenní přímá komunikace s občany u předvolebních stánků je tak věcí sice dobrou, ale zcela jistě nikoliv zásadní!
A rada lidem v době nárůstu cen, chudoby, nemožnosti vlastního bydlení, pádů do dluhových pastí a tlaku exekucí je jen jediná, ale zato platná. Je to zamyšlení se nad rozporem ve slibech a jejich realizací u předchozích vládnoucích politických garnitur, plných lumpů a podvodníků, kdy dnes jedna kriminální kauza přebíjí druhou, příchod k volbám a konečně již správné rozhodnutí. To nemůže směřovat jinam, než »do leva«, protože pravice a její nástroj kapitalismus prostě řešit a vyřešit problémy těch skutečně potřebných neumí a v historii ani nikdy neuměl!
Jana Dubničková