Vojtěch Filip v minulých čtyřech letech zastával funkci 1. místopředsedy Poslanecké sněmovny. Komunistická strana Čech a Moravy byla významným hráčem, na němž závisela důvěra koaliční vlády hnutí ANO a ČSSD. Babišovo hnutí nakonec »vysálo« obě levicové strany, a jak ČSSD, tak KSČM jsou dnes mimoparlamentními subjekty. Do zářijových komunálních voleb ale jdou s velkými ambicemi a Vojtěch Filip dokonce jako lídr kandidátky v Českých Budějovicích, a tím i potenciální kandidát na primátora. V následujícím rozhovoru vysvětluje mnohé své předchozí kroky i to, že osobnostně by za ideálního primátora považoval Františka Čubu.
Nevnímáte to jako politický sešup – ze Sněmovny do městského zastupitelstva? Přece jen, rozdíl je velký…
Myslíte? Z určitého úhlu pohledu a pro někoho ano, ale pro mě osobně je to krok, který jsem udělal zcela záměrně. Já jsem do Poslanecké sněmovny nekandidoval z prvního místa a vytvářel jsem prostor pro ostatní. Dopadlo to jinak, ale to je na jiný rozhovor a nikoli tak, jak vy myslíte. Vysvětlím. KSČM za mého vedení vždy důsledně prosazovala, zvláště důrazně pak v období nouzových stavů, aby výkonná moc byla v co největší míře přesunuta na kraje a magistráty velkých měst. Jak se k tomu mnohé magistráty a kraje tehdy postavily, máme dosud v živé paměti. Nechtěly mít se zodpovědností nic společného.
Ale abych neodbíhal od otázky. To samé budou teď komunističtí kandidáti vysvětlovat v kampani občanům. Že v případě důvěry, kterou nám dají, budeme požadovat od státu více pravomocí a více zodpovědnosti. KSČM se na rozdíl od všech ostatních politických stran a hnutí, a to »všech« zdůrazňuji, zodpovědnosti nikdy nebála. Nikdy jsme před ní jako komunisté neutíkali a z boje neutečeme ani teď, byť nás nečekají lehké časy.
To k vaší otázce za prvé, a za druhé – čím níže postupujete v té politické hierarchii, tím méně prostoru se otevírá pro všechny ty nečisté a neprůhledné spekulace, intriky, obstrukce apod. Zodpovědně mohu konstatovat, že toho jsme se ve Sněmovně nikdy neúčastnili. To ale neznamená, že jsme jednali jen na plénu Sněmovny, ovšemže jednání probíhala i individuálně, ale vždy v souladu s programem a se zveřejněním dohodnutých postupů. Platí totiž, že pokud dohodě o celku chybí detail, není dohoda uzavřena. A konečná podoba zákona či jiné právní úpravy, například prováděcí vyhlášky, usnesení atd., které náš poslanecký klub předkládal nebo prosazoval, musela být vždy ku prospěchu většiny občanů. A na to jsme potřebovali získat potřebný počet hlasů, který byl větší než počet hlasů, jimiž disponoval klub.
Na úrovni magistrátu se jistě také spekuluje a lidově řečeno, kují se pikle, ale ty hroty jsou oproti Praze už značně obroušené. Koneckonců, ve městě můžete na své voliče, kterým jsme to a to slíbili, narazit dnes a denně… Budete před nimi s tunami nečistého svědomí přecházet na druhou stranu ulice? To byste za chvíli nedělali nic jiného, než kličkovali mezi chodníky.
Pamatuji některé poslance – a jsem rád, že nebyli za KSČM – kteří se vyhýbali voličům celé volební období. Takže pro mne žádný politický sešup, ale vize mnohem konkrétnější každodenní práce, jejíž výsledky musí být vidět jednak dřív a jednak na místě samém, nikoli jen papírově, jak tomu na úrovni té velké politiky bývá stále častěji.
Nebudu to dopodrobna rozvádět, protože všichni víme, jak na tom dnes jsme. Občané padají do závažných sociálních problémů, nejistota a strach je svírají ze všech stran. Návod českobudějovických komunistů na pomoc chudnoucímu obyvatelstvu zní jak?
Už jsem ten návod zmínil. Musíme dostat více rozhodovacích pravomocí, co nejméně se dohadovat s Prahou a problémy řešit hlavně s krajem, který je nám blíže. Jinak řečeno – co nejvíce se vyhnout z centra házeným klackům pod nohy. Krajská města musí být svým způsobem samosprávnou jednotkou v tom smyslu, že fungování základních životních potřeb občanů zajistí samy ve své kompetenci.
Některé zákony k tomu uzpůsobeny jsou z minulosti, jen se nevyužívají, některé právní úpravy bude nutné přijmout, ale je obava, že takto složená Poslanecká sněmovna to nezvládne. Své poslance sice v současné době nemáme, ale potřebný tlak na ty stávající, z jiných politických stran, budeme vyvíjet ustavičně. Přímo i přes kraj, přes odbory a další podobně smýšlející spolky a organizace.
Dneska skutečně není čas na politikaření, které okolo sebe vidíme. Ubohé obviňování, které slyšíme, že s komunisty hlasovat nebudou, je po 33 letech už nejen nezajímavé, nýbrž i trapné. Na komunální úrovni pořád ještě kalkuluji se zdravým rozumem a převládající poctivostí.
Hezky řečeno. Vy tomu opravdu věříte?
Tohle přece neví otázka víry. Víte, že jsem nevěřící, já si ověřuji, a to mne přivádí k přesvědčení, že lze najít dostatek těch, kteří potřebu občanů vnímají jako doslova životní nutnost. Něco vám řeknu. Pamatuji si, ještě za časů Klause, Zemana nebo Topolánka, Paroubka či Kalouska a dalších jsme se domluvit dokázali, pravda jen v těch nezbytně zásadních věcech, vždycky, a to proti sobě stály zcela odlišné politické strany a jejich programy. Nebo bych to možná řekl přesněji – když už jsme se na něčem domluvili, tak to prostě platilo a nejel přes to vlak. Nikdo nikoho na poslední chvíli nepodrazil. Bylo to pár věcí, ale nikdo neohrožoval státní suverenitu a českou národní identitu.
Tohle žel už ale neplatilo v minulém volebním období, zvláště pak v jeho druhé polovině a v samotném závěru neplatilo dokonce vůbec nic. Již tehdy opozice vydávala jasné signály, co s touto zemí chystá, ujme-li se vlády. Byť jsme jako KSČM společnost před tímto dlouhodobě varovali, vyslyšeni jsme byli minimálně. Tento způsob politikaření je pro komunální politiku absolutně nepřípustný, chceme-li občanům pomoct, ne jim jen lhát a dělat z nich hlasovacího robota.
A nezapomeňte, že v českobudějovickém městském zastupitelstvu jsem v minulosti zasedal od roku 1984 do roku 1990 a pak od roku 1994 do roku 2000 a krátce též od roku 2018 do roku 2020, tedy bezmála čtrnáct let, takže komunální politikou rozhodně nejsem nepolíben. Myslím, že jsem s ní strávil více času než s rodinou.
Můžete předvolební cíle českobudějovické KSČM konkretizovat?
Mohu, ale zatím nechci. Určitě ne v tuto chvíli. Já vím, že taková otázka se pokládá, že všichni na ni bez uzardění a suverénně odpovídají, jak to SPOLU všechno zmáknou, že s námi bude lépe, že vám postavíme byty, zbavíme stát zadlužení, že se všichni budou mít fajn atd., atd., vždyť to znáte. Kdekdo umí blábolit.
Kandidáti na naší kandidátní listině KSČM, ať jsou komunisté či jsou z jiných politických stran, případně bez politické příslušnosti, plánují zásadně jiné fungování magistrátu, proto má kandidátní listina jméno KSČM fungující Budějce. Hledali jsme jak ve straně, tak v jiných politických stranách nalevo, nebo ve vlasteneckých stranách a spolcích, odborníky. Žádný amaterismus, ale profesionální přístup. Založený, jak jsem už zmiňoval, na větší zodpovědnosti, větších kompetencích a pravomocích. Pokud nás do zastupitelstva prohlasují občané města v dostatečném počtu, hned na prvním povolebním zastupitelstvu vyzveme všechny zainteresované, abychom se společně přihlásili k větší zodpovědnosti a žádali více pravomocí tam, kde to zákon umožňuje, a máme připraven přehled i těch právních úprav, které jsou k dalšímu rozšíření kompetencí zapotřebí, respektive dosud neexistují.
Komunisté nechtějí magistrát jako řadový úřad, kam si lidé chodí pro razítko nebo potvrzení, resp. který jen kontroluje lidi, zda mají zaplacené popelnice a zda neparkují deset centimetrů na přechodové zebře. Komunisté chtějí magistrát jako výkonnou, pracovní jednotku ve svěží kondici, která bude umět rychle a adekvátně reagovat na aktuální potřeby občanů. S kompetentním vedením a profesionálními úředníky.
Jsem přesvědčen, že tahle odpověď na vaši otázku je vůči občanům mnohem férovější, než abych zveřejnil například prvé tři priority. A už vůbec nechci zahlcovat, jako to dělají jiní, když předloží snůšku fantasmagorií, které po volbách zapadnou stejně rychle, jako v čase předvolebním spatřily světlo světa.
Jako lídr kandidátky jste zároveň i potencionálním kandidátem KSČM na primátora Českých Budějovic. Čím by podle vás měl být primátor?
Dobrá otázka, která na rozdíl od té předchozí zase tolik častá není. Primátor nesmí být něco jako spekulant na burze, chcete-li, burzovní hráč, který spoléhá na štěstí, na náhodu a jde jim naproti tak, že čtyřiadvacet hodin denně riskuje a spekuluje. Konec konců – řadu takových primátorů jsme v nedávné minulosti také měli.
Vím, vím, ptal jste se na to, jaký by měl být, ne jaký by neměl být. Čili dokončím první část mé odpovědi. Primátor je de facto manažer v tom skutečném slova smyslu.
Chcete opravdu vědět, jak si představuji vzorového primátora? Jako bývalého předsedu JZD Slušovice Františka Čubu. Jestli tahle země kdy měla skutečného manažera, byl to právě on. On by řídil krajské město stejně efektivně jako tehdy Slušovice, i za dnešních složitých podmínek. O tom jsem stoprocentně přesvědčen. Měl obrovské organizační schopnosti, byl skvělý analytik a prognostik, nebál se zaměstnávat chytré lidi, že by ho přerostli, a hlavně nekradl. Takže stručná odpověď na vaši otázku zní: Primátor by měl být organizátor jako František Čuba.
Vy byste jím uměl být? Františkem Čubou?
Ne. To ani nejde, protože František Čuba byl jen jeden. Výjimečný, nenapodobitelný. Takový fotbalový Pelé nebo Bican. Snažil bych se k němu aspoň co nejvíce přiblížit. To na každý pád a myslím, že s těmi všemi zkušenosti, které jsem v průběhu mého politického života nasbíral, by se mně to mohlo podařit. To přiblížení – na nějakou akceptovatelnou, efektivní hranici. Minimálně v tom ohledu, že se držím Masarykova hesla nebát se a nekrást. A po tomto výroku už napjatě očekávám, s čím media zase přijdou v září…
Poslední otázka – o čem by občané měli před volbami zvláště přemýšlet?
O tom, kdo to s nimi myslí vážně, a kdo si je jen posouvá na šachovnici a kdykoli je z ní může vyšachovat. Před loňskými podzimními volbami dnešní SPOLU také neřeklo občanům, jak je vyšachuje z rozhodování o vlastním osudu.
Nemyslím, že přeháním, když vás budu varovat před další podobnou nerozvážností, jakou byly hlasy mnohých z vás odevzdané dnešní vládě. Ještě jedny volby s takovým výsledkem a další už nebudou. To mi věřte!
Martin Kalous