Je nejvyšší čas, aby se do parlamentu vrátila Sociální demokracie, komentuje současné dění Michal Šmarda

Nejstarší politická strana v zemi má za sebou přelomový rok, ač se nekonaly žádné volby do ústavních institucí. Především na sjezdu v Plzni změnila název z České strany sociálně demokratické (ČSSD) na Sociální demokracii (SOCDEM). Její předseda Michal Šmarda v rozhovoru pro iportaL24.cz zhodnotil končící rok, ale především se spolu s námi vydal do toho následujícího, který bude supervolební. S kým se bude SOCDEM spojovat, a s kým nikoli? Je naděje na úspěch, když volební průzkumy straně příliš šancí nedávají? A nelituje toho, že sám za sebe v lednu vyslovil podporu Petru Pavlovi?

Pane předsedo, končí nám kalendářní rok 2023. Byl to pro politické strany a hnutí rok nevolební, takže se chci zeptat, jaký vlastně byl pro Sociální demokracii?

Rok 2023 byl posledním rokem příprav na volební maraton, který nás čeká v roce 2024 a 2025. My jsme de facto využili roky 2022 a 2023 k tomu, abychom dali Sociální demokracii dohromady finančně a organizačně. Abychom si trošku vyčistili stůl po velkém průšvihu ve volebním roce 2021 a mohli směle vyrazit k evropským, krajským a senátním volbám, a potom i k těm parlamentním. Takže máme za sebou velký úklid, dávání strany do pořádku a teď můžeme vyrazit do volebního souboje. Nebude to lehké.

Vždycky, když doma uklízím opravdu ve velkém, tak přemýšlím, kdo ten bordel vlastně udělal, mám-li to říci takto expresivně. Udělali jste si i vy ve straně jasno, proč to v onom roce 2021 dopadlo, jak dopadlo? Čím to bylo způsobeno, že nejstarší politická strana v zemi opustila parlamentní lavice?

Máme v tom jasno. A víte co, já začnu možná trochu ze široka. Četl jsem volební programy sociální demokracie z devadesátých let, pak z těch nultých a i ty, které byly mezi lety 2010 a 2020, kdy ten poslední byl vizí 2030. Ty programy jsou velmi podobné a průběžně jsme je plnili. Sociální demokracie nikdy neměla problém v programu, nikdy neměla problém v idejích.

Problém začal tehdy, kdy se jim začala vzdalovat a kdy začala trošku moc pokukovat po nějakých zkratkách. Někdo to třeba nazývá jednodušeji: kdy vyměnila vládní křesla za ideály a důstojnost. Nebo kdy kvůli technologii moci a snaze jenom vyhrát opustila ideály a své voliče. A to byl podle mě největší problém, který se sociální demokracii stal. No a teď se musíme vrátit zpátky.

A jak se tedy těm voličům přiblížit? Máte vymyšlen nějaký recept?

Nejjednodušší je začít znovu dodržovat sociálně demokratický program, nesnažit se hledat zkratky přes různé nacionalismy a populistické výkřiky a být věrohodný. Musíme být věrohodní v každém regionu, v každé obci. To znamená, že sociální demokraté nesmí selhávat ani na radnici, ani v krajích a musí stát na straně lidí ve všech důležitých okamžicích, kdy od nás potřebují pomoc. Musíme být tím, kdo se na ty lidi nevykašle, kdo se jich zastane, když se jim děje křivda, a být u toho vidět. A nebát se jít do konfliktu s mocnými.

Nicméně se podívejte na poslední volební průzkumy. Kantar CZ vám přisuzuje 3,5 procenta a Median, který vytvořil dokonce model přímo pro Evropské volby, téměř totožných 3,6 %. Nestraší vás tato čísla? Nebo si říkáte ono okřídlené, že věříte jen těm průzkumům, které si člověk sám zfalšuje?

Ne ne, já si myslím, že ty průzkumy zfalšovány nejsou. Že kdyby si člověk odmyslel drobné výkyvy nebo metodické chyby, tak to znamená, že Sociální demokracie v podstatě zůstává na té důvěře, kterou měla před dvěma lety. Po čtyřech letech vlády, kdy bylo našich ministrů všude plno a investovali jsme do masivní volební kampaně, jsme měli stejně, jako máme teď po dvou letech úklidu a úspor.

Teď nás čeká kampaň a snaha získat si důvěru zpět. Vyrazíme do ulic a začneme bojovat o volební výsledek. Já věřím, že v evropských volbách uspějeme, europoslance získáme, ale to samo o sobě nestačí. Musíme lidem dát znovu naději. Dnes Sociální demokracie v Poslanecké sněmovně chybí. A proto tam není nikdo, kdo se lidí zastane. Kdo jasně řekne, že náklady krize musí zaplatit velké firmy a bohatí. Když se vrátí SOCDEM, tak skončí chaos a bezvýchodnost, které vidíme právě dneska. Nikdo jiný jim tu šanci nedává.

Když se podíváte, tak strany současné vládní koalice selhávají a slábnou. Strany sněmovní opozice sice sílí, ale nenabízejí žádné vlastní řešení. A z těch mimosněmovních stran je Sociální demokracie jediná, která má šanci na návrat, všechno ostatní mizí v nenávratnu.

Vidíte, a to jste mi trošku nahrál na otázku. Nenapadlo vás se s někým z mimoparlamentních stran pro příští volby spojit a vytvořit jednu kandidátku, jako to má vládní SPOLU nebo třeba SPD a Trikolora?

Ano, napadlo nás to. Nebudeme ale vytvářet volební koalice nesourodých stran. To není poctivé a způsobuje to chaos, jaký vidíme dnes. Jiná věc je, že chceme nabídnout místa na kandidátce Sociální demokracie zástupcům jiných politických stran nebo i třeba občanských sdružení či různých regionálních spolků tak, aby mohli kandidovat spolu s námi.

Už na té kandidátce do Evropského parlamentu se zástupci dalších politických stran, ale i regionálních uskupení objeví.

Budou to třeba zástupci Zelených?

Spojení se Zelenými by ve volbách do Europarlamentu nebylo fér. Není poctivé, když na jedné kandidátce jsou lidé, kteří se po volbách rozprchnou do různých frakcí a každý prosazuje něco jiného.

To tady předvádí SPOLU nebo jiné rádoby koalice, které nejsou schopny říct, v jaké frakci po evropských volbách budou. A nikdo proto neví, co pak budou doopravdy dělat. Zelení mají vlastní frakci a půjdou vlastní cestou.

My se budeme spojovat s těmi, kteří jsou ochotni ctít naše hodnoty a kteří jsou ochotni spolupracovat s námi i po těch volbách. Odmítám se teď pro účel voleb spojit, a po volbách se rozprchnout. Tohle když někdo udělá, tak je podvodník, a my podvodníci nejsme. Stačí se podívat, jak často hlasovali pánové Niedermaier a Vondra odlišně. V důležitých hlasováních jdou proti sobě. Jejich hlasy se tak vyruší. Kdyby tam tedy nebyli, nic by se nezměnilo a ušetřili bychom miliony korun. Pokud spolu dnes kandidují a přesto už vědí, že potom nejsou schopni spolupracovat v rámci jedné frakce, tak jsou to podvodníci.

Nicméně nás čekají v roce 2024 i krajské volby. Tam nevylučujete spojení s jinými subjekty?

Tam určitě přizveme na naše kandidátky zástupce jiných stran. V krajských volbách si umím regionálně představit různé koalice. Víte, že například ve Zlínském kraji v minulosti byla úspěšná koalice se Zelenými, a myslím, že by bylo chytré ji zopakovat.

V Pardubickém kraji zase fungovala dobře koalice s různými místními regionálními sdruženími, takže i tady bych považoval za dobrý krok na to navázat. Totéž se týká i Hradce Králové. Nevylučuji, že se vytvoří nějaká koalice, i třeba levicovější, v Ústeckém kraji, takže takových koalicí může vzniknout napříč republikou i více.

Ale jsou i kraje, kde půjde Sociální demokracie do voleb sama. Myslím, že tomu tak bude třeba v jižních Čechách nebo na Vysočině. I tam, kde půjdeme sami, budu doporučovat našim zástupcům v krajích a budu je k tomu motivovat, aby ty kandidátky otevírali novým lidem. Je potřeba, abychom nebyli sekta lidí, kteří jsou pořád stejní, lidi nejsou zvědaví na pořád stejné ksichty. Potřebujeme zajímavé osobnosti.

A budete jako vedení strany promlouvat do případných kandidátek? Lépe řečeno, je nějaký subjekt, s nímž byste krajům zakázali případné spojení?

Uvidíme, s čím lidé přijdou, ale určitě si vedení strany nechá právo veta k předvolební spolupráci.

To znamená, pokud by kandidátka byla vyloženě v rozporu s programem sociální demokracie a pokud by na ní měli být lidé, kteří svými životními a politickými postoji jsou v hlubokém rozporu s tímto programem, tak by přes nás takováto kandidátka neprošla.

Čili konkrétní stranu, která je neprůchodná, neuvedete?

Je to kraj od kraje, ale teď je určitě zbytečné, abych tady nějaké strany vyjmenovával.

Rok 2023 byl také ve znamení velkých protivládních protestů. Jak hodnotíte nedávnou odborářskou stávku z 27. listopadu? Byla z vašeho pohledu úspěšná? Dosáhla svého?

Byl to jeden z největších protestů od roku 1989. Já si myslel, že bude úplně největší. Ale možná, že odborové demonstrace, ke kterým došlo kolem roku 2010, byly ještě o něco větší. Stávka byla mohutná! I v mém městě se do ní zapojily prakticky všechny školy a další zaměstnanci ve veřejném sektoru, v nemocnicích a podobně. Pro vládu by to měl být jasný vzkaz, že lidé se nesmíří s tím, že několik málo nejbohatších oligarchů ještě více bohatne a většina společností chudne. Není možné tady tolerovat, že jednotky nebo desítky nejzámožnějších Čechů v době krize vydělávají desítky miliard korun, zatímco ušetřit se má na uklízečkách a kuchařkách ve školních jídelnách. Případně že se problémy, které máme s veřejnými financemi, řeší tím, že se zdvojnásobí počet přesčasových hodin pro lékaře nebo ostatní zdravotnický personál.

Vláda musí pochopit, že tahle arogance vede k odporu a že pokud bude nadále postupovat tímto způsobem, bude to znamenat nejen její konec, ale dlouhodobě také konec soudržnosti české společnosti a může to dopadnout strašně špatně.

Teď je nejvyšší čas, aby se do parlamentu vrátila Sociální demokracie a čeští politici začali brát vážně zájmy obyčejných lidí. Jde o to, aby politici přestali kašlat na střední třídu.

Vím, že nemáte věšteckou kouli, ale kdybyste si měl tipnout, co byste uvedl? Bude se v roce 2024 sociální napětí ještě více stupňovat?

Víte, já se vždycky snažím věřit tomu, že i v mých politických protivnících se probudí hlas rozumu a že budou schopní vnímat nějakou zpětnou vazbu.

Vláda má šanci předejít sociálnímu napětí, pokud změní svoji politiku. Pokud přistoupí ke krokům, které náklady krize přenesou na ty, kteří na ní vydělávají. Ať už jsou to banky, velké obchodní řetězce, celý potravinářský agrokomplex nebo energetické firmy. Pokud vláda přestane tyto náklady přenášet na střední a nižší třídu, může tu nastat sociální smír. Češi nikdy nebyli lidé, kteří by protestovali jen tak nazdařbůh. Češi protestují tehdy, když k tomu mají opravdu vážné důvody. Pokud protestují tahle masově, jak se to stalo 27. listopadu, tak k tomu vážné důvody měli!

To znamená, pokud se vláda nepoučí, sociální napětí růst bude. Pokud se poučí, má šanci tomu zabránit. Já sám s napětím očekávám, jak to dopadne.

Abychom byli úplní, přece jen se v pozvolna končícím roce 2023 konaly jedny volby – prezidentské. Sociální demokracie aktivně podporovala předsedu ČMKOS Josefa Středulu, který nakonec z volby odstoupil, a pro druhé kolo jste vy osobně prohlásil, že budete oproti Andreji Babišovi volit Petra Pavla. Nelitujete toho nyní? Jak se vám coby kritikovi vláda zamlouvá např. to, jak navzdory údajným výhradám podepsal snížení valorizace důchodů či konsolidační balíček?

Víte, Václav Klaus nedokázal zabránit ČSSD, aby realizovala sociálně-demokratický program, přestože byl prezidentem v době, kdy byli premiéři ze sociální demokracie. Stejně jako Miloš Zeman nedokázal zabránit tomu, aby byla ustavena pravicová vláda a začala realizovat svůj program. Ani Václav Havel nezabránil premiéru Miloši Zemanovi, aby dělal politiku podle svého. Čekat, že dnešní prezident bude prvním, který bude z gruntu měnit základní ekonomickou politiku státu, je nesmysl. O budoucnosti státu rozhoduje vláda. Kdo tvrdí něco jiného, tak lže.

Neočekával jsem, že bude Petr Pavel v kritice vlády razantnější, než byl Václav Havel, Václav Klaus nebo Miloš Zeman, tudíž nejsem překvapený. Kdo si myslel, že se bude pokoušet vládě brát její pravomoci, ten podle mého názoru neměl racionální očekávání.

A když už jsme se bavili o eurovolbách, co říkáte na říjnový výrok prezidenta Pavla, že bychom se měli vzdát práva veta v EU?

Asi by pan prezident musel definovat, které záležitosti má na mysli. Mně se také úplně nelíbí, když by například Belgie měla rozhodovat o tom, jaký má být režim na polské hranici s Běloruskem. Pokud Polsko chce aktivněji bránit tuto hranici, nemohou to Belgičané blokovat a vetovat. Na druhé straně Evropa byla vždycky založená hlavně na tom, že státy se mezi sebou umějí dohodnout. A já dneska vidím, že ty státy musí najít silnější schopnost dohody, jak v energetice, tak v ochraně hranice, tak ve společné bezpečnostní politice. Není možné se stále spoléhat na to, že se budeme obracet s bezpečnostními požadavky na Spojené státy americké. Evropa musí být samostatná, politici se musí začít chovat jako dospělí lidé, ne jako prosebníci a vazalové někoho jiného.

Petr Kojzar

FOTO – archiv SOCDEM a autor