Jak vznikl kalendář? Ověřte si den svého narození

Snad každý ví, že základní jednotkou pro měření času je sekunda (vteřina). Její současná definice je mnohem složitější než definice klasická, kdy se pod tímto pojmem skrýval velmi krátký časový úsek, kterých se vešlo 3600 do jedné hodiny. Vzpomínáte – před časem se objevil i požadavek přestat krásné české slovo »vteřina« vůbec používat. Neujal se. Ačkoliv oficiální jednotkou zůstává sekunda, označení vteřina se běžně užívá. A rozumíme si. Vždyť oba názvy znamenají totéž – druhou (secundo, vtorou) část hodiny. V odborném textu by však užití vteřiny jako časové jednotky bylo chybou.

Vteřina se tedy v přírodě nevyskytuje. Proto se naši předci řídili jinými periodickými jevy. Jednou za den se otočí Země kolem své osy, dříve samozřejmě lidé vnímali, že jednou za den Slunce kulminuje (prochází nad hlavou, přesněji »místním poledníkem«), pravidelně se opakují stejné fáze Měsíce a jedenkrát za rok se opakují roční období (Země oběhne kolem Slunce).

To, co je naprosto zřetelné v našich zeměpisných šířkách, tedy opakování ročních období, není tak samozřejmé v oblastech blíže rovníku, kde je třeba hledat počátky lidské civilizace. Proměny klimatu během roku tam nejsou výrazné. Proto se v těchto zemích staly základní delší časovou jednotkou periody Měsíce, doba, která uplyne mezi jeho dvěma nejbližšími stejnými fázemi. Činí asi 29,5 dne. Lunární měsíc se tak stal základem kalendáře např. islámských států. Letopočet (tzv. Hidžra) má počátek 16. 7. 622, v době prvého úplňku po odchodu Mohammeda z Mekky do Mediny. Tento kalendář se používá dosud, i když některé islámské státy začínají letopočet k prvému lednu jako my.

Pro většinu světa se ale základní časovou veličinou stal rok. Časový úsek mezi dvěma po sobě následujícími průchody Slunce přes rovník (bodem jarní rovnodennosti) se nazývá rok tropický. Definice by měla být ještě přesnější, ale pro naši potřebu to postačí. Důležité je, že jeho délka činí 365,2422 dne.     

Kde začít

Periodické jevy, ze kterých vycházejí definice délky dne, měsíce i roku mají jednu obrovskou nevýhodu. Mezi definičními body neprobíhají rovnoměrně, takže délka tvz. pravého slunečního dne se během roku mění až o 50 vteřin (nejdelší dny jsou »paradoxně« v období zimního slunovratu, kdy je Země nejblíže Slunci) a čas, určovaný slunečními hodinami, se tak od našeho času středního odchyluje v průběhu roku dokonce až o 16 minut! Pouze čtyřikrát ročně ukazují sluneční hodiny poledne ve stejnou dobu jako hodiny věžní, pro naši polohu je to 16. 4., 14. 6., 1. 9. a 22. 12. Samozřejmě to platí pro čas středoevropský, nikoliv pro čas letní.

Všechny uváděné nepravidelnosti má na svědomí všudypřítomný pohyb. Připomenu jen, že pro pohyb planet kolem Slunce platí Keplerovy zákony. Druhý z nich říká, že plochy opsané průvodičem planety jsou za stejnou dobu vždy stejné. Zde hledejme vysvětlení pro různou délku dne, ale i jednotlivých ročních období. Jen pro přesnost je třeba uvést, že i délka roku se mění, i když velmi nepatrně. Možná si někdo vzpomene, nebo se dočetl, že několikrát byla k délce dne přidána 1 vteřina, aby se vyrovnala odchylka, vzniklá od roku 1900, z jehož délky byla vypočtena i definice základní časové jednotky – sekundy. Definice sekundy se měnila, až do roku 1967 byla skutečně odvozena od astronomických jevů, po té byla odvozena od periodických jevů v atomu.

Z historie kalendáře

Pro praktické účely byly určeny jednotky času jako veličiny stálé a nečiní to žádný problém, kromě jediného, a tím je délka roku a jeho rozdělení na jednotlivé měsíce. Podle toho, jak se s tímto poznatkem civilizace vypořádala, se vyvíjel kalendář.

Juliánský kalendář

Začněme od jeho podoby v řecko-římském období 400 let před naším letopočtem. Kalendář měl pouze deset měsíců. Z jejich názvů ale vychází i současné pojmenování:

1. Martius, 2. Aprilis, 3. Maius, 4. Iunius  – všechny nazvány podle římských bohů.

Následovaly měsíce v číselné řadě: 5. Quintilis, 6. Sextilis, 7. Septembris, 8. Octobris, 9. Novembris a 10. Decembris.

Druhý římský král Numa Pompilius zařadil na konec ještě dva měsíce, které byly nazvány Januarius (měsíc boha Jana) a Februarius (měsíc očišťování). Kolem roku 190 před naším letopočtem byl začátek roku převeden na Januarius, a tím přestaly názvy měsíců odpovídat jejich číselnému řazení v průběhu roku.

Později došlo již jen ke dvěma změnám názvů podle jmen císařů, kteří se zasloužili o reformu kalendáře, aby respektoval délku roku, stanovenou tehdy na 365,25 dne. Toho bylo docíleno tak, že každý čtvrtý rok měl 366 dnů. Zajímavostí může být, že vkládaný den byl zařazován za 23. Februarius. Na doporučení svých astronomů o tom rozhodl v roce 46 př. n. l. Caesar a na jeho počest byl změněn název prvého očíslovaného měsíce (Quintilis) na Julius. Později císař Augustus vyhlásil platnost tohoto kalendáře na celé římské impérium a dočkal se odměny – přejmenování měsíce Sextilis na Augustus. I jeho délka byla upravena na 31 dnů, aby si oba císaři byli rovni! Názvy a délky měsíců se od té doby nezměnily.

Gregoriánský kalendář platí dodnes

Juliánský kalendář byl na svou dobu velmi kvalitní. Kromě měsíce byla v duchu křesťanské nauky zavedena ještě další časová jednotka – sedmidenní týden. Kalendář byl od 4. století n. l. rozšířen prakticky na celý křesťanský svět. A tato okolnost vedla paradoxně k jeho zániku. Hlavní křesťanské svátky Velikonoce, které jsou stanoveny na první neděli po prvním jarním úplňku (dnes po 21. březnu), se postupně posouvaly. Za působení papeže Řehoře XIII. činil posun již téměř 10 dnů. Délka tropického roku se od stanovené průměrné délky přeci jen odlišuje, asi o 0,0078 dne, tj. asi 11 minut.

Proto tento papež vyhlásil v roce 1582 bullou Inter gravissimas nový kalendář, který se podle něj nazývá gregoriánský a který přinesl dvě změny. Odstranil posun juliánského kalendáře od jeho vzniku jednoduše tím, že bylo vypuštěno 10 dnů! Po 4. říjnu 1582 následoval ihned 15. říjen a přestupnými roky od té doby jsou pouze poslední roky století, které jsou dělitelné 400. Takže roky 1700, 1800 a 1900 přestupnými nebyly. Přestupným nebude ani rok 4840, aby byl odstraněn i velmi malý zbytkový rozdíl mezi délkou tropického a občanského roku…

Portrét papeže Řehoře XIII. Od Lavinia Fontana 1585

Gregoriánský kalendář byl zaváděn postupně, v různých zemích v různou dobu. V Čechách byl zaveden od 6. 1. 1584, na Moravě až 4. 10. 1584 (v onom roce byl rozdíl v datech velikonočních svátků 28 dnů!), na Slovensku 21. 10. 1587, v Anglii 2. 9. 1752, v Rusku 31. 1. 1918 a v Řecku až po roce 1923. Pravoslavná církev ho nepřevzala vůbec a používá dodnes kalendář juliánský.

Počátek letopočtu

Ještě jedno významné datum má zásadní vztah k našemu současnému kalendáři. A tím je stanovení počátku letopočtu. Je třeba uvést, že údajné narození Krista připadá na rok 1. Tak to bylo určeno ale až v polovině 6. století, kdy byl rok narození Krista stanoven do roku 753 po založení Říma. Z toho vyplývají dvě zásady – před rokem 1 není rok nula, nýbrž rok 1 před naším letopočtem, a posledním rokem století je tak až rok stý. Dvacáté století skončilo tedy rokem 2000 a prvým rokem století dvacátého prvého a třetího tisíciletí, který si zasloužil celosvětovou oslavu, byl až rok 2001.

S narozením Krista to mohlo být i jinak. Chci zde připomenout zásadní práci mého bývalého kolegy, ale spíše učitele, ze Zeměměřického úřadu Ing. Josefa Šuráně, CSc., špičkového českého geodetického astronoma, který po důkladném prostudování nejen astronomických jevů, stanovil nejpravděpodobnější datum Kristova narození na 22. listopad roku 10 př. n. l. (viz. Říše hvězd, 1994).  Všeobecně se dnes uznává, že datum narození Krista bylo skutečně několik let před počátkem letopočtu. Mám mnoho důvodů, abych upřednostnil právě údaj uváděný Ing. Šuráněm.

Lze kalendář ještě vylepšit?

Ačkoliv se zdá, že současný kalendář vyhovuje, objevují se čas od času různé návrhy na jeho inovaci. Je zřejmé, že v osmadvacetiletých cyklech, které jsou ale narušeny nepravidelnostmi v posledních letech století, se opakuje situace, kdy po celý rok připadají na stejné datum stejné dny v týdnu. Vylepšením by mohlo být, kdyby tomu tak bylo každý rok. Vznikl by vlastně věčný kalendář. Přitom podle doporučení Hospodářské a sociální rady OSN by neměl být měněn současný počet 12 měsíců ani počet dnů v týdnu. To velmi zužuje varianty řešení.

Pokud bychom chtěli zachovat stejnou délku čtvrtletí, aby v nich byl stejný počet pracovních dnů, měly by měsíce ve čtvrtletí 31+30+30 dnů, celkem tedy čtvrtletí 91 dnů, vycházet by se muselo z roku, ve kterém připadá 1. leden na neděli (tak by tomu bylo poté každoročně) a každý rok by se za 30. červen zařadil 1 den bez označení. Stejně by tomu bylo v roce přestupném, kdy by se další den bez označení zařadil za 30. prosinec.

Mnoho v takovou změnu v dohledné době nevěřím. Proto jsem připravil alespoň tzv. stoletý kalendář, ve kterém může každý poměrně jednoduše zjistit, na který den v týdnu připadne libovolné datum od roku 1801 do roku 2099. Můžete si ověřit třeba den vašeho narození.

František Beneš

FOTO – wikipedia.org/(CC BY-SA 4.0)/Baugir, pixabay, wikimedia.org, archiv František Beneš