Přímého účastníka květnových událostí v Praze roku 1945 Emila Šneberga pořádně rozčílil souhlas městské rady s odebráním čestného občanství hlavního města Prahy sovětskému vojevůdci, maršálovi Sovětského svazu a hrdinovi SSSR Ivanu Stěpanovičovi Koněvovi. Hlavně však zdůvodnění primátora Hřiba.
Odebrání čestného občanství vyplývá z dokumentu, který schválili pražští radní. Čestným občanem hlavního města se Koněv stal 6. června 1945. Akt udělení čestného občanství je ovšem podle dokumentu nutné vnímat v dobovém kontextu a s ohledem na další historický vývoj Československa, kdy byl oficiálně povolen jediný výklad událostí a některá fakta byla potlačena a zamlčena. Mezi nimi bylo například to, že vojsko vedené Koněvem přišlo do Prahy až po uzavření dohody mezi pražskými povstalci a vedením německé nacistické posádky o odchodu z města…
Pro odebrání radní hlasovali jednotně, musí ho ještě projednat městští zastupitelé, kteří budou mít konečné slovo.
Primátor na Twitteru uvedl: »Maršál Koněv přijde o čestné občanství Prahy! Titul čestného občana by měl náležet těm, jejichž činy obstojí z morálního hlediska i v průběhu času. Nové historické poznatky o maršálu Koněvovi ale ukazují, že v tomto smyslu naprosto selhal. Čestné občanství získal Koněv bezprostředně po skončení 2. světové války, kdy byla jeho vojska vnímaná jako osvoboditelská. Temné stránky jeho života ale minulý režim dlouho cíleně zamlčoval. Koněv například po konci války rozhodl o bombardování Mladé Boleslavi, kde takto zavraždil 150 civilních obyvatel včetně dětí. S jeho souhlasem probíhal po válce také hon na československé občany ruské národnosti, kteří byli nepohodlní Sovětskému svazu. Je spjatý také s krvavým potlačením maďarského protikomunistického povstání v roce 1956, při němž bylo zabito až 5 tisíc maďarských civilistů. V letech 1961-62 pak byl velitelem v Berlíně během takzvané Druhé berlínské krize, která vyvrcholila výstavbou Berlínské zdi. Maršál Koněv nebyl čestným člověkem. Nemůže být proto čestným občanem Prahy.«
Několik čísel z města, kde se nebojovalo…
Šneberga rozzlobila hlavně zmínka o době příjezdu Koněva do Prahy. »Znamená to, že se v Praze už v tu dobu nebojovalo? Já jsem byl přítomen něčemu jinému a v mém archívu jsou například údaje o tom, že 8. 5. 1945 na Spořilově Němci sebrali muže ve věku od 15 do 60 let, druhý den ráno 9. 5. 1945 je odvedli do pankrácké věznice k popravě. Příchodem Sovětů bylo zachráněno 100 mužů. Dále 9. 5. 1945 v Praze boje pokračovali. Němci nedodrželi dohodu o kapitulaci z 8. 5. 1945.
Toto je výpis úseku boje jen na Praze 4:
3.00 Lhotka Nepřátelské baterie ostřelují Pankrác.
5.30 přestřelky u Žlutých lázní.
10.00 boj na Spořilově-Kunratický les.
12.00 započato odstraňování barikád.
15.10 sovětské tanky zaútočili bojem na nepřátelské baterie ve Lhotce
20.15 Němci zapalují domy v Komořanech-Točná, obyvatelé utíkají do Braníka.
0.00 Po ukončení bojů v Modřanech sovětské vojsko odjelo směrem na Zbraslav.
V obvodech Prahy boje pokračovali až do 12. 5. 1945, v českém pohraničí až do konce roku 1945. Skupinky nacistů napadali české usedlíky, také Bandera a jeho společníci,« zavzpomínal pro iportaL24.cz Šneberg.
Dle vyprávění pamětníka, jehož otec byl velitelem na barikádě, barikádníci nerespektovali požadavek Němců na uvolnění barikád, protože Němci při odchodu z Prahy na západ vraždili místní obyvatelstvo, barikády na Kladenské zůstali nerozebrané až do příchodu sovětských vojsk ráno v 5.00 dne 9. Května. »Barikádníci neměli těžké zbraně, střelivo, mnohdy ani potraviny, přitom bojovali po boku sovětské armády, taky někdy působili jako průvodci. Ze svých velitelských a spojovacích sítí řídilo vojenské velitelství Velké Prahy boj v těsné součinnosti s Českou národní radou.
Stav jednotek Vojenského velitelství Velké Prahy Bartoš byl podle denních hlášení tento:
5. 5. 1945 1716 důstojníků, 569 rotmistrů, 14400 mužů a žen
6. 5. 1945 945 důstojníků, 760 rotmistrů, 26062 mužů a žen
7. 5. 1945 3098 důstojníků, 869rotmistrů, 29019 mužů a žen
8. 5. 1945 3292 důstojníků, 890rotmistrů, 31340 mužů a žen
9. 5. 1945 vstupem sovětské armády na bojiště a nepřehlednosti boje již počty nebyly uváděny, boje byly v některých místech Velké Prahy ukončeny až 12. 5. 1945,« vypočítává Šneberg a přidává další údaje:
»Uvádím část padlých bojovníků z 18 občanů, kteří 9. 5. 1945 padli v boji, naši občané i sovětští vojáci.
Katastr Střešovice:
Střešovice Dělostřelecká padl Václav Kulhánek.
dům číslo parcely 589/18 Na Malovance pan Jaroslav Mračno, Alois Kříž.
dům číslo parcely 529/12 pan Josef Lesák, František Šarapatka, Jan Krasovský, padla rovněž skupina sovětských vojáků.
dům číslo parcely 936/17 Za Pohořelcem padl pan František Běhounek a další sovětští vojáci.
Katastr Ořechovka:
dům číslo parcely 278/42 padl sovětský voják.
Toto je jen část výpisu, malá část důkazů o tom, že boje pokračovali i za příchodu 1. ukrajinského frontu až do likvidace posledních míst odporu.
Ztráty v průběhu Pražského povstání
padli a obětí represe:
české národnosti 1720 osob
německé národnosti 806 osob
sovětští vojáci celkem 845 osob
* pohřbeno na Olšanech 540 osob
* pohřbeno v Opatově 270 osob
* pohřbeno ve Vokovicích 35 osob
Škody na objektech od 5. do 12. května 1945
bylo zničeno 52 objektů, těžce poškozeno 315 objektů, lehce poškozeno 3075 objektů. Bylo zajato 870 německých vojáků.«
Tolik tedy ze vzpomínek přímého účastníka Pražského povstání Emila Šneberga, který Čerpal také z vyprávění dalších přímých účastníků.
Přijela tedy Rudá armáda do Prahy, kde se již nebojovalo?
(zmk)