Dva odborníci na blízkovýchodní politiku řekli serveru POLITICO, že Hamás se po zabití jednoho z jeho nejvyšších představitelů nenechá odradit ani oslabit.
Ismail Haníja, politický šéf Hamásu, který vedl jednání o příměří ze strany militantní skupiny, byl zavražděn v Teheránu ve středu ráno jen několik hodin poté, co se Izrael zaměřil na vrcholného vojenského představitele Hizballáhu v Bejrútu.
Írán i Hamás ukázaly prstem na Izrael, který v uplynulých letech provedl mnoho významných atentátů na íránském území a zaměřil se na vůdce Hamásu v Gaze.
Írán přislíbil »tvrdou a bolestivou odvetu«, což některé vede k obavám, že by mohlo dojít k širší regionální válce, a dodal, že Spojené státy a další západní země nebudou vůči následkům imunní.
Ve čtvrtek Izrael potvrdil, že při leteckém útoku v polovině července zabil šéfa vojenského křídla Hamásu Mohammeda Deifa.
Tahani Mustafa, vedoucí analytik pro Palestinu v Mezinárodní krizové skupině, a Vali Nasr, profesor mezinárodních vztahů a blízkovýchodních studií na Univerzitě Johnse Hopkinse, pro server nastínili, co by mohlo následovat po zabití klíčového palestinského vůdce, který se k Hamásu přidal v 80. letech a poté postupoval v jeho řadách.
Oba odborníci hovořili s POLITICO ještě předtím, než Izrael zprávu o Deifově zabití zveřejnil.
Haníja, jeden z vedoucích představitelů Hamásu, byl v Íránu na inauguraci jeho nového prezidenta. Politický vůdce militantní skupiny žil v exilu v Kataru. Na světové scéně byl tváří Hamásu a v posledních měsících byl pověřen vedením jednání o příměří. Kdysi byl krátce předsedou vlády Palestinské samosprávy.
Regionální představitelé a arabští diplomaté obvykle považovali Haníju za umírněného člena skupiny. »V rámci hnutí byl umírněný. Byl centristou. Byl to člověk, který dokázal sjednotit mnoho různých proudů v samotném hnutí a udržet určitou úroveň soudržnosti, což si myslím, že v mnoha jiných palestinských frakcích dosud nemělo obdoby, zejména ve světle 7. října,« uvedl Mustafa.
Západní komentátoři i samotný Izrael mají podle něj často tendenci si frakce jako Hamás, kde hnutí není závislé na konkrétních jednotlivcích, vykládat tak trochu špatně. »Není to něco, co by mělo za následek vykolejení hnutí v žádném případě. Nebude to obrovská rána pro hnutí, pokud jde o jeho vojenské nebo politické poziční schopnosti. Myslím, že pokud něco, tak to pravděpodobně zatlačí hnutí do tvrdšího kouta,« uvedl.
Podle Mustafy to není poprvé, co se Izrael zaměřil na umírněného člověka, se kterým vyjednával. »Naposledy, myslím, Ahmada Džabarího tehdejšího vojenského velitele Hamásu v roce 2012, kdy ho zavraždili na pokraji uzavření komplexní dohody o trvalém zastavení bojů a zavraždili ho, když měl v autě vyjednávací dokumenty.«
»Všichni jsme se snažili, abychom byli v bezpečí: Jestli se má něco dostat do popředí vážného vyjednávání, bude muset Izrael učinit vážné ústupky. Pro jakýkoli subjekt, který zažil takovou ránu, jakou dnes zažívá Hamás, by v tuto chvíli bylo politickou sebevraždou, kdyby prostě ustoupil kvůli požadavkům jedné strany,« doplnil.
»Dokonce i izraelský tisk před měsícem informoval, že Netanjahu různými mechanismy, včetně úniku citlivých informací do svého válečného kabinetu, účinně zmařil devět návrhů na příměří. Tohle prostě tak nějak zapadá do dlouhé řady pokusů Izraele zmařit jednání o příměří. Ale chcete-li to vzít z druhé strany, tohle by mohla být věc, která může Netanjahuovi zajistit příměří a také zachránit tvář před vlastní veřejností,« konstatoval Mustafa.
»Nikdo nechce válku. Teherán to v posledních devíti měsících dal jasně najevo. Totéž platí i pro Hizballáh a Libanon, který chápe, že Libanon sám není v pozici, kdy by mohl nést následky jakékoli plnohodnotné války s Izraelem, a to jednoduše proto, že Izrael má tendenci útočit na civilní infrastrukturu. Víte, je to systematická věc, kterou dělá. Udělal to v roce 2006. Takže to není něco, co by Hizballáhu uniklo, což bylo pro Hizballáh hlavní odstrašující příčinou,« doplnil.
Pokud pak podle něj bude Izrael pokračovat v této linii, pokud nebudou Izraeli stanoveny žádné červené linie, pokud ho nebude nic brzdit, pak bude Izrael pokračovat v tom, co si myslí, že mu projde.
»Haníjou v tuto chvíli v podstatě zabíjí řeči o příměří s Hamásem, které probíhalo. Přispívá to ke konfliktu mezi Hizballáhem a Izraelem a Izraelem a Íránem a v regionu to vypadá, jako by Izrael záměrně usiloval o širší konflikt,« dodal Nasr.
»Izrael od 8. října prohlašoval, že se zaměří na všechny vedoucí představitele Hamásu a zlikviduje je. A mohl tak učinit. Mohl Ismaila Haníju zabít v Kataru, kde žil, nebo v Turecku či v jiných arabských zemích, které navštívil, ale rozhodl se to udělat v Teheránu a rozhodl se to udělat den po inauguraci nového íránského prezidenta,« upozornil Nasr.
»Nový íránský prezident se v kampani snažil jednat se Spojenými státy a najít cestu, která by uvolnila hospodářské sankce vůči Íránu, což znamená, že by se musel se Západem dohodnout na nějakém druhu jaderné otázky. A pak při jeho inauguraci dojde k atentátu, skoro to vypadá, že by mu to snadný postup se Spojenými státy a Západem značně ztížilo,« nastínil Nasr.
»Ironií je, že Západ právě teď doufá, že Hizballáh a Írán projeví zdrženlivost a nebudou jednat způsobem, který by tento konflikt posunul k dalšímu kroku. Myslím, že Írán a Hizballáh spolu se Saúdskou Arábií, SAE, Egyptem a Katarem také chtějí příměří. Takže i když mezi sebou mají v obecných obrysech rozsáhlé neshody, všichni chtějí příměří a nechtějí širší válku. Myslím, že jedinou zemí, která v tuto chvíli nechce ukončit válku v Gaze a zároveň si v regionu zahrává s ohněm, je Izrael. A na Izrael nemá vliv nikdo jiný než Spojené státy,« konstatoval Nasr.
(cik)