Globální konflikt? Válčiště by bylo v Evropě, a to by nás zničilo, varuje Filip

Evropský parlament ve Štrasburku, přijal 23. listopadu 2022 rezoluci, která označuje celou Ruskou federaci za stát podporující terorismus. S tímto označením Ruska vyslovilo nesouhlas už i americké ministerstvo zahraničí, které uvedlo, že pro designaci státu podporujícího terorismus nesplňuje Rusko v této chvíli podmínky. Co si o tom myslí dlouholetý místopředseda tuzemské Poslanecké sněmovny Vojtěch Filip z pozice právníka? Především kritizuje, že se EP podobně nezachoval i v případě jiných ozbrojených konfliktů, například v Jugoslávii, Libyi, Sýrii nebo Iráku…

Jak na tento dokument nahlížíte jako právník?

Parlament je v každém případě v demokratických státech orgánem zákonodárné moci. Rezoluce, ať je jakkoliv vzletná, není zákon, ani jím být nemůže, jde o pouhou deklaraci, která se zákonem nemá nic společného. Jen to ukazuje, jak je myšlenka zastupitelské demokracie v EP potlačena a tento orgán se stal jen pouhou fasádou, ani ne demokratickou na byrokratickém základě EU. Navíc je zřejmé, že poslanci EP rozhodovali nikoliv na základě prověřených faktů, ale na základě manipulativních informací jen z jednoho zdroje. Další problém je v tom, že se podobně nezachovali v jiných případech ozbrojených konfliktů ve světě. Ať už jde o první válku v Zálivu v roce 1991, útok bez souhlasu RB OSN v Jugoslávii nebo přepadení Iráku, Libye. Sýrie, Afghánistánu a dalších. Jde o čistě politický krok, který má některým ulehčit svědomí.

Americké ministerstvo zahraničí uvedlo, že pro designaci státu podporujícího terorismus nesplňuje Rusko v této chvílí podmínky. Překvapila vás tato reakce Spojených států? Jak ji hodnotíte?

Nepřekvapilo mne to, USA dobře vědí, že podle použitých metod hodnocení by mohlo mnoho parlamentů ve světě označit za teroristický stát právě USA. Všimněte si, že USA dále čile obchodují s Ruskou federací, a tím, kdo má ztráty, je EU a její jednotlivé státy, podle toho jak se do tohoto šílenství zapojily.

Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Maria Zacharova na rezoluci reagovala slovy, že Evropský parlament by naopak měl přijmout rezoluci sám na sebe, že je podporovatelem idiotismu. Podepsal byste se pod slova Zacharové?

Nepodepsal, přestože mi rezoluce vadí, nevyjadřuje nic, co si myslím, tak jsem přesvědčen, že na rozdíl od evropských byrokratů je Evropský parlament jediným orgánem, který má alespoň nějaký základ, o němž mohou rozhodnout lidé. Znovu opakuji, parlamenty mají tvořit zákony ne deklarace.

Tato rezoluce pouze něco konstatuje, resp. nic nedokazuje (to je nezpochybnitelné), protože vše, co je Ruské federaci kladeno za vinu, nebylo dosud nikde prokázáno a soudním usnesením stvrzeno s tak přesvědčivou argumentací, že o vyjmenovaných skutcích by nebylo pochyb. Rezoluce sama je opravdu snůškou, chcete-li výčtem domnělých, protože neprokázaných ruských zločinů na Ukrajině a odkazů na porušování s terorismem souvisejících mezinárodních dokumentů Moskvou.

Vybavíte si nějakou podobnou rezoluci tohoto dosahu, která by takto lehkovážně žonglovala s pojmem terorismus?

Momentálně si nevybavím něco podobného, ale vybavím si odpor některých politiků u nás, ale i v Evropě, když se měl odsoudit převrat v Kyjevě, upálení civilních obyvatel v domě odborů v Oděse, mlčení odpovědných politiků na národní i evropské úrovni k pochodům fašizujících jednotek v Pobaltí a na Ukrajině, které dodávaly odvahu k nejhorším zločinům na civilním obyvatelstvu nejméně posledních osm let právě na Ukrajině. Pro Českou veřejnost by měla být mementem historie Volyňských Čechů a vyvraždění obyvatel Malína na Volyni. Proto se musel postavit nový Český Malín pro přeživší po druhé světové válce.

Rezoluce zachází až tak daleko, že dokonce vyzývá – cituji: »k důkladnému posouzení zločinů sovětského režimu a vést o těchto zločinech transparentní veřejné diskuse, zejména v samotném Rusku, neboť chybějící odpovědnost a spravedlnost vede pouze k opakování podobných zločinů«. Co může stát v pozadí této deklarované vazby na sovětský režim?

V pozadí mohou být jen dvě věci, buď zoufalá neznalost historie, nebo snaha některých skutečných zločinců přepsat historii a zvrátit výsledky druhé světové války včetně odsouzení opravdových válečných zločinců, jak to učinil Norimberský tribunál. Ten na základě faktů, očitých svědectví, nikoliv domněnek, soudil německý nacismus, včetně jeho představitelů a vojenských velitelů, Italský fašismus a Japonský militarismus. Jde o pokus zaměnit příčiny a důsledky a to se nesmí stát, nebo se skutečně budou hrůzy války opakovat. Navíc, pokud se má diskutovat v samotném Rusku, tak je potřeba, aby se s představiteli Ruské federace mluvilo, ne aby se bez toho, aby k věci mohli říct jediné slovo, přijímala nepodložená usnesení. Sám, když komunikuji jak s představiteli Komunistické strany Ukrajiny, kterou nedemokraticky kyjevský režim zakázal, nebo s představiteli k ruskému vedení opoziční KS RF, tak se vždy shodneme na tom, že je potřeba mezinárodního tribunálu, který by na základě faktů posoudil, kdo co udělal, kdo spáchal válečné zločiny. Dodnes není jasné, kdo zavraždil, unesl, případně jinak likvidoval 36 předsedů Okresních výborů KSU.

Právní validitu tato rezoluce nemá. Co tedy má? Co je podle vás jejím hlavním účelem?

Hlavním smyslem rezoluce je zakrýt protilidovou a nesmyslnou politiku Evropské unie, která se podřídila americkým zájmům. Představitelé EU a část představitelů jejich jednotlivých států se nechali zmást tzv. euroatlantickou politikou, tedy zájmy USA, a nedbají zájmů vlastních národních států, ani zájmů Evropy jako celku. Zbavují jak národní státy, tak Evropu možnosti nakupovat suroviny v Ruské federaci, včetně energetických surovin, tím likvidují ekonomický základ evropské prosperity, a na takové politice profitují jak Spojené státy, které se tím neomezují, tak ale i jiné státy např. v Asii.

Kam až podle vás dnešní svět může dojít, kdy – jak právě vidíme – je možné, že parta jakýchsi poslanců si bez skutečně jediného relevantního důkazu dovolí jeden stát označit za teroristický? Jen tak pro zábavu…

Žel, to může vést až k válečnému konfliktu globálního rozměru, navíc by válčiště bylo opět v Evropě, to by nás zničilo. A není to pro zábavu, je to pro zisky těch nejbohatších a zakrytí skutečných úmyslů těch, kteří druhou světovou válku po právu prohráli.

Z rezoluce kromě jiného doslova čiší obrovská nenávist vůči Rusku. Jako by byla věrnou pokračovatelkou díla bývalé americké ministryně zahraničí Albrightové. Co o tomhle soudíte? Kde nebo v čem má tato nenávist prapůvod, své kořeny?

To se musíte zeptat autorů rezoluce, mimo jiné je zcela v rozporu se základními dokumenty Evropského společenství. Já prapůvod vidím v tom, že autoři nemají vlastní politický cíl, a tak bezmyšlenkovitě papouškují americký zájem, kterým je vydělat na krachu evropského průmyslu, ten si levně koupit a zajistit si suroviny, bez zbytečné evropské konkurence, pro svou prosperitu. K tomu se přidávají ti pohrobci bývalých představitelů fašismu a nacismu.

Nemáme tu prostor ani čas, a nemělo by asi smysl, pitvat se v tom všem, z čeho je Rusko viněno. Ostatně rezoluci si každý může přečíst. Jeden fragment přesto takříkajíc vypíchnu. Konkrétně tu část rezoluce, která odsuzuje skupinu PMC Wagner a rovněž oddíly »Achmat« čečenského vůdce Ramzana Kadyrova. Víme přece, že to byly právě tyto jednotky, jež chránily civilní obyvatelstvo na bývalých ukrajinských územích, které čelilo po dobu osm let genocidě páchané ukronacistickými vojsky kyjevské junty. Každý den po dobu osmi let stříleli ukrajinští nacisté dělostřelecké granáty do vesnic a měst na Dombasu, kde žilo ruské obyvatelstvo. Toto je na rozdíl od skutků, kladených za vinu Rusku, prokázané. Proč jsou tyto oddíly označeny za teroristické, když pravý opak je skutečností?

Důvod je prostý, osm let bojů ve prospěch obyvatelstva jim nemíní kyjevské vedení odpustit. Když s někým prohrává tolik let, tak ho chtějí alespoň slovně ponížit. Ale to se jim opravdu nepovedlo. Lidé, kteří díky nim dál žijí a mohou být doma a mluvit svým mateřským jazykem, jsou jim vděční a myslí si své. To poslanci Evropského parlamentu, kteří pro to zvedli ruku, nepochopí.

Čistě hypoteticky – kdybyste měl možnost vystoupit na půdě EP v rozpravě k této rezoluci, co byste plénu řekl?

Bylo by to krátké a mělo by to svůj návrh. Jednak bych řekl, že nejsme soudci, abychom přijímali odsuzující rezoluci. První návrh by směřoval k uzavření příměří. Pak bych připomněl oněch osm let od Majdanu a Oděsu a navrhl bych parlamentní delegaci, která by s poslanci Ruské Dumy a Ukrajinské Verchovní rady jela na místo samé s cílem sesbírat materiál pro založení a jednání mezinárodního tribunálu. Ten by teprve posoudil, co je pravda a co lež, a mohl by soudit skutečné viníky.

Česká republika se jako přímý účastník podílí na obchodních sankcích proti Ruské federaci, přijatých Evropskou unií. Z jakých evropských právních norem toto uvalení sankcí proti Ruské federaci vychází? Možná se mýlím, ale uvalení sankcí takového rozsahu a s tak negativními následnými dopady v podobě jasně předvídatelných ruských odvetných opatření přece nemůže být jen politickým rozhodnutím vrcholných orgánů Evropské unie (Evropské Rady či Evropského parlamentu) a mělo by se opírat o přesně specifikovaná paragrafovaná znění příslušných zákonů? Nebo se mýlím a politické rozhodnutí je v tomto případě nadřazeno právu, zákonům? Že tedy Evropská unie jako instituce je více než institut práva? Je-li tomu tak, nabízela by se podotázka – k čemu pak potřebujme zákon, když ho vlastně nepotřebujeme ani pro tak závažná rozhodnutí, jakým uvalení obchodních sankcí s tak katastrofálními následky bezesporu je?

Opravdu se mýlíte, že to nemůže být jen politické rozhodnutí. Právě naopak jde o ryze politické rozhodnutí a o výraz tzv. sdílené suverenity unijních orgánů, která vzniká právě tím, že jednotlivé státy, které do Evropské unie vstoupily, jsou ochotny se své státní suverenity, tedy zcela autonomního rozhodování vzdát a respektovat rozhodnutí unijních orgánů. Jistě si každý všiml toho, že ne všechny unijní státy se k sankcím chovají stejně, uvedu např. Maďarsko, ale i Rakousko nebo Kypr. Stejně tak odlišně se chová např. Portugalsko, ale tam je to spíše dáno tím, že konkrétně plyn odebírá od jiných dodavatelů. Společné kroky, které přijímá zejména Evropská Rada, tedy vrcholné zasedání hlav států resp. předsedů vlád jednotlivých zemí, pak záleží právě na tom, jestli předseda vlády toho kterého státu také doma rozhodnutí prosadí. To má samozřejmě i vliv na to, jestli něco takového prosazovat chce a riskovat politický pád. Případný politický vzestup z podpory války je vždy krátkodobý a mění se vždy v pád.

Na základě čeho jsou tyto evropsko-unijní sankce proti Ruské federaci závazné/povinné pro Českou republiku? A druhá část otázky – co by České republice hrozilo ze strany EU a na základě čeho by jí »něco« hrozilo, kdyby tyto sankce odmítla respektovat a s Ruskem dál obchodovala ve standardním režimu zpřed 24. února 2022?

Rozhodnutí orgánů EU ve formě nařízení či směrnice vždy vycházejí ze základních dokumentů EU – z Mastrichtské, Schengenské a Lisabonské smlouvy a jak jsem uvedl, jde o to, že mezinárodní smlouva, kterou stát uzavře, je smlouvou závaznou a ten který stát ji musí dodržovat. A dokonce smlouvy, které jsou uzavřeny v oblasti lidských práv, mají u nás v České republice přednost před zákonem. Tak, jak to stanoví český ústavní text.

EU je nadvládní mezinárodní organizace a podle Lisabonské smlouvy jsou rozhodnutí vynutitelná třeba před Evropským soudním dvorem a stát, který směrnici nedodrží, může být postižen finanční sankcí. Tady odbočím a připomenu, že bývalé RVHP bylo mezivládní organizací a nic takového nepřipadalo v úvahu.

Takže je to jasné, pokud se Evropská unie na něčem shodne, ale musí to být úplný konsenzus, nestačí většina, tak je to vynutitelné pod finanční sankcí. Pokud je něco rozhodnuto tzv. váženými hlasy, tedy jen většinovou vůlí, tak je to vynutitelné jen poté, co to stát unie provede do vlastního zákonodárství. Proto Maďarsko postupuje samostatně a ČR se klaní, aniž by musela. Hrozba sankcí je tady nevynutitelná, pokud by vláda ČR oznámila, že bude postupovat samostatně.

Dopad protiruských sankcí, resp. odvetných kroků Ruské federace, které byly bez diskuse očekávatelné, na české hospodářství a sociální jistoty občanů už jsou a dále budou katastrofální, neřku-li fatální. Těžko lze zpochybnit fakt, že nynější vláda nevěděla, co se po uvalení sankcí bude dít. Toto její počínání se tedy dá označit jako vědomé. To znamená, že souhlasným postojem a přímou účastí na protiruských sankcích vědomě poškozuje českou ekonomiku a vědomě ohrožuje základní sociální jistoty každého jednotlivého občana. Pokud s tímto mým výkladem souhlasíte, ptám se, zda toto počínání Vlády ČR lze kvalifikovat jako trestný čin, resp. zda toto konání vlády má co dočinění s naplněním skutkové podstaty trestního činu vlastizrady?

Děkuji za otázku, která v sobě obsahuje odpověď. Ale nikdo z teoretické fronty, ani z právní praxe nemůže říct, že jde o trestný čin vlastizrady. O vině a trestu rozhodují jen soudy. Tedy pokud podezíráme členy vlády z vlastizrady, musíme postupovat právní cestou, tedy oznámením orgánům činným v trestním řízení, že jsou zde skutečnosti, které nasvědčují tomu, že byl spáchán trestný čin a nechat to policii a státním zastupitelstvím vyšetřovat. Na základě zjištění a po případném sdělení obvinění jen státní zástupce může podat příslušnou žalobu, o které pak soud rozhodne.

Zbyšek Kupský