Geopolitický a energetický ropný poker Trumpa a Si Ťin-pchinga

Náhlá eskalace konfrontace mezi USA a Íránem po snaze o dosažení dohody ohrožuje čínské zájmy. Námořní blokáda íránských přístavů Spojenými státy není namířena pouze proti Íránu, ale také proti Číně.

»Blokáda Hormuzského průlivu je také ranou pro Peking, největšího odběratele íránské ropy, protože 80 % íránského vývozu uhlovodíků absorbuje Čína,« tvrdí účastníci energetického trhu. Zároveň íránská ropa, která je kvůli západním sankcím často obchodována přes zprostředkovatele a se slevami, tvořila v roce 2025 přibližně 12 % celkového čínského dovozu ropy.

»Si je ten, kdo potřebuje ropu. My ne,« opakovaně prohlásil americký prezident Donald Trump. 

»Číňané již venezuelskou ropu ztratili a nyní kvůli blokádě a zpožděním v tranzitu přes Hormuzský průliv zaznamenávají pokles dodávek ropy z Perského zálivu,« zdůrazňují tytéž zdroje.

Dodávají, že není jisté, zda se prezident Trump skutečně snaží vyřešit situaci v Hormuzském průlivu, a to jen několik týdnů před svou květnovou návštěvou Pekingu. »Bylo by v zájmu USA vyvinout tento dodatečný tlak na čínskou vládu, vzhledem k tomu, že většina íránské ropy jde do Pekingu,« dodávají.

Čína jasně vyjádřila svůj postoj k incidentu v Ománském zálivu. Mluvčí čínského ministerstva zahraničí Kuo Ťia-kchun oznámil, že americké síly nuceně zadržely nákladní loď plující pod íránskou vlajkou.

Peking vyzval všechny strany k zodpovědnému dodržování příměří

Situace v Hormuzském průlivu zůstává citlivá a složitá. »Vyzýváme zúčastněné strany, aby se vyhnuly další eskalaci a vytvořily nezbytné podmínky pro obnovení normální lodní dopravy přes průliv,« vyzvalo čínské ministerstvo zahraničí. Rovněž poznamenalo, že jednání mezi Íránem a USA jsou v současné době v kritické fázi. Peking hodlá zaujmout »konstruktivní postoj«.

Čína se však nechce zatlačit Trumpem ke zdi. Čínský juan nadále posiluje vůči americkému dolaru. Zhodnocení je mírné – za měsíc se pohybuje kolem 2 % – ale odborníci se domnívají, že by bylo výraznější, kdyby čínské ekonomické úřady juan »nezpomalily« z obavy ze ztráty konkurenceschopnosti čínského zboží.  

Nové zdroje čínské dovozu ropy

Uprostřed íránského konfliktu se mezi předními čínskými vývozci ropy prosadila nová země – Brazílie, která v březnu uzavřela první pětku a meziročně zvýšila své dodávky 2,5krát na 1,18 milionu barelů denně (bpd). Informovala o tom agentura Interfax s odvoláním na údaje čínských celních úřadů.

Uvádí se, že jihoamerická země dodává Pekingu více než 1 milion barelů denně již pátý měsíc po sobě, ačkoli ve srovnání s únorovými 1,24 miliony barelů denně, mírně snížila export.

Podobný trend lze pozorovat i v Rusku, předním čínském dodavateli uhlovodíků. Jeho objem se meziročně zvýšil o 13,9 procenta na 2,37 milionu barelů denně a celkově se v prvním čtvrtletí zvýšil o 31 procent. Navzdory propadu nákupů Pekingu z Iráku, Malajsie a Saúdské Arábie však dodávky v březnu klesly o 12,5 procenta ve srovnání s únorem. Celkově se objem dovozu snížil o 6,1 procenta.

Indonésie se v březnu s 1,31 miliony barelů denně posunula na třetí místo mezi dodavateli Číny. Zprávy však neobsahovaly informace o íránských dodávkách paliva do Číny.

Geopolitika: Jak reaguje Peking?

Čínský prezident Si Ťin-pching je vnímán jako geostrategický příjemce íránsko-irácké války. »Čína v současné době testuje, jak vážně Američané berou blokádu Hormuzského průlivu. Typickým příkladem je pokus tankeru Rich Starry v čínských zájmech, kterému se s velkými obtížemi podařilo proplout Hormuzským průlivem do Indického oceánu, než začala blokáda americkými silami. Ačkoli tanker pluje pod vlajkou Malawi, údajně jej vlastní čínská přepravní společnost.«

Náhlá eskalace konfrontace mezi USA a Íránem po snaze o dosažení dohody ohrožuje čínské zájmy, a proto Pekingu nestojí za to jen nečinně přihlížet.

Pro Čínu je v sázce hodně a Si Ťin-pching by v ideálním případě raději zůstal pasivní, usiloval o mír, ale nezasahoval by příliš razantně. Koneckonců, Američané vynakládají na Blízkém východě značné vojenské zdroje a nasadili tam válečné lodě a letadla, které již nemohou použít v západním Pacifiku. Z čínského pohledu, Peking již léta úspěšně prosazuje podobnou strategii, pokud jde o válku na Ukrajině.

Čínské investice v Perském zálivu

V posledních letech Peking značně investoval do infrastrukturních projektů v oblasti Perského zálivu i v samotném Íránu. Odhaduje se, že od roku 2005 v rámci iniciativy Pás a stezka odteklo z Číny na Blízký východ více než 270 miliard dolarů.

Pro čínskou strategii je také důležité nezhroutit íránský režim, ale zároveň zabránit prodlužování války, protože by to uvrhlo celý region do dlouhé krize, která by Peking donutila zaujmout jasné stanovisko vůči Spojeným státům.

Prozatím však čínské vedení využívá důsledků americké patové situace. Jak uvádí Americká atlantická rada, čínská diplomacie dosud nedokázala proměnit své zapojení do krize v rozhodné činy. Diplomatická dynamika, kterou prokázala, když svěřila Pákistánu zprostředkování k uklidnění krize prostřednictvím jednání, však posílila image Číny jako jediné spolehlivé velmoci, která si v kontextu radikální nejistoty zachovává zodpovědný postoj.

Posilování čínského vlivu

Evropští vojenští analytici odhadují, že »válka v Íránu dala Číně příležitost převzít roli jediného geopolitického racionálního faktoru schopného udržet stabilitu mezinárodního systému«.

Mnoho analytiků však hovoří o »dvojí cestě« čínské diplomacie vůči Íránu, ve které čínská vláda sice válku oficiálně odsuzuje, ale tajně podporuje íránský režim poskytováním informací a technologií.

Ioannis Sideropulos