Na rozhovoru s poslancem SPD Jiřím Kobzou jsme se domluvili na pietních aktech ve Vokovicích a na Klárově. Slyšel jsem, co tam říkal, nejde s tím nesouhlasit. Přepisování historie, lži o osvobození Prahy, to je bohužel realita… Ale rozhovor je i o současné politické situaci a blížících se důležitých volbách.
Blíží se 80. výročí atentátu na Heydricha a následných událostí v Lidicích a Ležákách. Pro jedny se to nemělo nikdy stát, pro druhé je to největší čin. Jak to vidíte vy a proč je to tak rozporuplné?
Zabití Heydricha vojáky československé armády je mimořádný čin. Jednak z hlediska jejich hrdinství a úspěšnosti provedení, ale hlavně vzhledem k jeho politickému a strategickému významu. Heydrich byl mimořádně brutální a výkonný představitel Německé říše, zcela jistě by postupně v její hierarchii ještě stoupal. To by bylo nebezpečné pro naše země i pro celou Evropu z hlediska vývoje a výsledku války.
U nás doma by, kdyby nebyl včas odstraněn, výrazně narostl počet popravených a zplynovaných Čechů, postupem doby by Češi byli dílem zlikvidování, dílem dáni k převýchově a dílem vystěhování na Východ. To byl Heydrichův plán s naším národem, plán, se kterým se nijak netajil.
Politicky šlo o zabití nejvyššího představitele Německé říše za celou válku. Tento čin znamenal definitivní oduznání mnichovské dohody ze strany Francie a Velké Británie, plné uznání londýnské exilové vlády a prezidenta Beneše ze strany Spojenců, a hlavně jistotu obnovy Československa v předmnichovských hranicích, tzn. včetně tzv. sudetského pohraničí. To by bez zabití Heydricha, coby projevu toho, že Československo aktivně bojuje po boku Spojenců proti Německé říši, nebylo prakticky možné.
Zabití Heydricha také upozornilo ostatní německé šéfy, že i oni se mohou stát cílem útoku speciálních komand a toto memento jejich dosavadní bestiální řádění mírnilo. V tom vidím hlavní přínos úspěchu našich hrdinů, kterým tímto vzdávám čest.
Zmiňované pietní akty spolupořádal ČSBS. Byl na nich přítomen štáb ČT a připravil z nich reportáž, jejíž obsah je značně »protivodičkovský«. Proč je takovým trnem v oku pravice? Proč je kampaň proti ČSBS právě nyní tak silná?
ČSBS není trnem v oku pravice, ale trnem v oku progresivistických liberálů, tedy radikální levice, která v České republice reprezentuje zájmy USA, Evropské unie a NATO a skutečné národní zájmy nehájí, naopak proti nim bojuje. Konzervativní demokratická pravice, tedy alespoň SPD, která je za ni považována, se naopak drží historických skutečností.
ČSBS, který reprezentuje skutečnou národní paměť, odkaz předků a tradice československého národního boje proti nacismu, překáží současným snahám o relativizaci výsledků 2. světové války a především válečných zločinů německých vojáků, sudetských bojůvek v našem pohraničí, vlasovců a banderovců.
Současná vládní garnitura a s ní spojená veřejnoprávní média naopak dlouhodobě usilují o přepisování historie, revizi výsledků druhé světové války a snaží se o relativizaci a rehabilitaci nacismu, fašismu a všech, kdo s ním kolaborovali.
Jsme ve složité ekonomické situaci, když posloucháme současného a minulého premiéra nebo ministry financí, svalují vinu jeden na druhého. Kde je podle vás skutečnost?
Současné ekonomické postavení republiky je dílem všech polistopadových českých vlád, které rozprodejem národního majetku a zničením naší průmyslové i zemědělské základny, systému exportu, národního bankovnictví, což bylo završeno nevýhodným vstupem do Evropské unie, přivedly zemi do pozice ekonomické kolonie a do spirály prohlubujícího se veřejného zadlužení, rostoucí inflace a postupující chudoby obyvatelstva.
Vláda Petra Fialy za těch pár měsíců, co je u moci, tento proces urychlila a napáchala tolik škod, co jiné vlády za celé čtyřleté funkční období. De facto tím navázala na gigantické zadlužování našeho státu předchozí vládou a dokázala jej ještě výrazně urychlit. Na rozdíl od Babišovy vlády, ta Fialova přehodila bezohledně dopad ekonomických těžkostí na občany a tomu se v SPD snažíme zabránit.
Očekávají se komunální volby a ve hře je třetinová obměna Senátu. Může výsledek znamenat i něco více?
V případě zhoršující se ekonomické a sociální situace může jít o důležitou příležitost pro nespokojené občany, aby prostřednictvím těchto voleb vyjádřili svůj postoj k vládě Petra Fialy a její dosavadní (ne)činnosti.
Pokud by se podařilo ve volbách do Senátu prosadit demokratické a vlastenecké kandidáty v počtu alespoň šesti osobností, dojde k vytvoření vlastního senátorského klubu a k narušení totálního mocenského monopolu vládních stran v současném Senátu.
To by byl velký úspěch a doufám, že si to voliči v obvodech, kde se bude volit do Senátu, dobře uvědomí.
Současná vládní pětikoalice je důkazem, že cestou k volebnímu úspěchu jsou právě spojenectví. Je něco takového možné i na straně opozice?
Již od doby předcházející volbám do Sněmovny v roce 2017 jsem v desítkách článků a příspěvků varoval před rozdrobením vlastenecké scény do desítek samostatně kandidujících subjektů, vyzýval jsem k vytvoření širšího volebního spojenectví pod vlajkou SPD, jakožto jasně nejsilnějšího národně konzervativního subjektu, který jediný má politickou váhu a relevanci a sílu se do Sněmovny dostat a přivést tam i ostatní.
Bohužel, ješitnost a egosimus vůdců malých stran (pokud v tom nebylo ještě něco jiného, mnohem přízemnějšího) toto neumožnily a výsledkem byl opakovaně drtivý propad vlasteneckých hlasů. Zvláště tragické důsledky to mělo v loňském roce, kdy se objem propadlých hlasů celkově přiblížil dvaceti procentům všech voličů, a hlavně umožnil vznik protinárodní vlády Pětikoalice, jejíž podpora ve veřejnosti, i přes slepení do dvou koalic, byla na úrovni 43 procent.
Sama toho času vládnoucí koalice uznala, že ji dostaly k moci právě promarněné hlasy mnoha ministran, které se svými miniaturními volebními zisky sice dostaly hluboko pod hranici volitelnosti, ale společně pomohly koalici vykrvácet vlasteneckou frontu a způsobily oslabení SPD.
Příští rok boudou i volby prezidentské. Ty už nebudou ve stylu se Zemanem nebo proti Zemanovi. Část vlastenců už svého kandidáta představila, některá další jména už také padla. Co jim říkáte?
Silného a opravdu vlasteneckého kandidáta zatím mezi uchazeči o prezidentský úřad nevidím. Vidím jen bezuzdnou touhu Pětikoalice po moci a především po revanši, protože Pražský hrad je poslední mocenskou a ústavní institucí, kterou se jim ještě nepodařil ovládnout.
Ovládli dolní i horní parlamentní komoru, mají pod kontrolou média a i justice jde s nimi. Jedině prezidentský úřad jim ještě překáží. Proto o Pražský hrad bude svedena bitva nebývalých rozměrů i prostředků. Aby v tom nebyli úspěšní, musí se silný vlastenecký kandidát s šancí na vítězství ještě na scéně objevit.
Jediný, kdo bude schopný alespoň zpomalit propad do pekla a chaosu progresivismu, bude v nejbližších letech právě prezident. Stejně jak byly přelomové volby do Sněmovny v říjnu 2021, tak bude přelomová i volba prezidenta.
Proto se SPD tolik snaží zabránit uzákonění protiústavní tzv. korespondenční volby ze zahraničí, aby se snížila možnost volebních podvodů a manipulace s volebními výsledky.
Zbyšek Kupský