Fotbaloví fanoušci ten zápas vyhlásili nejlepším v historii samostatného Česka. Bylo to skutečné utkání snů! Kdykoli je v televizi reprízováno, má obří sledovanost. Do statisíců jde počet návštěvníků i na videokanálu YouTube. Kdo ví, třeba se něčeho podobného dočkáme i dvacet let poté. Ano, zítra začíná v Německu EURO 2024 a česká reprezentace bude opět u toho. Možná, že hned na úvod překvapí Portugalce podobným gejzírem jako Pavel Nedvěd, Jan Koller, Tomáš Rosický a spol. Nizozemce v roce 2004. Pojďme zavzpomínat a naladit se na fotbalovou horečku, jež nás v příštích dnech čeká…
»To, co ukázali fotbalisté z Nizozemska a Česka, byl jednoduše fotbal světové třídy. Zápas patřil k nejlepším, které se kdy hrály na mistrovství Evropy,« napsal tehdy obdivně rakouský list Kurier. »Byl to samotný vrchol Eura,« připojil server ORF.
A vskutku. Kdo si 19. června 2004 ve 20.45 hodin naladil druhý kanál České televize, nelitoval ani v nejmenším. Kdo si k tomu otevřel pivečko, vychutnal si zlatavý mok plnými doušky. Ale podívaná pro kardiaky to rozhodně nebyla ani za mák! To jsou přesně ty chvíle, kdy muž nespustí z obrazovky oči, ani kdyby se vedle něj na gauči ladná manželka svlékla do spodního prádla a sváděla jej vyzývavými pohyby boků. Abychom ale byl spravedliví, EURO 2004 v Portugalsku hltaly plnými doušky i ženy. A jistě i ty by daly přednost úchvatnému představení národního týmu před případným vyrýsovaným svalovcem po jejich boku…
Rozklad »Oranjes« – minuta po minutě…
Po povinném vítězství nad Lotyšskem čekal národní tým jeden z favoritů celého turnaje – Nizozemsko. Tým, ve kterém se to hemžilo slavnými jmény. Ale i Češi tehdy disponovali mimořádně silnou generací, jejíž výkonnostní křivka měla dospět k vrcholu právě v Portugalsku. Duel zvedal fanoušky ze sedadel…
4. minuta. Nizozemci zahrávali trestný kop po faulu Nedvěda na Heitingu. Robben zprava přetáhl centr k protější tyči, kde číhal zcela nekrytý obránce Bouma, jehož přesná hlavička udělala z brankáře Petra Čecha Lotovu ženu. »Naše obrana zaspala. Obrovská chyba, kterou využívá Wilfried Bouma. Po dvou neproměněných šancích českého týmu se Holanďané z první vážnější akce dostali do vedení,« okomentoval první gólovou akci utkání v přímém přenosu ČT Jaromír Bosák.
20. minuta. S českým mužstvem to, navzdory dobré hře, přestává vypadat růžově. Robben dostal takřka dokonalou průnikovou přihrávku od Davidse, a najednou šli s Van Nistelrooijem de facto sami dva na Čecha. Klíčový nizozemský kanonýr bez problémů zavěsil do poloodkryté svatyně. »Výtečný míč. A i druhá přihrávka je perfektní a znamená to druhý gól v síti Petra Čecha,« litoval v éteru Bosák.
23. minuta. Van Bronckhorst nesmyslnou přihrávkou dozadu vyslal do sóla Milana Baroše. Ten přeběhl polovinu hřiště, s notnou dávkou štěstí ukličkoval dva obránce »Oranjes« a předložil míč zcela osamocenému Kollerovi. Pro vytáhlého snipera již nebyl problém uklidit míč za záda brankáře Van der Sara. »Ono to půjde, a ne že ne!« pronesl Bosák svou slavnou hlášku. A když vzápětí nepříliš jistého obránce Grygeru vystřídal Vladimír Šmicer, spolehlivý spasitel z minulosti, začal národ doufat. I nadále sledoval vynikající fotbal z obou stran…
71. minuta. Dlouhán Koller na prsou zpracoval centr Poborského z levé strany, nedůsledně bráněný Boumou ho sklepl Barošovi a ten nechytatelnou bombou vymetl pravou pavučinu nizozemské branky. »U nás na Vyšehradě by se řeklo, že Bouma se souboje s Janem Kollerem pouze zúčastnil,« perlil dále Bosák a pivo v českých domácnostech i hospůdkách chutnalo stále lépe a lépe. Tím spíše, že Nizozemci hráli od 76. minuty bez vyloučeného Heitingy. V tu chvíli začala remíza být málo…
85. minuta. Nedvěd z dobrých 35 metrů napřáhl ke střele a jeho tvrdá rána zatřásla břevnem nizozemské branky. Van der Sar jen marně plachtil vzduchem. »Ježkovy voči, ježkovy voči. No to by byla tečka za zápasem,« litoval stále hlasitěji křičící Bosák.
88. minuta. »Góóóól. No to je večer!« jásal ochraptělý Bosák. Ano, trenéru Brücknerovi jeho tahy vyšly skvěle! Střídající Heinz tvrdě vypálil zpoza šestnáctky, Van der Sar míč vyrazil jen k Poborskému a ten jej naservíroval jako na zlatém podnose před prázdnou branku. Tam stál další střídající muž – Šmicer – a rozhodl! Stejně jako na Euru 1996 v Anglii dal »Štístko« v závěru zápasu gól, který národnímu manšaftu zařídil postup ze skupiny. V Portugalsku o tom bylo jasno již po druhém utkání. Třetí zápas s Německem již z našeho pohledu nic neřešil – a zahraniční média pěla ódy na tým, který Češi pro mistrovství Evropy 2004 poskládali…
Potupa Němců
Euforie v českém národě se dala krájet. A navíc i v tom závěrečném utkání skupiny, ve kterém už týmu o nic nešlo, zažili fanoušci něco neobvyklého. To už se asi nestane nikdy…
Pod vědomím jistoty postupu postavil kouč Brückner proti Německu jedenáctku plnou náhradníků. Fotbalisté, kteří od počátku duelu vyběhli na trávník, odehráli v prvních dvou zápasech dohromady jen 388 minut, což dělalo v průměru 35 minut na hráče. A to ještě tento průměr »kazil« středopolař Galásek, který v obou předchozích střetnutích patřil do »základu« a nastoupil v něm i do třetice.
Za rozhodnutí nechat opory na lavičce si český kormidelník vysloužil předzápasovou kritiku od Nizozemců, kteří na dálku bojovali s Německem o druhý postupový »flek« za českým vítězem skupiny – a ten jim to najednou takhle ztížil…
Omyl lávky, přátelé ze země tulipánů! Tehdejší Němce porazilo »české béčko«! Abychom byli spravedliví, je potřeba říci, že vítěznou branku na 2:1 dal Milan Baroš (který samozřejmě patřil do ideální české sestavy a na EURU platil za největší hvězdy), ovšem i on se dostal na trávník až po hodině hry jako střídající hráč…
»Auf wiedersehen!« skandovali čeští fanoušci na rozloučenou německému výběru, který si tak prožil vpravdě historickou potupu. A Nizozemci se omlouvali za předchozí kritická slova. »Je to gigantická úleva. Díky čeští přátelé!« řekl například kapitán Phillip Cocu. Jeho tým vyhrál 3:0 nad Lotyšskem, ale k postupu by mu to nestačilo, kdyby nepomohli Češi. »Baroš by měl být nominován na holandského fotbalistu roku,« napsal v reakci na to, kdo zasadil Německu poslední hřebíček do rakve, jistý nizozemský fanoušek na oficiální stránky Českomoravského fotbalového svazu www.fotbal.cz. A více než dvacet tisíc fanoušků »Oranjes« v ochozech v závěru zápasu skandovalo jako jeden muž: »Češi, Češi!«
Škoda toho Řecka!
Po druhé světové válce koloval mezi československým lidem vtip o tom, jak Adolf Hitler psal Mussolinimu po fiasku v italsko-řecké válce: »Ještě jedno Řecko, a proserem to všecko!«
Bohužel to platilo i pro české fotbalisty. Právě řecký outsider totiž portugalské EURO překvapivě vyhrál. Defenzivním stylem, proti němuž byl legendární »prešovský beton« gejzírem útočného fotbalu.
Ne domácí Portugalci. Ne Nizozemci a Češi, kteří tak nadchli vzájemným zápasem »bez obran«. Titul brali ryzí »zákopáři«.
A poté, co Češi ve čtvrtfinále suverénně vyklepli Dánsko 3:0, zastavili Řekové i jejich tažení. V utkání, které by si zasloužilo přízvisko »zápas Blbec«. Jednak se v něm již v prvním poločase zranil kapitán Pavel Nedvěd. Druhak krásnou střelu Tomáše Rosického ze samého úvodu zastavilo břevno. Vítězný gól se nekonal. A to ani z penalty, kterou sudí Pierluigi Collina odmítl odpískat za evidentní stažení Kollera Dellasem, přitom za stejný prohřešek Čechy čtyři roky předtím na EURU v Amsterodamu potrestal a vysloužil si nenávist národa. A to se opakovalo i v Portugalsku. Co Češi dokázali na internetu na Collinovu adresu napsat, publikovat nechceme – co když tento text budou číst děti!? Ale faktem zůstává, že holohlavý sudí s démonickým pohledem český tým podruhé vyhnal z evropského šampionátu. I francouzský list L’Équipe napsal, že Collina »zapomněl« penaltou potrestat faul na českého dlouhána.
Kouč Brückner se však na sudího nevymlouval. Věděl, že italský arbitr jeho týmu zápas neprohrál. Paradoxně ho ovšem rozhodl právě Dellas poslední akcí zápasu…
Hned za rekordním ziskem Německa…
Evropský bronz je cenný. O partě kolem Pavla Nedvěda, Tomáše Rosického či Milana Baroše si tenkrát obdivně povídal celý svět. Tehdy však fotbalový národ cítil zklamání. Letos by to byl jednoznačný úspěch!
A jen tak mimochodem, víte, která země má na svém kont nejvíce medailí z mistrovství Evropy? Je to Německo (devět). A hned za ním následují státy s pěti cennými kovy. Je jich hned šest – a světe div se, je mezi nimi i Česká republika (samozřejmě jako nástupnický stát někdejšího Československa)…
Netřeba dodávat, že by šestá medaile cinkala, hlavně při současném fotbalovém rozložení sil v Evropě, hlasitěji než kdy jindy…
Petr Kojzar