Eskalace konfliktu ve světle energetické soběstačnosti ČR

K eskalaci situace na Ukrajině muselo zákonitě dojít. Byla jen otázka času kdy.

Z mého pohledu je Vladimir Putin odstavovaný na druhou kolej. Nikdy by totiž nechtěl situaci hrotit tak, jak se vyhrocuje. Domníval se, že zapojením se do občanské války na Ukrajině přinutí západ k jednání. Opak se stal pravdou. A ve vedení země sílí názor Jestřábů – totiž zaútočit na Ukrajinu s drtivou silou a ukázat západu, kde je tenká červená linie. Ti, co by z měli radost z pádu Putina, si neuvědomují zásadní věc, na kterou přitom upozorňují i ruští opozičníci. Místo Putina nepřijdou k moci lidé typu Navalného, kteří by předali ruské bohatství do rukou nadnárodních firem. Naopak. Může nastat to, co nikdo nechtěl. Evropa to ví a už jen hraje komedii. Kdyby to se sankcemi myslela vážně, pak nebudou Španělsko, Portugalsko a Francie největšími odběrateli čínského zkapalnělého plynu, pocházejícího z Ruska.

Jestli Rusko přistoupí k totálnímu způsobu vedení války, zlikviduje kompletně ukrajinskou infrastrukturu, včetně elektrických sítí a transportních sítí pro plyn, k čemuž už bylo vyzýváno od počátku invaze tvrdší stranou v zemi.

Pak nastanou dvě možnosti – budeme muset plyn a elektrickou energii dopravovat z Evropy, a to nás finančně vyčerpá. A ještě reálnější je velká migrační vlna Ukrajinců, na kterou Západ není připraven. To by si měli v prvé řadě uvědomit ti, co se teď plácají po stehnech.

Bez ohledu na to, jaký bude výsledek na Ukrajině, jedná se o labutí píseň nejen Evropské unie, ale bohužel – a to si naši přední politici neuvědomují – i České republiky. Obávám se, že to Evropu ekonomicky i společensky z hlediska životní úrovně vrátí do poloviny 20. let minulého století. A v této souvislosti zastropování cen ztratí smysl. Nerostné suroviny totiž nebudou, a když, pak za tak velikou cenu, že se pro drtivou část obyvatel stanou nedostupnými.

Víření válečných bubnů, které posloucháme, není záležitostí posledního roku, ale ani pěti nebo deseti let. Začalo útokem na Jugoslávii, pokračovalo invazí do Iráku v roce 2003, útokem na Sýrii a občanskou válkou, Libyí a tak dále. V konečném důsledku vyústilo ve střet na Ukrajině, přičemž viníkem je nezodpovědná politika západních zemí, které mají drzost, že si říkají demokratické.

Eskalovalo to v konflikt, jehož důsledky nejsme schopni, či spíše ochotni dohlédnout. Skutečnost, že nejvyšší vedení Číny dalo rozkaz armádě, by se připravila na konflikt, který může vzniknout, mi tento černý scénář jen potvrzuje. Do tohoto střetu by však šla České republika neozbrojená, s minimálním množstvím vojáků a bez jakýchkoli záloh.

Připadá mi obzvlášť úsměvné, když takzvaní odborníci, generálové v záloze, kritizuji mobilizační plány, a přitom oni sami třicet let cíleně odzbrojovali Českou republiku a nevytvářeli zálohy, kterými bychom dokázali nahradit ztráty prvosledových jednotek a plnohodnotně bránit území a suverenitu ČR. Tady mě napadá rčení, že je potřeba si nejdříve zamést před vlastním prahem. Zajímavé by bylo už jen to, kdyby Česká republika vyhlásila částečnou mobilizaci, kdo by v ten moment rukoval. Snad jen ročníky 50 plus, a i tuhle vlnu by příslušná krajská vojenská velitelství nezvládla, protože pamětníci cvičení z osmdesátých let jsou buď mrtví, nebo v civilu.

Tohle vše by si měla naše země uvědomit. Odpovědní činitelé se musejí začít soustředit na bezpečnost České republiky a jejích obyvatel, a nehrát si na světové vůdce, které beztak nikdo nebere vážně. Jsme okolním zemím k smíchu.

Typickým příkladem bylo ordinérní vystoupení v Evropském parlamentu, kdy vlivný belgický europoslanec Gay Vergofstad seřval našeho předsedu vlády a ten se klepal strachy jak malý mopslík.

Luděk Růžička, předseda strany DOMOV Vysočina a kandidát do Senátu