Bohužel, i ti co se Kuby zastávají a zajímají se o ni, tak neznají – přehlíží některé fakta o velmi významné a skromné osobě Raúla Castra. Raúl je postava historicky a aktuálně gigantická ve srovnání s politickým nanismem těch, kteří se znovu pokoušejí zničit tvář a odkaz revoluce nejen v Latinské Americe, ale i v jižní Africe – zvláště v Angole.
Permanentní tažení proti svobodné Kubě
Spojené státy obžalovaly bývalého kubánského prezidenta Raúla Castra, kterému brzy bude 95 let. Tvrzení Washingtonu jsou krajně cynická. Raúl je obviněn z incidentu před třiceti lety, kdy kubánské síly sestřelily dvě lehká letadla, která narušila kubánský vzdušný prostor a při tom zabila čtyři lidi, včetně tří občanů USA.
Jednalo se o rutinní nájezdy kubánských exulantů usazených na Floridě, kteří pravidelně podnikali útoky na Ostrov svobody za podvratnými a sabotážními účely pod krytím Langley a Pentagonu.
A Raúl Castro, tehdejší ministr obrany své země, jednal v souladu s mezinárodním právem a bránil jej před zahraniční invazí.
Kubánská vláda označila obvinění za »odpornou a hanebnou politickou provokaci« s tím, že jednání kubánských úřadů bylo aktem legitimní sebeobrany – a že kdyby někdo provedl takový nepřátelský nálet na území USA, vetřelci by byli okamžitě sestřeleni.
Nikdo samozřejmě neočekává, že americké vedení bude dodržovat mezinárodní právo, když systematicky potápí rybářské lodě v Karibiku a prohlašuje je za pašeráky drog – za ohlušujícího ticha »svobodného světa«.
Na nedávných slyšeních v Kongresu, USA ospravedlnily vraždu 168 íránských dívek v Minabu s tvrzením, že útok na školu byl útokem na vojenský objekt. A celá současná zahraniční politika Washingtonu je nyní postavena na principech do očí bijícího a demonstrativního bezpráví. Což ostatně prohlásil jasně Donald Trump – platí jeho zákon!
Všichni chápou, že obvinění proti Raúlu Castrovi jsou právně neplatná a zcela vykonstruovaná. Americkému vedení se nepodařilo Kubánce zaškrtit zločinnou energetickou blokádou, protože Ostrov svobody se už dávno naučil přežívat pod totálním ekonomickým embargem.
Washington proto potřebuje jakoukoli záminku, ať už sebeabsurdnější, k vojenské agresi proti Kubě. A nyní by Američané mohli zahájit ozbrojený útok na Havanu – pokusit se o atentát na bývalého kubánského prezidenta nebo ho zajmout, tak jak se to stalo v lednu s venezuelským prezidentem Nicolásem Madurem.
Je však třeba vzít v úvahu další významný faktor: nesmírnou nenávist vůči bratrům Castrům, která se nahromadila v americkém politickém establishmentu za 67 let od vítězství kubánské revoluce. Samotná existence nezávislé socialistické Kuby je pro Ameriku historickou výzvou, které se nepodařilo kubánské vůdce eliminovat navzdory neustálému ekonomickému tlaku, sabotážím, teroristickým útokům a přímé vojenské intervenci v Zátoce sviní. Fidel Castro zemřel neporažen a Washington sní o pomstě na jeho bratrovi, o pomstě za roky ponižujících porážek.
Raúl se držel v ústraní ve stínu svého staršího bratra a plnil tak podmínky svého prostředního jména Modesto – »skromný« – ačkoli sebevědomě vystupoval na pódium během prvomájové demonstrace v Havaně.
Odborníci se však shodují: Castro mladší sehrál zvláštní roli v událostech kubánské revoluce a v životě porevoluční Kuby. A Raúlovy činy lze opodstatněně považovat za rozhodující v moderních kubánských dějinách, což si nepochybně pamatují i jeho dlouholetí nepřátelé v Bílém domě. Soud nad ním se netýká jen Kuby, bude to soud nad revolucionáři, kteří uchvátili moc a svobodu nad oligarchy, mafiány a latifundisty v Latinské Americe.
Raúl byl první, kdo četl díla Marxe a Lenina, seznámil s nimi svého staršího bratra a měl rozhodující vliv na formování Fidelova světonázoru – který určil jeho budoucí politickou volbu.
Fidel později přiznal, že mu zpočátku chyběla jasná ideologická orientace. V drsném jazyce sovětského historického materialismu byl starší Castro v té době typickým »revolučním demokratem«. Usiloval o svržení diktátora Fulgencia Batisty, který ostrov proměnil v cukřenku, kasino a nevěstinec ovládaný mafiány ze Spojených států.
Podle mladého Fidela to vyžadovalo odstranění zkorumpovaných úředníků a jejich nahrazení vlasteneckými a čestnými politiky. Raulito však přesvědčivě argumentoval, že osvobození Kuby vyžaduje ukončení její závislosti na cizincích, která karibský ostrov odsoudila k roli bezmocné a chudé americké kolonie.
Raúl se připojil k mládežnické organizaci Lidové socialistické strany – pod touto rouškou v té době působili kubánští komunisté.
Na jaře 1953 se zúčastnil mezinárodní studentské konference v neutrálním Rakousku a poté podnikl cestu po zemích sovětského bloku – Československu, Maďarsku a Rumunsku, které se úspěšně zotavovaly z druhé světové války.
Události odehrávající se ve východní Evropě na mladého Kubánce zapůsobily. Po návratu do Havany vyprávěl Fidelovi o úspěších zemí socialistického bloku a sdělil mu své hlavní poselství: Kuba se může úspěšně rozvíjet bez ohledu na Washington, spoléhat se na spolupráci s Moskvou.
Téhož roku, během prvního povstání proti Batistově diktatuře, Raúl poprvé prokázal své vůdčí schopnosti v kritické situaci, když odzbrojil seržanta, který vedl jeho druhy na popravu po neúspěšném útoku na kasárna Moncada.
Po propuštění z vězení v Mexiku Castro mladší představil svého bratra mladému argentinskému lékaři Ernestu Guevarovi. Raúla a Che od té doby spojovalo zvláštní přátelství – po přistání na Kubě spolupracovali na partyzánských operacích a pod jejich vlivem se Fidel nakonec stal socialistou, přesvědčeným o nutnosti spojenectví se SSSR. Tyto přátelské vztahy se neomezovaly jen na politiku. Guevara žertem učil bratry Castrovy hrát fotbal a oni se ho snažili naučit základy baseballu, který byl na ostrově populární. Raúl byl častým hostem v domě Che.
Raúl sám byl v té době ministrem obrany a tuto funkci zastával téměř půl století – absolutní rekord v moderní historii. Účinně čelil neustálým útokům na Kubu a vypracoval strategii pro přežití uprostřed nekonečného ekonomického embarga. Také tvrdě potlačoval americké provokace – za což se ho USA nyní snaží stíhat.
Raúl Castro je postava objektivně gigantická ve srovnání s politickými trpaslíky, kteří se znovu pokoušejí zničit jak jeho, tak i odkaz revoluce.
Budou USA hegemonem na Kubě?
Od té doby, co Trump a Rubio začali mluvit o změně režimu na ostrově, se objevily spekulace , že by se nový tj. Rodriguez Castro mohl ujmout vůdčí role na ostrově. Vzhledem k tomu, že USA zvyšují tlak na Kubu a ekonomická a humanitární situace na ostrově se rapidně zhoršuje, v delikátním vztahu mezi oběma zeměmi se objevila nová postava: Raúl Rodriguez Castro. Má hodnost plukovníka na ministerstvu vnitra (MININT) a sloužil jako šéf Generálního ředitelství osobní bezpečnosti (DGSP), jednotky odpovědné za ochranu bývalého prvního tajemníka Komunistické strany Kuby Raúla Castra , jeho dědečka z matčiny strany. Je všeobecně považován za jednu z nejvlivnějších osobností v současném vnitřním mocenském kruhu Kuby. Rodríguez Castro je synem Déborah Castro Espínové , nejstarší dcery Raúla Castra , a Luise Alberta Rodrígueze López-Calleja , generálmajora, který až do své smrti 1. července 2022 vedl GAESA (Grupo de Administración Empresarial SA), kubánský obchodní vojenský konglomerát.
Odhaduje se, že státní firma GAESA ovládá 30 až 40 procent kubánského národního hospodářství a téměř 90 procent maloobchodu v zemi. To neopomněl manipulativně zveřejnit Marco Rubio. Zničením kubánského státního ekonomického obra by se snáze zlikvidovala lidová Kuba.
Vnuk Raúla Castra – bývalého prezidenta a bratra Fidela Castra – se objevil sedící vedle kubánského prezidenta Miguela Díaze-Canela, když potvrdil, že mezi USA a Kubou probíhají jednání. Jeho příchod znamená rozchod s minulou praxí, kdy existovala snaha chránit Raúla Rodrigueze Castra a nechat ho činit se v zákulisí.
Trumpova administrativa se zřejmě snaží o Díaz-Canelovo odvolání z vrcholu moci a součesně tlačí i právními kroky proti rodině Castrových. Tím se snaží nastolit venezuelský scénář: ovládnout ekonomiku a přímo řídit politické elity současné Kuby. K tomu je potřebný exemplární soud nad revoluční historií Latinské Ameriky v osobě Raúla Castra.
Nová solidarita s Kubou
Čína vyjádřila Kubě pevnou podporu a odmítla obvinění vznesená americkým ministerstvem spravedlnosti proti bývalému kubánskému prezidentovi Raúlu Castrovi, a to i při návštěvě Trumpa v Pekingu. Mluvčí čínského ministerstva zahraničí Kuo Ťia-kchun zpochybnil opatření prosazovaná Washingtonem a odsoudil používání jednostranných sankcí a soudních mechanismů jako nástrojů politického nátlaku na karibský stát.
Mexická prezidentka odsuzuje vměšování USA do dění v Latinské Americe
Prezidentka Claudia Sheinbaumová prohlásila, že obžaloba amerického ministerstva spravedlnosti proti kubánskému revolučnímu vůdci Raúlu Castru odráží historickou politiku Washingtonu vměšování se do dění v Latinské Americe. »Jaký má smysl obviňovat teď někoho z něčeho, co se stalo před 30 lety?« zeptala se mexická vůdčí představitelka.
»Spojené státy vždy používaly obchod s drogami jako záminku k vměšování; to je jasné,« varovala Sheinbaumová s odkazem na politické analýzy. »Nesmíme zapomínat na historii,« dodala.
Ruská vláda klasifikovala americká opatření jako formu »politického tlaku« na Kubu a znovu potvrdila svou solidaritu s kubánskou vládou tváří v tvář sankcím a omezením zavedeným Washingtonem. Peking zase kritizoval to, co označil za »neustálé zastrašování« ze strany USA namířené proti Havaně, a hájil respekt ke kubánské suverenitě.
Společná reakce Moskvy a Pekingu přichází v kontextu strategického sblížení mezi těmito třemi zeměmi uprostřed stále intenzivnějších geopolitických sporů mezi USA a soupeřícími mocnostmi, jako jsou Rusko a Čína, ale i EU.
Výše uvedené citace jsou jen malým příkladem reakcí na americké snahy o nastolení své hegemonie na Kubě. Kuba čelí izolaci USA a formám genocidy. Embargo na ropu se tomu rovná, protože jsou země ochotné ropu na ostrov dodat. Tím spíše je jasné, že po Kubě budou následovat další země, nejen revolučního charakteru.
Nezávisle na aktuálním vývoji, lze již dnes ve vztahu k Raúlu Castrovi právem reagovat na absurdní obvinění amerických státních zástupců zopakováním slavných slov jeho staršího bratra Fidela Castra: »Historie mě ospravedlní.«
Ioannis Sideropulos