Když Václav Havel v roce 1989 zavítal na pražské sídliště Jižní Město a jeho byty označil za králíkárny, mnoho lidí zajásalo, jak se jejich bydlení v brzké době změní k lepšímu, jak si v bačkorách dojdou do obchodu na přízemí nakoupit, jak budou všichni bydlet jak na opěvovaném Západě. Jaká je po více než třiceti letech realita?
Čas ukazuje, že doba paneláků neskončila, naopak podle realitních makléřů je o byty v těchto domech velký zájem, který převyšuje jejich nabídku. Hlavním důvodem je jejich cena, která je stále podstatně nižší v porovnání s byty v novostavbách.
»Mluvit o králíkárnách, je k smíchu. Sídliště byla stavěna tak, že byla moderní, většinou blízko k přírodě a průměrná velikost podporovaných bytů byla 73 metrů čtverečních, obvykle to byly byty tři plus jedna,« reagoval pro iportaL24.cz předseda Sdružení nájemníků ČR Milan Taraba.
Výstavba malometrážních bytů o velikosti zhruba 25 metrů čtverečních, kde si jen těžko dovedeme představit život rodiny s dětmi, podle něj situaci nijak nevyřeší. »Ty byty stejně nejsou, a když už, tak jsou stejně drahé jako ty velké,« uvedl Taraba.
K názorům, které tady zaznívaly po roce 1989, jak je potřeba vyrovnat se Západu, Taraba dodal, že také například obyvatelé Švédska, Švýcarska, Německa, Rakouska atd. mají vlastnické bydlení především na venkově. »Na to, aby měli ve městech byt ve vlastnictví dosáhne například ve Švýcarsku jen devět procent obyvatel měst, všichni ostatní bydlí v nájemních bytech,« dodal předseda sdružení.
Připomněl anketu, v níž se 85 procent lidí vyjádřilo, že je nutné přijmout zákon o sociálním bydlení. »Představa, že sociální byty slouží pouze pro bezdomovce, je nesmyslná, protože do toho spadají daleko širší skupiny, jako mladé rodiny s dětmi, které mají podprůměrné příjmy, osamělí senioři, lidé se zdravotním postižením atd. Počet domácností, které by se potřebovaly k bydlení vůbec dostat, se dneska blíží čtvrt milionu,« uvedl.
Jediná cesta je podle něj družstevní výstavba bytů. Problémem podle něj je, že pokud se i staví, tak velice málo. »I když se v loňském roce říkalo, že jsme dosáhli rekordu od roku 1989, tak to bylo 34 000 bytů. Průměr sedmdesátých let byl 65 000 bytů ročně, to znamená téměř dvojnásobek. Vezmu-li, že bytů máme 4 300 000 a že je stoletá životnost, tak jenom pro prostou reprodukci by bylo nutné stavět alespoň jedno procento, tedy 43 000 bytů,« vyčetl Taraba.
Podstatný je rozvoj nájemního a družstevního bydlení
Podle experta KSČM na bytovou problematiku Františka Beneše není třeba nic nového vymýšlet, postačí využít zkušenosti třeba ze sousedního Rakouska. »Za perspektivní považuji družstevní výstavbu s podílem obcí a měst a se zápisem nájemců bytů do veřejného registru katastru nemovitostí. To by mohlo vyhovovat i bankám,« řekl pro iportaL24.cz. Stejně jako Taraba i on hovoří o potřebě stavět minimálně 40 000 nových bytů ročně. Pokud jde o panelové byty, podle Beneše se není za co stydět. Nic lepšího se podle něj ani třicet let od změny režimu nevymyslelo.
Za podstatné považuje rozvoj nájemního a družstevního bydlení. »Koncepce bydlení má být povinnou součástí rozvoje každé obce, potřebné je stanovení normativů sociálně potřebných bytů a zavedení opatření, jak čelit nárůstu chudoby starých a bezmocných nebo sociálně ohrožených, předcházet a postupně odstranit bezdomovectví a sociálně vyloučené lokality,« zdůraznil Beneš. Zda je ale současná vládní koalice schopna alespoň částečně taková opatření přijmout, o tom Beneš pochybuje.
Z průzkumu, který si nechala koncem února zpracovat investiční a developerská skupina Nido Holding, vyplývá, že družstevní bydlení využívá zhruba třetina Čechů, znají ho tři čtvrtiny lidí. Polovina lidí v družstvech sice stále vnímá spojení tohoto způsobu bydlení s předchozím režimem, třetina ho však považuje za vhodný mezistupeň k vlastnímu bydlení.
Na nový byt je třeba více než 12 hrubých ročních mezd
Ceny nemovitostí raketově rostou, jen za posledních šest let vystoupaly zhruba na dvojnásobek. Česko patří mezi země s nejhorší dostupností vlastního bydlení. Ke koupi nového bytu tu je zapotřebí v průměru více než 12 hrubých ročních mezd. Situace se v tomto směru každým rokem zhoršuje.
Průměrná cena staršího bytu se podle studie realitní skupiny European Housing Services za první čtvrtletí dostala v Česku poprvé nad 90 000 korun za metr čtvereční, zatímco na konci loňského roku to bylo 85 166 korun. V Praze stoupla ze 112 000 (4. čtvrtletí loňského roku) na 122 896 korun. V Brně rostou ceny výrazně druhým rokem a dostaly se na hranici 92 100 korun za metr čtvereční (loni 87 500 Kč).
Naopak ceny rodinných domů podle studie EHS stagnují. Celorepublikový průměr se na konci kvartálu zastavil na ceně 47 500 korun za metr čtvereční. A to i přesto, že průměrná celková cena za prodaný objekt se v průběhu roku zvýšila o 25 procent a zastavila se těsně pod hranicí 8,5 milionu korun.
Obrat nastal také na nájemním trhu, který kromě zvýšeného množství lidí zvažujících nájemní bydlení zasáhla také ukrajinská uprchlická krize. V Praze se nájmy po necelých dvou letech vracejí k předcovidovým cenám – 282 korun za metr čtvereční. Na nové maximum s 219 korunami za metr vystoupaly nájmy ve Středočeském kraji. V Brně a okolí se drží na hodnotě 247 korun za metr jako na podzim loňského roku. Efekt uprchlické krize se projevil zejména v Karlovarském kraji, kde nájmy skokově stouply na 167 korun za metr.
Nejstarší panelák má podlahové vytápění
Ministerstvo pro místní rozvoj s ministerstvem práce začaly připravovat nový zákon o podpoře bydlení. Norma se zaměří na zvýšení dostupnosti bydlení, rozšíření nájemního bydlení i na pomoc v bytové nouzi. »Doufám, že tato iniciativa nedopadne tak, jako všechny podobné v minulosti. Od roku 2008 měly všechny vlády ve vládním prohlášení přijetí zákona o dostupném případně sociálním bydlení, žel skutek utek,« povzdechl si Taraba.
V ČR je podle statistik zhruba 4,5 milionu domácností. Podle loňské analýzy iniciativy Za bydlení problémy s bydlením mělo až 600 000 domácností. Z nich až 350 000 vydávalo za byt přes dvě pětiny svého příjmu, až 190 000 hrozila ztráta bydlení a až 60 000 žilo v nevyhovujícím prostředí.
V ČR bylo od 50. let 20. století do roku 1991 postaveno kolem 80 tisíc panelových domů s 1,2 miliony bytů. Žije v nich čtvrtina obyvatel. Odborníci se shodují na tom, že panelové domy rozhodně nejsou komunistický výmysl a určitě se nejedná o nekvalitní či podřadné bydlení.
A na závěr jedna zajímavost. Prvním panelovým domem Československa je dům typu G40 postavený ve Zlíně, tehdejším Gottwaldově. Odtud písmeno G, číslovka pak udává počet bytů. Prototyp byl dostavěn v roce 1952 a téhož roku se do něj stěhovali první nájemníci. Tento panelák byl sice postavený v »duchu socialistického realismu«, překvapil ale některými nadčasovými řešeními, jako je např. podlahové vytápění.
Jana Dubničková