Dernerová: Nevadí mi, že jsem v jednom hnutí s KSČM, důležitá je shoda na principech

Koaliční vláda premiéra Petra Fialy jako celek velmi zklamala, a to nejen mě, ale celou řadu lidí. Vůbec nehájí zájmy České republiky, hájí evropské zájmy. Já jsem Evropan ale jsem primárně Čech. V rozhovoru pro iportaL24.cz to uvedla předsedkyně strany Spojení demokraté – sdružení nezávislých (SD-SN) Alena Dernerová.

Jako předsedkyně strany Spojení demokraté – sdružení nezávislých jste podepsala memorandum o spolupráci s KSČM a ČSNS ve volbách do Poslanecké sněmovny, které se uskuteční na podzim. Nejde o nový projekt, v tomto uskupení jste se zúčastnili už evropských a krajských voleb. Znamená to, že spolupráci s komunisty a národními socialisty považujete za úspěšnou?

Spolupráce začala už loni a máte pravdu, považuji ji za úspěšnou. Do evropských voleb jsme šli jako koalice tří subjektů, a protože jsme byli úspěšní stejně jako následně v krajských volbách, tak v podstatě na půdorysu těchto třech stran vzniklo hnutí. Zavázali jsme se, že nebudeme samostatně kandidovat ve volbách do Poslanecké sněmovny, ale budeme nominovat do hnutí STAČILO! osobnosti bez politické příslušnosti, ale i některé s politickou příslušností. Takže tento projekt začal jako koalice a nyní pokračuje jako hnutí.

Co bylo tím impulsem pro vstup vaší strany do STAČILO!?

Bylo to před volbami do Evropského parlamentu, kdy za mnou přišel JUDr. Ondřej Dostál, s nímž se znám už hodně let. Je to velmi slušný a chytrý člověk, měl ambice kandidovat do Evropského parlamentu, ale nevěděl za koho, a tak se obrátil na mě, zda bych o nějakém subjektu nevěděla. Nabídla jsem mu, aby kandidoval za SD-SN. Protože tato malá strana nemůže pokrýt kandidátku v rámci celé republiky, Ondra si mohl vybrat, s jakým dalším subjektem by komunikoval a se kterým by pak kandidoval.

Tak vlastně začala spolupráce s koalicí STAČILO!, která zastřešila všechny tři strany. Vzhledem k tomu, že se tento projekt osvědčil, byl úspěšný, tak v tom pokračujeme.

V roce 2020 jste kandidovala v krajských volbách jako nestraník za hnutí STAN, při svém působení v Senátu jste také byla členkou senátorského klubu tohoto hnutí. V komunálních volbách v roce 2022 jste kandidovala jako nezávislá na kandidátce ODS, nyní je vaše strana v koalici s hnutím STAČILO!, kde je také KSČM. Jak mají voliči číst vaši politickou orientaci?

Na to se mě ptají v podstatě všichni. Až na poslední dva roky, kdy jsem předsedkyní SD-SN, jsem vždy kandidovala jako nezávislá. Vždy mě oslovily dané politické subjekty, nikdy jsem je neoslovovala já a vždy jsem vycházela z toho, jací jsou tam lidé, jaké mají vize a představy a s tím jsem se musela nějakým způsobem ztotožnit. Nejsem člověk, který by podléhal tomu, že bude muset závazně hlasovat a nebude si moci říci vlastní názor. Pokud jde o STAN, tak v době, kdy jsem byla součástí jeho klubu v Senátu, tak v podstatě nevadilo nikomu, že jsem nehlasovala pro určitou věc, i když pro ni hlasovala většina klubu. Pro mě to bylo vždycky o svobodném rozhodnutí.

Co se týče komunálních voleb, tam to vycházelo z toho, že lidé, kteří kandidovali za ODS, byli moji kolegové lékaři, které znám léta, byli tam další slušní podnikatelé, takže tam šlo zase ne o ideu, i když je třeba říct, že i ta ODSka na kraji nebo v okrese není často taková, jaká je v rámci celé republiky. Vždycky to teda bylo o lidech. Není to o tom, že bych přestupovala od svých ideálů k ideálům někoho jiného. Já prostě mám svoji vizi, své představy a to, co chci dělat, říkám a vždycky dělám. Vždycky to bylo o tom, že jsem se nikam necpala, byla jsem těmi subjekty oslovována. Není to o tom, že bych šla ode zdi ke zdi.

Pokud jde o hnutí STAČILO!, já se charakterizuji jako střed doprava. Nejsem levičák, ale jsou tady věci, které mě spojují s Katkou Konečnou. Situace v Česku je tak špatná, že se teď vlastně jedná o to, jestli tady budeme žít a řídit se zdravým rozumem, nebo půjdeme cestou globalismu, progresivismu a v podstatě takového mainstreamu.

Kateřina Konečná říká, nechceme Green Deal, na Ukrajině je potřeba příměří nikoliv válka, chceme, aby naše děti byly vychovávány k tomu, že existují dvě pohlaví – muž a žena. To jsou věci, které máme s Kateřinou naprosto stejné. Stejně tak vnímáme, že je zapotřebí změna v naší republice. Proto mě nevadí, že budeme spolu v jednom hnutí. Pokud se s lidmi, kteří budou na kandidátkách, shodneme na určitých principech, tak s tím nemám problém.

I když jste to už naznačila, jaké hodnoty a cíle chcete prosazovat?

V první řadě je nutné posílit Česko v energetice, protože i když jsme významným výrobcem elektrické energie, je u nás jedna z nejdražších v Evropě, a tím pádem se zdražuje absolutně všechno. Řada drobných podnikatelů musela skončit, protože neutáhly své provozy, ale problémy mají i větší závody. Samozřejmě, že to dopadá i na domácnosti, které vysoké ceny energií táhnou ke dnu, proto je naším cílem jejich snížení. Víme, že zastropování cen energie u dodavatele bylo špatně a nechápu, proč se hned na počátku energetické krize nezastropovalo hned u výrobce.

Další věc, které se musím smát, je, když nám říkají, že jsme se osvobodili od ruské ropy a plynu. Vždyť všichni víme, že ruskou ropu dostáváme dál od překupníků, a tak ji kupujeme dráž, než kdybychom ji brali přímo z Ruska. To jsou věci, které se musí narovnat.

Dále je tady školství, které má obrovské nedostatky. Pan ministr Bek sice představil nějakou reformu, ale v ordinaci vidím, že děti v první třídě neumí dobře česky a my je budeme hned nutit do angličtiny, tak to nevidím jako dvakrát ideální situaci. Přidat dětem druhý jazyk během pár let by mělo být jen pro vybrané děti, ale ne plošně.

Nesouhlasím ani s bezbřehou nefunkční inkluzí, kterou považuji za úplně špatnou. Méně nadané děti pak nikdy nezažijí úspěch a ty nadané se ztratí v průměru.

Neustále se bavíme o zdravotnictví. Do systému jde kolem 600 miliard korun a my se budeme muset podívat, jak v tom systému pochodují.

To znamená energetika, školství, zdravotnictví, ale také systém sociálních dávek nebo dotace, to jsou pro mě zásadní věci.

Pokud by hnutí uspělo a dostalo se do Sněmovny, umíte si představit, že byste vždy hlasovali jednotně, anebo jsou oblasti, kde se s představami zbylých dvou stran rozcházíte?

Zatím jsme se v žádném z bodů nedostali na úplnou hranu, není tam nic tak problematické, abych musela říct, já budu hlasovat jinak, tady to je pro mě nepřijatelné, tak to se ještě nestalo. Takže zatím nejsou oblasti, kde bychom nedospěli k nějaké shodě, ale program se cizeluje, ještě na něm pracujeme. Kdyby tam ale byla nějaká problémová oblast, tak si to budeme muset vydiskutovat.

Jste dětská lékařka, Česko se potýká s výrazným nedostatkem pediatrů. Kde vidíte příčinu tohoto stavu?

Já to jenom upřesním, jsem dětská neuroložka, ale samozřejmě mám přehled o celkové situaci v oblasti dětského lékařství.

V první řadě vidím příčinu nedostatku pediatrů v tom, že se v podstatě zrušila pediatrická fakulta. Systém byl nastavený tak, že v Praze byla první, druhá a třetí lékařská fakulta, přičemž první byla všeobecné lékařství, druhá pediatrická a třetí hygiena. Bylo tak v podstatě pokryto všechno. Teď se sice druhá lékařská fakulta profiluje jako pediatrická, ale stejně je tam všeobecné lékařství a musím říct, že řada kolegů se těch dětí takzvaně bojí. Proto ten propad.

Další věc, kterou vnímám, je ta, že naštěstí tady je už méně takových chorob, které přivádějí děti do nemocnic na lůžka. Mnohde je na lůžkových odděleních docela víc lékařů, než by bylo zapotřebí. Proto bych aspoň na přechodnou dobu, tu nejkrutější, vybudovala ambulance při nemocnicích, kam by docházeli lékaři, kteří pracují na dětském oddělení. Mladí lékaři by se tam mohli střídat, měli by svůj v podstatě dozor na dětském oddělení a kdyby si nevěděli rady, tak by se mohli poradit. Aspoň na přechodnou dobu by to podle mě vyřešilo, aspoň částečně, problém nedostatku pediatrů. Neříkám, že by to šlo udělat všude, ale ve městech, kde jsou nemocnice, by to mohlo být řešení.

Další věc, už se o tom hovořilo, ale pak to nějak zaniklo, je, aby do těch míst, kde nemohou sehnat pediatra, dojížděla pojízdná ambulance. Tohle všechno může ovlivnit zdravotní pojišťovna, protože pojišťovny zodpovídají za síť zdravotnických zařízení a také za pohotovostní služby. Takže si myslím, že by mohly nasmlouvat tuto službu s nějakým pediatrem, který by dva nebo třikrát do týdne za těmi lidmi do vesnic, kde nemají a nebudou mít lékaře, dojížděl. Zkrátka jde o to, překlenout nějakým způsobem tohle období velkého propadu počtu dětských lékařů.

Jaké problémy obecně momentálně nejvíce trápí lékaře?

Je to především vysoká administrativa. Neustále musíte něco vyplňovat, sledovat, protože pořád se nějaká nařízení mění, neustále musíte obnovovat nějaké certifikáty, dělají vám audity na ambulance, protože tam máte nějaké zařízení, neustále musíte dávat nějaká hlášení, takže té administrativy je skutečně mnoho.

Další věc, která nás trápí, jsou neustále se snižující sazby bodů za určitá vyšetření. Lékaři přitom musí platit všechno. Ty vstupy jsou skutečně vysoké, inflace byla taky veliká a nebylo to zohledněno na příjmech. Problém se týká hlavně lékařů specialistů, takže mladé lékaře neláká jít do ambulance.

Navíc pojišťovna v ambulancích velmi sleduje tzv. vyžádanou péči, abyste náhodou nepřekročili nějaký pojišťovnou stanovený limit.

Takže to je celá řada věcí, které zatěžují lékaře, hlavně specialisty, ale samozřejmě i praktiky.

Kdybyste měla navrhnout nějaké změny v resortu, o co by šlo?

V první řadě by bylo dobré provedení kontroly přímo řízených nemocnic ministerstvem zdravotnictví, a to včetně IKEMu a Homolky. Takže bychom chtěli, aby jejich hospodaření prověřil Nejvyšší kontrolní úřad.

Vadí mi také, že fakultní nemocnice mají jiné sazby bodů za určité výkony v porovnání třeba s krajskými nemocnicemi, které dělají ty samé výkony. Prosazovala bych za stejné výkony stejnou platbu, ať už jde o nemocnici v Praze, Ústí nad Labem nebo v Kyjově. Ušetřit se dá samozřejmě i uvnitř systému.

Jak byste zhodnotila současnou vládu jako celek?

Jako jedno velké zklamání. Vláda jako celek velmi zklamala, a to nejen mě, ale celou řadu lidí. Vůbec nehájí zájmy České republiky, hájí evropské zájmy. Já jsem Evropan ale jsem primárně Čech. To je jedna z věcí, které vládě vytýkám.

Samozřejmě mě zklamala i v řadě dalších věcí, ať už jde o to, že se nebyla schopna vypořádat s energetickou krizí, že schválila Green Deal, že chce neustále dodávat zbraně na Ukrajinu a nechce hovořit o příměří, že schválila důchodovou reformu, to všechno je pro mě velké zklamání.

Vzhledem k vaší profesi, je vám asi nejbližší ministr zdravotnictví Válek, jak se díváte na jeho působení?

S panem ministrem Válkem se známe osobně, jako člověk je strašně fajn, je dobrý rentgenolog, je to odborník, ale myslím si, že to ministerstvo zdravotnictví ho asi jako každého ministra hodně semlelo. Myslím si, že vzhledem k tomu, že je v nějaké koalici, musel dělat řadu věcí, které by sám asi nikdy neudělal, a bohužel, pak ten výsledek není příliš dobrý, k zásadní reformě zdravotnictví nedošlo.

Další věc, která nejde tak úplně za ministrem Válkem, ale je zásadní pro mě, je nakupování vakcín proti covidu. Naši republiku stály šílené peníze, podle údajů z ministerstva zdravotnictví jsme zaplatili za 40 milionů vakcín 18 miliard korun, z toho jsme aplikovali jen 19,3 milionů vakcín. Takže vakcíny za devět miliard korun se nakoupily zbytečně a jejich likvidace stát stojí dalších 7,5 miliardy.

Jana Dubničková